Recenze filmu Bratři
Koncem října 2023 vstoupil do kin film Bratři zpracovávající příběh bratří Mašínů, kteří se v 50. letech úspěšně pokusili o útěk do zahraničí. Úkolu přenést na plátno kontroverzní téma boje za osobní svobodu bez ohledu na zvolené prostředky se ujal režisér Tomáš Mašín. Ačkoliv sám s rodem Mašínů pokrevně spřízněn, pokusil se o nezaujatý pohled.
Film je veden lineárně, k retrospektivním vhledům se obrací pouze v náznacích. Ihned v počátku se tak dozvídáme důvody, které předznamenaly další kroky obou bratrů. Poprava jejich otce - protifašistického odbojáře, člena skupiny Tři králové - gestapem v roce 1942 a následná komunistická perzekuce celé rodiny v 50. letech nemohla vést k ničemu jinému než k touze po odplatně, k touze postavit se nenáviděnému režimu, který postrádal jakékoliv prvky lidskosti a rozumu.
To, že se oba bratři stali vrahy, pak bylo dáno možná jen sledem okolností, o nichž dopředu neuvažovali. V prvním případě výstřel v panice, v dalších pak strach z prozrazení, ze zmařené akce, strach o vlastní život.
Možná… Možná věděli, že to bez krveprolití nepůjde. Tyto drobné nuance pochybností a zaváhání jsou ve filmu dobře patrné.
Přesto film po většinu času působí dojmem, že je nám servírován bez příkras. Drsná realita zobrazující kluky, kteří své dětství a pubertu prožili v šílené době nacistické okupace a kteří se i v době rané dospělosti setkávají s násilím na každém kroku, je pouze odrazem zoufalé doby a vyústěním přesvědčení, že zlu se lze postavit jedině se zbraní v ruce.
Bratři Mašínové tak tedy činí a za cenu mnoha zmařených životů, včetně života jejich matky a sestry, se dostávají přes železnou oponu až do Západního Berlína.
Dojem věrohodnosti motivu ukázat dějinné události v pravém světle pak narušuje snad jen přílišná patetičnost závěrečné scény, kdy bratři žádají Američany, ať je po krátkém odpočinku ihned vysadí zpět v Československu, aby mohli dále pokračovat v odbojové činnosti. Člověk si klade otázku, proč tedy to všechno?
Po herecké stránce zasluhují oba hlavní protagonisté Jan Nedbal (Ctirad Mašín) a Oskar Hes (Josef Mašín) pouze slova chvály. Jejich herecký projev byl velmi uvěřitelný. Totéž lze říci o Tatianě Dykové Vilhelmové, která ve filmu ztvárnila roli matky.
Film měl asi jen dvě hluchá místa, která působila mírně vyumělkovaně či nadbytečně - příliš dlouhou scénu s matčinými narozeninami a scénu bezstarostného veselí mezi Josefem a jeho sestrou (Karolína Lea Nováková). Samozřejmě i v těžké době se člověk může smát, ale scéna by zasluhovala lepší řemeslné zvládnutí. Celkově silný emoční náboji filmu pak byl podpořen také skvělou dramatickou hudbou.
Ať už se k otázce prostředků pro dosažení vlastní svobody stavíme jakkoliv, film nám rozhřešení nedává. A to je dobře. Aspoň tak máme svobodu vlastního úsudku.
Hodnocení: 85 %
Autor Petra Krausová