Ivo Fencl: recenze knihy ABBA za železnou oponou

Miroslav Graclík a Richard Pachman napsali knížku ABBA za železnou oponou a čtenář si řekne: "Jak to, že nic podobného nikdo nedal do kupy dávno?" Ale to bývá.

ABBA je čtyřčlenná švédská kapela, její mužští členové se prvně potkali 5. června 1966. Asi tři roky nato, zjara 1969 (je to 55 let), je poznaly dvě dámy.

To se čtveřice nejmenovala ABBA, ale (1970) FESTFOLK, což neznamená festovní folk, ale Ti na párty. Vtip je v tom, že to současně lze chápat méně ležérně, jako Páry, které se angažují.

Zjara 1972 nahráli první hit People Need Love a roku 1973 vydali album Ring Ring, které nemá nic společného s Pánem prstenů. To celé ale byla předehra. Teprve zjara 1974, před půl stoletím, pronikli prostřednictvím Waterloo do finále Velké ceny Eurovize v Brightonu a vznikl fenomén ABBA. Roku 1975 také šlágr Mamma Mia. Roku 1976 následovaly pecky Dancing Queen a Money, money, money a šíp cílený nejenom na kupní síly latinské části zeměkoule: Fernando. S prodejem deset milionů kusů se stal nejprodávanějším singlem.

Enormní úspěch mělo světové turné (1977), kde točili film pro kina, který měl premiéru v prosinci. Roku 1978 vyšla píseň Chiquitita, napřesrok už šesté album - a probíhalo další turné po Evropě, Spojených státech a Kanadě. Atakovali (1980) ještě Japonsko a málokdo tušil, že jde o poslední živé koncerty před platícím publikem. Zbytek roku 1980 točili desku Super Trouper.

Energie došla v průběhu dvaaosmdesátého, i když song (a fascinující videoklip) The Day Before You Came ještě ničemu nenasvědčuje:

Poslední televizní vystoupení se uskutečnilo 11. prosince 1982 v britském pořadu The Late, Late Breakfast Show, aby následovala fanoušky napínající pomlka, po které skupina veřejně zpívala ještě 16. ledna 1986. - A v Československu? Nikdy.

Ani je to nenapadlo. Cestování ostatně nemilovali a za železnou oponou zpívali pouze dvakrát, jednou v Polsku, jednou ve Východním Německu. V tehdejší "NDR" se jednalo o díl pořadu Ein Kessel Buntes (2. 11. 1974), v PLR o koncert pro televizní Studio 2. O čem tedy kniha od Graclíka/Pachmana je?

Může se leda ptát člověk, který žil tou dobou vystřelený na Měsíci. Gramodesky a magnetofonové kazety k nám pronikly a snímek ABBA ve filmu nebylo proč zakazovat. "Příběh skupiny se i tady pojil s příběhy bezpočtu lidí," píše Richard Pachman. "Ovlivnil jejich životy. Pro řadu z nich jsou písničky krásnou vzpomínkou na dobu mládí a ujištěním, že nestárne-li tato hudba, ani čas nemůže utíkat rychle."

Dámy Agnetha a Frida bohužel prohloubily vzájemné povahové rozdíly v sotva překonatelnou propast. Björn a Benny ne. Ač se liší taky, nikdy nerozkmotřili. Dámy si zvláště na cestách začaly jít po krku, ale Björn měl rád Bennyho od samého začátku v šestašedesátém, nemohlo to umřít a nebylo to těžké, poněvadž Ben byl a je člověk, kterého musel mít rád každý. K tomu s darem pro kompozici. Jen potřeboval i druha s pomyslným bičem. Pobídky. To pobízení přecházelo až do ždímání, někdy, a Björnova spíš systematická představivost nefungovala bez Bennyho génia pro melodii.

Björn byl Agnetin muž a šéf kapely, organizátor. Staral se o komerční stránku, ale základ je roven dvojce Benny-Agnetha. Ani Frida nemůže chybět, ale zprvu ji brali (nutno říct, že neprávem) za kohosi "do počtu".

Jak by ABBA fungovala bez vizuálu a kdyby vypadali méně atraktivně? Taky, jistě však hůř. Na vteřinu opustím naši knihu a cituji (překlad Alena Šmídová) jinou - od Andrewa Oldhama, Tony Caldera a Colina Irwina:

