banner
banner

Rozhovor s tvůrci undergroundové sbírky Co číhá v temnotách

Rozhovor s tvůrci undergroundové sbírky Co číhá v temnotách
11.12.2020
Rozhovor s tvůrci undergroundové sbírky Co číhá v temnotách

Editoři Zdeněk Záleský, Kristina Haidingerová a ilustrátorka Anna Korbelová prozradí něco málo nejen o vzniku nové sbírky temné poesie.

Zdeněk "Zelda" Záleský - iniciátor projektu, editor, básník

IMAGE:

1.Kdy tě napadla myšlenka sestavit sbírku horrorové poesie?

To jsi náhodou pamatuji naprosto přesně. Byl jsem nabitý tvořivou náladou, minulý rok v únoru cestou z pravidelné měsíční schůzky infernalistů, kde brainstormujeme nápady, plánujeme akce a vůbec diskutujeme o umění.

2.Jakým způsobem probíhal výběr autorů?

Podmínkou bylo, aby mi byli ochotni napsat horrorovou poezii (smích). V prvním momentu jsem oslovil kolegy infernalisty, v další vlně své známé, o kterých jsem věděl že píšou. Nakonec jsem oslovil Kristinu Haidingerovou a ta doplnila počet autorů o další jména.

3.Čím tě upoutal Infernalismus?

Tohle je divně položená otázka. Čím mi upoutal? Rozhodně bych vypíchnul naší osobně-autourskou svobodu a naše vnitřní propojení v rámci spolupráce při vystoupeních. Co se mi léta na Infernalismu líbí, je to, jak si každý to naše peklíčko zpracovává po svém a nikdo mu do toho nekecá.

4.Co tě inspiruje při psaní básní?

Skoro vše. Věta v knize, scéna ve filmu, píseň, vnitřní vnuknutí… Najednou se mi v hlavně rozsvítí a já vím že napíšu báseň.

5.Máš nějakého literárního idola, oblíbenou báseň? 

Tady bych mohl mluvit hodiny a hodiny. Z těch, co mě opravdu oslovili a nějakým způsobem ovlivnili, bych zmínil Jacka Kerouracka, Bašó, Salvádora Dalího, Goethehoa Alighieriho. Z českých tvůrců sem rozhodně patří Erben, Karel Hlaváček, Gellner, Pavel Řezníček, a hlavně Karel Kryl. Oblíbená báseň? Těch jsou desítky. Asi nejdůležitější je Ginsbergovo Kvílení a Kadiš. Čestnou zmínkou bych čtenáře rád navnadil na jednu z nejkreativnějších basní, co jsem četl: The Loch Ness Monster´s Song od Edwina Morgana.

6.Jak moc se prolínají tvé životní prožitky v básních?

Velmi. Někdy více, někdy méně.

7.Co ty a horor? Jaký je tvůj oblíbený hororový film nebo kniha?

Jó, tykáme si dlouho (smích). Máme až nepříjemně blízký vztah. Jako malé pískle jsem rád koukal na VHS plné horrorů. Máma byla velký fanoušek horrových filmů a měl jsem dovoleno se na ně koukat. Tak jsem si pro sebe objevil spoustu klasik Noční můrou v Elm Street počínaje přes Psycho až Vetřelcem konče, a zůstalo mi to dodnes. Také si rád zahraju děsuplnou hru, tímto zdravím Sillent Hill s naprosto perfektním soundtrackem. Baví mě creepypasty, některé jsou opravdu děsivé. Oblíbené spisovatele bych zmínil Stephena Kinga a podivného pána s Providence H.P. Lovecrafta, u kterého mi osobně sedlo spojení vesmírných hrůz a mizivé, leckdy zbytečné lidské snahy cokoliv změnit.


Kristina Haidingerová - editorka, spisovatelka, organizátorka HorrorConu


IMAGE:

1. Po třech povídkových antologiích přicházíte se sbírkou básní, proč ta změna?

Byla to taková náhoda. S nápadem sestavit pod hlavičkou HorrorConu poetickou sbírku přišel Zelda Záleský, který mi hned zavolal a mně se ta myšlenka líbila. Právě pro tu změnu samotnou. V řadě povídkových knih hrozilo, že už bychom se trochu opakovali a pauza přišla vhod. Mezi básníky jsem objevila mnoho nových jmen a na některé se nedostalo, takže pokud si tahle vlaštovka najde čtenáře, můžeme za dva tři roky udělat další. Vždycky bude koho oslovit, v čem se zlepšit, co dalšího zkusit, poezie i horror jako takoví dva opomíjení literární bratři si podporu a novou krev určitě zaslouží.

