banner
banner

Petr Jaroněk a jeho Běsi z temného hvozdu

Petr Jaroněk a jeho Běsi z temného hvozdu
25.05.2020
Petr Jaroněk a jeho Běsi z temného hvozdu

Bohové opustili svět, zemřeli, nebo prostě zmizeli a světu vládne démon Koldun. Jen ve stínu hvozdu se sem tam krčí chudobná vesnice či chátrající srub. Svět obestírá temnota a naděje na obrat k lepšímu se ztrácí v mlhách

Alespoň tak to připadá sirotku Mladenovi, který jako nalezenec vyrůstá v hvozdu ve srubu starého lovce. Nejinak vnímá svět dívka Dobrava, jež je schovankou starého kouzelníka Volcha. Jejich cesty se mají brzy setkat, neboť ač se to nezdá, bohové s nimi mají své plány.

Jestliže jsem první autorův román přirovnal k raným dílům Juraje Červeňáka, jeho druhá kniha se k nim přibližuje jak svou kvalitou, tak především temnou poetikou ještě více. Přesto je mnohem komornější než třeba takový Bivoj. Přitom jde o ryzí fantasy.

Ve své podstatě tu máme příběh mladého muže, který se vyvolen bohy či osudem vydává na cestu, aby porazil zlého démona. Tím je Pán hvozdu. A ačkoliv to není ten největší záporák, dá Mladenovi zatraceně dost práce se k němu dostat a zlikvidovat ho. Že na své cestě potká svou osudovou lásku, je jasné jako luna za úplňkové noci. Ovšem ani o nepřátele není nouze a my sledujeme, jak se bojácný a ustrašený mladík mění v muže, který se nebojí vzít osud do vlastních rukou. Nebo se k němu alespoň postavit čelem. Po nezbytném úvodu, kdy nás autor nejdříve seznámí s Mladenem a Dobravou, přeskočí v pár větách několik let a vrhne mladou dvojici do dobrodružství. Přitom vztah hlavních hrdinů není rozhodně idylický. Právě jiskření mezi Mladenem a jeho osudovými ženami (neboť Dobrava není jediná, která zkříží mladému hrdinovi cestu) přinášejí do jinak veskrze temného příběhu jiskřičku humoru.

Oproti předchozí knize se autor více věnoval pocitům hlavních postav, což jim dodává na autenticitě. Nechci říct, že jsem Mladenovi vyloženě fandil, ale přinejmenším mi nebyl lhostejný a byl jsem zvědav, jak se se svým údělem vypořádá.

Druhou a neméně podstatnou roli hrají v příběhu stará božstva a bytosti, které si Jaroněk přizpůsobil tak, aby vyhovovaly jeho příběhu. Takže se čtenář setká nejen s Radegastem, ale například i s jezinkami. Takové scény je opravdu radost číst.

Trošku mi vadilo, že některé vedlejší postavy jsou příliš schematické. Jde sice vždy výhradně o lidi či bytosti, které děj nijak zvlášť neposouvají dopředu, přesto si s nimi mohl autor trochu více vyhrát. Je to asi jediná chyba, které se Petr Jaroňek ve své knize (alespoň z mého pohledu) dopustil.

Naopak bojové scény působí narozdíl od předchozí knihy mnohem přirozeněji a stěžejní bitva je opravdu skvělá. Závěr knihy pak sice není tolik epický, ale rozhodně uzavírá všechny dějové linky.

Zatímco se autorův první román odehrával na území Zlína ve 13. století, jeho druhá kniha, jejíž děj Ospalé slovanské díře časově předchází, se odehrává zhruba ve století osmém. A přestože vlastně vysvětluje vznik legendy, které Jaroněk věnoval svou první knihu, jsou Běsi z temného hvozdu samostatně fungujícím příběhem. A to příběhem čtivým a o poznání lépe napsaným, než byla autorova prvotina.

Hodnocení: 80%

Jan Procházka

Žánr

RományLiteratura českáFantasy

Vydáno

2020, Argo

 

1. vydání originálu:

2020

Počet stran

196

Jazyk vydání

český

Autor obálky

Mikuláš Podprocký

Vazba knihy

měkká / brožovaná

ISBN

978-80-257-3138-3



Kam dál?

Děkujeme, že jste přišli na naše stránky. Mějte fantastický den a přijďte zas!
Honza Vavřička, šéfredaktor magazínu Vanili.cz

Fotogalerie

Zveřejněte PR článek na online magazínu Vanili.cz!

Popkulturní magazín provozujeme již od roku 2006.

Mám zájem