Alenčina noční můra v Říši divů

Alenka opět sní. Znovu se jí zdá o Říši divů, tentokrát však nejde o ztřeštěný sen. Je to pořádná noční můra. A je na čtenáři, aby Alenku uchránil před všemi nástrahami a současně zachránil Říši divů před krutou Srdcovou královnou.

Pokud jste četli původní Alenku v Říši divů, možná si pamatujete, že to tam se stínáním hlav nebylo tak žhavé a většinou se to nějak „zametlo pod koberec.“ S tím v tomhle gamebooku* nepočítejte. Srdcová královna vládne pevnou rukou a její pohůnci, stejně jako některá děsivá stvoření Říše divů, vám půjdou tvrdě po krku.

Zkušení hráči gamebooků nebudou mít při čtení/hraní žádný problém. Pro ty začínající je vše jasně vysvětleno hned v úvodu. Právě tam na hráče čeká první dilema – je lepší si dát víc bodů do Bojovnosti nebo do Logiky? Bude vhodnější vyšší Hbitost nebo raději Výdrž? Všechny tyto volby mohou silně ovlivnit průběh celého dobrodružství. Nebo také vést k jeho rychlému konci v případě, že hráč rozdělí body nevhodně.

Mimo těchto vlastností jsou ještě k dispozici dvě zvláštní schopnosti: „Divoucné a divoucnější“ a „Pero je mocnější“. Krom toho, že každou z nich lze využít maximálně 3x, je nutné brát v potaz i to, že „Divoucné a divoucnější“ může Alenčinu situaci zlepšit, ale stejně tak i zhoršit, takže je nutné tyto schopnosti využívat skutečně s rozmyslem.

Při herních soubojích a ověřování úspěchu různých akcí lze využívat buď klasické hrací kostky nebo tematicky balíček karet. Karty jsou sice příjemným zpestřením, ale úplně bych je nedoporučoval, protože (jestli se nepletu a počítal jsem správně) při ověřování úspěchu různých činností je u nich větší pravděpodobnost selhání. Sice lehce kompenzovaná automatickým úspěchem při sejmutí esa, ale může se stát, že právě kvůli použití karet místo kostek předčasně skončíte. Na druhou stranu není problém karty využít při zjišťování výsledku tam, kde se kostkou hází sudá/lichá a u karet se snímá červená/černá barva.

Kniha jako taková se čte dobře, na hráče čeká několik logických hádanek a zapeklitostí, včetně relativně složitého labyrintu. Ano, u většiny gamebooků se doporučuje zaznamenávat si mapu, ale jde to i bez ní. Pokud se v Alenčině noční můře dostane hráč do labyrintu, rozhodně bych mu mapu doporučil, protože bez ní se v něm může motat skutečně DLOUHO. A pokud svoji cestu nebude volit s rozmyslem, může v něm i zemřít.

Doporučení mapy ovšem platí i v případě, že knihu budete jen tak číst a automaticky předpokládat, že ve všech zkouškách a soubojích uspějete. V labyrintu totiž jde skutečně jen o to, jak se v něm sami zorientujete, žádná zkouška Logiky postavy vás z něj nevyvede.

Musím říct, že mě tahle knížka opravdu bavila. Nicméně se mi ji zatím nepodařilo dokončit. Zkoušel jsem to několikrát – nejprve jsem si ji četl v metru, bohužel jsem se ztratil v labyrintu (ano, vážně to chce mapu nebo hodně dobrou paměť). Pak jsem ji několikrát standardně hrál, ale „podařilo“ se mi podlehnout v soubojích. Jednou jsem shnil ve vězení, protože jsem neuspěl při odemykání zámku. Prostě takové standardní gamebookové problémy :).

Jsem si ale naprosto jistý, že jednou se mi to podaří a vážně se na to těším, protože když jsem si Alenčinou noční můrou nanečisto listoval (nedělejte to, ať se nepřipravíte o překvapení), narazil jsem na několik možných konců a všechny jsou super (byť ne každý z nich znamená hráčův úspěch).

HODNOCENÍ: 8 z 10

Vydalo: Mytago
Autor: Jonathan Green
Formát: 160 x 110 mm
Vazba: brožovaná
Překlad: Jan Snášel
Redakce: Hanina Veselá
Obálka: Kev Crossley, Cyril Gaja
Ilustrace: Kev Crossley
Počet stran:
Rok: 2017
Isbn: 978-80-87761-34-2

- - -

Pro Vanili.cz přečetl, zahrál si a recenzi napsal Tomáš Slavík.