2. Jak se ti spolupracovalo s nakladatelstvím Golden Dog?
Hlavně jsem byla skoro až v šoku, že nám Martin Štefko na tenhle netradiční, tak trochu sebevražedný projekt kývl. Jako začínající nakladatel vydávající především horrory, které u nás mají minimální odbyt, a zvlášť v této době, kdy jsou zavřená knihkupectví, to nemá vůbec lehké. Ale jeho chuť po experimentování a verva, s jakou jde stále dál, je až neuvěřitelná a velmi inspirativní. Navíc má v týmu Michala Březinu, který už vytvořil mnoho krásných grafik k samotnému HorrorConu…

3. Dosud jsi vydávala romány nebo povídky, v knize Co číhá v temnotách najdeme i tvé básně, kdy jsi začala s poesií?
Poesii jsem psala už jako malá, asi jako většina autorů. Později jsem se věnovala překladům a případně i veršování překladů hudebních textů a vymýšlením zcela nových pro různé místní kapely, což je svým způsobem také poesie. Chuť zkusit napsat zase báseň přišla nějak sama během mé roční „beletristické“ pauzy. Tehdy jsem ještě nevěděla, zda se k psaní vůbec vrátím, a vymýšlení veršů bylo příjemným útěkem. Navíc básní můžete vyjádřit svůj příběh mnohem snáze a rychleji než povídkou nebo dokonce románem. Báseň vyseknu i s opravami za pár minut. Román se všemi čteními, čekáním na betačtenáře, přepisy a korekturami občas zabere i několik let, když chcete, aby výsledek nějak vypadal.

4. Máš někdy dojem, že určitá část příběhu nebo myšlenka se opakuje ve vícero tvých knih?
Určitě ano. Ať si přečtete nějaký můj temný příběh, báseň nebo erotiku, často se setkáte s motivem většinou zbytečné křivdy a msty, sourozenecké a rodičovské lásky, přátelství a hlavně smrti. Tu se lidé snaží ze svých životů vytěsnit – stárnutí a umírání bližních je čím dál tím víc tabu a chybí mi i v knihách (nemám na mysli třístránkový popis porcování hrdiny zaživa, ale konec těla a mysli jako takový).

5. Jakou nejcennější radu jsi při psaní dostala?
Rad jsem dostala spoustu, cenná byla každá. K nezaplacení jsou názory betačtenářů a redaktorů, a to obzvlášť ty opravné i negativní, protože mají šanci autora zlepšit a posunout. Absolvovala jsem dlouhé hovory o psaní s Františkou Vrbenskou, při vydávání mi nejvíce informací poskytl nakladatel Karel Petřík z Netopejra. Spoustou z nich se nakonec inspirovala i řada dalších autorů, zvlášť těch, se kterými spolupracuji, a od každého z nich zase já sem tam dostanu nějakou radu nebo třeba nápad.
Hodně lidí mi ale radilo a radí dodnes, ať už proboha nepíšu o Violetech, a vůbec, ať už nepíši ten podřadný žánr horror. To první mi vyzní, jako kdybyste po Kotletovi chtěli, aby proboha už nepsal akčňárny s nabušenými hrdiny, a to druhé? Já si pořád myslím, že horror sděluje to, co žádným jiným žánrem vyjádřit nejde. A že při tom, jak jsou lidé víc a víc přesycení a unudění, jednou přijde doba, kdy bude horror jediným žánrem, který je ještě dokáže něčím překvapit.

6. Editovala jsi už čtvrtou knihu HorrorConu, co tě na té práci naplňuje?
Spolupráce s podobně postiženými autory. Vím, jak těžké jsou autorské začátky, pokud píšete horror. Baví mě poznávat nové tváře a dávat jim prostor k publikaci, sledovat, jak si získávají čtenáře a píší dál… A samozřejmě ten pocit, když v ruce držíte další papírové dítě, a x autorů v tom jede s vámi – užívá si ten pocit s vámi. Je to velká odměna, ale také za docela vysokou cenu, protože každá kniha stojí spoustu času, práce, nervů a sem tam i zklamání. Na většinu toho všeho jsem skoro sama a do nějaké extra pomoci se vzhledem k povaze projektu (až na výjimky) každý nehrne. Dosavadní knihy byly čtenáři i kritikou přijaty dobře, je tu ale samozřejmě moře prostoru na zlepšení a další nápady, ta chuť pokračovat tím pádem také zůstává.

