Recenze na fantasy knihu Ivy Sušické Týden v Nejistotě

V dnešní recenzi vám představím knihu Ivy Sušické Týden v Nejistotě, která udělá radost zejména milovníkům žánru fantasy. A pokud máte rádi herní RPG nebo adventury, možná vás překvapí, jak snadno vám při čtení v hlavě naskočí obrazy, jako byste právě hráli svou oblíbenou hru.

Jako třeba ve hře Zaklínač 3, kde hrdina přijde do nové lokace, získá zakázku a začne sbírat informace – a následně využívá své schopnosti v komunikaci s okolím i nadpřirozenými bytostmi. Když jsem se na tenhle aspekt zeptal samotné autorky, potvrdila, že si při psaní děj knihy představovala, jako by ho hrála znovu a znovu – v kabátu své oblíbené adventury.

Příběh Týdnu v Nejistotě začal jako malá povídka, která dnes zabírá zhruba prvních dvacet stran. V podání Ivy Sušické šlo o jakési literární demo, které následně dalo vzniknout celému románu – románu, který autorka nainstaluje jako deluxe sběratelskou edici přímo na vaše datové zornice, a už budete hrát s pevným stiskem (a třeba i tiskem) v ruce několik dlouhých hodin.

V této knize zažijete jeden týden s bezejmenným hrdinou, který se nechává oslovovat herbalistickými pseudonymy jako třeba Netřesk, a jeho společnicí z magické říše kočkovitých šelem, Routou. Sledujeme jejich počínání při rozplétání potíží jedné zapadlé osady, která si na své poměry žije až podezřele vysoko. Spolu přijíždějí, přijímají zakázku a pouštějí se do detektivního pátrání, okořeněného špetkou romantiky, lžící akce a třemi kýbly skvěle podaných kontrastů. Autorka chytře balancuje mezi výstižnými popisy a prostorem pro představivost, mezi jemným voděním za ruku a záměrným znejistěním.

Výsledkem je napětí, očekávání a překvapivé zvraty.

S trochou nadsázky si o autorce dovolím říct – a doufám, že mě za to nepráskne někde na Conu knížkou po ksichtě – že je to "lore freak". Má osobitý způsob myšlení (přemýšlí jako nerd :)), hledá trhliny v příbězích, které tvoří, a zároveň je miluje (tedy pokud se s ní zrovna nebavíte o její právě vydané knize, kterou četla třicetkrát a čtyřicetkrát ji někomu vysvětlovala nebo obhajovala). Zbožňuje příběhy – včetně těch, které zkoumá až na dřeň. A to platí i pro jejího milovaného Harryho Pottera. Přes veškerou lásku k téhle sérii se při našem rozhovoru pousmála a přirovnala jeho děj a svět k "zlatému magickému cedníku" – krásnému, lesklému… ale s překvapivým množstvím děr.

A právě proto si na svém vlastním příběhu dává tak záležet.

Takže se nemusíte bát – v Týdnu v Nejistotě se žádný cedník nekoná. Tady je svět vystavěný pevně. A přitom pořád dýchá.

Týden v Nejistotě bývá propagován jako "ideální pro fanoušky Zaklínače" – a chápu proč: hlavní hrdina je samotář, má koně, bojuje s nadpřirozenem a většině lidí není po chuti. Tím ale podobnosti končí. Nejde o klon ani derivát, spíš o dílo s vlastním hlasem, které se s každým dalším dílem ponořuje do temnějších tónů. Mně osobně kniha připomněla spíš klidnější pasáže hry Zaklínač 3 – právě tou atmosférou, která se plíží mezi stromy, občas zneklidní, ale většinou vás jen nechá tiše pozorovat a nasávat svět kolem sebe. A možná právě proto to celé působilo až magicky – protože tenhle svět jsem si dokázal okamžitě představit. Jasně, ostře, barevně.

