Pavel Renčín: Čtu hlavně ušima

05.06.2017 

Rozhovor o věcech mezi knihou a hlavou se spisovatelem Pavlem Renčínem.

Pavel platí za velmi oblíbeného českého spisovatele fantastiky, navíc je to strašný sympaťák. Doma na poličce mu už leží jeho desátá kniha. Uznejte, s tím už se dá před návštěvou machrovat, no ne? Pavel navíc vede kurzy tvůrčího psaní, tak nás napadlo, že bychom z něj mohli vypáčit nějaké tajemství, jak napsat po čertech dobrou knihu.

Pravda je, že na poličkách mi doma leží daleko víc knih, ale nikomu to neříkej, abych nebyl za intoše. To by mi Jiří W. Procházka dal. Ale pokud myslíš mé vlastní knihy, tak jsem si to zkontroloval na Wikipedii, a pořád jich tam je jen osm. Devátá je rozepsaná, bude snad letos na Vánoce. A desátá… to bude něco jako desátá planeta, co? Zatím nebyla objevena. 

Dobře a teď načneme zábavu z jiného soudku, ze soudku umění. Pavle, přiznám se, že Tvé jméno je mi hrozně povědomé. Nekreslil nějaký Tvůj strejda takový ty filozofický vtipy a pak ještě zvířátka pana Krbce?

Jojo, pan Vladimír je naší rodinnou chloubou. O to víc, že není z naší rodiny. Ale jméno není voda, ne? Určitě tam nějaká přízeň bude. Přinejmenším taková ta lidská, milá přízeň.

Jakou radu bys dal člověku, který ještě nenapsal ani řádek, přesto by se chtěl stát slavným spisovatelem?

Je spousta jednodušších věcí. Například vyškrábat se na Mont Blanc nebo si ochočit krokodýla, pokud to ale opravdu moc chcete, zkuste to. Člověk v životě lituje jen těch věcí, který nezkusil. To myslím vážně.

Zajímají Tě víc doly hnědouhelné, nebo černouhelné? Nebo dáš raději přednost procházce lesem?

Nejraději si střihnu procházku lesem hnědočernouhelných dolů.

Říká se o Tobě, že ve svých dílech překračuješ hranice žánrů. Tím se myslí konkrétně co?

Je to podobné jako při trojskoku. Vždycky když vidím nějakou čáru, tak si naordinuju několikamilimetrový až několikametrový přešlap. Skákat čistou vzdálenost se snaží každej, v přešlapování je daleko lehčí vyniknout. Pravda je taková, že mě vždycky bavilo míchat různé věci, které mám rád. Držet se ortodoxně žánru mi přišlo svazující. Nakonec, škatulky jsou jen něco, co čtenářům zlehčuje orientaci, není to dogma.

Stal se někdy Tvůj noční sen námětem Tvé knihy?

To spíš se někdy knihy, které jsem psal, promítaly do mých nočních můr. Viz Vězněná.

Co si, kromě chlebíčků schovaných do kabelky, může člověk odnést z Tvých kurzů tvůrčího psaní?

Jsem velmi mazaný, a tak jsem si ty kurzy natočil na video a umístil je na Jaknapsatroman.cz. Člověk si může kurz vystudovat, aniž bych mu musel kupovat chlebíčky. Když mi pak ale v rámci kurzu pošle svůj literární pokus, tak se mu věnuju a napíšu mu svůj komentář k jeho textu, povzbudím ho a tak. Zkrátka alternativa chlebíčku.

V odborných kruzích se plamenně debatuje o tom, že ve svých knihách dáváš velký důraz na poetiku. Je to pravda?

Píšeš-li za měsíčního svitu v omamném oparu umírajícího letního večera, zatímco o okenní skla bytu chrastivě bijí křídla nočních můr a vzduch má po horkém dni vůni suché trávy, tak (zatímco na patře převaluješ palčivě sladkou dvanáctiletou Dalmore), není lehké udržet barevná slova, aby nevtrhla do řádků tvých textů.

Jak se máš k čistokrevnému sci-fi?

Četl jsem ho skoro radši než fantasy. Na sci-fi mě bavilo, že bylo často promyšlenější, a – odpusť, že generalizuju (určitě to neplatí ve všech případech) - i chytřejší. Dnes to mám tak nastejno. Čtu teď hlavně "ušima", když řídím v autě, protože mám strašně málo času. A poměr mezi fantastikou a ostatními žánry je tak 50:50.

