TOP 10 filmových horrorů podle Ondřeje Kocába
Nejlepší filmové horrory? Toť otázka!
Už když jsem byl osloven ohledně své topky 10 filmových horrorů, tušil jsem, že to rozhodně nebude lehký úkol. Jelikož se večer mnohdy k filmům či seriálům pro samé knihy často ani nedostanu, je můj rozhled v tomto poli poněkud omezený. Tím spíš, že mě z principu neláká mainstream a mám rád různé obskurnosti či málo známé kousky, ležící na okraji zájmu běžného diváka.
Důvod je nasnadě – moderní filmový horror často obsahuje trestuhodnou šablonovitost, snahu šokovat a atmosféru postavenou na lekačkách. Takovýto druh filmů cílí spíš na krátkodobou paměť a po týdnu už ani nevíte, o čem to bylo a co se tam dělo; snad jen, že jste se párkrát lekli zesíleného zvuku a čehosi rychlého. Příběh nula nula prd.
Věřím, že my ostatní, kteří jsme schopni využít daru zvaného myšlení, máme rádi
filmy, které jsou kapánek hlubší. Takové, které v divákovi zůstanou
zavrtané dlouhodobě a obohacují nás zevnitř.
Horror není statický, napříč dekádami se vyvíjí a proměňuje, aby reagoval na okolní svět. A jelikož jde o dynamickou záležitost, nedává mi přílišný smysl zmiňovat známé kultovní filmy. Ne, vážně – k čemu slouží seznam filmů hovořící o již notoricky známém? Mým cílem není potvrzovat, ale obohatit. Snímky zmíněné v dalším textu nemají žádné pevně dané pořadí, neboť funguju dle principu líbí-nelíbí. Ani striktně netvrdím, že jsou v nějakém směru nejlepší; třeba se zrovna vám líbit nebudou!
Nicméně pro mou osobu rozhodně určitou hodnotu mají. Mějte však na paměti také toto: když se zeptáte zítra či pozítří, nejspíš dostanete z mé strany – podle zcela stejného myšlenkového procesu – úplně novou desítku horrorových filmů. Kapišto? Super, tak konec keců a pojďme na věc!
Chobotnice (Deep Rising, 1998)
Úplně první horror, který jsem v životě viděl, byl akční béčkový trhák Chobotnice (Deep Rising, 1998), který ve svém českém názvu vůůůbec neobsahuje spoiler velký jako prasopes. Ve zkratce, jednu nóbl loď si vyhlédne jistý mořský beast jako konzervu se žrádlem, ale po obědě se evidentně servíruje dezert. Možná, že efekty dost zestárly, příběh je klišoidní a na můj vkus se tam příliš střílí, ale koukat se na to dalo.
Pro tu trochu mňamózního gore jsem tehdy příběhu odpustil i řadu nelogičností. A taky proto, že mi bylo něco kolem deseti let a otec mi to pustil jako film před spaním se slovy "je to taková pohádka." Zřejmě si mylně vyložil můj zájem o mořské potvory (smích).
I Am the Pretty Thing That Lives in the House (2016)
Přiznám se dobrovolně, nemám rád duchařiny. Připadají mi na jedno brdo a o opravdu originální kus zakopnu jen jednou za čas – a to často náhodou. Přesně tak to bylo i se snímkem I Am the Pretty Thing That Lives in the House (2016). Tento kanadský horor diváka zavede do odlehlého domu, kde nastupuje mladá ošetřovatelka Lily, aby se postarala o stárnoucí spisovatelku, které sídlo patří.
Tento film se možná modernímu divákovi příliš líbit nebude, protože je takřka po celou dobu stavěný na houstnoucí atmosféře a náznacích. A pokud se tady nějaká lekačka skutečně skrývá… tak je opravdu masivní, i kdybyste ji čekali natisíckrát. Máte-li rádi tichou hrůzu, tohle je dobrá volba.
Maniak (Maniac, 2012)
Následující film jsem původně rozkoukal, protože měl obsahovat figuríny (mám z nich husinu). A nemýlil jsem se, byť francouzský snímek Maniak (Maniac, 2012) mě nakonec dostal něčím úplně jiným, totiž zpracováním.
Čekal jsem průměrný slasher, a on se z toho vyklubal až psychedelický trip. Děj vidíme přímo očima ústředního maniaka, což divákovi umožní do něj vcítit.
Ve zkratce, tento film vás donutí soucítit s
rozbitou zrůdou, která by chtěla být dobrá a prožít šťastný, naplněný život –
ale je příliš deformovaná. Za zmínku stojí, že tento film je remake staršího
stejnojmenného filmu z roku 1980.
