Nemám rád Clouseaua
"Nemám rád inspektora Clouseau." Tak zní výrok inspektora Dreyfuse, kterého ve filmech ztvárnil český, před Hitlerem kdysi uprchnuvší herec Herbert Lom. Toho inspektora Dreyfuse, co nemá nic společného se slavnou aférou. Anebo něco ano? Má ale víc s filmovou sérií Růžový panter.
Že Clouseaua nemiluje, mi sdělil i starší přítel, vzdělaný chlap, když jsem o těch komediích přemrštěně horoval. Zatnul mi tím tipec, asi rok se nic nedělo, ale občas o přítelově náhledu přemýšlím. Vlastně má pravdu.
Představme si malé, nevinné dítě, které se prvně kouká na komedie s Peterem Sellersem, kde hraje Sellers Clouseaua… Nebo si představme naivního mimozemšťana, který je tu "cizincem v cizí zemi" a dostal za úkol analyzovat podle určitých filmů pozemskou civilizaci. On i dítě logicky dojdou k závěru: "K úspěchu v životě na Zemi stačí sympaticky vypadat, plácat naprosté hovadiny, stoprocentně si věřit a mít giga-štěstí." Což je princip, na kterém vydělal majlant Blake Edwards, režisér. A Sellers taky. Ve film Život a smrt Petera Sellerse (2004), kterému je letos dvacet let, komika zdatně napodobuje herec Geoffrey Rush - a díky scénáři polopaticky předvádí moment, ve kterém Peter Sellers odhalil hereckou metodu a přišel na přístup k postavě natvrdlého detektiva. Jde o chvíli, kdy ťápne do bazénku a tváří se, jako by se nic nestalo a že stojí na suchu. Vzápětí předstírá, že se jedná o dopředu promyšlený plán. A komorník? "Pane, stojíte v bazéně." Nekňuba: "To vím. Nemusíte mi říkat, co mám dělat."
I když si odmyslíme, že byl stejný typ a způsob humoru objeven už milion let před Kristem spolu s divadlem (nic nového pod sluncem), stojíme před problémem. Když tak stupidně žertuje Sellers - a má kamenný výraz, funguje to… Když tak vtipkoval o něco horší herec Leslie Nielsen (1926-2010) v sérii Bláznivá střela, ukončené právě před třiceti roky (1994), uspěl. Ale větší část klaunů tohle nedá, i když jinak jsou borci, a bude leda trapná. Příklad? Chystá se remake Bláznivé střely a poručíka Franka Drebina bude hrát Leslie Nielsen. Když si to prvně přečtete, máte obsazení za vtip. Leslie Nielsen hrál zamlada Oskara Schindlera a dnes jako cvičky seká akční tvrďáky, kteří se rovnou čarou řinou za pomstou, asi jako kdysi Charles Bronson v Přáních smrti. Dobrým hercem Nielsen je, ale… Zvládne toto? Střílet si s ledovým klidem ze sebe? Troufá si dost. Já si to představit neumím a předpovídám už podle typu Nielsenovy osobnosti, že projekt selže či zkrachuje. Obávám se, že hollywoodský fór Leslie Nielsen = Liam Neeson, nebyl nápad za sto.
Růžový panter to ale stejně není, zde se jedná o zvláštní fenomén. Panter jako franšíza dokonce má cosi s Frankensteinem. A to? U obou sérií je sice v názvu hrdina, ale není to hlavní hrdina. Protože Růžový panter je diamant - a sir Alfred Hitchcock by řekl, že je to McGuffin. Záminka. No, a doktor Viktor Frankenstein byl, nebo aspoň v románu jisté dámy, tvůrce anonymního monstra, které se teprve mělo stát tahákem dlouhé řady filmových Frankensteinů. Některé filmy to, pravda, obešly.
