Ivo Fencl: recenze knihy Šťastné a nejhrůzostrašnější aneb Se svatou čtveřicí

Šťastné a nejhrůzostrašnější je třetí antologie štědrovečerních strašidelných povídek, ale i veršů anglosaského původu, už předcházená v této dekádě knížkami Šťastné a hrůzostrašnější (2022) a Šťastné a hrůzostrašné (2021); přitom obě dvě přítomné tu básně jsou srozumitelně epické a jednu (Hrůzný slunovrat) povil již roku 1926 sám mistr všeho kosmického děsu pocházející z amerického města Providence = Howard Phillips Lovecraft.

S několika výjimkami se jedná o texty doposud nepřeložené, které vybral Pavel Pecháček a jež původně byly zveřejněny v období od 70. let století devatenáctého až do roků 30. století dvacátého. A co je staré, to je často dobré, nebo aspoň v Anglii, a tak narážím i na makabrózní baladu Vodní věštba od Ulrika Vilhelma Filtera (sic!), líčící situaci docela obdobnou té, jíž ženské hrdinky vystavuje u nás Karel Jaromír Erben ve Štědrém večeru v Kytici. Prý však původně kráčí, zvíme, o slovinský příběh: dvou dívek, mířících k prameni, aby z hladiny lačně zvěděly, jací na ně v čase budoucím čekají nápadníci. Ne, to nedělejte; vždyť není dobré podobně čenichat. Navíc… O úmyslu zvědavých dívčin se v tomto případě doslechne nejapný mladík, a protože chce zvýšit vlastní šance u jedné, souká se neviděn ničím pozemským na převislou větev, aby se dole zrcadlila právě jeho tvář. Ouha, dřevo rupne a...

Opravdově děsivou, klasickou povídkou o strašidelném domě je až příběh Číslo popisné devatenáct (1895) od Bithie Mary Crokerové (1849-1920). Tato zapomenutá britská autorka žila s manželem od roku 1877 po čtrnáct let v Indii a Barmě a napsala přes čtyřicet románů. Některé vyšly i česky, např. Kočičí tlapa (1920), Děti v lese (1928) a Krásná Miss Nevillová (1892). Horor o čísle 19 je přeložen zcela poprvé a dobře tomu. Vyděsí.

Britský krajinář William Wilthew Fenn (1827-1906) přispěl antologii příběhem Přízračný záblesk aneb vánoční záhada (1870) - a pojem záblesk neznamená ohňostroj, u něj má zcela pochmurný smyl. Fenn totiž v pětadvaceti letech oslepl. S malováním byl konec, ale začal psát eseje a povídky a roku 1878 zveřejnil dvousvazkovou sbírku Half-Hours of Blind Man´s Holiday, odkud pochází i Přízračný záblesk.

Co víc? - Autor slavné Opičí tlapky William Wymar Jacobs (1863-1943) byl vlastně bankovní úředník a humorista, ale přispívá historkou Duch Jerryho Bundera (1897). Česky tato záludnost nikdy nevyšla a již roku 1899 měla v londýnském Saint James´s Theatre premiéru její divadelní adaptace, kterou Jacobs osobně vytvořil. Zkuste ji najít a uvést na nějaké besídce. Máte rok…

Ale ke zbývajícím povídkám! V Alexandrii (Egypt, strašlivý Egypt) se odehrává horor Kroky (1926) od klasika veškerých představitelných i nepředstavitelných hrůz Edwarda Frederica Bensona (1867-1940). Autor absolvoval Cambridge a svůj první román vydal roku 1893. Psát nepřestal do smrti, za to budiž pochválen, a vyšší moc chtěla, aby přežil oba své - rovněž horory píšící - bratry Roberta Hugha a Arthura. Zevrubněji o trojlístku vypráví redaktor Ondřej Müller v doslovu k antologie Muži, kteří zašli příliš daleko, věnované přímo neopakovatelným Bensonům. Zanechali magické dědictví v literatuře, ale vlastně to byl rod trošku nešťastný a snad i prokletý.

A je tu opět žena! Provlhlá blata obklopují starý dům z příběhu Porcelánový talíř (1931) od Marjorie Bowenové (1885-1952); pod titulem Chybějící talíř již tato povídka česky vyšla, ale pouze roku 2004 v albatrosí antologii Jablíčko pro slečnu učitelku.

A ještě jednou sugestivita Štědrého večera, tentokrát ve strašidelném vraku (1889) a od dobrodruha - a průkopníka jachtingu i novinařiny - Franka Cowpera (1849-1930). Tento autor studoval historii v Oxfordu a roku 1876 se oženil se spisovatelkou Edith Cadogenovou. Sám tvrdí: "Byl jsem odtržen od veškerého lidského kontaktu a izolovaný jako Robinson Crusoe. Ještě víc. Nebyl se mnou na vraku žádný živý tvor, který by odlehčil mé samotě, a panovalo zde dokonalé ticho." Ticho však samotu ještě znamenat nemusí.

V novém překladu objevíte v této knize i Lovecraftovu povídku Slavnost (1925), napsanou právě před sto lety (1923). Inspirovala ji autorova výprava do Marbleheadu v Massachusetts v prosinci 1922.

Celá trilogie iniciovaná překladatelem Pavlem Pecháčkem představuje sice v určitém smyslu cestu nejmenšího odporu (práva všech povídek vypršela a většinou se čerpá ze starých časopisů, kde příběhy někdy sousedily s prvními vydáními holmesovek), nicméně je to sonda do zlaté éry hrůzy, kdy ještě svět nepřeválcoval nacismus a kdy jsme nemuseli hledat pro strašidelno nová měřítka. Tehdy často stačilo přenocovat někde ve mlejně, tedy opuštěném, mít v torně pouze "svatou čtveřici" (špek, chléb, česnek, slivovici), nu, a povídka vám do hlavy do rána naskočila sama. Ó, kéž by se ty klidné, nezaujaté časy vrátily.

Odkaz pro objednání knihy: Šťastné a nejhrůzostrašnější | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví

Autor: Ivo Fencl