Docela nás zajímá i Tvá povídková tvorba. Co Tě baví víc psát? Román nebo povídky?

V posledních mnoha letech jsem se soustředil hlavně na romány, přestože z hlediska minima času, který mi na psaní zbývá, bych povídky určitě zvládal líp. Můžeš mít ale vydaných desítky povídek, a nebudeš mít pocit, že jsi spisovatel. Alespoň já to tak mám.

Jak vzpomínáš na své literární začátky?

Já moc nevzpomínám. Život se pořád někam žene, nemám čas vzpomínat. Pravda ale je, že pocit, když ti poprvé vydají povídku a když poprvé držíš v ruce vlastní knížku, je jen jeden. Jedinečný. Je to nejlepší pocit na světě, překonatelný snad jen narozením dítěte, pravou láskou a výhrou hokejistů v Naganu.

Jaký máš názor na sebepropagaci autorů. Je to u nás nutné, nebo stačí vydat knihu a čekat doma na slávu?

Je to nutné. Hlavně v počátcích, kdy má člověk spoustu energie. Časem se z toho pro mnoho spisovatelů stane "nutné zlo". Radši bych psal, než se věnoval marketingu na svoje věci.

Víš co je to mateřský plurál? Jsi jeho příznivcem nebo odpůrcem?

Vygůglil jsem si to, takže už to vím. Kdo má děti a ani jednou ho nepoužil, ať hodí kamenem.

Podílíš se s nakladatelem na celkovém vzhledu své knihy, nebo jen odešleš text se slovy "děj se vůle boží"?

Podílím se poměrně hodně. Argo mi v tom od počátku naší skvělé spolupráce vyšlo vstříc. Pro Městské války jsme spolu řešili i typ papíru, ilustraci pro obálku jsem připravoval s Jirkou Husákem a tak podobně. Čím dál víc to ale nechávám na nakladateli a výsledek není o nic horší. Spíš naopak. Názor dalších lidí je strašně důležitý.

Jaký máš názor na vulgarismy v literatuře?

Kurvafix, ´tos mě dostal! Žádný posraný sprosťačiny do literatůry nepatří, a kdo je tam cpe, je vůl.

S kterým mrtvým klasikem bys zašel na pivo?

Raději bych zašel na pivo s živým klasikem. Obávám se, že by to jinak byla poměrně jednostranná konverzace. Rád bych poznal svůj dávný vzor, Orsona Scotta Carda, ještě než se zbláznil (to mu prosím nepřekládejte, uctívám ho).

Jak se tváříš na kritické komentáře k svému dílu, objevíš-li nějaký?

Takové snad ani neexistují. Všechny jsem je nechal smazat.

Seš spíš Mirek Dušín nebo Darth Vader? Těžká volba, že?

Lehká. Beru Vadera. Ale ne proto, že je na temné straně, ale protože je to vícerozměrná postava. Miluju nejednoznačné charaktery, který se plácaj mezi dobrem a zlem.

A teď trochu erudice. Co je podle tebe základem po čertech dobré knihy?

Pro mě osobně je to určitá záhadnost, nepředvídatelnost, chci, aby mě knížka strhla a překvapovala, a když je to navíc dobře napsané, tak si opravdu užiju i stylistiku.

Jak nejlépe představit svou hlavní postavu?

Akcí. Jednání je silnější než použít jen fyzický popis. A nevytýkejte mi, že se tím sám vždycky neřídím.

Jak velký význam má pro příběh tzv. záporná postava?

V některých příbězích stejný jako kladná. Celkově bych ale řekl, že mnohem významnější je základní otázka, kterou román řeší. Některé základní otázky a zápletky nepotřebují ani záporné postavy. Překážky, na které hrdinové naráží, můžou být různé vnitřní bariéry, komplexy, děsy…

Díky. Co bys vzkázal čtenářům našeho ňuňu sci-fi portálu Vanili.cz?

Mili Vanili – Stop – Mejte se slunickove – Stop – A ctete hodne knihy – Stop – Nejen ty moje – Stop – Budete chytri - NonStop

Otázky pokládal Michal Březina.

Další Michalovy vykutálené rozhovory či recenze filmů a knih najdete v sekci SCI-FI QUEST.
Ochutnejte taky Erototem Honzy Vavřičky.