7. Co tedy chystáš do budoucna?
Příští rok vyjde pod hlavičkou HorrorConu obsáhlejší almanach českých nových i již vydaných gotických příběhů s pracovním názvem České temno. Na projektu jsme začali pracovat v roce 2018, takže velké množství povídek a ilustrací už máme připravených. Mezi autory bude například Otomar Dvořák, Pavel Renčín či Míra Pech, ilustrace tvoří skvělý Jiří Dvorský. U několika autorů právě probíhá výběr, no a já svůj příspěvek ještě nemám dopsaný (smích). Vychází z historických událostí a reálií, tak spoustu času zabírá dohledávání informací. Příští rok bych chtěla vydat fantaskní a tak trochu bizarní kratší novelu s názvem V rozkvětu. Ta se mi píše mnohem snáz, neb tu nejsem vázána žádnými mantinely a prostě nechávám plynout fantasii, která se ve mně po roční pauze nahromadila. Pracuje se na dalším románu, nějakých audioknihách a e-boocích, zkouším spolupráci s hercem Divadla A. Dvořáka v Příbrami, ale jelikož jsem věčně nespokojený perfekcionista, nechci ještě nic konkrétního slibovat.

(Autorka je na fotce s básněmi přispěvatele Pavla Skořepy)


ANNA KORBELOVÁ - VÝTVARNICE, ILUSTRÁTORKA

IMAGE:

1. Co cítíš nebo na co myslíš při malování?

Během každodenního života si poznamenávám ideje a vize, které zachytím, udělám si náčrtek a poznámky, promyslím kompozici a barvy. A během malování už přemýšlím jen nad technickou a estetickou stránkou obrazu. Pak se snažím zapomenout veškeré myšlenky, asociace, etiku a celý okolní svět.

2. Co tě zaujalo na Infernalismu?

Na Infernalismu mě zaujala tematika Pekla. Peklem myslím to Peklo, které je zde na světě, a ve kterém se odehrává celý náš každodenní život. Často je také hezké poznat se s lidmi, se kterými je možné téma tohoto Pekla sdílet a rozvíjet.

3. Kde všude čerpáš inspiraci?

Inspiraci čerpám ve světě a v každodenním lidském životě, který se mi objevuje před očima skrze vize, asociace a analogie, vztahující se k podstatě archetypálních lidských situací. Možná by bylo lze říci, že čerpám inspiraci ve svém vnitřním světě.

4. S čím nejraději pracuješ, při tvorbě obrazu?

Užívám si práci vlastníma rukama, spojenou s pohybem, dynamikou těla i s jeho citem. Z barev mám nejraději barvy akrylové, protože rychle schnou, a dovolují mi tím zachytit bezprostředně věci, které potřebují přetrvat. Mám ráda i barvy olejové, protože s těmi jsem zase schopná pracovat o něco jemněji než s akrylovými nebo třeba s akvarelem. Mám také ráda svoji kombinaci základních barev, které jsou nejkrásnější, a je možné s nimi vytvořit mnoho variací. Moc mě také baví zamýšlet se nad kompozicí. A také tematika Středu.

5. Také o tobě víme, že píšeš. Co tě naplňuje víc, psaní nebo malování?

Obojí má svoje, obojí umožňuje zachytit jiným způsobem jiné aspekty života a světa. Osobně mám raději malování, protože je více bezprostřední a dokáže víc spontánně odrážet myšlení v obrazech.

6. Jak ses dostala k ilustrování sbírky Co číhá v temnotách?

K této práci jsem se dostala na základě rozmluv se spolutvůrci Zdeňkem Zeldou Záleským, Sandrem Dragojem a Kristinou Haidingerovou.

7. Máš v knize nějakou oblíbenou báseň, nebo ilustraci, z jejíž tvorby jsi měla největší radost?

Oblíbila jsem si Škodolibce, který “létá světem, nese zkázu božím dětem”. To mě velice zaujalo a často si to i pro sebe opakuju. Z ilustrace právě ke Škodolibci mám asi i největší radost.
(Výtvarnice je na fotografii s ilustracemi do knihy Co číhá v temnotách)

Ptala se Viktoria Panová
Titulní foto z natáčení videopupoutávky vytvořil Tomáš Dvořák (https://www.facebook.com/colormemoryCZ
Upoutávka na knihi Co číhá v temnotách: https://www.youtube.com/watch?v=I4LB170GBFU
E-shop: https://www.goldendog.cz/produkt/co-ciha-v-temnotach/



Kam dál?

Fotogalerie

Líbil se vám článek? Šiřte nás dále!

Zveřejněte PR článek na online magazínu Vanili.cz!

Popkulturní magazín provozujeme již od roku 2006.

Mám zájem