Týden v Nejistotě by bez potíží fungoval i jako akční adventura – s detektivními prvky, chytrým tempem a jen lehkým dotekem fantasy klasiky. Místo soubojů, elixírů a dvou mečů tu ale máme hlavního hrdinu: lovce mágů. Trénovaný profesionál, který se nespoléhá na sílu, ale na důvtip, instinkt a schopnost číst své okolí.

Právě v tom spočívá skutečná síla knihy – v práci se zasazením příběhu, který je přehledný, funkční a promyšlený. Nezahlcuje, ale inspiruje. Svět působí živě, srozumitelně a láká k objevování, aniž by čtenáře dusil vysvětlováním. Všechno je tam, kde má být – a co chybí, si domyslíte s chutí sami.

Jako skvělý příklad bych mohl vzpomenout moment, kdy hrdina čelí nadpřirozené bytosti – zákeřné víle – a jediné, co ho může zachránit, je správně si vybavit dětskou říkanku, v níž je ukrytá moudrost nutná k přežití. Žádné meče, žádná zaklínadla – jen paměť, duchapřítomnost a klidná hlava. Právě tyhle momenty, kdy meč nepomůže a člověk se musí spolehnout na rozum, jsou tou rovinou, v níž kniha opravdu září. A nebudeme si nic nalhávat – většina z nás by v takové situaci spíš hledala čisté spodky než odpověď v dětském popěvku.

A když už jsme u situací, které na první pohled vypadají neškodně – přesně takový je i samotný tón knihy…Vztah mezi hlavním hrdinou Netřeskem a jeho magickou lvicí, šupinami pokrytou a vysoce inteligentní společnicí Routou je plný pošťuchování, jízlivých poznámek a sarkasmu – ale pod tím vším bublá tiché porozumění a zvláštní druh něhy, který se dá najít jen mezi těmi, kdo by pro sebe skočili do plamenů, i když to samozřejmě nikdy nahlas nepřiznají.

Na první dobrou to působí jako fantasy pohádka. Krásná krajina, sympatický hrdina, magická společnice. Ale než to dáte číst svým dětem, radši si to přelouskejte sami. Jasně, oficiálně je to 17+ a žádné explicitní hrůzy tam nejsou – ale některé momenty umí překvapit silou i hloubkou. Pokud během četby nabudete dojmu, že něco nedává smysl, doporučuju se neděsit.

Prostě otočte stránku, věřte a jděte dál. Autorka ví, co dělá, jen vám to neřekne hned.
A jak už to u dobrých knih bývá, zmatení a napětí jsou přesně ty háčky, na které se čtenář rád chytí. Při správném dávkování popisů a prostoru pro vlastní představivost vzniká kompaktní a návykový text.

Ze začátku si říkáte:

"Hele, dobrý! Krásná krajina, sympatickej týpek, magickej lev, trochu detektivka, trochu pohádka… no neber to."

Jenže pak to udělá PRÁSK! Vy letíte do strany, ze stromu prší krev, ve vzduchu to smrdí oceánem vylomených zubů – a vaše dušička by si nejradši zalezla pod deku a předstírala, že čte Pratchetta.

V knize se výborně pracuje s českým jazykem, nářečími i přirovnáními. Když se poprvé objeví určitá parta postav, znělo mi to jako ruský plukovník Gerasim z KotletoSgoněvovy Legie – ale z omylu mě rychle vyvedl dokonale zvládnutý skotský přízvuk. Byl to nečekaný, ale přesně mířený dějotvorný tah. Vsadím se, že hlavní hrdina si tyhle tvrdé pijáky a neřády s dobrým srdcem ještě někdy rád pustí do kompanie.

