Žena, foťák a adrenalin: Martin Mejchar o focení aktů
Máte rádi akty, černobílou fotografii a fandíte amatérskému focení? Pokud ano, tak si tento rozhovor a fotogalerie užijete na 100 %. Zeptali jsme se fotografa Martina Mejchara, jak fotí akty, jestli mu utíkají modelky, jestli manželka žárlí na modelky a ještě na další zajímavé otázky. Přečtěte si to!
Jak a kde vznikají?
Myslíš fotky? Jo. Tak dneska už je to fakt o plánování a domluvě. Mám často v hlavě nápad, který tam dlouho uzrává a někdy spadne neuzrálý někam do spodního šuplíku, kde se tak povaluje a třeba na něj někdy dojde.
Dneska je to ovšem jen a jen o domluvě a dobrém naplánování. Vlastně už skoro bylo všechno vyfocené, spíš jde o to, jak to pojmout a zpracovat.
Někdo fotí extrém, někdo romantiku, ale každý si myslí, že vyfotil to pravé.
Málokdy to bývá pravda a s odstupem času si říkáš proč jsem to nevyfotil tak nebo jinak. Neplatí to ale vždy, někdy se vrátím k fotce a řeknu si Ty jo ta mi pořád fakt baví. Plánování, zkoušení a výsledek.
Dneska už to není jako dřív, že jsi sehnal holky na FTP a šlo se na věc.
Poslechni si známé fotografy, co říkají o focení aktů a udělej si svůj obrázek. Jasně, pojedu fotit k Petru Jedinákovi, k Jirkovi Růžků, k Zaře Wildmoons, ke Kateřině Janišové, budou krásný fotky, ale myslíš si, že chceš všude viset? Upřímně asi ne. Takže si vždycky musíš pohlídat, že tě nádherně vyfotí a budou respektovat tvoje soukromí.
Jako amatérský fotograf fotím akty, které můžu udělat tak, jak chci já. Mít ten praštěný nápad a udělat to. Když ta holka řekne to si klidně - vystav to je dobrý. To je potom radost!
Téma máš dané soutěžemi, zadáním klubu či tě líbá vlastní múza?
Když chci soutěžit, tak jasně, že soutěží, někdy je to dobré, jindy to úplně není to pravé, ale musíš se držet. Spíš je zklamáním, když se tomu fakt věnuješ, dáš tomu spoustu času, kompozice, příprava, udělat to tak, aby tě to bavilo a potom se ani neumístíš a jsou tam fotky úplně mimo zadání. To tě to potom pěkně štve!
Jindy si dělám fotky pro plánovanou výstavu, tak tam to vymýšlím sám, a to máš úplně volnou ruku, teda v rámci možností a tolerance modelky. Taky, aby to někdo vystavil.
Musíš mít svůj rukopis, svoje nápady, svoje chyby, které tě postupem času odlišují a třeba tě někdo začne i vnímat.
Třeba já dělám fotky do šediva a vždy s popisem, dřív mi to často vyčítali, ale protože to dělám léta stejně, tak už mě tak vnímají a berou to, že to je můj rukopis... a mě to tak fakt baví.
S modelkami se znáš?
Moje modelka je nejčastěji moje žena, ta pro to má pochopení, je krásná a je ochotná se mnou blbnout vlastně kdykoliv.
Je také dokonalý kritik a kurátor. Mohl bych ji fotit pořád. Znáš jí, baví tě, víš, co od ní můžeš čekat. Každý, kdo fotí, tohle zná. Vzorem je Araki, který fotil svoji ženu snad úplně při všem, včetně sexu i smrti.
Nikdy se s nikým nesrovnávej, což je jedna moje zásada, ale on mě fakt baví a když se dívám na jeho knihy, tak si vždycky připadám jako bych foťák držel poprvé v ruce.
Pochopitelně pak fotím i jiné ženy, tam to je o důvěře a nerad to vystavuji.
Na netu vůbec a v tištěné podobě ano - tam to smysl má. Vůbec na netu to je na nic, slečna se třeba nechá fotit, pak si najde chlápka, kterému to vadí a je komplikace na světě. Kdybych byl slavný fotograf, tak to asi ustojíš, ale nejsem, takže tištěná je super. Takže radši dělám to, co funguje.
Žárlí manželka?
Na to by ses jí mohl zeptat sám, ale to víš, že žárlí. I když říká, že ne, ale je to tak. No mezi námi, já také žárlím, když ji fotí někdo jiný. To je asi normální.
Utekla ti někdy modelka?
Neutekla, ale nedošlo k focení aktů, protože náhle ztratila odvahu. To se mi stalo několikrát. Chápu a respektuji to, ale nakonec jsme i s jeansovou bundou, kde nebylo vidět nic, než Levi Strauss, nafotili fotky, které když si dala na sociální sítě, spustili pěknou divočinu.
Co je tvým cílem při focení aktů. Čest, sláva, peníze?
Takže peníze to nejsou, focení mám jako odreagování, útěk od práce, nejde totiž myslet na práci, když fotíš. Je to pořád adrenalin, najít lokaci, naplánovat to, udělat hezké fotky a mít ten super nápad.
Mám tu výhodu, že mám dobrou práci i když je to dost stres, takže focení je fakt absolutní relax. Je jedno, jestli fotíš krajinu ve 4 ráno, kdy všichni spí a město je krásně prázdné nebo úžasnou babu, se které chceš udělat naprosto dokonalé fotky. V tu chvíli jsi tam jen ty a foťák a ona.
Ženy fotím fakt radši než tu krajinu, i když krajina je po ránu nádherná. Nejsem mušketýr, takže pro čest to nebude, sice se snažím držet slovo, ale to není čest. To je slovo chlapa.
Takže zbývá sláva. Vždycky mě potěší, když mi vyjde někde fotka, někdo se zmíní, že viděl mou fotku a líbila se mu.
Když dostaneš 2.000 lajků, tak to víš, že to bude ta sláva.
Ale jak se říká - všechna sláva polní tráva, takže fakt vyhrává ten relax, ta svoboda při focení
a pak možná někde vzadu je to namasírování toho ega.
Děkujeme za rozhovor
Jan Vavřička, Zdeněk Veselý (Vanili.cz)
Foto: Martin Mejchar
O Martinovi Mejcharovi
Ať jsem, kde jsem, Plzeň, je vždy to místo, kam se rád vracím!
- Amatérský fotograf z Plzně.
- Člen českého svazu fotografů, člen Fotoklubu Plzeň a absolvent Akademie Fotografie.