Karolína Francová: Napsat něco a pak to vyhodit!

Tak takovou otázku jsem opravdu nečekala, ale i když jsi mě zaskočil, podrobně odpovím.

Jde žánrově o městskou fantasy, která se odehrává v blízké alternativní budoucnosti (rok 2025) v Česku. To je jedinou zemí, kde funguje magie. Zemi vládne temný mág, který kvůli blízkosti zdroje magie přesune hlavní město do Liberce a na úbočí Jizerských hor si vybuduje nové mocenské centrum, Rudou věž. Zdá se, že ho nikdo nemůže zastavit. Do Liberce ale přijíždí lovec bestií Nataniel Skalický, který chce magii jednou provždy zničit, a zaplete se do boje o moc mezi temným mágem a jeho synem Janem Renerem.

V románu se prolíná současný svět, jak ho známe, a klasické fantasy rekvizity jako magické bestie, runy, prokletí a zaklínání. Magie je všudypřítomná a ovlivňuje každodenní život obyčejných lidí, a to jak v dobrém, tak ve zlém. Pro příběh jsou typické scény jako dopravní nehoda způsobená srážkou osobního auta s drakem, rande na břehu jezírka, v němž ptáci ohniváci loví zlaté rybky, nebo vymítání démona v obýváku u televize. Moc se mi líbilo pracovat i na drobnostech, které svět dokreslují a dělají ho věrohodnějším – tak třeba Česko má nové bankovky, na kterých významné osobnosti nahradila specifika české přírody a krajiny. Na stovce je hydra, na dvoustovce chiméra, na tisícovce drak. Na rubu bankovek je třeba Rudá věž nebo Skleněné skály v Českém ráji.
Čtenáře vanilli.cz by mohlo zajímat, že román obsahuje i několik výrazných erotických scén. Ty souvisí se specifickým prokletím hlavní hrdinky Kláry, která temného mága jako mladé děvče odmítne a on se jí za to nápaditě pomstí.

Knížka Ve stínu Rudé věže je první román z cyklu Purpurová noc, který v následujících letech bude vycházet v nakladatelství Brokilon. Druhý díl má zatím pracovní název Tisíciletý démon a opravdu je již hotový a dokonce i odevzdaný nakladateli. Hrdinové v něm řeší záhadu žen a dívek, které se v Česku nevysvětlitelně ztrácejí. Jinak momentálně už začínám pracovat na třetím dílu. Ohledně něj snad můžu prozradit aspoň to, že část děje se bude odehrávat na Troskách.

Dlouho, asi čtvrt století.

Kreslila bych. Dnes a denně je mi líto, že to co vidím v hlavě, když píšu, neumím hodit na papír v podobě obrázku. Nebo ještě líp, točila bych filmy. Román Ve stínu Rudé věže mám v hlavě jako úžasnou podívanou.

Jelen? Já se tedy původně přehlédla a četla „na liáně“ místo „na laně“, takže jsem si byla jistá, že to může být jedině Tarzan.

Vilma Kadlečková. Jako první se mi dostal do rukou její román Stavitelé věží a úplně mě ohromil. A pak už jsem jen sháněla a četla všechno, co napsala. Vilma Kadlečková nejenže skvěle zachází s jazykem a její texty nabízejí spoustu zajímavých myšlenek, ale především umí vytvořit opravdového hrdinu příběhu, na kterém čtenáři záleží do poslední chvilky. A to já právě v knížkách hledám, hrdinu, se kterým se budu smát, o kterého se budu bát a pro kterého mi bude krvácet srdce.

Mr. Spock.

Tak nějak oboje. Disciplína je v tom, že píšu knížku vždycky od začátku do konce. I když mám vymyšlené nějaké scény předem, moc se na ně těším a chci se do nich hned pustit, sama sobě jsem to zakázala. Je to jako vyzobávat mandličky. Člověk to udělá, ale to co mu zbude, mu už pak tolik nechutná. Kdybych si v tomhle povolila, knížku bych asi nikdy nedopsala. Jinak si udělám charakteristiku postav, nastolím základ zápletky a pak už tomu dám volný průběh a nechávám se překvapit, kam mě příběh zavede.

Ve středu 24. 1. 2018 se v Liberci v knihkupectví Jotunheim uskuteční křest knížky. Na leden mám připravené tři krátké články: Od Purpurové noci k České válce, Chůze na ostří nože po česku a Víkend ve stínu Rudé věže. V únoru bych chtěla udělat soutěž o originální kovové záložky do knihy ve tvaru pera z harpyje. Chystám si přednášku o knížce, kterou bych na jaře chtěla prezentovat na nějakých conech, případně v knihovnách, ale zatím nic konkrétního domluveno nemám.