Další kladný bod si Iva Sušická zaslouží za humor. Jedna konkrétní hláška se opakuje víckrát – a přesto mě pokaždé pobavila. Vzpomněl jsem si u toho na Venoma – kdykoli jeho postava udělá něco nadpřirozeného, nebo přežije očividně smrtelnou situaci a někdo na něj s úžasem zírá, vždycky jen suše utrousí: "Mám nějakýho parazita."
Podobně je na tom i hlavní hrdina Netřesk. Když se někdo diví jeho jménu, jen pokrčí rameny a prohodí něco o tom, že máma ráda zahradničí. Suchý vtip, dokonalý timing – a hlavně funkční charakterizace.

Motiv bezejmenného hrdiny je zatím v tomhle pilotním dílu série nevyjasněný, ale jednu věc je třeba říct rovnou. A tady se zase vracím k zaklínačské světokresbě: nad démonem nemůžete získat kontrolu, pokud neznáte jeho pravé jméno. A ono to funguje i obráceně – pokud se chcete chránit, možná je lepší své pravé jméno vůbec nevyslovovat.

Dále je dobré si uvědomit rozdíl mezi ženským a mužským vypravěčským stylem. Ženy často věnují více prostoru emocím, vztahům a detailům vnímání postav. Mužský styl bývá přímočařejší. Nejde o kvalitu, ale o přístup. Tento příběh napsala žena – a díky tomu jsou některé momenty citlivější, osobnější a vztahově bohatší. Kniha žije dialogy a vedlejšími postavami, které díky střípkům reálií ze skutečných osobností působí živě a uvěřitelně. A Netřesk? Ten byl podle mě zvládnutý skvěle – i ve chvílích, kdy se příběh ponořil do jeho niterných tužeb. Příběh tím získává hloubku i autenticitu. Ženským čtenářkám zde bude pomáhat jejich vycvičená intuice; muže to může překvapit – ale právě tím se mohou obohatit a získat novou perspektivu.

Uvedu příklad: Hlavní hrdina je povznesen iluzí nabyté lásky, hřejivého polibku, pocitem, že na tom drsném světě konečně někoho našel. Zkrátka a jednoduše je šťastný... Střih. A najednou sleduje oživlého kostlivce hlubokým, temným lesem. Na konec předchozí kapitoly jste možná nezapomněli, ale tenhle emoční skok vám třeba úplně nedošel. Netřesk se najednou chová jinak – jako čerstvě zamilovaný. A to se samozřejmě promítá do jeho reakcí. Možná si řeknete: "Ale takhle se přece nikdy předtím nechoval. Co to je, puberta 2.0?" Jenže on nikdy předtím zamilovaný nebyl. Nikdy nezažil ten chemický koktejl, který vám dá pocit, že zvládnete cokoli a celý svět vypadá jako z reklamy na minerálku.

Přidejte k tomu trochu dějového klidu – promyšlený autorský záměr, který nastoluje rovnováhu – a dostanete příběhové napětí vybudované na proměnlivém tempu a kontrastech, jež pohání vývoj dalšího příběhového oblouku. Nebojte se ale žádných romantických výlevů ani přehnané míry popisů nebo vyprávění, které by vás vodilo za ruku. Text je napsaný se snahou o co největší kompaktnost.

A najde se tu i scéna, která okamžitě rezonuje hlavně s těmi, kdo už se někdy stali rodiči. Citlivost a psychologii postav má autorka podchycenou opravdu skvěle – s přesností, která neuhodí do očí, ale do srdce.

Další skvělou zprávou je, že autorka má už dokončené veškeré díly zamýšlené trilogie.
Pokud bych měl opět použít příměr ke známějšímu dílu paní Rowlingové, i tam začínal příběh jako pohádka pro mladší publikum – ale postupně přitvrzoval, přibývalo temnoty, bolesti a hororových prvků, až se z něj stala série pro čtenáře, kteří s ní doslova vyrostli.

Podobný vývoj naznačuje i Týden v Nejistotě. První díl sice začíná jako poklidné fantasy, ale velmi rychle je jasné, že to nebude žádné vyprávění na dobrou noc. Něco v tom světě neklidně pulsuje pod povrchem.

