Boris Hokr: U Tondy Brondy z Dolní Horní nezazvoníme
01.08.2018
Boris Hokr je jméno, známé jméno, které najdete v mnoha zajímavých knihách. Boris Hokr Je totiž odpovědným redaktorem ve společnosti Euromedia. Mimo to však působí ještě třeba v časopise Pevnost. O jeho další činnosti na pozadí i o něm samém se samozřejmě dozvíme z rozhovoru.
Takže, než začneme, můžu ti říkat:Šedá eminence? Nebo stačí normálně: Čistič Boris?
Stačí naprosto normálně. Jsem Boris, podruhu Míšo.
Jak vypadá tvůj den redaktora v Euromedii? Přijdeš ráno do práce, smeteš ze stolu stoh netknutých rukopisů, jdeš si udělat meltu a večer odešleš hromadný mejl: bohužel, váš rukopis se nehodí do našeho edičního plánu. Nebo je to jinak?
Mno… víš, že ani nevim? Den, noc, kancelář nebo vana doma… ono to splývá. Ale v kanceláři si vybavuju moc hezké hordy papíru a moc hezké číslíčko u blikajících nevyřízených mailů. Je to taková kontrolovaná apokalypsa. Momentálně naštěstí rukopisy moc neposuzuju, od toho mám jiný dělný lid. V popisku práce mám momentálně spíš dělat "jízdní řád" – zadávat jazykové redakce, korektury, obálky... a řešit administrativu kolem. Ale posuzuju pak třeba posudky. A občas teda ano, taky něco čtu přímo já. Mnohem víc si ale téhle "romantiky" užívám v bokovkách, třeba pro Epochu.
V Euromedii totiž mám pořád hlavní náplň práce zahraniční rukopisy, hlavně historické romány, který prostě dostanu na stůl se zadáním: Dělej, šmudlo. A teprve v poslední době mám na starost edici Laser, takže se vracím do milující náruče fantastiky s výraznějším poradním hlasem k naší schvalovací komisi. Ale to jsou taky hlavně zahraniční rukopisy. Takže zkurvit autorům den odmítnutím a výsměchem do ksichtu, k tomu se fakt nedostávám ani z poloviny tak často, jak bych chtěl.
Někde jsem četl, žes začínal na Rumcajsovi a že v současnosti pěstuješ kočky, na což jsi patřičně hrdý. Je to pravda, nebo si ze mě někdo zase vystřelil?
To o tom Rumcajsovi jsem někde psal, to je fakt. Ale nesmím zapomenout ani na mayovky, zásadní knihu Ferda cvičí mraveniště a Imajicu od Barkera – v devíti letech na mě měla, hlavně pasáže o proměně pohlaví podle touhy partnera, docela zásadní vliv. Vlastně vedle Tolkiena vděčím právě Barkerovi asi nejvíc za to, jak vyrovnaný a tolerantní člověk ze mě dneska je. No a kočky… Mňau, vole.
Neuniklo mi, že jsi vášnivý šachista. Musím se zeptat – jak bys postupoval, kdybych na tebe nasadil tah známý jako Samova past?
Asi bych si toho nevšim, já si obecně moc nevšímám, nikdy jsem nebyl teoretik, ale nadšený improvizátor. Proto taky hraju jen pětiminutovky, kde se rozdíly v "načtenosti" stírají. Na druhou stranu, můžu ti doporučit svýho bývalýho šachovýho kapitána. Ten občas soupeři rozbil hubu (jen těm přespolním), takže reakce by ses určitě dočkal vášnivější. Dneska mimochodem píše apokalyptické romány, chiliasmus verze 2000. Musím říct, že když dělal anglické texty podle Baudelaira pro svou trashovou kapelu, měl jsem ho radši. Obecně mám radši lidi, co nepíšou romány. Vlastně... co nepíšou vůbec. Možná to nějak souvisí s prací, co dělám?
Kdybys musel na soutěž Cosplayerů do kulturáku v Mydlovicích, jaký kostým by sis vybral z této mé nabídky: Rob Halford, My Little Ponny, R2D2, Catwomen?
Z téhle nabídky My Little Pony. Star Wars mě nebaví a k metalu a kočkám mám respekt, tak je nebudu prznit.
No dobře, tak vážně. Na co by měli pisálci pamatovat především, když odesílají svůj rukopis do redakce?
Klasika – zvážit svoje schopnosti, nebýt bodrý, ultimátní, ale ani podlézavý. A neoperovat s takovýma těma "posílám ukázku, pěkně poproste, pošlu zbytek". Nepoprosíme, nemáme čas. Jinak ale já si vážím každého, kdo dokáže dopsat nějaký velký text. Ta vůle něco dotáhnout, si zaslouží obdiv. Bohužel ale nalejme si čistého vína – že máte vůli, to fakt neznamená, že máte i kvalitu. Takže dobrý ještě je, když máte silnou psychiku. Ale to je obecně platná rada do života. Plus plný kapsy čokolády. To je druhá rada do života. Kolik čokolád denně sníš, tolikrát jsi člověkem.
