banner
banner

Světu hrozí totální anihilace

Světu hrozí totální anihilace
14.03.2018
Světu hrozí totální anihilace

Od chvíle, kdy do nás práskl meteorit, jde všechno do kopru

Snímek Annihilation v režii Alexe Gerlanda přináší právě problematiku světového vyhlazení a to vskutku v pěkném filmovém hávu a za účasti sympatických hereček. A bude to stačit?
 
O co jde v hilaci halových relací?
Představte si svět zcela fungující na svých vlastních přírodních zákonech s jasně danými genovými kombinacemi, svět, který si své mutace dělá po svém tak, jak je prostě známe – naší planetu, náš ekosystém. A tento svět znenadání zasáhne cosi cizího, sotva identifikovatelného. Uběhnou tři roky a od místa incidentu, tedy dopadu jakéhosi bordelu z vesmíru, se zvolna šine barevná clona zvaná Shimmer neboli Třpytka. Pohlcuje úplně vše, odráží satelitní vlny a kdykoliv do něj armáda napumpuje granáty, rychle naroste zase o kousek. Kdokoliv do Shimmera vejde, nikdy se už nevrátí.

Jenže pořád se něco děje a tak nyní z této záhadné a stále se rozšiřující zóny přeci jen jeden voják živý vyleze. Je mírně dezorientovaný a lehce infekční. Co čert nechtěl, jeho manželkou je známá bioložka Portmanovic Natálka. Sama touží odhalit, co se jejímu milému vlastně stalo a tak se s partou krotitelek duchů vrhá v shimmerovy ústrety.

Společnost jí tvoří nejchytřejší dívenka na Zemi, na fyziku úplný ras, geoložka, ještě jedna dívčina hispánského původu a vedoucí družiny, rakovinou prorostlá obstarožní singl dáma v podání výborné Jennifer Jason Leight. Děvčata nám putují přírodou, která se za ta tři léta změnila k nepoznání. Rostliny vytvářejí pozoruhodné květy a to zcela proti jakýmkoliv obvyklým mutačním procesům. Bioložka Lena je z toho právem na větvi. Vše se zdá až čarokrásně roztomilé do té doby, než je napadne přerostlý aligátor s požerákovými zuby (sic!). Dál by samozřejmě bylo ode mě nezdvořilé prozrazovat, jak se to vše vysvětlí, jak to dopadne.
 
Horor nebo fantasy?
Bystrý čtenář už jistě zavětřil a řekl si, že zde popisuji subtropickou verzi filmu Věc (The Thing, 1982) Johna Carpentera. A možná má i pravdu. Ve Věci jsme také byli svědky jisté formy napadání nehumanoidní a vlastně i sotva definovatelnou mimozemskou entitou. Formy znázorněné leda jakýmsi agresivním typem dělení buněk či spíše zcela nekompromisním napadáním buněk hostitele a jejími marnými snahami o duplikaci. V Annihilation dochází k něčemu velmi podobnému - na té buněčné bázi. Výsledkem však nejsou pouze těžce malformovaní jedinci, kterým se samy trhají hlavy a odchází na krabích nožičkách, jako jsme viděli právě ve Věci. Výsledkem jsou i vskutku úchvatné mutace. Za sebe musím přiznat, že oproti všem těm temným hororům zpravidla se odehrávající v noci, nebo v případě Věci  - na jižním pólu, barevná rozmanitost a vůbec ne nebezpečné vzezření objektů z inkriminovaného Annihilation působilo na mě možná mnohem děsivěji. Tvůrcům se podařilo snad záměrně, snad náhodou navodit až paralyzující pestrobarevnou atmosféru jinak zcela neškodné přírody. A dále se musím přiznat, že mi právě tyto obrazy i konkrétní sekvence snímku dlouho ležely v hlavě.
 
Konec nekonec
Jakkoliv mě ohromila verze takzvaného útoku na náš svět, na jeho postupnou biologickou přeměnu, s kterou lidé nemají vůbec šanci zápolit, i cesta pětice odvážných žen, mnohé prvky, pasáže, jakož i samotný závěr filmu stal se pro mě těžko stravitelný. Jako když dostane náramnou chuť na pořádného burgra a dostanete jen takovou smutnou placku, jíž dominuje fakt hnusná okurka a nevíte, jestli je to dobře nebo špatně.

Za stěžejní problém bych považoval postavu nejchytřejší dívky, která sice jen tak znenadání rozlouskne celou záhadu Shimmeru, ale jinak na vás bude působit spíše dojmem naivní americké základoškolačky, což vás ostatně dovede k dalším otazníkům, například nad celým obsazením obecně. V tom se však šťourat nehodlám. Celkem se mi nápad, že jdou svět zachránit čtyři vojandy a jedna podrážděná skautská vedoucí s mykózou, líbil. Strašně rád bych vám ten konec prozradil a strašně rád bych diskutoval nad tím, jak to tedy ti tvůrci vůbec mysleli, jestli jsem to jako pochopil správně, ale klidně vám tu vnitřní polemiku a déletrvající dumání nad filmem přeji. Ačkoliv počet plusů a mínusů je zde celkem vyrovnaný, tedy zřejmě by se jednalo o šest sedm bodů z deseti vanilácké stupnice hodnocení, stejně se mi to zahryzlo do hlavy jako se už dlouho žádnému filmu jen tak lehce nepovedlo. Za toto musím potvrdit, že je Annihilation fakt dobrý a vy to musíte vidět.

- - -
Shimmerem si prošel: Michal Březina

Kam dál?

Děkujeme, že jste přišli na naše stránky. Mějte fantastický den a přijďte zas!
Honza Vavřička, šéfredaktor magazínu Vanili.cz

Fotogalerie

Doporučujeme

IMAGE:

 

 

Navštivte sekci SCI-FI QUEST pro ortodoxní scifaře!

Vychutnejte si speciální rozhovory se speciálními hosty Michala Březiny.

Vstoupit