U série Růžový panter je až komické, nakolik se tvůrci snaží titul ospravedlnit a jak diamant v dalších dílech pracně vracejí do hry. Taky ne vždycky. Ale přejmenovat prostě cyklus na Inspektor Clousea, to nechtěli, původní titul zněl lépe. Víc prodával. Existuje, pravda, díl, kde Clouseau v titulu je, ale tam jej hraje, už koncem let šedesátých (1968) Alan Arkin. 23. března by tomuto Arkinovi bylo devadesát, kdyby loni nezemřel, a předvádí v tom filmu, co dokázal. Herec to byl schopný, ale není to ono.
Taky Steve Martin (*1945) konal (naposled před 15 lety) v remaku Růžového pantera (2006. 2009) "divy pravého udatenství" a není to prohra, ale Sellerse jednoduše nešlo trumfnout a překonat. Proč? Lidově a drsně řečeno byl skutečný blázen, anebo se mu blížil. A blížil se svou až "alchymickou" podstatou figuře, kterou pak (před svou předčasnou smrtí) ztvárnil ve filmu Byl jsem při tom.
Blížil se čemusi totálně prázdnému. Komusi, kdo je dutý jako bambus a ožívá teprve rolí. Ideální herec rovná se ideální blb. Ne? "Dobytek," říkal už zmíněný Hitchcock v trochu jiné souvislosti. "Vaší motivací je honorář a jinou motivaci své postavy ani nehledejte."
V knize Totem, incest a odkouzlení buržoasie (2007) tvrdí Jan Stern, že se dokonce dá definovat stav clouseauismu, kterým je souběžná prohra a výhra lidské psýché. Zřeknete se ega, o to šikovněji demaskujete ego druhých. Pierre Richard, jemuž bude 16. srpna devadesát, je taky dobrý, také on umí prodat totální zranitelnost svých figur, ale ega hrdinů se nezříká a do těchto pomyslných dutin tak sotva může vstoupit nějaký Ďábel. "Co by tam taky dělal?" ptáte se. Stern upozorňuje na Junga a na to, že již Jung říká: "Každý Kejklíř jako figura obsahuje Boha i Ďábla." Jsou spolu, aniž to plánovali, a ve stadiu Kejklíře neodděleni.
Takový klaun má i přístup k "veškeré podstatě", i když na oplátku trpí psychickou nenarozeností. Má volný koridor ke kouzelnictví a zahradník Chance jde (což je metafora) po hladině rybníka u Bílého domu, jako kráčel Ježíš po Genezaretském jezeře.
Paradox inspektora Cloueaua tkví v tom, že dosahuje směšnosti urputnou snahou humor nedělat. Neustále maskuje vlastní rozpaky, nechce ztratit glanc. To je infantilní, nicméně to až překvapivě odpovídá jedné tváři našeho života, a to tváři mnoha politiků.
Část událostí se semele následkem bordelu. Ale to se nesmí přiznat a událost je dodatečně obalena legendou. Je vymyšleno sofistikované zdůvodnění ve stylu "to já vím". Byl to záměr. Dobrý politik to tak dotvořit zvládne. I Clousea obyčejně bodoval, i když je tu přece rozdíl.
V reálném životě by byl už třikrát mrtev. Stokrát. Naštěstí dostal do vínku nádavkem božské štěstí, které normálnímu smrtelníkovi v podobné míře chybí. I politikům. Některý politik přežije sice šest set atentátů, to se musí uznat, ale okolo plyne život a někdy jednoduše vypadnete z kola. Clousea nikdy. Je sen. Je film. Šlape dál a táhne ke všem čertům s hlavou vzpřímenou, po horizontální hladině. Blbec, který má štěstí (a to leckdy hned žlučí). Vzbuzuje v někom stesk po dětství, ale může budit až hrůzu. Proniká-li dětství surově do světa "dospěláků" a politiky, je šílenstvím. Podobným šílencem byl Joker z Batmana a policejní šéfnáčelník Jacques Clousea sice nikdy nikomu výrazněji neublížil, ale není z tohoto světa.
Nelze jej úspěšně napodobovat. Ani moc následovat. Uděláte to? Zemřete. Udělá to sám? Pokračuje v archetypu. Snad se dočká pokračování ve filmu, i kdyby měla být postava pitomce, co všecko přežije, generována umělou inteligencí. Ale zvládla by to ta inteligence???
Ivo Fencl