Je vhodné přikládat k rukopisům pečlivě vyvedené ilustrace?
Hm, proč ne? Já osobně bych to nedělal, ale já jsem byl výtvarně k smíchu už ve školce. Ale že by to něco zásadního změnilo… Spíš je to hezký bonus ve chvíli, kdy je text dobrý, protože si řekneme, hele, ten tim žije a třeba dokonce má i nějaký koncepční myšlení…
Boucháš přesčasy?
I podčasy. Hele, občas se rozpláču smíchy, když mi někdo řekne, že musel třeba o víkendu chvíli dělat. Pro mě je sobota a neděle naprosto super čas, kdy můžu konečně dodělat resty ze středy. Což mi připomíná, že tenhle rozhovor jsem odpovídal právě ve středu a doplňky házel v sobotu. O dva týdny později. S kolegy si občas bereme dovolenou, abychom stíhali práci, co v práci nestíháme… Není to normální, není to zdravý. Je to ale realita. Jednou se zhroutím, jen doufám, že to nebude na dlouho, abych moh zase makat a platit Brodymu Evian do fontánky.
Tento úkol je pro všechny stejný. Taková hra. Můžeš mi to totiž teď vrátit a dát mi fakt hnusnou otázku...
Komu tim jako prospěješ?
Druhé straně... Ale dál, zkoušels sám napsat nějakou beletrii? A kdybys to náhodou do budoucna plánoval, o čem by to tak mělo být?
Jo, jako malej. Nedávno jsme to obřadně spálil. A pak jsem psal zoofilní pohádkový porno, to mě bavilo a občas se k tomu ještě vracím před spaním.
Vystudoval jsi pedagogickou školu, ale nikdy jsi jako učitel nenastoupil. Proč? Upřímně se ti nedivím, ale zeptat se na to musím...
Protože nejsem kretén a mám pud sebezáchovy. A byl bych profesor. Středoškolskej, zmetku nevychovaná.
Hele, pamatuju si, jak jsem v rámci nějakýho semináře šel na gympl dělat hodinu o sumerské a další staré literatuře. A pochopitelně jsem jim řek o Enkiduovi, jak se šukem stal člověkem. Nepoužil jsem slovo šuk, a stejně mi pak profesor řek, že takovýmahle tématama si koleduju o vyhazov, protože narušuju mravní vývoj mládeže. Samozřejmě si uvědomoval, že je to píčovina. Já jsem tvrdý porno poprvý vyhrabal v bráchově ponožkách někdy ve třetí třídě, byla to VHS s nádherným názvem Švédská trojka Paradise. A to byly devadesátky, ty vole... ale rodiče si pořád myslí, že jejich puberťáky rozhodí socializace netvora skrze sex s prostitutkou. Tohle nemá člověk zapotřebí řešit. Stejně jako se dívat do těch tupých ksichtů. Během praxe jsem to viděl jasně – z cca pětadvaceti lidí mělo zájem tak sedm, pět z nich byly potomci Vietnamců. Doufám, že dneska tahle pětice jezdí v mercedesech kolem bývalejch spolužáků, co chlastaj lahváče, volí SPD a dumaj, kdo může za jejich zkurvený životy.
Mimochodem, v tu dobu akorát vyšel Asfalt a číst si před hodinou o tom mučení tý holčičky, co jí ten supr démon vytáhne vnitřnosti vagínou, bylo určitým způsobem... uklidňující. Plus táta je učitel. Děti by neměly opakovat chyby svých rodičů.
Jaký je u nás současný trend ve fantastice? Pořád ještě upíři nebo se časy změnily? Je jím Druhá světová?
Upíři… hele, ty taky nejsi nejmladší, co? Já začínal s fantastikou v devadesátkách, takže jsem měl furt dojem, že všichni musíme číst Tolkiena, Gemmella, Pratchetta, Sapkáče… a pak jsem zjistil, že lidi čtou upířiny. Docela šok. Ale naštěstí jsem to zjistil v době, kdy už zase četli něco jinýho. Tam venku je tak velkej fantastickej svět, že jedinej trend, co má smysl, je kvalita. Typovat něco dopředu nemá cenu. Nikdo neviděl blížit se Harryho ani Šedivou padesátku. Prostě se to stalo a lidem v hlavě scvaklo. Pak se to chvilku rýžuje, ale neznám nikoho, kdo by dokázal vytipovat trend. Je to spíš o odvaze pořád něco zkoušet. Což se o něco líp dělá v korporátu, než v malým nakladatelství, kde tě jeden pokus zruinuje a druhej donutí skočit z Nuseláku.
Plnou parou vpřed se dere žánr zvaný steampunk. Copak si o tom myslíš ty?
