banner
banner

TELEPORT ANEB CESTA TAM A ZASE ZPÁTKY

TELEPORT ANEB CESTA TAM A ZASE ZPÁTKY
12.9.2017
TELEPORT ANEB CESTA TAM A ZASE ZPÁTKY

Deštivé odpoledne je vždycky jako stvořené k hlubokému zamyšlení. To ví každý. A proto se dnes zamyslíme a trochu si i zavzpomínáme. Předmětem bude především kultovní snímek Moucha (1986)

A ČO SI PREDSTAVUJETE POD TÝM AKOŽE TELE PORT?
V dějinách vědecko-fantastické kinematografie je teleportace výsadou především mutantů (X-man). Nově dokonce jakýchsi časoprostorových čarodějů (Doktor Strange, 2016). My se však vydáme cestou v čase trochu zpátky a to až do roku 1986, kdy vznikl americký horor Moucha. Teleportace v něm není výsadou zvláštních schopností hrdinů, je zde předmětem výzkumu, avšak s tragickými následky. Nechci nic dopředu prozrazovat, je zcela jistě možné, že Mouchu někdo z vás ještě neviděl.
Než se však se slzou v oku pustím do malé filmové reminiscence, řekněme si, co přesně ta teleportace je. Laickými slovy se jedná o okamžitý přenos objektu z bodu A do bodu B, aniž by ten vykonal nějaký pohyb. Každý má jistě svou vlastní definici. Umí to říct svými slovy. Můj kamarád to popsal takto: „Ne, ty vole, prostě deš do jedný komory, vole, a vypadneš z tý druhý, ne asi?“ Wikipedie píše: Teleportace je metoda nepřímého přemisťování objektů, při kterém je místo samotného předmětu přenášena informace o něm a podle ní je pak na místě určení stejný předmět vytvořen. No, nevím, to jsme s kamarádem ani jeden nepochopili. Prý: „Jaká, vole, informace?“
 
OREL MOUCHY NELOVÍ
Ano, orel mouchy neloví. Citát toho fotbalisty Sókrata je sice zajímavý, avšak s filmem, ani tímto textem, nikterak nesouvisí. Je pouze krátký a obsahuje stěžejní slovo moucha, tak se hodil.
Nuže, pojďme konečně zavzpomínat na onu proklamovanou filmovou klasiku, na Mouchu Davida Cronenberga. Jak to všechno začalo? Pro začátek si představte nejmenovaného scenáristu, kterak spekuluje nad novým tématem po návratu z Indie. Dumá nad tím, co ho v poslední době štvalo nejvíce. Inu, vzpomene si na „to ono“ a vzápětí napíše horor Moucha. Chichi, protože v Indii na vás mouchy serou pořád, konec vtipu.
Nepochybně to tak muselo být, někde ten odpor k tomuto poletavému hmyzu musel získat.
Sedl a začal psát, dostal svou nenávist na papír. Může být, že souhrou náhod získal i nechuť k teleportačním zařízením. Nicméně vtiskl do scénáře vskutku zajímavý příběh - dosti žertů, předlohou filmu se stala povídka George Langelaana. A teď si o té jejich slavné Mouše něco povíme.
 
