Top five duchů a démonů

Hororový specialista Martin Štefko sestavil žebříček entit, které umí opravdu děsit

Duchové a démoni jsou vděčné hororové téma. Vždyť jsou to vlastně právě duchové a různé příšerky, na kterých je žánr vystavěn. Objevují se v pohádkách, objevují se v gotickém románu, z něhož moderní horor vzešel a objevují se samozřejmě i ve filmovém provedení, kde mají svoje pevné místo, což bych chtěl do jisté míry ukázat i v tomto žebříčku, který se na filmové duchy a démony zaměřuje.

Když se podíváte na filmovou historii hororu, jsou tu duchové v podstatě neustále. Už od počátku filmařiny, kdy se jednoduchou prolínačkou filmaři snažili docílit efektu, že je osoba průhledná. A pak vidíme, jak se duchové ve filmu vyvíjí a mají určitá období, kdy se dostávají na vrchol.

Byly to strašidelné domy, které táhly, pak nechybí ani filmy s duchy, které byly laděny spíše do humorného žánru, aby přišel japonský horor a dal tomu pořádnou ránu. I ten se hlavně remaky hodně vyčerpal, a tak nadešel čas filmů s paranormální aktivitou a různými paranormálními vyšetřovateli. Po nich už by si jeden myslel, že tohle je konec duchů.

Skoro by se zdálo, že už v tomto hororovém subžánru nic nepřijde, ale objevily se filmy jako Insidious (2010), V zajetí démonů (The Conjuring, 2013), zjevil se fenomén Slender Mana a jedeme dál, duchové jsou opět v kurzu. A není se čemu divit. Lidé se prostě duchy a démony chtějí nechat strašit. Zde předkládám pětici těch, které jsem si osobně oblíbil. Ve filmovém hororu jich ale najdete mnohem víc a jsem si jistý, že váš žebříček by vypadal jinak.

1. DUCH Z JAPONSKÉHO FILMU

KDE SE OBJEVILI: Tady je to hodně široké spektrum filmů, protože nejde mluvit jen o jednom. Největší jméno japonskému duchovi – jak si ho v současnosti představuje nejvíce lidí – udělaly série Kruh (Ringu) a Nenávist (Ju-on). Přibyli mnozí následovníci, ale už i Japonci asi pochopili, že s dalším podobným duchem díru do světa znovu neudělají.

CO JE NA NICH DĚSIVÉHO: Všechno! Když jsem poprvé viděl Nenávist (Ju-on, 2002), myslel jsem, že vyletím z kůže, že se zblázním a ještě pod sebou nechám řídký hnědý nepořádek. Tohle byl jeden z prvních hororů, kde jsem se opravdu bál a přitom si zároveň užíval, jak na mě film působí. A co k tomu stačí? Jen dlouhé vlasy přes obličej, nevýrazné oblečení a pár děsivých zvuků. No a vylézat z televize třeba. Nebo slézat ze schodů.

JAK SE JICH ZBAVIT: Skoro by se chtělo říct, že základem je pochopení, co se osobě, která straší, vlastně stalo. Ale samotné odhalení pravdy nemusí nakonec nutně vést k tomu, že hlavní postava – ta živá – dojde klidu. Někdy prostě... Ale, však se třeba na celou sérii Ju-on podívejte a zkuste se v ní vyznat. Tohle samotné ve vás vyvolá pocit, že záchrana neexistuje a že se sami v dění ztratíte.

2. PAZUZU

KDE SE OBJEVIL: Film Vymítač ďábla (The Exorcist, 1973), který je ale založen na knize, již má na svědomí William Peter Blatty, což je mimochodem kniha, která vyšla i česky, ale hledejte ji pod názvem Exorcista. A kdo je Pazuzu? To je ten pekelný týpek, co posedl malou Regan, kterou nejspíš budete už navždy vidět jako Lindu Blair.

CO JE NA NĚM DĚSIVÉHO: Pazuzu samotný na první pohled děsivý není, protože vlastně nevíme, jak vypadá, ale děsivé je to, co dokáže způsobit svému hostiteli. Kromě toho, že Regan prochází dost nehezkou fyzickou proměnou, tak má Pazuzu na svědomí i změny jejího chování. Mluvení hlubokým hlasem je jedna věc, ale zvracení hrachové polévky, otáčení hlavy o sto osmdesát stupňů a znesvěcení krucifixu, to už je věc další.

JAK SE HO ZBAVIT: Chce to jednoho starého kněze, který má tvář Maxe von Sydowa – ten je mimochodem namaskovaný tak, že před téměř padesáti lety vypadá jako dnes – a k tomu ještě jednoho pánbíčkářského sidekicka, aby se zaříkáváním a dlouhými hodinami přemlouvání podařilo démona z těla dostat. Ale podařilo se to opravdu? Je v hororu – podobně jako v superhrdinském komiksu – něco "napořád"?