Podivný případ doktora Jekylla a pana Hydea (Dr. Jekyll and Mr. Hyde, 1920)
Přijde mi škoda, že se v podobných seznamech nefigurují i starší černobílé snímky; zejména ty, na něž se až podivně zapomíná. Sice na nich nějaká patina času úřaduje, ale to neznamená, že by po horrorové stránce nefungovaly. Mám například velmi rád Podivný případ doktora Jekylla a pana Hydea (Dr. Jekyll and Mr. Hyde, 1920), snímku inspirovaného knižní předlohou Roberta Louise Stevensona, kterou snad není laskavému čtenáři třeba více přibližovat.
V ústřední roli zde exceluje John Barrymore, kdysi velmi známý charismatický herec – a vskutku nebylo lepší volby. Kontrast mezi ohleduplným hezounkem Jekyllem a ohavným zlořádem Hydem je naprosto dokonalý.
Napříč dějem narůstá přízrak zlověstnosti až po samotné finále, které působí na plátně opravdu mrazivě. Dejte tomu šanci a uvidíte!
Neutečeš (It Follows, 2014)
A skočme opět k něčemu "novějšímu". Neutečeš (It Follows, 2014) jeden čas doputovalo i do kin a šokovalo mě, jak se na ČSFD od té doby zhoršilo hodnocení. Nicméně uznávám, že tento snímek má slabší okamžiky a zejména poslední třetina filmu podle mě nefunguje. To ale nic nemění na tom, že to má onen retrofeeling, který máme v horroru tak rádi. A oč jde? To se takhle mladá Jay po slibném rande ocitne svázaná v opuštěné továrně… a dozvídáme se, že ji od nynějška pronásleduje jakási temná bytost. Pomalu, krokem, beze spěchu. Může vypadat jakkoli, jako cizí lidé nebo vaši nejbližší.
Utéct nelze. Jakmile vás chytí, připraví vám zlou a brutální smrt. Nicméně kletbu lze předat dál (úchylové zbystří) pohlavním stykem. Silná atmoška a zajímavý nápad.
Oficiální popis obsahu filmu Neutečeš
Devatenáctiletá Jay se po příjemné chvilce na zadní sedačce auta se sympatickým mladíkem ocitne svázaná v opuštěné továrně. A mladík ji zpovzdálí opatrně pozoruje. Čeká na okamžik, kdy se objeví démoni. Na okamžik, kdy to pro něj celé skončí a pro ni naopak začne. Nekonečná noční můra. Tyto až příliš reálné přízraky jsou součástí prokletí, které si jeho oběti předávají sexem jako štafetový kolík. A pro Jay původně slibný večer nakonec skončí tím nejhorším možným způsobem. Její milenec ji uprostřed ulice vyhodí svázanou a polonahou z auta a navíc od něj převzala kletbu spojenou s pronásledováním a útoky přízraků, které s ní od této chvíle budou na každém kroku. Její život se smrskne na nekonečný a všudypřítomný strach, před kterým nemá kam uniknout. Jay se svých zjevení může zbavit jedině tak, že je předá někomu dalšímu. Podaří se jí uniknout? (CinemArt)
Poznámka redakce: pro fanoušky erotiky ve filmech jsme vytvořili sekci Erotické scifi filmy.
Sinister (Sinister, 2012)
Proč se tolik zapomíná na Sinister
(Sinister, 2012)? Těžko říct. Možná proto, že tento film není duchařina a stojí
na až vtíravé, sílící atmosféře. A ta není věru příjemná – ne, je přímo
sadisticky krutá, zlá a až výsměšně pomalá, protože vrchní potvorák Bagul už
dávno ví, že má obyvatele domu v hrsti. Pokud jsou tu jsou lekací části,
zdaleka nejsou tak pamětihodné jako ten hodně nepříjemný pocit v nitru. Ale trochu
k ději – rodina se přestěhuje do nového domu a tatík najde na půdě staré
filmové pásy. Jelikož je to spisovatel a ti jsou od přírody zvědaví, neodolá
pokušení si je pustit. Postupně zjišťuje, že celé jeho rodině hrozí obrovské a
zákeřné nebezpečí. Pocitově silná káva!
Bubba Ho-tep (2002)
Uf, dejme si teď něco odlehčenějšího. Co třeba takový Bubba Ho-tep (2002)? To takhle jednou začne v domově důchodců řádit mumie kovboje a vysávat z babiček a staříků jejich duše. Naštěstí je tady také stárnoucí Elvis (který žije, ale není až tak jisté, jestli je to opravdu on) se svým přítelem Jackem (ten si zase pro změnu myslí, že je exprezident Kennedy). Tento film je jaksi rozkročený mezi horror a komedii, (přičemž ale nejde o horrorovou komedii) přičemž si zachovává jakousi hořkost až vážnost – ostatně, premisou filmu je v jádru akt důstojného umírání.
