VILMA KADLEČKOVÁ - Poslouchám kvílení mučených postav
11.10.2017
Rozhovor s přední českou spisovatelkou fantastiky, autorkou knižní série Mycelium
Rozhovor s Vilmou Kadlečkovou nebyl jednoduchý. Ona je Vilma taková veselá. Nejdřív mi vzala tužku a… A hodila si ji do výstřihu… A pak řekla: „Hledej, šmudlo“. No a pak už jsme si jen tak povídali.
Zrovna zuří houbařská sezona, Facebook je zaplaven skandálními úlovky všelijakých houbařů. Někteří ani nemají potuchy, jaké houby vlastně sbírat a jakým ukopávat klobouky. Naštěstí existuje šikovná edice Mycelium z pera právě Vilmy Kadlečkové. Díky ní se může člověk na houbománii spolehlivě vykašlat a pohodlně se začíst. Je to pravda?
Mám na to trik, poradil mi to kámoš Umberto. Okraje stránek Mycelia jsou napuštěné spórami psychotropních hub. Lidi otáčejí stránky, olizují si prsty – a prostě NEMŮŽOU PŘESTAT! Pak už je do žádného trapného lesa nikdo nedostane. Pořád olizujou a olizujou. Při tom dělají, jako že čtou. Ale dělají to jenom proto, aby mohli olizovat! A takhle to sjedou až do konce.
Považoval už někdy někdo knihy série Mycelium za knihy určené houbařům, Vilmo?
Naštěstí ano, kupujou si to omylem místo atlasu. To je celé tajemství mého velikého úspěchu. To leknutí pak doma! Když ti ubozí houbaři rozbalí knihu a dojde jim, že tam není klíč k určování, ale Klíč Akkütlixův... a ani ten se vlastně pořádně nenajde! Ale vždycky se pak tváří, že to takhle chtěli, aby se neblamovali, že je někdo obalamutil.
Je pravda, že jsi za edici Mycelium posbírala mnoho cen?
Samozřejmě! Pořád je sbírám. Každou pěkně očistím kapesním nožem, vydlabu z ní červy a vložím ji do košíku.
Je sv. Babka patronkou všech houbařů?
Kdepak, na tuhle funkci my Össeani máme hmyzího boha Akkütlixe. Lidi to většinou nechápou, jak může mít Hmyzí bůh něco společného s houbami, ale já už tomu tady trochu nakousla klobouk v minulé otázce – tedy jako s těmi červy. Myslím, že teď už je všechno jasné. Houba, červy, hmyz – prostě patří to k sobě. Logický řetězec příčin a následků. Kosmická harmonie, vesmírná jednota, vesnická Jednota.
Čím bys neznalého čtenáře či houbaře nalákala na své Mycelium?
Byl tam anální sex s houbou. Tedy... oni ho v redakci vyškrtli, protože se nechtěli se čtenáři podělit; ale BYL tam!
Jak vypadá Tvé působení v českém fandomu (pokud ještě trvá)? Ráno vstaneš, elfím mečem pasuješ zasloužilé členy do vyšších řádů, zajdete si na lembas a pak celé odpoledne dumáte, kam se ubírá česká fantastika?
Kdepak. To my děláme vždycky jedině večer. A lembas já nerada, piju červené.
Jaká je vůbec prognóza české knižní sci-fi? Má budoucnost?
Kdyby ji náhodou neměla, tak si ji vymyslí a napíše, takže vlastně v pohodě.
Pan spisovatel Leoš Kyša tuhle zvěstoval, že se u nás nečape steampunk a horor, jsi téhož názoru?
Češi to mají těžké. Neměli tady důstojnou vznešenou viktoriánskou Anglii, nýbrž chátrající Rakousko–Uhersko, a z něj si všichni už sto let dělají srandu. To je pak problém z toho vydojit nějaké pořádné drama. A vůbec – co si vybavíte, když se řekne "devatenácté století"? Já teda Havlíčka Borovského, Ruchovce a Lumírovce, vesnický román a hnijící slupku od banánu v sešitu z češtiny. Fakt o té době nechci nic dalšího vědět! Steampunk se v Čechách chytí, až z toho kompostu povstane hrdina typu Cimrman... a pak to ovšem bude pěkný horor.
Jaká je Tvá spřízněná duše českého literárního podhoubí?
