Mu, zničený kontinent, se objevil před sto lety

Před sto lety (tedy roku 1926) prvně vyšla kniha Světadíl Mu - ztracená kolébka lidstva (česky 2000), jejímž autorem byl okultista a schopný vynálezce plukovník James Churchward (1851-1936); od jeho smrti letos uplynulo devadesát let.

Churchward byl Brit, ale část života strávil na Srí Lance a koncem devatenáctého století ho zaujaly Spojené státy, kam se tudíž přesunul. Proslavil se deset let před smrtí šikovnou teorií, podle které ležela v oblasti Pacifiku kdysi pevnina, ale propadla se - podobně jako Atlantida. A byla zničena. Tento bestseller vydal plukovník v překvapivě vysokém věku pětasedmdesáti let a předkládal jej coby důkaz. Rozkvět "své" říše položil do času před padesáti tisíci roky a nelíčí Muany, nýbrž jakési Naacaly, Vznešené. Nebyli, to je pravda, ryze jeho spekulací a se stejnou představou pracoval již roku 1896 starožitník a fotograf Augustus Le Plongeon (1825-1908), který tímto záhadným slovem označil údajné misionáře amerických Mayů.

Plukovník Churchward se sice s Le Plongeonem i osobně setkal - a znali se, ale "odborně" mu oponoval a spekuloval o víc než šedesátimiliónové populaci Vznešených, jejíž elity se prý zapomenutě vtiskly do existence technologií převzatých starými Egypťany, Babylóňany a dalšími. Ale podle Churchwarda už držely tito nám známí jen zákmity a jenom některé zákmity byly natolik světelné, že se jimi představil třeba i sám bůh slunce Ra.

Historik Curtis Wilgus Churchwardovi upřel mezi prvními jeho erudici a vlastně i on už radí, abychom jeho knihu radši zhltli jako fikci. Plukovník udělal podle všeho chybu a stačil by zde i mírný nátěr, aby prodal své dílo o Mu coby druh rané sci-fi, přičemž právě autoři toho žánru plukovníkovo dílo zaujatě četli. Někteří nekriticky, ale třeba L Sprague de Camp plukovníkovu teorii právě před osmdesáti lety (1946) tvrdě potřel v solidním článku.

Oproti tomu Howard Phillips Lovecraft se jí bavil a klidně mluví o jazyku Vznešených ve své povídce K branám stříbrného klíče. A stejný jazyk zmiňuje třeba i jeho kolega Lin Carter. Plukovníka Churchwarda analyzoval rovněž lékař a spisovatel českého původu Miles Breuer (1889-1945) a s jeho sporným odkazem pracují taky Philip Dick a X dalších spisovatelů anebo dokonce autorů videoher.

Churchwardovu teorii, podle které je vlastně zbytkem Mu i Velikonoční ostrov, ale vyvrátil již roku 1940 švýcarský etnolog Alfred Metraux (1902-1963) a skvělý spisovatel a matematik Martin Gardner (1914-2010) s chutí vyjmenovává Churchwardovy chyby, a to jak geologické, tak archeologické. Slovo podvodník je podle Gardnerova skeptického názoru v plukovníkově případě ještě spíš slabé a definitivně absurdní plukovníkovy argumentace smetl a odsoudil roku 1991 (před sto lety narozený) archeolog Stephen Williams (28. 8. 1926-2. 6. 2017).

Za pousmání tím pádem stojí, že byla kniha o Světadíle u nás roku 2000 vůbec vydána, a to v překladu Ingrid Vichnarové (za odpovědné redakce Jana Hlavičky), a že ji zde přijali asi vcelku s poklidem.

Anebo i nadhledem? Sám Ivo Železný (*1950) jako vydavatel tenkrát samozřejmě chápal, co posílá na trh, zda to ovšem chápali veškeří kupující, je otázka.

Churchward totiž nemá šanci a roku 1993 uvažoval fyziolog Gordon Stein (1941-1996) v encyklopedii "hoaxů", již editoval, dokonce i na téma, zda plukovník neklamal úplně vědomě. Je totiž až otřesné uvěřit, že by jinak schopný vynálezce (první světové válce pomohl tím, že mu patentovali stěží průstřelnou slitinu) opravdu upřímně věřil všemu, co ve svém díle o Mu deklaruje.

Ve třicátých letech stačil Churchward ještě napsat čtyři pokračování své klíčové knihy Děti Mu, Posvátné symboly Mu, Kosmické síly Mu a Druhá kniha kosmických sil Mu a dodejme, že se nakladatelství Iva Železného k šarlatánské knize skutečně postavilo dost seriózně, takže překladatelka mnohé konzultovala i s doktorem Miloslavem Stinglem, který poskytl velký výklad o mayských reáliích, polynéských mýtech anebo indiánských iniciačních rituálech.

A sám Churchward? Před těmi sto lety prohlásil, že on "ví své" díky překladu textů na naacalských tabulkách, které už "před mnoha lety" objevil v Indii. Luštil je - údajně s podporou jakéhosi kněze, jehož nejmenuje - a zdůrazňuje, že se jedná jen o úlomky dotyčných tabulek. Navíc… Churchward výslovně tvrdí, že si nad texty láme hlavu již půl století, a stále opakuje, že zaniklá civilizace převyšovala naši a byla vyspělejší ve spoustě oblastí. Starověké vyspělé civilizace pak výslovně a efektně označuje za "pouhé dohasínající uhlíky" oné říše a nedá se popřít, že jeho dílo působí. Zvlášť od kapitoly páté, kde byla vytěžena egyptská Kniha mrtvých, a Churchward následně klade důraz na význam Severní Ameriky mezi starými civilizacemi, což je očividně účelový přístup, ale jeho argumenty nepůsobí nevěrohodně. Jedenáctá kapitola svazku se poutavě obírá i "Nivenovými pohřbenými městy v Mexiku" a nutno říct, že byl mineralog William Niven (1850-1937) autorův přítel, jemuž vlastně celou knihu o Mu i připsal! Avšak… Nu, údaje o vlastních Nivenových objevech jsou místy až šokující.

A co je přímo katastrofální? Z dnešního hlediska určitě třináctá kapitola Geologické dějiny Mu (plná nesmyslů)… a obdobně tomu jsou překonány autorovy úvahy o "Původu divošství" (kapitola čtrnáctá). Churchward jistě musel být zajímavý muž, ale věřit se mu nedá a mezi science fiction tahle jeho non fiction taky moc zařaditelná není. A to, že ji lze beztrestně a nadále reeditovat i po celých sto letech, jistě jest chvályhodné z hlediska svobody, ale bohužel to příliš připomíná známé přísloví:

"Nejlepší knihy čti napřed, protože se k nim jinak, příteli, nikdy neprokoušeš."

Ivo Fencl