Je to určitě jedna z mých srdečních záležitostí, už jen pro tu ulítlou zápletku.
Možná vás překvapí, že pod tímto filmem je podepsán Don Coscarelli, tvůrce známé horrorové série Phantasm. Ale to jen tak na okraj.
Konkurs (Ödishion, 1999)
Měli jsme tady americkou mumii, tak si cestopisně odskočme i do Japonska. A jelikož v této zemi mají pro horror evidentně cit, je výběr poměrně široký a kvalitní. To nepochybně sami dobře víte. Ale možná jste ještě neviděli film Konkurs (Ödishion, 1999) či také Konkurs na smrt. To si takhle ovdovělý producent rozhodne uspořádat konkurs na možnou budoucí manželku – a skutečně se na něj usměje štěstí. Čím více se však s bývalou baletkou sbližuje, tím znatelněji do sebe věci přestávají zapadat. Bizarně psychedelický děj nenápadně graduje, aby… ale ne, nebudu vás varovat.
Jen se na to mrkněte a dejte vědět; je to asi jediný film, kde se mi jisté citoslovce či popěvek trvale zažraly do mozku.
Diplomová práce (Tesis, 1996)
Jelikož striktně odděluju horror a thriller (pro ujasnění, thriller není horror bez nadpřirozených částí), vždycky mě potěší, že tyhle dva žánry někdo dovede umně zkombinovat. Jedním z takových snímků je nepochybně Diplomová práce (Tesis, 1996), který sleduje osud Angely, studentky filmové fakulty. Ta si vybrala jako téma své diplomové práce násilí v audiovizuálním průmyslu. Jenže když je v projekční místnosti nalezen její vedoucí diplomky mrtev, dostává se jí do rukou kazeta (mladší ročníky si vygooglí), na kterou se dotyčný před smrtí koukal. Ale k její smůle tento videozáznam obsahuje výživnou porci snuff filmu, který jí obrátí život vzhůru nohama. Po VHSce totiž někdo jde…
Celá tahle dvouhodinová paráda má v principu jen několik postav – a jak máte na okamžik jasno, přijde nečekaný zvrat a jste zase na začátku. Málo známý španělský kus, který jsem viděl už před mnoha lety a mou hlavu neopustil.
Jakubův žebřík (Jacob's Ladder, 1990)
Uzavřel bych tento "žebříček" tematicky filmem Jakubův žebřík (Jacob's Ladder, 1990), který je mému srdci blízký hodně. A je to docela paradox, protože motivy jako Vietnamská válka či náboženství nejsou zrovna můj evergreen. Ale světe div se, v téhle skládačce to funguje skvěle.
Ve zkratce, voják Jacob se vrátil z války, ale do života mu záhy zasahují podivné vize a entity… a tak začne pátrat po tom, co se mu to děje a proč. Nicméně náznaků bylo dost; čím méně o tomto filmu předem víte, tím víc si ho užijete.
Snímek je (neprávem) opomíjený snad i kvůli
tomu, že je pod ním podepsán Adrian Lyne, který se proslavil spíše filmy
Flashdance, Osudová přitažlivost či Lolita. Tento alegoricko-mysteriózní
psychohorror s narůstající atmosférou bezvýchodnosti má ovšem stále slušnou
šťávu i přesah. (Remaku z roku 2019 bych se raději vyhnul, ale to už
nechám na vás.)
Tím je má dnešní desítka "nejlepších" horrorů u konce. Budu doufat, že jsem obecenstvo navnadil, inspiroval či jen rozšířil obzory. Ať už je to jakkoli, přeji příjemnou zábavu – protože o tu jde především!
Jaký filmový horror byste doporučili vy? Dejte nám vědět do redakce!
Horroru zdar a berte život pozitivně – stejně z něho nevyváznete živí (smích).
Ondra Kocáb
Doporučení redakce:
Kupte si knížku Ondry Kocába a Honzy Vojtíška ROZPOLCENÍ
O knize Rozpolcení
Honza Vojtíšek a Ondřej Kocáb spojili síly a společně vydali povídkovou sbírku, kde se podělili o prostor. Nejedná se o společné povídky, ale o společnou antologii dvou hororových autorů. Honza Vojtíšek je v současné době již zavedeným autorem, který podporuje český horor, jak jen je to možné. Ondřej Kocáb je pak nadějným autorem, který ukazuje, že český horor má kam se vyvíjet a co přinést.
Koupit knihu: