Recenze na zpola komiksovou knihu Steven Spielberg

V nějaké knize jsem narazil na pobavující větu. "Protože režisér Christopher Nolan je druhý nejlepší světě…" Atd. Zarazil jsem se. "Kdo má být první? Hřebejk?" Očima jsem se vrátil do textu. Aha. První je Spielberg.

Abych řekl pravdu, žebříčky neberu moc vážně a Honza Hřebejk jistě taky ne; ale když se v regálu knihkupectví vyloupla - před pár dny - velkoformátová francouzská publikace o Spielbergovi, hmátl jsem tím směrem, zjednal si přístup nadšeného dítěte a strhl fóli. Obětoval jsem četbě a prohlížení čas a jde o dílo podepsané pseudonymem "Amazing Améziane". Nedokazuje sice, že by SS fungoval jako největší červená jednička všech univerz vlevo od výtahu; ale nejde nežasnout nad skoro každou stránkou. On totiž je ještě daleko více než jenom pouhá jednička.

I když… Pravý komiks nečekejte. Jde o text s mnoha obrázky. Nic víc, nic méně. A vždy jsem si myslel, že nejvíc filmů dělal Steven pro Paramount (známe i jeho hrátky s logem společnosti na začátku více filmů), nicméně to je omyl a věrnější byl Universalu. Už od Duelu - a po skrytou svou autobiografii Fabelmanovi. U "hororového" Universalu jde o víc než deset filmů, zatímco pro Warnery jich nasekal pět a pro Disneyho jen čtyři!

Scénář knihy Steven Spielberg je v první osobě a dítěti i dospělému dá pocit, že o sobě vypráví sám režisér. Měl hned tři sestry a tátu - vzorného kutila, jenž mj. opravoval televizory. A měl maminku, co strašně ráda tančila…

"Otec byla technika, ona umění. Já se dal na řemeslo spojující oba ty světy."

Od dětství točil krátké filmy a hodinu a 45 minut trvá raná jeho pocta fenoménu UFO Firelight, kterou dostal až do místního biografu, kde vydělala pět set dolarů. Vstupné bylo za dolar. Co víc? Spielberg tu tvrdí, že měl na střední "vygumované" tělocvikáře a "vytrvale" ho týrali. Že byl jediný Žid na celé škole, kde ho "všichni" nenáviděli, "jako by měl na rukou Kristovu krev". Nepřehání? To vědět nemohu, ale jako čtenáři zvíme:

"Je možné, že ve mně ona nespravedlnost zůstala. Byl jsem jednou Žid… a moje jméno to připomínalo všem, kdo nevěděli."

Nelze, zdá se mi, až do puntíku věřit všemu, co se dočítáme v takovýchto knihách stvořených ex post, protože slavní své obrazy přikreslují bezděky, aniž si jsou vědomi pábitelství. I Hrabal to dělal, i ten Hřebejk to třeba někdy dělá (má svůj text na zadní obálce této knihy) a vezmu jen úvodní sekvenci s Lawrencem z Arábie.

Spielberg třeba tvrdí, a to bez legrace, úplně vážně to v této knížce dává do placu, že ho šokovala dokonalost onoho Leanova filmu a říkal si, že ničeho podobného nikdy nedosáhne. Nemá to ani smysl zkoušet. A chodil na Leana každý týden a bylo mu šestnáct a žasl a hovoří o způsobu, jakým je tam opakovaně symbolicky užita Lawrenceova dýka.

Na univerzitě naštěstí pokračoval i s kamerou a natočil bezvadný kraťas Amblin. Viděl ho šéf jednoho studia Sid Sheinberg a už ve dvaadvaceti Steven podepsal smlouvu s Universalem, byť jen televizním kanálem. Peter Falk prý po celé měsíce odmítal, aby právě Steve režíroval první díl Columba, ale pak podlehl. (Je to vlastně už třetí díl, protože v šedesátých letech vznikly nejprve dva televizní filmy.)

Falk názor změnil a nechal se dokonce slyšet:

"Je to dobrej kluk. Dlouho si ho neužijem. Ten míří vysoko."

A taky ano. Měl recht. Televizní film Duel se producentům tak líbil, že Stevenovi nabídli uvedení v omezeném počtu kin, a promítal se i v Československu. Tenkrát mě na to lákali pár fotkami a zvěstí, že tam náklaďák tlačí osobák pod vlak, ale pozor, to sice ve filmu opravdu je, ale jen jako šoférův sen - při mikrospánku. Původní Mathesonova povídka, česky rovněž vydaná, onu scénu ani neobsahuje.

Jako starou a osvědčenou generaci mistrů vnímá SS v této knížce Hitchcocka, Hawkse, Langa, Forda a Wellese, ale sám patří k nové generaci a říká, že jejich "parta" spolu na rozdíl od té předchozí víc kamarádila. A byli v ní Lucas, Coppola, Scorsese a Brian De Palma.

Druhá část knihy začíná natáčením průlomových Čelistí. Roku 1975 se staly nejvýdělečnějším snímkem dějin kinematografie, ale Steven prahl dělat i osobnější filmy a brzy vznikala další klasika. Blízká setkání třetího druhu. Je zajímavé, že tu prý odmítl hrát Steve McQueen, a Spielberg uvádí, že by tam Steve musel ronit slzy. To nechtěl, i odmítl velikána. Sám se ostatně asi považoval za větší primadonu.

"Protože já nikdy nepláču."

Považoval se i za hvězdu. A protože uměl být před kamerou stoprocentně cool, hvězda je dodnes.

Spielberg k McQueenovi:

"No, tak tu scénu vyhodím."

"Ne," řekl Steve. "Pro příběh je klíčová. Nech ji tam. Najdeš si jiného."

A roli získal Richard Deyfuss a je úsměvné, že se chvíli uvažovalo dokonce o Dennisi Hopperovi, jenž byl (taky) "velké dítě". Každopádně šli ze hry Al Pacino ("moc vážný") i Dustin Hoffman, který tenkrát neuměl hrát komické scény a nejspíš je neumí hrát ani dnes.

Steven Spielberg prosadil do jedné role dokonce neherce - režiséra Francoise Truffauta, který ani nehovořil anglicky. A střihač stvořil z jeho účinkování něco podobného hereckému výkonu. Bohužel se stala nepříjemnost. Truffaut prodal časopisu Variety spousty poznámek o natáčení, a sice směřovaly k věci, ale produkci filmu uškodily.

Na straně 73 se pseudonymní autor teprve dostává k figuře Indiany Jonese a zábavná je diskuse ohledně přežití toho hrdiny na hřbetě ponorky. Není totiž pravděpodobné, že by neumřel pod slanou vodou po několik set mil a se zadrženým dechem. Ale John Milius jim řek, že ponorky šetřívaly palivo. Takže se potápěly jen při útocích. Prý. A tak tu věc z Dobyvatelů nechali plavat s ponorkami.

"Nikdo nám to sice nevěřil, ale my věděli, že to možné je."

Následuje kresebné a literární vylíčení vzniku E. T. A mimochodem, E. T. se dotýká prstem i dětské ruky a jde o odkaz: na Michelangelově obraze Stvoření Adama se i Bůh dotýká prstem prvního z lidí.

Tip redakce: Nejlepší scifi filmy

Spielberg dále tvrdí, že celý týden v roce 1982 režíroval i část závěrečného masakru ve Zjizvené tváři Briana De Palmy a že tam i oficiálně vedl "tým B". Kolumbijců tehdy postřílel možná o něco víc, než bylo nutné, a zvíme:

"Al Pacino si zranil ruku o horkou hlaveň samopalu, strávil pár dní v nemocnici. No, a my mezitím postříleli ještě dalších pár generací obchodníků s drogami."

O Říši slunce (filmová adaptace románu J. G. Ballarda) sice SS tvrdí, že "nefungovala", mně se však ten film zamlouvá. Ano, je tam válečný chaos, jenže dítě válku tak vidí. A stejně ji očima "snímal" i mladý Ballard…

Stud se prý projevil při natáčení Purpurové barvy. V knižní předloze od Alice Walkerové je scéna, kdy jedna postava podá Celii (Whoopi Goldbergová) zrcátko, aby prvně spatřila své pohlaví. Steven to vynechal. Ale obhajuje jiný pozapomenutý svůj opus Navždy a říká:

"Film je místy velmi vážný a místy vtipný, což poněkud zmátlo kritiky, ale co kritiky nemate?"

Seznam blbých kritik na dobré filmy je… Možná i delší než Chile. A hrdina tohoto snímku, dodejme, zahyne jako pilot, ale ještě mrtvý je strážným duchem (či andělem) pilota druhého, který miluje stejnou ženu. Jde o remake snímku Chlapík jménem Joe z roku 1943 a nový název odkazuje na Berlinovu skladbu, kterou ovšem tvůrcům nakonec zakázali použít.

Osobně nikdy nezapomenu na dny a týdny, kdy Steven přišel s Jurským parkem. Jaksi jsem nechtěl věřit, že i tenhle průlom stále dělá muž, který už má světově slavné průlomy za sebou. Dokázal to znovu a tvrdí, což ale přehání, že ono dílo stvořil jen proto, aby mu studio Universal poskytlo peníze na další životní opus, černobílý Schindlerův seznam.