3. CANDYMAN

KDE SE OBJEVIL: Poprvé v povídce Zapovězené (The Forbidden, česky Hlas krve nebo Knihy krve IV-VI), kterou napsal Clive Barker, podruhé pak ve filmové adaptaci nazvané již Candyman (1992), přičemž filmová verze je relativně věrným ztvárněním povídky, samozřejmě s tím, že dění bylo trochu nataženo a doplněno o další prvky.

CO JE NA NĚM DĚSIVÉHO: Samotná postava Candymana. Je to prostě něco hnusného. Když odhalí svou část, zjistíte, že je na něm ještě něco, co je hnusnější. Jako taková shnilá cibule. Stačil by samotný dlouhý kabát a hák místo ruky, ale on pak kabát rozevře... Ne, to se mi ani popisovat nechce, jak mě z něj ještě pořád mrazí. A je lepší to poprvé vidět nebo číst od původního autora.

JAK SE HO ZBAVIT: Je to vlastně vůbec možné? Když se zaměříme na povídku samotnou, tam se vůbec o zbavení nejedná, spíš jde o pochopení toho, proč se vůbec objevuje. Je naznačeno, že zbavit se ho asi nelze, protože se o něm pořád budou vyprávět příběhy. A to stačí. Jakmile se o tomhle duchovi/démonovi bude mluvit, není možné, aby skutečně zmizel. A třeba jeho odchod lidé ani nechtějí.

4. MAMA

KDE SE OBJEVILA: Poprvé v krátkém hororovém filmu Máma (Mama) z roku 2008, aby se následně v roce 2013 dostala do celovečerního filmu, který tvůrce Andy Muschietti bude moct natočit ve španělsko-kanadské koprodukci a jeho dílo se bude promítat i v českých kinech. A tam její putování také skončilo. Žádná dlouhá série.

CO JE NA NÍ DĚSIVÉHO: Na tomhle místě žebříčku by mohl být démon z hororu Sinister (2012), duch jeptišky, který už se objevil ve více filmech, ale poprvé to bylo ve snímku V zajetí démonů 2 (The Conjuring 2, 2016), nebo třeba nějaký démon z Insidious (2010). A mohlo by se pokračovat. Těch démonů a duchů z poslední doby je opravdu hodně, ale mě osobně zaujala Mama ze své podstaty, kdy se hodně cílí na mateřskou lásku. Tohle je prvek, který jí dodá na mrazení.

JAK SE JÍ ZBAVIT: Bude to chtít hodně kapesníků, protože Mamy je možné se zbavit jen za cenu silných emocí. Musí se zpřetrhat nějaké vztahy, musí něco skončit. I tohle mi na snímku přišlo velmi silné, a proto Mama má v tomhle žebříčku své místo. Zbavit se démona přináší – většinou – úlevu, ale ne v případě Mamy.

5. DUCHOVÉ Z OSVÍCENÍ

KDE SE OBJEVILI: I oni mají předlohu v knize. A jako kdyby Stephen King v mém žebříčku nechtěl chybět, i sem se nakonec dostal. Ale to, co mě skutečně děsilo, není vyloženě jeho kniha Osvícení, i když i ona to dovede, ale je to její filmové zpracování z roku 1980 v hlavní roli s Jackem Nicholsonem. Adaptaci natočil Stanley Kubrick. A to je jeden z mých oblíbených tvůrců, kteří dokázali vzít látku a žánr a ohlodat je na dřeň. A proto ve mně Kubrickův film zanechal více než literární předloha.

CO JE NA NICH DĚSIVÉHO: Prostě jen to, že jsou. Tady se nijak moc neprojevují, neútočí na lidi, skoro ani na krev nedojde až na jednu vizuálně úžasnou scénu. Ti duchové tu prostě jsou. Ale když se objeví, začnou se vám kroutit vnitřnosti. Vypadají normálně, jako lidé. Nebo jako malé holky... Ty dvě malé holky! Jen si na ně vzpomenu, stále mě mrazí. A to nejsou jediní duchové, kteří se na plátně objeví!

JAK SE JICH ZBAVIT: System of a Down zpívají: "When you lose small mind, you free your life." To by se dalo přeložit jako: "Když se trochu zblázníš, osvobodíš se." A jako kdyby se tímhle Jack Torrance řídil. Jenže tímhle svým osvobozením se stal nebezpečný svojí rodině, která byla odkázána jen na něj. V coloradském hotelu přes zimu totiž nikdo jiný nebyl. Nikdo jiný kromě nich...

- - -

Pro Vanili.cz připravil a sestavil Martin Štefko, autor hororové série Mrtví kráčí po zemi, nakladatelství Golden Dog