Tak samozřejmě ten stín, ne? Knížku Ve stínu Říše jsem ještě nečetla, ale podle recenzí si myslím, že žádná spojitost asi nebude.

Moje začátky byly mile naivní a neohrabané. Psala jsem si pro sebe fan fiction. Pak román o Aztécích, román o italské mafii, pod vlivem Černého korzára taky román o pirátech. Napsala jsem pár povídek. Jednu vydala Ikarie, to mě povzbudilo. Svůj první vydaný román Algar Tarch jsem psala rukou do sešitů, protože jsem ještě neměla počítač. Pak jsem si koupila první počítač a přepsala román v T602. Počítač se se mnou rozloučil a román bylo třeba přepsat znovu, tentokrát ve Wordu. Vlastně se zpětně divím, že ta knížka vůbec vyšla. Svou maturitní písemku jsem předělala na povídku Poznej sám sebe, která vyšla v antologii Česká odysea 2001. Dodnes si dělám legraci z toho, že jsem asi jediný člověk, svou maturitní práci zpeněžil. Pak přišlo velmi příjemné období, kdy se mi až na výjimky dařilo najít nakladatele pro každou knížku a dostala jsem i několik literárních ocenění. Nejvíc pyšná jsem ale na román Zrádce. Psala jsem ho po delší odmlce vynucené narozením prvního dítěte, které zarytě odmítalo spát a bylo opravdu velmi hlučné.

Mým současným cílem je udělat úpravy románu Metamorf a najít pro něj nakladatele. Je to moje oblíbená věc. Hlavní hrdina sice neumí měnit svůj vzhled, ale dokáže přijmout jakoukoli osobnost, mužskou nebo ženskou, takže může být vrahem, přítelem, seladonem nebo pannou. Prostě si může vybrat temperament, charakter, povahu, svědomí i morálku. Což má mimo jiné ten důsledek, že své partnerce nebo partnerovi dokáže poskytnout dokonalé uspokojení, dokonalý sex a dokonalou lásku, protože se umí změnit přesně v to, po čem jeho protějšek nejvíc touží.

Psát. Hodně číst. Napsat něco a pak to vyhodit. Brát opravdu vážně, co nás učili v češtině. Napsat něco jiného a zase to vyhodit. Zkusit další věc a zase to dát pryč, pokud ne úplně, tak aspoň do krabice na půdu. Napsat další věc a dát ji přečíst lidem ve svém okolí, ale ne mamince. Zkusit nějakou literární soutěž. Jako u všech ostatních činností i u psaní literatury je talent jen půlka úspěchu. A zkušenost se získává jedině vytrvalostí.

Není to spojení úplně šťastné. V zaměstnání trávím čas prací s odbornými texty a soudními rozhodnutími a hodně píšu. Proto se mi pak ve volném čase moc nechce zasednout zase k počítači. A věnuju se civilnímu právu, takže plamenné obhajoby pronášejí maximálně hrdinové mých literárních děl.

Jiří. Ono se to moc neví, ale Rocky je velký fanoušek JWP, takže kdyby mu stanul tváří v tvář v ringu, síla toho okamžiku by ho zcela ochromila.

Matrix.

Jestli si musím vybrat, tak Marvel, ale já komiks moc nečtu.

Star Trek.

Avatar, ten jsem viděla.

S Terrym Pratchettem. Zeptala bych se, jestli se po smrti setkal se Smrťem?

Liberec je moje rodné město. Jistě se najdou města architektonicky zajímavější, pohodlnější a hezčí na pohled, ale v Liberci jsem doma. Jsou tu zákoutí, která mám moc ráda, a místa s atmosférou, která se jinde nenajde. Jezdíme s rodinou poměrně často po celém Česku, ale když se vracíme a objeví se před námi panorama Ještědu, pokaždé vím, že žiju na tom správném místě.

Otázku jsem položila několika náhodným kolemjdoucím. Jejich odpovědi jsou všeříkající.

Jana V.: „Když nemám, co dělat, čtu všechno, co K. F. napíše.“

Zdeněk C.: „Jsem hrdý, že pocházím ze stejného města jako K. F.“

Katka B.: „Jsem nadšená. Těším se na každý den a doufám, že K. F. konečně osobně potkám.“

Milan T.: „K. F.? A kdo to je?“

Noc s Metamorfem.

 

- - -
Karolíně pokládal vyčerpávající otázky Michal Březina