Nedávno jsem viděl "dvojku" Parku Ztracený svět, jistěže ne poprvé, a byl ohromen, jaká je to filmařská jízda. A že i brutální. Ne zcela pro děti. Ale vydržely! Do dneška následuje série pokračování a nemýlím-li se, je jich včetně Ztraceného světa už šest. Nejsou katastrofa, ale nikdo nerežíruje tak skvěle jako Steven, bohužel. Ten umí pojmout do jediného záběru milion věcí a souvislostí; je mág.

Někde u strany 150 se dostáváme i k jeho spolupráci s Kubrickem a překvapilo mě, že slzopudný závěr filmu Umělá inteligence není Stevenův, nýbrž právě Kubrickův. Jiný režisér by z toho, pravda, vygeneroval kýč. Spielberg to uhrává a Stanley Kubrick kdysi předal režisérský sestřih Warnerům a "týden nato zemřel," zní narativ.

"O pár měsíců později mi Kubrickova žena Catherine sdělila," říká Spieelberg, "že mě ustanovil dědicem všeho, co s filmem souviselo. Přála si, abych ho dokončil a slíbil jsem to. I když jsem musel posunout pár projektů, abych získal rok a půl. Byl to první scénář, který jsem sám napsal od Blízkých setkání. Filmu se však dostalo zvláštního přijetí. Pro někoho ne dost Kubrick, pro jiné ne dost Spielberg."

Do dalšího filmu Chyť mě, když to dokážeš, připsali scény pro Christophera Walkena, protože podobnou ikonu chtěli mít na place co nejdéle. Hraje poněkud slabošského a idealistického otce hlavního hrdiny, který se stane podvodníkem, a ústředním tématem je lhaní. Jak ovšem říká zmiňovaný De Palma:

"Sám film je lež 14krát za vteřinu, což na lidi ještě jde."

A na tom se Brian a Steven shodli.

Kniha následně objasňuje, že se z filmu Terminál stala romantická komedie až ve chvíli, kdy se k týmu připadala Catherine Zeta-Jonesová. A kdo by se divil! A když vynechám Válku světů, jsme u Mnichova. Spielberg ho nepropagoval, šetřil na propagaci a neposkytl ani jediný rozhovor. Předtím přesto natáčel půl roku a ze všech stran cítil neustálé obviňování: "Jste zaujatý." Buď byl (zrovna) zaujat pro Mosad, nebo naopak pro Palestinu. A slýchal: "Měl jsi zůstat u dinosaurů, brácho!" Ale lidé si pletou hrané filmy s dokumentem, jde o různé žánry a SS se ptá:

"Byly tenkrát (sedmdesáté roky) důvody k likvidaci teroristů oprávněné?"

A nepopírá nijak, že je reálná politika a špionáž složitější než tento jeho divácky vděčný výtvor. Agenti Mosadu postupovali důsledněji, než vidíme, a dá se říct "bez skrupulí". Co víc, neskončili roku 1979 eliminací devátého z jedenácti únosců olympioniků, ale skončili až vraždou nevinného marockého číšníka, který navíc pokorně provázel těhotnou choť. Až po tomhle světovém skandálu Mosad misi zrušil.

Protože je to francouzská kniha, dost stran se věnuje i jejich národnímu hrdinovi Tintinovi. Už od vzniku Indyho byl Spielberg upozorňován, že se dobrodružství obou hrdinů dost podobají. Nakonec problém vyřešil: koupil za obrovský balík na Tintina práva a sám režíroval hraný film. Podle mě je báječný.

Za covidu (2020) pak SS napsal i vlastní filmovou autobiografii Fabelmanovi a dle fotografií a filmů, které vytvořil v dětství, vznikla dokonalá replika tehdejšího jeho domu. Včetně Stevenova dětského pokoje. Rád v něm trávil čas a píše:

"Položil jsem se na postel a ponořil se do představ o svém dětství. Byl to neuvěřitelný pocit."

Autor této knihy, narozený počátkem let sedmdesátých, stvořil jinak takřka třicítku děl, již zahajuje komiksová detektivka Bagman a mezi něž patří album Zabijáci nacistů, vydané i česky. Amazingova verze Monte-Christa vznikla na scénář Jareda Reinmutha a další scénáře mu připravuje Sybille Titeux de la Crois. Jako fandu filmu mě však nejvíc chytila jeho (do nejméně čtrnácti jazyků překládávaná) šestidílná řada Don Coppola, Scorsese, Tarantino, Sergio Leone a Steven Spielberg. O kom bude šestá část, je zatím tajemství.

Ivo Fencl

Steven Spielberg. Scénář, kresba, kolorace a design Amazing Améziana. Z francouzského originálu přeložil Petr Himmel. Ve společnosti Albatros Media vydal Garamond. Praha 2025. 192 stran.

Verdikt: 100%