Atropocén: Projekt Oáza – Viktória Laurent – Škrabalová
Vodní svět vo Slovenčině
Slovenské vydavatelství ENRIBOOK je projektem spisovatelky Eriky Jarkovské. V podstatě jde o vydavatelství, které vám pomůže vydat vaši knihu. Jaké jsou pro uskutečnění vašeho snu podmínky, si můžete přečíst přímo na stránkách vydavatelství http://www.enribook.sk. Já jen dodám, že už pomohla k životu více než třiceti knihám. Jednou z nejnovějších je originální postapo román Spisovatelky Viktórie Laurent-Škrabalové Antropocén. Slovenská spisovatelka žijící ve Francii má za sebou povídkovou knihu, básnickou sbírku a dvě knihy pro děti, Antropocén je její první postapo, a my se na něj podíváme trochu blíž.
Příběh autorky Viktorie Laurent-Škrabalové vypráví o lidskosti a věcech, které nelze vrátit zpět.
Po přírodním kataklyzmatu zvaném Deluge (Potopa) lidé osídlili oceány. Vyhynulé vodní živočichy nahradily robotické šrotovací stroje, které brázdí podvodní hloubky a sbírají odpad po předchozích generacích. Platformová, Unií řízená společnost z něj čerpá energii a zdroje na technologický a biologický výzkum. Nová společnost je hrdá na svou vyspělost a pod taktovkou rozsévačů míří k jedinému cíli: vytvoření nové Oázy pro lidstvo.
Kam se hrabe Archa
Svět, v němž se příběh odehrává, je v důsledku klimatických změn a z nich vycházející potopy z větší části zatopen oceány. Souše znatelně ubylo, a přestože i na ní žijí lidé, většina světové populace se přesunula na takzvané Platformy. V podstatě jde o mnohapatrové ostrovy ukotvené v moři, o jakési samostatné městské státy řízené Platformovou Unií. Ta je v podstatě správním orgánem, ale také vědeckou instancí a duchovním vůdcem pro všechny obyvatele platforem. Mrtvé oceány brázdí robotické šrotovače, které sbírají odpad. Právě díky takto získaným a zpracovaným zdrojům můžou obyvatelé platforem žít pohodlný život. Vědecký pokrok nezastavíš a lidstvo díky zpracování umělého planktonu a dalších převratných vynálezů může vyhlížet světlé zítřky. Ty představuje Projekt Oáza, k němuž jsou napřeny síly všech obyvatel mořských měst. Ovšem nic není tak růžové, jak by se mohlo zdát.
Noe a jeho rodina
Jedním z těch, kdo žijí v pod-patrech (tedy pod hladinou) Platformy 40 jsou manželé Manu a Lena. Zatím co se manu etabloval na významné pozici platformového inženýra (to jsou ti, kteří mapují nově zaplavené oblasti a projektují nové platformy), Lena se pracuje jako bioložka a stará se o syna, jménem Niko. Potud vše hovoří o zářné budoucnosti a sociálních jistotách. Ty však jaksi nabourává Nikova ohromná představivost a zvídavost. Protože oceány přeci nebyly vždycky mrtvé, a souš také vždycky nebyla skoro opuštěná. A tak ačkoli oficiální doktrína Patgformové Unie zní „Udělejme za minulostí tlustou čáru“, Niko se díky své matce a materiálům zděděným po jejích rodičích učí o tom, jaký byl svět před potopu. Že mohou být tyto informace třaskavou směsí, která může uvést do chodu pád celé společnosti, je jasné, jakmile zjistíte, že ne všichni obyvatelé platforem jsou se stávajícím politicko-sociálním systémem spokojeni. A pak tu máme Manuovu misi na souš, novináře Leona a veterináře Antona. Ten se snaží najít smysl života po ztrátě manželky a syna v důsledku zemětřesení Big One. I jejich rozhodnutí a činy budou mít na běh světa svůj vliv.
Ačkoli příběh nehýří velkými akčními scénami, o napětí není nouze, a to především díky deníkovým záznamům veterináře Antona, které čtenáře blíže seznámí s počátky a průběhem titulní globální katastrofy. Manuova mise na souši zase zaručí dostatek dobrodružství. Ekologické poselství tu máme také. Přesto přednosti knihy vidím jinde.
Antropocén nám totiž nabízí především hodně zajímavý a propracovaný postapo svět v němž se pohybují křehcí hrdinové, kteří řeší nejenom velké problémy světového významu, ale především ty malé a o to palčivější, jako jsou odcizení, narušené vztahy, vyrovnání se s minulostí a krize identity. A tak ačkoli se na první pohled může zdát Antropocén prvoplánovou ekologickou agitkou, je spíše komorním příběhem o rodině a člověčenství zasazeném do originálního a zajímavého světa.
Nevyvážený poměr mezi akcí, popisem historie světa a vztahovou linkou a výrazně pomalé tempo vyprávění jsou pak jeho největší slabinou.
Hodnocení: 68%
Jan Procházka
|
Žánr |
Romány, Literatura slovenská, Sci-fi |
|
Vydáno |
2021, Enribook |
|
1. vydání originálu: |
2021 |
|
Počet stran |
370 |
|
Jazyk vydání |
slovenský |
|
Vazba knihy |
měkká / brožovaná |
|
ISBN |
978-80-89948-37-6 |
Trailer ke knize: https://www.youtube.com/watch?v=XN8w1TjqOFM
Kam dál?
Objevte atraktivní svět celebrit, přečtěte si články o erotice a intimitě anebo si přečtěte další originální články a zábavné kuriozity na stránce zajímavé zprávy. Baví vás thrillery a napínavé akční filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce scifi filmy.