Nechci vyzrazovat moc – ostatně překvapení, že to nakonec není jak se zdá, je součástí autorského záměru. Řekněme jen, že pokud čekáte klasickou fantasy jednohubku, budete možná překvapeni. A pokud jste připraveni čelit i temnějším tónům, bude vás to bavit ještě víc.

A podle autorky je druhý díl ještě výrazně temnější – což potvrzují i první ohlasy od betačtenářů i redaktora, který už dočetl i díl třetí. Prý je to čím dál lepší. A jestli se to bude dál zahušťovat v tomhle duchu, máme se na co těšit.

Pokud se pro tenhle příběh rozhodnete – a za mě osobně byste měli – čeká vás kniha, kterou autorka nejen napsala, ale doslova prožila. Než šla spát, neřešila povinnosti následujícího dne, ale stála ve vilím kruhu mezi třemi suchými stromy a vedla tiché rozhovory s Feyanem. Ptala se ho. A zároveň si skrze něj odpovídala. Tak vznikalo tohle vyprávění.

A právě díky tomu z knihy cítíte, že v ní někdo opravdu žil. Stejně jako když hrajete svou oblíbenou adventuru nebo RPG – a přestáváte vnímat čas, protože svět, do kterého jste se dostali, je najednou důležitější než ten kolem vás.

Perfektní práce s obrazotvorností dává čtenáři dostatek prostoru. Autorka se nevyžívá v popisech, ale nechá vás domýšlet – vesnice, domy, zbroje, tváře… všechno si vybavíte bez zbytečných slov. A dialogy? Par excellence.

Atmosféra se mění přesně tam, kde má. Kniha se čte lehce, ale zároveň se vám vypálí do paměti. Fantasy, které mluví vlastním hlasem. A ten hlas si zaslouží být slyšet.

Za mě? Sto procent. 10/10.

V celé knize se našel jediný odstavec, který ve mně vyvolal lehké zmatení. Šlo o autorský střih, kdy se děj náhle přesune jinam, bez jasného propojení s tím, co jsem zatím četl. Právě tam by mi jedna věta navíc pomohla udržet plynulost a nevypadnout z děje. Zmiňuji to spíš proto, abych jen nechválil, a také proto, že u debutu, na kterém je znát spousta tvrdé práce, taková drobnost nijak neovlivní moje finální hodnocení. Je to kniha, která ve vás něco zanechá – a možná i něco odvede. Třeba starosti. A to je sakra dobrý obchod.

Pro koho kniha není:
Kniha není pro čtenáře, kteří ve fantasy literatuře vyžadují především množství akce nebo výrazné prvky násilí. Také není pro ty, kteří potřebují, aby od začátku všechno dávalo smysl – Týden v Nejistotě pracuje s promyšlenou gradací, a trpělivý čtenář je nakonec odměněn. Stejně tak nemusí sednout čtenářům, kterým vadí větší množství vedlejších postav a bohaté dialogy.

Pro koho kniha je:
Kromě fanoušků autorky samotné je určena každému, kdo ocení dobře podaný, lineární fantasy příběh s lehkými detektivními prvky a je otevřený netradičním způsobům, jak lze s příběhem pracovat. Potěší také čtenáře, které zajímá, jak se autorka vypořádala s literárním převtělením do mužského hrdiny – a obecně každého, kdo se rád nechá překvapit či dojmout.

Kniha: Týden v Nejistotě

Autorka: Iva Sušická

Vydavatel: Cosmopolis

Rok vydání: 2025

Počet stran: 320

Ilustrace a obálka: Michael Michajlov

ISBN: 978-80-271-5397-8

Jazyk vydání: český

Forma: klasická kniha

Vazba: měkká / brožovaná

Žánr: fantasy s detektivními prvky; důraz na specifický humor

Hodnocení recenzenta: 10/10

Pro weby Fantasya.cz a Vanili.cz, 

Michal Maléř