Nejhorší zrůdy jsou ty, které sami stvoříme... Napjatě očekávaný seriál o Geraltovi z Rivie je tu.
28.12.2019
Společnost Netflix poslední dobou boduje na obrazovkách i plátně, což spolu s polskou koprodukcí dávalo naději i hodně zarytým fandům Sapkowského knih. Na druhou stranu tu byl strach z obsazení (především) představitele Supermana Henryho Cavilla do titulní role a "amerikanizace" či "ztráta slovanského ducha". Jak to dopadlo?
První řada čerpá především ze dvou povídkových knih polského autora Andrzeje Sapkowského - Poslední přání a Meč osudu (u nás vydalo nakladatelství Leonardo v r. 1999 a 2000). Snahou tvůrců tedy bylo začít materiál zpracovávat pěkně popořádku a úplně od začátku. Paradoxně se ale nedočkáme vyprávění o dětství a výcviku samotného Geralta, jak tomu bylo u polského seriálu z roku 2002. V novém Zaklínači je velký prostor věnován naopak proměně čarodějky Yennefer. Přestože právě ta patří v prvních epizodách k tomu nejzajímavějšímu, stává se zároveň prvním kamenem úrazu. Události, které doprovázely proměnu Yennefer, se totiž odehrávaly dlouho před hlavní zápletkou povídek o Geraltovi. Divák tak skáče časem, aniž by od tvůrců dostal jakoukoli informaci, ve které době (resp. o jakou dobu dříve) se děj právě odehrává. Šanci vzpamatovat se má někdy ve třetí epizodě (diváci znalí knih či alespoň staršího polského seriálu možná o trochu dříve).
Další ošemetnou záležitostí jsou úžasně dramatické události odehrávající se hned v první epizodě, které ale nezasvěceného diváka nemají šanci dojmout, jelikož holt hrdiny ještě nezná a neměl šanci si k nim vytvořit jakýkoliv vztah. Naštěstí se k některých zásadním momentům pak seriál ještě vrací.
A teď už k tomu propíranému obsazení… Cavill v hlavní roli nakonec nevypadá vůbec zle. Změnil se skoro k nepoznání – make-up a paruka opravdu dělají zázraky (zázrak už je i to, že mu tvůrci na rozdíl od jiných hrdinů ponechali dlouhé vlasy). Ano, jsou tu chvilky, kde na vás ten americký hezounek Superman vykoukne, ale většinou tu máme věčně zamazaného a nerudného běsobijce, k jehož sinalé tváři a kontaktním čočkám už chybí snad jen tesáky. Svou vizáží a mohutnější postavou se nejvíce blíží své herní předloze. To ale není na škodu, protože si tak může dovolit nějakou tu slabůstku, aniž by působil unyle. Nutno přiznat, že Cavill do své role dává zcela viditelně vše, a ač to nutně nemusí být pro každého diváka dost, jen těžko by někdo dodal představitele lepšího.
Hodně výrazné jsou všechny ženské postavy. Vynikající výkon podává mladičká Freya Allan v roli princezny Cirilly i Emma Appleton v malé, ale osudové roličce "Sněhurky" Renfri. Špatná není ani začínající herečka Anya Chalotra (jistě ne náhodou typově hodně připomínající Emilii Clarke ze Hry o trůny) jako čarodějka Yennefer z Vengerbergu, která exceluje především v počátku seriálu. Dalo by se říct, že zajímaví mužští hrdinové se v seriálu prakticky nevyskytují (opomeneme-li elfa/černocha, který vypadá jako čistokrevný český čert). Za zmínku stojí snad jen Marigold, který tuctovým vzhledem může připomínat teenagera ze současnosti, ale nakonec je docela povedeně otravný a děj příjemně zpestřuje. Kam se však poděly jeho pověstné sexuální avantýry? Ano, světe div se, ale máme tu seriál, který neobsahuje málem žádnou explicitní erotiku. Mnohem více si divák užije citlivě vyobrazených milostných vzplanutí. Ani jeden z hrdinů nemusí být váš typ, ale v intimních scénkách (v těch vypjatých či akcí kořeněných především) to mezi protagonisty setsakra jiskří, což působí určitě lépe než tuny odhaleného masa.
Akční scény samotné disponují perfektní choreografií, kterou podtrhuje často výborná kamera. Některé souboje chvílemi připomínají hodně vylepšenou herní verzi. Co se efektů týká, nečekejte žádné opulentní megalomanské divadlo, spíše krvavou řežbu. Potěšit mohou pěkně vytvořené příšerky i nestvůry a hororová atmosféra.
Tempo děje je bohužel poměrně líné. Místo nudné výplně (například v podobě až zbytečně častého a zdlouhavého opěvování předurčení a osudu) se do seriálu mohlo vejít více zásadního děje či informací, které by divákovi leccos osvětlily. Snaha držet se knižní předlohy se cení, dokonce i snaha přidat něco navíc. Ale možná i pro to dost věcí chybí. Lze však doufat, že se některých dočkáme v další sezóně. Fanoušky obávanému vlivu proudů moderní americké kinematografie se tvůrci také nevyhnuli. Ale v případě horlivější snahy přiblížit se modernímu divákovi (nebo fandovi her) mohlo všechno dopadnout mnohem, mnohem hůř.
Velkým kladem seriálu je hudba. Příjemně šamanské motivy a minimalismus polského seriálového předchůdce vystřídal klasický středověký soundtrack s motivy ne nepodobnými některým ústředním songům z počítačových her a chytlavá (už ovšem ne tak dobová) Marigoldova písnička.
Zaklínač scenáristky Lauren Schmidtové zatím není avizovaným trhákem, který by "sesadil" Hru o trůny, ale ani nekoukatelný propadák. Pravda je tam někde mezi tím. Komu seriál nesedne, svých argumentů se nejspíš nevzdá. Kdo se podvolí a nechá okouzlit, bude si sledování užívat a těšit se na další řadu.
Info o seriálu: CSFD.cz