TELEPORT HORŠÍ NEŽ MYŠPULÍNOVY MUŠÍ KAPKY
Píše se rok 1986, mladý vědec realizuje novátorskou myšlenku, totiž teleportaci neživých předmětů. Jelikož je hlavička, navíc děsně nadčasový, zjistí, že mu přenášeč funguje. Avšak chce víc. Přístroj, vlastně dva párové přístroje (to dá rozum, že dva) by jistě našel uplatnění, kdyby přesouval lidi z místa na místo a to ve vteřině. Na tom jistě zadřu balík, řekne si. Ve výzkumu ho ruší už jen jeho přítelkyně. Klasika, samozřejmě. Alespoň má motivaci jí to dokázat (sic!).
Nervy pracují a mladý vědec už to nemůže vydržet. Navzdory nejistým výpočtům, vyzkouší teleport na sobě. Podstatou přenosu je takzvaný přesun všech molekul jeho těla – dodávám proto, jelikož to má fatální význam pro následující děj. Muška jedna zlatá se přichomítla do stejného prostoru jako náš vědec. Trochu páry, skřípění, blikání světýlek a na druhém konci vylézá teleportovaný. První člověk, který to dokázal. Avšak daň za to zaplatí příliš vysokou. Jeho tělo se jaksi biologicky spojí s tou neposednou mouchou. Nastane nejsilnější pasáž celého filmu, přeměna zdravého člověka na mušího mutanta.
Spojení obou biologických entit přináší vědci nejdříve mnoho výhod, například se mu dobře leze po stropě nebo si umí zručně otřít nos od fekálií. Divák užasne. Jeho nadšení však brzy začnou drtit detailní záběry vymačkávání vskutku ohyzdného akné, pěticentimetrové furunkly, trhání nehtů a konečně: finální proměna v mouchonoida.
Zatímco si Jeff Goldblum za své přesvědčivé „bzzz bzzz,“ div nevysloužil Oskara, divák uznale ocenil tento snímek za vskutku zdařilý středněproudý sci-fi horor. Film Moucha se stal záhy legendou především pro svůj atraktivní a neotřelý námět, jakož i dokonalé masky. Dozajista i určitým varováním, že se to nemá s tou vědou tolik přehánět.
 
BRATŘÍČKA POSTIHLA POHROMA
Později proletěla kolem i Moucha II. Jak už to u pokračování bývá, nedaří se jim. Další díl Mouchy těžil pouze z té ohyzdné přeměny a prakticky nenabídl nic nového, nic co už jsme neviděli. A skončil na smetišti dějin. Což mi připomíná, že gró první Mouchy spočívalo především v samotném Jeffovi Goldblumovi, představiteli chudáka vědce. Když se o několik let později objevil v Jurském parku, teprve ukázal, nakolik přesvědčivě zahrál v šestaosmdesátém. Člověk se div nezaradoval, že se z toho vyléčil.
 
MOUCHA JE SVÝM ZPŮSOBEM OJEDINĚLÝ SNÍMEK VŠECH DOB
Co si budeme nalhávat, nepochybně se světem toulá po torrentech mnoho dalších filmů, jež jsou (nebo mohly být) varováním před příliš horlivými výzkumníky, horory plné nezdařilých či životu nebezpečných experimentů, avšak snímků zabývajících se problematikou teleportace mnoho není. Jak už bylo zmíněno na začátku, jakous takous automatickou teleportační schopnost vídáme především u mutantů ze světa X-menů, teleportační možnosti využívají i jiné postavy ze stejné dílny Marvel (zmíněný doktor Strange). Teleportace ja však také alfou a omegou populární sci-fi série Star Trek z pera Gena Roddenberryho. Bez ní by měl mimo jiné každý díl seriálu alespoň dvě hodiny.
Dál už aby člověk hledal s lupou. Cronenbergova Moucha je buď tak skvělá, že se ji nikdo nepokoušel překonat, nebo téma úplně vyčerpala. Je pravda (a když to řeknu hodně blbě) téma biologického smíchání dvou živých entit během molekulární teleportace skutečně plně vytěžila. Pro ostatní příběhy je totiž tento problém zpravidla vždy směle vyřešen. Nikde už k smíchávání DNA objektů nedochází. Představa, že se při přenosu biologicky smíchají kapitáni Spock s Kirkem a vznikne něco jako ušatý manekýn s blbýma kecama, je totiž vskutku velmi bizarní.

KDO CHCE TELEPORTOVAT, KABEL SI VŽDYCKY NAJDE
Nuže, teleportace je docela nosným tématem slušné sci-fi, avšak slouží příběhům spíše jako jistá samozřejmost, jako samozřejmý prostředek. Většinou je šikovnou zkratkou, jak bezpečně cestovat či stěhovat náklad (např. Red Dwarf). Inu, a někdy z toho lze vykřesat bezpochyby parádní horor.
Kdo Mouchu neviděl, musí to dohnat, jinak nebude správný vanilák!

- - -
Článek pro vás citlivě připravil Michal Březina. Zdroj obrázků: pixabay.
Další Michalovy čtverácké rozhovory či neotřelé recenze filmů i knih najdete v sekci SCI-FI QUEST.

POZOR na tenisový loket v sekci Erototem mistra Jana Vavřičky.

Fotogalerie

Doporučujeme

IMAGE: