banner
banner

Recenze filmu The Osiris Child: Science Fiction Volume One

Recenze filmu The Osiris Child: Science Fiction Volume One
10.9.2017
Recenze filmu The Osiris Child: Science Fiction Volume One

Apokalyptická deprese v textu Radomíra Hanzelky

Vařila myšička sci–fi kašičku, na béčkovém rendlíčku. Tomu dala, tam tomu taky dala, pak se vrátila a dala támhle tomu a pak se zas vrátila o kus zpět a tomuhle taky kydla toho mišmaše do talíře ku pozření a myslím, že jestli nechcípla, tak čeká dodnes, jestli to všichni strávíme…
Jinak tuhle postapokalyptickou s(u)yrově realistickou sci–fárnu ani popsat nejde. Zapomeňte na lávstoryové sci–fáče typu Star Wars, kde vždy dobro a zlo vítězí nad lží, sračkou a nenávistí, protože tady se na to zas tak moc nehraje.

Trochu dějové osvěty
Ocitáme se na čerstvě zterraformované planetě jisté kolonie za švitořivého vyprávění malé dívenky o tom, jak její taťka kdysi býval super soldier se vším všudy, jenže chlastal, udělal průser a tak byl i s rodinou přeložen nad tuto kolonii, aby hlídal jedno vysoce účinné nápravné zařízení. Začátek, jak z Takenu od Spielberga: „Můj táta říkával, že život je z devadesáti procent údržba…“
Ovšem tady příjemná Takenová pohoda končí. Je dobré mít na paměti, že tuhle béčkovou záležitost točili Australané a ti mají trošku jinší smysl pro realitu a mnohem tvrdší tah na branku, než tvůrci zpoza louže. Místo příjemné a vymazlené story se dovíme, že ta trestanecká kolonie vlastně není úplně jen tak trestanecká a milí lidiškové muklíškové jsou sami podrobováni jisté terraformaci. Slovo samotka odteď u mě dostalo naprosto nový význam. Netušil jsem, že tvůrci dokážou být až tak inovativní.
Zatímco si taťka soldier řeší vztah s (asi) desetiletou dcerou, kterou kvůli práci zanedbával a za což je od své exmanželky náležitě sekýrován, tak v kolonii v trestanecké části dochází k jistým změnám, které se samozřejmě tutlají. Macho Generálka všem nakecá, že trestanci začali vzpouru a že to dá všechno zpět do lajny, jenže pouze zasvěcení tuší krutou pravdu (včetně našeho taťky soldiera), kterou tady nesmím vyslovit ani za nic na světě…
I dezertýruje náš milý soldier, aby rychle odvedl svou dceru z kolonie do bezpečí. Cesta k tomuto cíli je ovšem trnitá, zhruba asi jako cesta Ježíše na Golgotu. Ani sestup na planetu do kolonie není zrovna jednoduchý. Nejprve jej čeká slušný vzdušný souboj, ve kterém by se mohl přiučit i Top Gun. Uvidíte velice zdařile stylizované vesmírné stíhačky, tvůrci u tohoto fakt přemýšleli. Moc hezké manévry těchto strojů. A když už se teda nakonec dostane na pevninu pod nohama, dostane zároveň hned přes držku od budoucího kámoše medika, co právě zdrhl z té trestanecké kolonie.
Jak už jsem psal – Australané se vážně s ničím nepárají. Tahle sci–fárna je hodně realistická záležitost, je to něco, co by nějak podobně fungovalo v realitě – tedy drsný boj o přežití, navštívíme pár doupat kolonistů, kde se chlastá a fetuje – prostě klasická a ryze realistická současnost zasazená do sci–fi ohozu.
Taťka soldier i s medikem nakonec seženou nějaký obrněný autobus a hurá do hlavního města Osiris najít dceru. Začíná závod s časem o přežití, protože se nám na scéně začínají objevovat jakési potvory, co vypadají, jako když velkou želvu pokřížíte s Golemem a Critters. A jsou to řádně odolní zmetci.

Závěr a hodnocení
Postapokalyptické sci–fi béčko jako vyšité. Tvrdá realita ve střídmém sci–fi hávu, žádná přeslazená limonádka. Vizuální ztvárnění leteckých mašinek a souboj(e) – výborné. Občasné švitoření malé holky na pozadí – taky v pohodě. Ztvárnění nápravného zařízení – inovativní. Skoro to vypadá, že větší magoři, než ti trestanci, jsou spíš ti, co to tam hlídají. Ztvárnění taťky soldiera – taky dobré a někdy i úsměvné. ("Kdo je, sakra, ten Todd?")
Pokud jste viděli remake Mad Max z nedávné doby, pak jistě najdete i paralelu v krajině, kde se Osiris natáčel.
To, že si Bushmeni jedou svou lajnu, je super. Bohužel – děj je takový, jako když navaříte tu kaši, kydnete ji támhle, támhle, pak se vrátíte dějově o pár měsíců zpět (prej se tomu říká flashback), pak zase do přítomnosti, za chvilku už o dva roky zpět, pak zase do přítomnosti… Ale to není problém. Ten je jinde – dějově ty fashbacky působí trochu jako rébus a vy musíte honem přemýšlet, kam to dějově ke komu zařadit. Trochu si to tvůrci zašmodrchali. Měli se na ty flaškové backy vážně vyprdnout a nechat souvislý děj. Působí to díky nesourodosti dost otravně.
Taťka soldier, který kdysi velel jednotce a dokázal určitě dát do držky tuctu zmetkům v plné síle a zbroji – nám taky nějak změknul a klidně se nechá držet v šachu dvouma feťákama, místo aby je na fleku zkopal do kuličky… Mimochodem – ty kérky u té nevlastní sestřenice od autobusáka jsou inspirativně obšlehnuté určitě z toho Mad Max remejku.
V dnešní době je hodně módní používat dětičky v drsných filmech. Což o to – v realitě se nikdo s nikým taky moc nesejří, když už na peklo dojde, ale chtělo by to používat malé herce trochu s mírou. Anebo nám tvůrci chtěli podprahově něco tajemného a konspiračního sdělit?
Vizuální stránka scifi legrácek je slušná. Zato ti JabaHutové (rozuměj – od slov žába a had) vypadali občas jak hastroši ze zelí. Tady se mohli tvůrci přece jen víc pochlapit.

  • Celkové hodnocení 55% +15% navíc dávám za snahu tvůrcům
  • Děj – 30% – flashbacky působí spíš rušivě a hádankovitě
  • Vizuální stránka – 75% / 20% (sci–fi / potvory)
  • Herci – 70%
  • Akce / napětí – 65%

Jasně, že je to koukatelné.
Zajímavý poznatek – pokud byste náhodou potkali toho Žába_Hadového podvraťáka s tou želvo Crittersáckou kebulí, tak se s ním v pohodě domluvíte znakovou řečí, takže si to raději dopředu natrénujte

- - -
Recenzi za hukotů strojů pečlivě sepsal dopisovatel Sci-fi světa Vanili, Radomír Hanzelka.

Fotogalerie

Doporučujeme

IMAGE:  

Zúčastněte se literární soutěže Uchovej mou duši!

Vanili.cz vyhlašuje soutěž o sci-fi/fantasy/hororovou povídku do společné knihy.

Mám zájem