"Spojení mytologie, historie a fantasy," tvrdí o svých knihách Petr Jaroněk

Petr Jaroněk je naším druhým hostem, Petr má na kontě dvě po čertech zajímavé fantasy knihy.

Druhý náš rozhovor přivedl na náš grill otázek Petra Jaroněka, startující hvězdu odkudsi z Moravy. (Tak prý ze Zlína). No, Petr má na kontě dvě hravé fantasy knihy Ospalá slovanská díra a Běsi z temného hvozdu, které vydal u nakladatelství Argo a to víte, to nelze přejít bez povšimnutí. Takže, kdo je ten Petr vlastně zač?

Začneme hned zprudka a obligátně. O čem jsou tvé knihy? Stručně, prosím.
Taková zákeřná otázka hned na začátek? Ta první je historická fantasy s prvky detektivky nebo detektivního thrilleru a je o veteránovi, který místo odpočinku musí čelit nejtěžšímu úkolu svého života. Druhá naopak o mladých lidech, kteří hledají své místo ve světě, kde už jsou lidi spíš na odpis. Příběh je hodně protkaný mytologií, zejména slovanskou – odehrává se (převážně) v hlubinách dost divokého hvozdu a vystupují tam i bohové a další síly.

Jaký je tvůj normální den coby novopečeného spisovatele? Klidně se rozepiš.
Není na něm nic moc zajímavého. Většinu času trávím s rodinou a taky psaním (ale ne tím knižním, nýbrž tím, které mě živí). Když je chvilka, tak se věnuju tomu svému knihotvornému koníčku.

A vůbec, pověz nám o spolupráci s nakladatelstvím Argo. Jak ses tam, člověče, vůbec dostal? Musels podsouvat růžovou obálku, nebo je zkrátka uchvátil tvůj rukopis?
To teda nevím, jak jsem k tomu přišel. Ale spolupráce s Argem je skvělá. Měl jsem velké štěstí, že se mě ujali, a doufám, že to nekončí. Za poslední roky jsem slyšel spoustu nepříjemných zkušeností od jiných autorů a zjistil, že najít dobrého nakladatele zřejmě není žádná sranda. Vůbec mě netěší představa, že bych musel nějakého zase hledat, kdyby mi to v Argu už nevyšlo.

Hodláš se po zbytek své spisovatelské kariéry pohybovat ve vodách fantasy, nebo plánuješ například řízné sci-fi plné prsatých mimozemšťanek a zarostlých kovbojů z mlhoviny Koňská hlava? Nebo snad úplně jiný žánr?
Mám už chvíli hotovou třetí knihu, která je slovanská fantasy, a rozepsanou čtvrtou, ta už bude z poněkud jiného soudku, ale nechci předbíhat. Nicméně zatím se vše točí v intencích historie, mytologie a fantasy. Řekl bych, že to tak bude i dál s větším příklonem k tomu nebo onomu. Pokud se pustím do sci-fi, tak bych to spíš viděl jako nějakou bokovku, abych se odreagoval. Ale co já vím, co bude.

Jaké je tvé nejoblíbenější citoslovce? A proč právě hmooooong!?
To mi totiž evokuje Velkého Humunguse, i když přesně nevím, kdo to je. Jinak se mi líbí taky třeba šplochšt a samozřejmě brakadůůům!

Zapíjíš své úspěchy na literárním poli v koutě omšelé knajpy na úpatí hor nebo zvesela v kruhu rodinném či s přáteli?
Občas tak a občas onak. Častěji to první, podstatný je pro mě ten chlast, kulisy okolo už hrají jen doplňkovou roli.

A máš mezi přáteli další pisálky?
Sem tam si píšu s několika dalšími začínajícími pisálky. Ale osobně se s nikým od fochu nestýkám.

Jak lze podle tebe poznat dobrého přítele?
Přátelství je pro mě velmi důležité. To sice vůbec nekoresponduje s tím, co jsem odpověděl na předminulou otázku, ale to je pro mě typické. Dobrého přítele musím znát především hodně dlouho, něco s ním prožít a řekl bych, že klíčovým pojmem je něco jako důvěra a takový ten pocit, že s tím člověkem můžu být sám sebou. Dobrý přítel by se taky neměl ozývat jen, když něco potřebuje, ale prostě chtít trávit s tím druhým čas. Můžu říct, že jsem měl to štěstí, že jsem si do života našel pár opravdu skvělých přátel, čímž – jak se kolem sebe dívám – se každý pochlubit nemůže.

Ještě něco k těm knihám, že? Dobře, co je hlavním lákadlem pro čtenáře u tvých románů?
Doufám, že silný příběh podtržený hutnou atmosférou. Určitě taky někoho naláká ono spojení mytologie, historie a fantasy – tím ale rozhodně netvrdím, že by to byl nějaký můj patentovaný mix. Taky se snažím – a je to pro mě velmi důležité – o kvalitní jazykové zpracování.

Díky za rozhovor, jen tě poprosím závěrem o vzkaz spoře oděným čtenářkám našeho super portálu Vanili.cz.
Odění nikdy není dost sporé.

- - -

Z Petra vylákal odpovědi Michal Březina