Setkání, které nemělo nikdy nastat. A přesto zanechalo stopu na kůži
Byla to náhoda. Tak se to říká, když nechceme přiznat, že jsme se na ten okamžik možná těšili. Krátké setkání, které nemělo žádný plán, žádné pokračování. A přesto se v něm objevilo něco, co se nevejde do rozumných vysvětlení. Něco, co se neptá, jestli může.
Vteřina, kdy se tělo ozve dřív než rozum
Nejdřív pohled. O zlomek vteřiny delší, než je slušné. Pak ticho, které se dotkne blíž než slova. Vnímáte drobnosti, které by jindy zapadly. Teplo cizího dechu. Pohyb rtů, když ten druhý zvažuje, co říct. Vlastní tep, který najednou zní příliš hlasitě.
Nic se nedotýká. A přesto je to nebezpečně blízko.
Slova jako zástěrka
Mluví se o nepodstatných věcech. O náhodě. O tom, jak je město večer jiné. O čemkoliv, co udrží ruce na uzdě. Ale pod každou větou vibruje něco dalšího. Otázka, která se nevysloví. Pozvání, které zůstane viset ve vzduchu.
Každá pauza má váhu. Každé nadechnutí je o trochu pomalejší, než by mělo být. A právě to je na tom nejvíc zneklidňující.
Přitažlivost bez vysvětlení
Není to o kráse. Ani o charismatu. Je to o souznění, které se objeví bez varování. Jako by se dva cizí lidé na chvíli ocitli na stejné frekvenci. Stejné napětí v těle. Stejná zvědavost. Stejný strach z toho, co by se mohlo stát, kdyby udělali krok blíž.
Touha tu není hlasitá. Je tichá, koncentrovaná, soustředěná. O to silnější.
Dotek, který se nestane
Nejvíc dráždí to, co zůstane nedokončené. Ruka, která se na okamžik přiblíží, ale zastaví se. Pohled sklouzne ke rtům a hned zase zpátky. Úsměv, který je příliš upřímný na to, aby byl bezpečný.
V tu chvíli je jasné, že tohle setkání nemělo nikdy nastat. Protože už teď překračuje hranice. Ne fyzicky. Ale v hlavě. A právě tam se odehrává všechno podstatné.
Proč na to nejde zapomenout
Dny plynou. Nic se nestalo. A přesto se tělo vrací k paměti toho okamžiku. K napětí, které se dalo krájet. K pocitu, že kdyby okolnosti byly jiné, všechno by se zlomilo během jediné vteřiny.
Taková setkání nezmizí. Usadí se pod kůží. Připomenou se v noci, když je ticho. Nebo ve chvíli, kdy se vás někdo jiný dotkne… a vy si uvědomíte, že srovnáváte.
Vanili.cz: Místo, kde se náznaky počítají
Právě takové momenty mezi realitou a fantazií patří do světa Vanili.cz. Jsme e-magazín plný fantazie, kde se potkává intimita, jemně laděná erotika, glamour estetika i světy sci-fi, fantasy a lehkého temna. Už od roku 2006 píšeme o tom, co se děje pod povrchem – v myšlenkách, v těle, v tichu.
Ocenění Nejlepší český web na Festivalu Fantazie 2018 pro nás bylo potvrzením, že čtenáře přitahují právě ty příběhy, které nic neříkají přímo. Protože skutečné vzrušení se rodí z domněnek.
A teď ta nepohodlná otázka
Bylo to jen setkání? Nebo krátký pohled do života, který jste si nedovolili žít?
Některé okamžiky neměly nikdy nastat. A přesto se stanou. Ne proto, aby se něco stalo hned. Ale aby se v nás něco probudilo.
A možná právě proto na ně nejde zapomenout.
Zdeněk Veselý
Foto: ChatGPT