Rozhovor se sci-fi překladatelkou Lucií Bregantovou

Rozhovor se sci-fi překladatelkou Lucií Bregantovou
18.06.2021
Rozhovor se sci-fi překladatelkou Lucií Bregantovou

Kniha S Pokorou a nadějí (stejně jako její série Poutníci) vyšly v nakladatelství Host, v překladu Lucie Bregantové. Rozhovor s dvorní překladatelkou Becky Chambersové měl tedy vyjít už dávno, ale budiž bohům žalováno, ani já jsem se v době recenzování Poutníků nezajímal o to, kdo stojí za překladem mých oblíbených knih. Takže svou chybu napravuji teď a rozhovor se nebude točit jen kolem aktuální novinky S pokorou a nadějí, ale bude v něm řeč i o trilogii Poutníci.

Kterak se Lucie Bregantová stala dvorní překladatelkou Becky Chambersové?

Nejdřív bych ráda podotkla, že vlastně dvorní překladatelkou Becky Chambersové tak úplně nejsem – třetí díl poutnické série překládala kolegyně Míša Šprtová a ujme se i překladu čtvrtého dílu, takže se dá říct, že Becky má dvorní překladatelky hned dvě. Každopádně k vesmíru Poutníků jsem se dostala velmi prostě – s návrhem překladu mě oslovilo nakladatelství Host. Věděli o mně, že jsou mi žánrovky blízké, ale myslím, že ze začátku jsme nikdo netušili, jak moc si s Becky a jejím pestrým vesmírem padnu do noty. Byla to láska na první přečtení.

Příběhy Becky Chambersové se řadí do žánru spaceopera. Jaký máš k tomuhle žánru fantastiky vztah? Bavilo tě číst Clarka, Trosku a další? Nebo pro tebe byla trilogie Poutníci vstupem na neznámou planetu?

Fantastiku jako takovou miluju od mládí, ale zrovna spaceopery jsem nikdy úplně nevyhledávala. Možná je to předsudek, ale klasické spaceopery na mě vždy působily velkolepě a vážně, a já mám raději vtipné, odlehčenější texty. Nikoho asi tím pádem nepřekvapí, že moje nejbližší setkání s vesmírem se událo skrze Červeného trpaslíka – a myslím, že zrovna pro Poutníky to vlastně byla velmi dobrá průprava.

U spaceopery ještě chvilku zůstaneme. Vesmíry Becky Chambersové jsou plné podivných ras a planet a její hrdinové používají mnohé prazvláštní technologie. Navíc třeba Ariadnina posádka, to jsou samí vědci. Musela sis při práci na překladech jejích knih dohledávat nějaké speciální informace, nebo něco konzultovat přímo s autorkou?

V překladatelských kruzích se vtipkuje, že toho při práci vyhledáváme tolik a jsou to někdy takové bizarnosti, že na nás pak Google rezignuje a už nám ani nezobrazuje kontextovou reklamu. Dohledávala jsem si toho spoustu – Becky používá reálné odborné termíny a koncepty, koření je pojmy ze sci-fi kánonu a pak má samozřejmě spoustu vlastních neologismů. Rozlišit, co je co, dalo někdy pořádně zabrat, stejně jako najít odborným anglickým pojmům ty správné česky ekvivalenty. Konzultovala jsem mimo jiné s astrofyzikem a došlo i na otázky na samotnou autorku. Becky je naštěstí neuvěřitelně milá a vstřícná, takže jsme společně vše hravě vyřešily.

Zatím co novela S pokorou a nadějí má všehovšudy sto sedmdesát dva stran, jeden díl série Poutníci obsahuje průměrně přes čtyři sta stran textu. Jak moc časově náročné bylo překládání těch knih? Na první pohled se laikovi může zdát, že čím kratší text, tím měně času s ním překladatel stráví.

Rozdíl v práci s dlouhým románem a krátkou novelou samozřejmě je. Svět Poutníků je hodně komplexní a vystavět pro něj české názvosloví nebo slovníky jednotlivých postav dalo docela zabrat. Když jsem ale sestavila pomyslné pojmové lešení, překlad samotný už šel jako po másle. V Poutnících je spousta dialogů, leckdy pěkně šťavnatých, a právě při nich jsem se často dostávala do takzvaného stavu flow, kdy je člověk natolik pohlcený danou činností, že ani nevnímá plynutí času. To pak stránky ubíhají jedna za druhou, a i dlouhý text hezky odsýpá.
Děj novely S pokorou a nadějí je oproti tomu plný nejrůznějších reálných odborných pojmů a konceptů, takže jsem musela neustále něco dohledávat a ověřovat. Překlad samotný tím pádem ubíhal mnohem pomaleji, ale zase jsem se dozvěděla leccos nového a zajímavého.

Máš nějakou překladatelskou kuriozitku či perličku? Přeci jen jsi toho času s Becky strávila nemálo.

Musím se pochlubit, že se mi v prvním díle Poutníků podařilo v originále vyhmátnout chybu. Když jsem o tom psala Becky, překvapeně mi potvrdila, že to je opravdu chyba a že si jí do té doby (kdy byl originál už dávno venku jak v Británii, tak v USA) nikdo nevšiml. Měla ale radost, že se na to přišlo a dané místo se může opravit v dotiscích a překladech do dalších jazyků.
Na druhou stranu na sebe ale taky musím prásknout, že u druhého dílu jsem naopak ani po pečlivém přečtení celé knihy nechápala, proč autorka zvolila název A Closed and Common Orbit (doslova „uzavřená a společná oběžná dráha“). Becky mi vysvětlila, že původní název je terminus technicus, a popsala mi svou představu, že hlavní hrdinky Janu a Sidru vidí jako dvojhvězdu sdílející jednu oběžnou dráhu. Moc se mi to líbilo, ale zároveň to v češtině bylo naprosto nepoužitelné. Název Dvě místa na slunci jsme pak s marketingovým týmem Hosta vymýšleli snad měsíc.

Čím tě knihy téhle bezesporu výjimečné autorky nejvíce oslovily? A co bys chtěla vzkázat jejich čtenářům?

Na knihách Becky Chambersové oceňuju především jejich nápaditost, vtip a také silné humanistické poselství. Mrzí mě, když někdo tenhle neuvěřitelně pestrý vesmír shazuje jako úlitbu politické korektnosti. Pro mě jsou Poutníci a S pokorou a nadějí především úžasně vymyšlené knížky plné sympatických postav, odvážných vizí a dobrodružství. Věřím, že ke sci-fi patří nejenom velké intergalaktické bitvy, ale i komornější příběhy o obyčejných bytostech, jejich touze po vědění a spokojeném životě. Čtenáři Becky Chambersové se mnou snad tenhle názor sdílejí, tak bych jim jen chtěla popřát, ať je její vesmírná dobrodružství baví a těší i nadále.

Děkuji za tvůj čas i za rozhovor. A přeji hodně krásných knih k překládání.



Kam dál?

Fotogalerie

Líbil se vám článek? Šiřte nás dále!