Má podhoubí duši? To je otázka! Před čtvrt stoletím, když Klub Julese Vernea začal pořádat soutěž O nejlepší fantasy, se mi brutálně zaryla do mozku věta z propozic soutěže: "Nechceme pohádky pro děti, ani SF (jedině se silnými prvky fantasy), ani mystické horory o stěhování duší." (Pořád to platí, mají to na webu.) Tehdy jsem byla mladá holka a neměla jsem ponětí, jak by měl takový správný "mystický horor o stěhování duší" správně vypadat, ale díky téhle větě celý život toužím nějaký napsat. A díky tvé otázce jsem konečně vymyslela, o čem bude. Bude to o SPŘÍZNĚNÉ duši, která se stěhuje sem tam v podhoubí –
Aha, pardon... to už jsem vlastně napsala, jmenuje se to tuším Mycelium.
S jakým francouzským hercem (případně houbařem) bys chtěla zajít na sklenku beaujolais?
S Athosem, Porthosem a Aramisem! Tedy... oni to vlastně nejsou herci ani houbaři, uznávám. Ale zas je člověk vidí trojmo i za střízliva. D´Artagnana do vinárny neberu, ten je vždycky švorc a saje jak houba.
Jak bys sedmi slovy shrnula upřímnou radu začínajícímu autorovi v oblasti fantastiky?
Když tam prskneš dalšího draka, umře koťátko.
Posloucháš u psaní hudbu?
Poslouchám kvílení mučených postav.
Tvůj nejoblíbenější sci-fi film?
Mám jich víc. Je to celý takový subžánr pro úchyly, taková směs komedie a porna. Říká se jim "volební klipy". Ale je to čistě sezónní záležitost, roste to jenom občas, asi jako václavky.
Tvůj nejoblíbenější pokrm? Snad ne smaženice?
Co jsem přešla na brathariánství, je s tím trochu potíž. Nejchutnější je čerstvý ranní vítr. Než sousedi začnou pálit PETky.
Píšeš i Fan Fiction? Prosíme o vysvětlení, co je to vůbec za žánr, aby náhodou nedošlo k mýlce, že se jedná o smyšlený návod k použití větráků.
Fanfic člověk píše, když ho autor naštve. Kniha se vyvine jinak, oblíbená postava umře, a co s tím má chudák čtenář dělat? Musí to opravit a udělat si vlastní verzi, jinak by vzteky neusnul. Když mi bylo třináct, naštvali mě takhle ti Tři mušketýři. Nejen že nechtěli jít na beaujolais, ale dokonce v jednom z dalších dílů umřel Athosův syn Raul, který mi byl z nějakých temných důvodů sympatický (zatímco většina normálních čtenářů ho vůbec nezaregistrovala). Tak jsem vymyslela vévodkyni Charlottu, která ho přiletěla zachránit v létajícím talíři. Byl z toho několikadílný román. Od té doby pořád umanutě píšu několikadílné romány a tři mušketýři se mnou pořád umanutě nemluví.
Jaký je Tvůj nejdramatičtější životní zážitek, krom právě probíhajícího interview, Vilmo?
To jsem takhle ráno vstala... zapnula počítač... dívala jsem se do monitoru... občas jsem zmáčkla nějakou klávesu... no a pak byl večer.
Jaké jsou Tvé další zájmy kromě psaní a houbaření?
Ještě taky psaní.
Naposledy ses objevila na Eroticonu 2017. Sjíždíš všechny „kony“ nebo máš své vyhraněné?
Chodím jenom tam, kde mají bar.
A Tvůj vzkaz spoře oděným čtenářům a zapáleným fanynkám Sci-fi portálu Vanili.cz a časopisu Mykózy & My?
Noci jsou chladné! Tak to abyste si vzali teplé prádlo.
Děkuji za výživný rozhovor
- - - - -
Vilmu bez tužky zpovídal Michal Březina.
Další Michalovy čtverácké rozhovory či neotřelé recenze filmů i knih najdete v sekci SCI-FI QUEST. Nyní nově i na blogu
POZOR na tenisový loket v sekci Erototem mistra Jana Vavřičky.
Kam dál?
Přečtěte si další zajímavosti, originální články a objevte zábavné kuriozity na stránce zajímavé zprávy. Baví vás filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce scifi filmy.