Recenze na sbírku próz Děsivé důsledky od Ramsey Campbella
"Tmy jsem se přestal děsit až v patnácti. Zhruba ve stejné době, kdy ze mě výchova ve sboru Křesťanských bratří udělala ateistu." Ramsey Campbell
Četl jsem povídky Ramsey Campbella (*1946 v Liverpoolu), podlehl jejich sugestivitě a dám na znalce hororového žánru Joshiho, že je tento autor roven Lovecraftovi či Algernonu Blackwoodovi. Ohledně schopnosti gradovat hrůzu v náznacích snad je i lepší. Když nemusí, tak přímočaře nešokuje. Ani patlavý hnus není jeho specialita. Hrůzy buduje slovo od slova, řádek za řádkem, odstavec po odstavci a (nepíše-li povídku) kapitolu za kapitolou. Výběr jeho prací z let 1964-2012 nedávno vyšel česky a podle Stephena Kinga je Campbell uhlazený aristokrat hrůz, který by prorazil v mainstreamu, kdyby se na to soustředil, ale radši straší. Celý život. Už jako chlapec hodně snil a ozvukem tehdejších úděsů je například povídka Komín (1977).
Když mu bylo osm, přečetl Barvu z vesmíru. Brzy poté další Lovecraftovy prózy. Začal zkoušet, zda nenapíše něco podobného sám, a již roku 1964 zveřejnil - díky Augustu Derlethovi, tedy přednímu strážci Lovecraftova odkazu - první sbírku.
Začal své příběhy umísťovat do údolí řeky Severn, kde to znal, a vysnil město Brichester. Dodnes možná mohl psát variace na Lovecrafta, ale četl taky jiné kapacity (Leibera, Greena, Kafku, Machena, Johna Dicksona Carra) a jeho styl se vyvíjel. Začal být svůj a připomeňme (v naší knize přítomného) Společníka (1976), odkud cituji: "Když se Stone konečně dostal k lunaparku poté, co byl dvakrát špatně nasměrován, pomyslil si, že vypadá spíš jako obrovská herna s automaty."
Pro Campbella jsou charakteristické jeho popisy. Zámek na pouti mu patrně bude čímsi, kde hrozí víc než infarkt. Zprvu věříte, že je to maškaráda, a tu přijde výbuch. Skeptik pojednou jektá děsem a... "Teď se mě na ujíždějícím vozíku pokoušejí ukonejšit před další lekačkou, pomyslel si. Ale…"
Jiná povídka - Průvodce (1989) - vděčí za hodně M. R. Jamesovi a má tu roli antikvariát, ukolébavka i černá magie. "Zkuste si představit pavouka v lidské podobě se čtyřmi končetinami, kterého kterási ztráta jak rozlítila, tak i zohavila; a pokud by mu chodit umožnilo i něco jiného než zlomyslnost, bylo by to vědomí, že každý, kdo při pohledu na něj zemře, k němu zůstane připoutaný."
Ramsey Campbell je žijící klasik, o kterém existuje dvousetstránková studie Ramsey Campbell and Moder Horror Fiction (2001) od zmíněného S. T. Joshiho a nestalo se mi dlouho, aby mě atmosféra povídek natolik vyvedla z konceptu. Um autor soustředí ryze k vyvolávání hrůzy a nedělá si vrásky s vysvětleními. Těch si ale sami představíme pokaždé několik, vždy pekelných. A pointy? Jak naznačeno, náznakové, ale ne zase příliš.
Tak například finále Měsíců nemá konkurenci. Co vidí hoch v korunách lesa? Skutečně jakousi spíž? Určitě tváře! "V houstnoucím šeru jsem nedokázal určit, jestli jsou slepí, ale nějakým způsobem si mě byli vědomi; protože když se mým směrem jejich těla společně natočila, natáhla ke mně ruce. Dalšího dne jsem se začal snažit zapomenout a o několik let později se mi to prakticky podařilo; dokud jsem neuslyšel, že les padl za oběť vandalům, kteří ho podpálili za letního sucha. A když dnes vyhlédnu ven, vidím dál tváře, jak se slepě otáčejí ve vzduchu."
Skvělé jsou i povídky Willy Anorak a Hrůza pod Warrendownem (1995). Pláň zvuku (1964) se nejvíc ze všech blíží science fiction - a rozvíjí nejméně jeden konkrétní Lovecraftův horor.
Líčení dítěte ztraceného v lesích (a viz i jeho román Nejtemnější část lesa, 2003) ovládá mistr snad nejbravurněji a je to podobné, jako by stále byl vevnitř tím vylekaným děckem, co se tetelí.
Četné povídky ale mají krutě a drsně racionální inspirace. Šílenství může být často vysvětlením. Chůva vyhazuje dítě do větší a větší výše a je si jista, že ho cosi chytí. Anebo existuje jistá (ekologicky hnusná) hmota, která utopí hrdinova přítele takřka ve lžíci vody. Ano, u Ramseyho jde o deliriantní umocnění dětských hrůz, ale i o transformace všeho, čeho se bojí praktický, i kdyby třeba poněkud paranoidní člověk. A hrůzu spisovatel generuje i prostřednictvím natolik osvědčeného prostředku, jako jsou obrazy a portréty (Na Lornském panství).
Už Campbellova matka se pokoušela psát a sám se stal (1971) zetěm plodného autora (brakové) science fiction Arthura Bertrama Chandlera (1912-1984, A. Bertram Chandler – Wikipedie (wikipedia.org).
Ale citujme i českého znalce hororu Antonína Tesaře: "Dobře, že Campbell u nás prvně vychází právě v době, kdy se k našim čtenářům dostává nejnovější weird literatura díky nakladatelstvím Gnóm, Carcosa a Medusa. Lépe tak můžeme docenit, v čem je Campbell pro žánr zásadní, a za pozornost stojí také jeho (bizarní) román Vtělení (1983), nebo groteskní satira o sériovém vrahovi Počítání do jedenácti (1991)…"
Campbell vytvořil i děsivý román Panenka, která snědla svou matku (1976), který svého času detailně rozebral Stephen King (Dance Macabre) nebo knihu o pohřešovaném filmu s Borisem Karloffem a Belou Lugosim (Ancient Images, 1989). Nějaké povídky už mu tu vyšly dřív, ale dosud ani jediná kniha. Teď je zde a můžeme vstřebat ty povídky, které z půlstoletí kariéry vybral sám. Napřed zavolej, Nad světem, Ještě, Ta druhá jména, Místo zjevení, Mezi anděly…
Ramsey Campbell: Děsivé důsledky. Překlad Pavel Bakič, Milan Žáček a Richard Podaný. Doslov Milan Žáček. V edici Fobos vydal DOBROVSKÝ. Praha 2023. 352 stran.