Devět dní Zuzany Strachotové

Přiznejme si to, kvalitních knížek postapo žánru není nikdy dost. A těch, jejichž autorem či autorkou je našinec, máme u nás zhruba tolik, jako jednohlavých krav v Černobylu. Proto mé srdce zajásalo, když jsem na Světě knihy potkal ryze českou, mladou a velice sympatickou dívku, která v ruce držela svůj postapo román. Poté, co mě ujistila, že její prvotina není žádné stupidní young adult, začal jsem se těšit, až si Devět dní přečtu. A jaký tedy román Zuzany Strachotové je?

Inu…

Lee Parker byl elitní voják (vlastně agent), krásný, silný a fanaticky oddaný systému. Sera Trantová byla povstalec zahnaný do kouta. A možná blázen. Ona byla na útěku a on dostal za úkol ji chytit a přivést představenému Božského konsilia. Jenže pak přišla smrtící Růžová bouře, která ty dva uvěznila v jeskyni. Mohla to být láska na první pohled. Jenže Devět dní není žádná naivní YA a Sebrie není pohádkové království, ale klerofašistický totalitní stát, vedený fanatickým knězem.

Autorka se s ničím nemaže, vrhne čtenáře do děje, který spolu s hlavními hrdiny peláší protodžunglí jako splašená Vlkuma.

„Vleklé války nejen že měly fatální dopad na tvář přírody, ale navíc rozdělily lidstvo na dva nesmiřitelné tábory. Životním krédem kněží je askeze. Hlavními hodnotami jsou čistota, zbožnost a také absence citu. Proti této nesmyslné víře stojí Povstalci, kteří bojují za návrat původního světa.“ 

Ovšem tuhle informaci nedostanete naservírovanou na zlatém podnose. Vlastně vše o Sabrii, kde se příběh Sery a Parkera odehrává, se dozvídáte jakoby mimochodem z rozhovorů mezi hlavními hrdiny. Občas vás autorka nechá nahlédnout do hlavního stanu povstalců, či do Citadely, v níž sídlí hlavní představitel systému. Tím je, světe div se, kněz - otec Felebius. Ten mi připadá jako nejslabší z postav. Klasický zloun a manipulátor, o němž nevíme zhola nic. Jak se dostal do funkce šéfa Božského konsilia, jaká je jeho minulost, jaké jsou jeho pohnutky a cíle. (Zničit povstalce? Proboha, vždyť to mohl udělat dávno lusknutím prstů). Zkrátka ani ťuk. Vzhledem k tomu, že je to jediný opravdový nepřítel povstalců, je jeho potenciál až trestuhodně nevyužitý. (Drsná příroda a především tajemná a nebezpečná Růžová bouře sice komplikují hlavním hrdinům život, nicméně jsou pro příběh jen atraktivní kulisou, nikoliv hybatelem děje.) Stejně tak i příliš chaotické přeskakování mezi minulostí a současností plynulosti příběhu moc nepřidalo.

Škoda je i některých dějových linek, které vyzněly do ztracena. A já jen doufám, že budou dořešeny v druhém díle.

Také mě zamrzelo lajdácké používání náboženské terminologie. Převor inkvizice je nesmysl, který žádný soudný člověk, který má alespoň trochu ponětí o církevní hierarchii nemůže brát vážně.

Nejsilnější stránkou knihy tak zůstal vývoj hlavních postav, drsný až ironický humor a (především v druhé polovině) kulervoucí, nepřetržitá akce. Ta je proložena až naturalistickým popisem mučení a právě v těchto chvílích je prvotina Zuzany Strachotové nejlepší. Když k tomu připočteme sympatické postavy a neokoukaný svět (Kromě Příběhu služebnice není moc knih, které by se odehrávaly v klerikální diktatuře), máme tu prvotinu, která si rozhodně pozornost fanoušků žánru zaslouží.

HODNOCENÍ: 9/10

INFO O KNIZE:

Zuzana Strachotová – Devět dní
Fantom Print 2017
Počet stran: 320
ISBN 978-80-7398-393-2
http://www.devetdni.cz/#svet

- - -
Pro Vanili.cz přečetl a sepsal Jan Procházka