Trochu s křížkem po funuse, ale hezky se na to kouká. Já fakt vyrůstal na epické fantasy, dejte mi Temného pána, svět, co je nemocnej, a putování… klidně i s párou, ale fakt to není to, co u mě rozhoduje.
Co sám nejvíce preferuješ za subžánrpro vydání u Euromedie?
Viz výše. Ale Laser je fajn, že umožňuje jak novinky a moderní věci, tak klasiku. A já mám docela slabost pro klasickej pulp, takže chceme mixovat, občas sázet na jistotu, občas riskovat a občas si prostě udělat radost.
S jakým mrtvým literárním velikánem bys rád zašel na jedno?
Asi se Shakespearem, a jak bychom se kérovali, tak bysme se smáli všem, kdo hledají v literatuře originalitu. Myslím, že Vilda by tu ironii fakt ocenil.
Na kolika frontách, kromě Pevnosti a Euromedie, v současnosti bojuješ?
Na mnoha. Třeba na komiksech Crwe. Třeba občas v Epoše. A pořád píšu recenze. Pro trochu jiný média, než jsou ty žánrový, takže trochu jinak. Ale aspoň nejsem zabejčenej v jednom vidění světa. Takže podrobnější analýzy píšu pro Art zónu české televize, do mainstreamu se dívám v Hostu, osvětu o fantastice dělám pro iliteratura.cz. A od loňskýho roku jedu ve FantasyMagu s Jirkou Hiemerem. To je radost, odreagování. Kde jinde si můžu napsat velkou recenzi na Warhammer 40K a narvat tam odkaz na milovanou protiválečnou písničku o Vukovaru?
Jak se ti dělalo s Leošem Kyšou na úspěšné antologii Ve stínu Říše?
V pohodě. Nejprve na to sral on, pak já, takže v průměru pořád někdo makal a ta kniha se povedla. Myslím, že tenhle systém budeme s úspěchem aplikovat ještě dlouho.
Plánujete další podobný počin?
Jasně. Ale zrovna jsem v té fázi, kdy… zeptej se mě za týden.
Co má obyčejný smrtelník udělat, aby se do takové antologie dostal? Berete úplatky?
To by bylo moc fajn… Hele, my si tipujeme lidi, takže musí nás něčím zaujmout, nezazvoníme u Tondy Brondy z Dolní Horní. Ale nezavrhujeme ani šeptandu, kdy se na základě echa od známých někdo ozve. Posoudíme, poplácáme a pak si za rohem děláme srandu nebo třeba půl roku ignorujeme a odškrtáváme si nervózní sms a telefonáty a e-maily. Co je nezabije, to je posílí. Ale lidi nás mají myslím rádi a berou naše libůstky s rezervou. Třeba Petr Schink mě vyloženě miluje a přiznávám, že když mu můžu odpovědět v úterý, nechávám to schválně na čtvrtek. Doufám, že to bere jako stimul, aby psal víc.
Někde jsem zaslechl, že autorům, které tak úplně nechcete v Epoše vydat, nabídnete jakousi finanční spoluúčast na knize. Pravda nebo mýtus?
Tohle zní jako něco od Leoše…
Díky za odpovědi, ale mám tu pro tebe ještě něco. Příště vyjde rozhovor se spisovatelkou Zuzanou Strachotovou a po tobě chci, aby ses dotyčné sám na něco zeptal. Jedná se o jakousi štafetu.
Ježíš, komu tím prospějete?! Ok, Cítíš se po napsání knihy naplněná, nebo prázdná, že tvůj život skončil?
Díky, předám. V rámci této štafety jsem minule zpovídal spisovatelku Zuzanu Daletth Hartmanovou, a ta se tě ptá na toto: Vidíš v dnešní době stále smysl v psaní klasických, textových recenzí? Jaká je podle tebe jejich budoucnost?
Jasně. Pokud tedy bereme klasickou recenzi cca na pět tisíc znaků. Vím, že jsem proti trendu, ale cokoliv do tří tisíc znaků pro mě nemá cenu, abych to čet. Na kamarádský doporučení mám kamarády. Když už o knize čtu, tak se chci něco dozvědět. Problém je, že naše fantastika v podstatě nemá zájem a možnost podobný typ textů generovat. Je tady moře recenzentů, kteří mají poločas rozpadu dejme tomu dva tři roky (než dostudujou?) a pak buď skončí, nebo jsou semletý tim, že se po nich chce stručnost stručnost stručnost, hlavně aby se lidi nenudili… lidi nenudí rozsah, ale obsah. Upřímně, proč bych měl číst něco, co přelítnu za minutu? Co mi to dá?
A konečně poslední otázka. Ta je tradiční. Jakým vzkazem na závěr bys oblažil spoře oděné čtenářky e-magazínu Vanili.cz?
Začátek dobrej. Ale ty fakt věříš, že nějaký takový jsou? Obsese? Léčba? Hm?
Tss, vím o dvou! Jedna je strýc Láďa a druhá zatím neexistuje.
- - -
Borise oťukával Michal Březina