Uprostřed roku 1979 prožili muka druhého světového turné a zdálo se jim, že nemají budoucnost, ačkoli nahráli trhák Gimme! Gimme! Gimme! (A Man After Midnight), ze kterého zní disco i hard rock, ve kterém je sex. Najednou byla ABBA božstvem i na parketu a v tandemu s Dancing Queen se Gimme! Gimme! Gimme! stalo songem, který otevřel i dveře gay scény. Navzdory zrychlenému tepu, který v divácích vyvolával Agnetin zadek, dodala písnička Agnetě a Fridě pravou smyslnost v době, kdy se důsledkem krachu svých manželství nemohly cítit méně sexy. - Zvlášť Frida nikdy nebyla na jevišti uvolněnou interpretkou a působila často chladně a ztuhle, jako by považovala obecenstvo za nepřátele. To Agnetha věděla, jak se zalíbit, a snáz hrála očekávané role. Zamilovala se do toho, že je zbožňována, i když se již na turné roku 1977 objevilo cosi, čím se její přístup změnil. Po jednom z koncertů utrousil kritik, že má "nejlepší zadek na světě", a to se začalo opakovat do znechucení. Vznikaly články věnované přednostem jejího pozadí a stalo se nejobdivovanějším a nejhorlivěji diskutovaným na světě, takže si vypracovala řadu vtipných odpovědí, aby čelila rostoucí vlně dotazů. Mj.: "Jsou ještě horší věci, pro které by člověk mohl být známý."

I za železnou oponou jsme to viděli a slyšeli (díky Haně Zagorové) Asi, asi. Skladbu Dancing Queen měla v repertoáru Yvetta Simonová (*1928) s textem Benjamin a předváděli s Milanem Chladilem rovněž (spornou) verzi songu I Do, I Do, I Do, I Do, I Do, pro kterou Zdeněk Borovec zkonstruoval titul Láska tvá jsem jen já, jen já. Lépe si poradil s The Winner Takes It All pro Helenu Vondráčkovou (A ty se ptáš, co já), zatímco Špinarová bezpochyby uměla českou verzi Fernanda vypálit skvěle, nicméně kritik František Horáček má ono pojetí původní "cukrovinky" za "silové". Těžkopádné.

Richard Pachman nijak nezastírá okouzlení a líčí, jak viděl v československém biografu prvně ABBU ve filmu. "Nejsilnější momenty? Nástup na koncert v dešti s písní Tiger a záběry z minimuzikálu The Girl with the Golden Hair. Chvíli jsem váhal, jestli je tu v záběru Agnetha nebo Frida. Ve stejných parukách si byly najednou tak podobné…"

Den poté šel podruhé, už bez rodičů, a kvůli zvuku usedl do první řady. Sál pohasl a Ríša vytáhl z tašky kazeťák. Čtrnáctá písnička Get on the Carousel totiž nikdy předtím nevyšla.

Celou noc ji poslouchal, ve škole byl nevyspalý. ABBU ve filmu viděl pouze v kině jedenáctkrát a horší to bylo s uvedením filmu v naší televizi. Roku 1982 se měl dávat na Velikonoce a nedočkali jsme se. Důvod vysvětlila vedoucí redaktorka oddělení dopisů Indra Vostrá: Pořad ABBA ve filmu jsme 12. 4. 1982 stáhli pro špatnou technickou kvalitu kopie a nebudeme ho uvádět, i když by se kvalita mohla po složitém výrobním procesu zlepšit. Ale uměleckou stránku každého tělesa neoddělitelně provází to, jakým způsobem se staví ke společenskému dění a jak reaguje na snahu pokrokových sil o zlepšení politické situace ve světě. Vzhledem k tomu, že ABBA zaujala v poslední době reakční postoj a dala se zneužít k protimírovým a protisocialistickým postojům, nechceme jí dělat na naší obrazovce reklamu.

Co se tehdy semlelo? 13. prosince 1981 vyhlásili v Polsku výjimečný stav. V reakci vznikla na Západě relace Let Poland Be Poland (31. 1. 1982), kde vystupují Ronald Reagan, Margaret Thatcherová, Kirk Douglas, Max von Sydow či Frank Sinatra, a měla tu znít i petice Bennyho a Björga. Tu nakonec nezařadili, ale odvysílána zvlášť. Obratem u nás bylo staženo z prodeje album The Visitors.

A (zmíněný) Kessel Buntes? Ve stejném díle jako ABBA stepuje Jiří Korn, a jestliže ona pořad zahajuje, on se vynoří třetí. Potkali se pouze za jevištěm před nástupem do finále, ale ABBU sledoval při zkouškách. Žádný jiný český zpěvák podobné štěstí neměl, a to Korn pouze zaskakoval za Václava Neckáře.

Zatímco autorem faktografické části knihy (i nápadu na ni) je zkušený Miroslav Graclík, Richard Pachman nezastírá fandu a dokonce navštívil hrad Gripsholm a našel místo u okna, kde se skupina fotografovala pro obal Waterloo. ABBA za železnou oponou obsahuje i aktuální rozhovor s Björnem a je tázán, zda zná nějaké české umělce. Po čtyřiadvaceti hodinách reagoval: "Kafku, Klímu, Dvořáka, Smetanu a Jana Hammera."

Skupina ABBA je, dodám, na třetím místě podle počtu týdnů, které se její alba udržela na vrcholu světového žebříčku. Bylo jich 58 a většího úspěchu dosáhli jen Beatles a Elvis Presley.

Odkaz pro objednání knihy: ABBA za železnou oponou - Miroslav Graclík, Richard Pachman | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví

Autor: Ivo Fencl