banner
banner

Kam se hrabe Quentin Tarrantino na Prokletou věž

Kam se hrabe Quentin Tarrantino na Prokletou věž
28.05.2020
Kam se hrabe Quentin Tarrantino na Prokletou věž

Když se kácí les, tak létají třísky. To vám potvrdí každý zkušený dřevorubec. Když zemře šéf zločineckého podsvětí, tak padají hlavy

To by vám potvrdil Don Corleone, Al Capone nebo třeba Tony Montana. A je jedno, jestli jde o New York, Chicago nebo jakékoliv jiné větší město. To by vám potvrdili Lovka, Myšín a jejich šéf a v podstatě adoptivní otec Kubrún. Jenže to by na to tahle parta mladých zlodějíčků musela mít čas. Protože když do přístavního města Ljanaru, jenž je jejich revírem, přišel Vrhač, začali se dít nepříjemné věci.  První to odnesl Capo di tutti capi místního podsvětí Aberon, pak vzali za své i ti nejbližší přátelé. Inu je na čase vzít kramle. Jenže bez peněz (protože poslední pořádný kšeft nám vyfoukl bývalý přítel a parťák) se těžko utíká za velkou louži. Naštěstí má moudrý otecko Kubrún plán. Je sice trochu riskantní, protože legendární čarodějova Věž srdcí je plná pastí, ale o ty se nám postará náš bývalý parťák Lišák. Budeme ho sice muset dostat z kriminálu, ale to bude sranda. Mnohem těžší bude najít zase ztracenou důvěru ne v jeho lupičské schopnosti, ale v něj.

Zdálo by se, že Merglová po friendly hrdinské fantasy Píseň oceli tentokrát sveze na vlně zlodějské Young adoult, ale opak je pravdou. Hned po pár stránkách čtenář pochopí, že ačkoli je Lovce a jejím parťákům tak kolem dvaceti, jejich dobrodružství bude hodně krvavé. Už jen věci, které je a jejich soukmenovce z podsvětí potkají dřív, než titulní trojice opustí město a vydá se do věže, by vydalo na scénář k Tarrantinovu filmu. A ne nejde tady o nahláškovanou řachandu ve stylu Bratrstva krve. Tady jde o poctivé vyvražďování, ve zpomalených záběrech a atmosféru strachu, která by se dala krájet hrobařovým rýčem. A to jsme stále ještě neopustili pevninu a nevydali se na skalnatý ostrov, na němž se tyčí věž temného mága. To, co se nebohým zlodějíčkům a záporákům (kteří jim jdou od začátku knihy po krku) stane tam, balancuje mezi hororem a psychickým terorem.

O dějové zvraty není nouze a čtenář obrací stránku za stránkou a nemůže se odtrhnout. Pravda nejen proto, že trne nejen jak to s hrdiny dopadne, ale také v očekávání toho, co za hrůzy si na ně autorka ještě vymyslí.

Ne, Merglová svým hrdinům nedá nic zadarmo a až do velkolepého finále si čtenář nemůže být jist, jestli z nich někdo tahle jatka přežije. A vlastně ani po něm ne.

Zdá se jako bych se rozplýval nad temnou a místy až děsivou atmosférou, a přitom zapomněl na postavy. Tak tedy. Lovka je mladá zlodějka (dítě ulice) která má dar uzdravovat. Myšín její dlouholetý kamarád to umí s kuší a zdá se (alespoň na první pohled) že patří k těm méně chytrým a pak je tu Lišák. Zloděj, který si umí poradit s každým zámkem. Že jsou jejich vztahy napjaté, jsem zmínil již v úvodu recenze. Bezezbytku každý z hrdinů, a to včetně jejich mentora Kubrúna si nese nějaký ten kříž a nějaké ty hříchy. O těch se čtenář dozví nejen z rozhovrů postav, ale také z flashbacků, kterými autorka především u Lišáka nešetří. Právě jeho ustavičné fňukání je skoro až otravné. Přitom (jak ukazuje autorčina práce s Lovkou či Myšínem) umí Merglová perfektně jednou větou, či dobře umístěnou krátkou vzpomínkou přiblížit hrdinovy či hrdinčiny duševní pochody a psychická traumata. Jenže v případě mladého zloděje tlačila příliš na pilu.

Záporáci, kteří jdou partě zlodějů po krku, na první pohled jako by vypadli z příručky „Jak napsat záporného hrdinu a neříct nic nového.“

Hlavata je ten chytrý (Řekněme pan Wandemar jenže bez humoru) a Bručoun (řekněme pan Croup jenže ještě silnější a ještě hloupější). Tuto dvojici pak doplňuje cynický trpaslík, který je jednou z mála hláškujících postav v celém příběhu. Jak jsem napsal výše. Záporáci jako z příručky. Jenže stejně jako u hrdinů i zde autorka mistrně vykreslila jejich minulost a životní traumata, a to v těch nejvypjatějších a nejstrašidelnějších chvílích. Takže ani oni nejsou stejně jako jejich protějšky vyloženě černobílí.

Historek o tom kterak se parta hrdinů vloupala do čarodějnické věže a jak při tom málem přišla o život, jsou plné scénáře Dračího doupěte.  Jenže věž samotná je jen prostředek (stejně jako slumy a doky a fantasy propriety). Ptáme-li se – k čemu, pak si musíme odpovědět: K Dark fantasy, v níž není nouze o dějové zvraty, zajímavé hrdiny a kterou jsme v našich domácích žánrových vodách tak dlouho postrádali. 

Hodnocení 90 dekapitovaných hrdinů.

Jan Procházka

Michaela Merglová – Prokletá věž

Žánr

RományLiteratura českáFantasy

Vydáno

2020, Epocha (ČR)

 

1. vydání originálu:

2020

Počet stran

464

Jazyk vydání

český

Edice

Pevnost (114.)

Autoři obálky

Lukáš TumaŽaneta Kortusová

Vazba knihy

měkká / brožovaná

ISBN

978-80-7557-954-6



Kam dál?

Děkujeme, že jste přišli na naše stránky. Mějte fantastický den a přijďte zas!
Honza Vavřička, šéfredaktor magazínu Vanili.cz

Fotogalerie

Zveřejněte PR článek na online magazínu Vanili.cz!

Popkulturní magazín provozujeme již od roku 2006.

Mám zájem