Recenze na švédské Temné stíny, rozšířeného Draculu
Hrdinou mnohdy bývá muž, kterému je milejší být slavný než živý. Netvrdím tím, že stejně fungoval už věhlasný Dracula Brama Stokera, ale… Ale stejnojmenný anglický román (1897) byl mezi 10. červnem 1899 a 6. únorem 1900 každopádně adaptován ve Švédsku, a to pod názvem Mörkrets makter (Temné síly).
Vznikla volně vystřihovatelná a do regulérní knihy svázatelná příloha deníku Dagen. avšak teprve v říjnu 2017 vyšel tentýž text opravdu knižně - s předmluvou literárního badatele Johna Edgara Browninga. V říjnu 2025, tedy osm let poté, se stejné dílo vylouplo také v českém jazyce v překladu Karolíny Kloučkové a (s mezerami) má 1 625 800 znaků, zatímco původní Dracula jenom 830 000 znaků.
Anonymní adaptace je násilnější, erotičtější, disponuje odlišným finále a popřít se nedá, že tady potkáváme i motivy ze Stokerových přípravných poznámek (1890-1892), vydaných knižně prvně roku 2008 pod titulem Bram Stoker´s Notes for Dracula. Ani bych nevyloučil, že prodeji švédského tlustospisu pomůže ta teorie, dle které adaptátor vycházel z rané a dnes dávno ztracené verze Stokerova rukopisu.
Dobrá. Ale pohlédnu na problém víc zblízka a stejná vize už mi připadá klopotná.
Adaptace je víc než dvojnásobného rozsahu a Dracula v ní chystá - ještě s několika politiky a s jinými mocnými muži - bizarní spiknutí, jehož cíl je tyranský světový řád, vázaný na ctění pohanských bohů při krvavých obřadech. Pod místnostmi karpatského hradu se navíc pohybuje plavovláska s rubínovýma očima… a zkouší ovládnout advokátního koncipienta "Thomase" Harkera", který si až ve Stokerově variantě začal říkat Jonathan.
Jak si možná vzpomeneme, i Stoker onu děvu v Draculovi exponuje, ale stopově. Takřka asexuálně. A jen co doplněk dvou dalších, temnějších dam.
Ve "švédské" sekvenci s lidskými oběťmi pod transylvánským hradem se namane také scéna jako z loutkového divadla: osvětlená plameny. Neznámý autor adaptace tu situaci překvapivě nesrovnává s divadlem, ale s "mihotavými" obrazy filmového projektoru (patentovaného roku 1895). A v závěrečné části své verze (zveřejňované od prosince 1899) vygeneroval pak cosi v duchu dekadentního splínu konce odumírajícího 19. století, což na Stokera jako autora tak úplně nevypadá.
Švédský román vypráví i o "přirozeném právu vládnout", děděném silnými, a chápe to jako evoluční krok. Ve stejné (nelicencované) verzi si Dracula říká Drákulitz, Mina Murrayová je Vilma Murray a Lucy Westenraová = Lucy Westernová. Stocholmský příběh se od původního románu každopádně odchyluje a více o věci zde: Rickard Berghorn. "Drákulova cesta do Švédska: Jedinečná verze Stokerova románu".
V novém Stokerově životopise Something in the Blood (2016) sice jeho autor David Skal spekuluje o Bramově podílu na přibyvším textu, ale zdá se mi, že spíš adaptátor jednoduše vytěžil první anglické vydání. Jsem o tom přesvědčen a ingrediencí, které navíc nacházíme v Poznámkách, je, řekl bych, minimum.
Švédsko ještě tenkrát nemělo podepsanou ani Bernskou úmluvu a pirátství nebylo na jeho území asi běžnou praxí, ale… Ani ne vnímáno coby pirátství.
Neznámý "překladatel" novinovou adaptaci podepsal, ano, avšak šifrou. Jmenuje se "A-e".
Odpovědným šéfredaktorem deníku tehdy byl jistý Jómann Valdimar Ásmundsson (1852-1902) a krytý jím sepisovatel (on sám?) vytepává vlastně z britského hororu překvapivou satira. Nač? Na všecky ty podoby darwinismu, co se chvěly v rozpuku okolo roku 1900.
A ach, tam hluboko pod Draculovým hradem vyskytují se, zvíme, jakési dutiny, kde "velekněz" Drákulitz praktikuje náboženství, vzývané i degenerovanými jeskynními lidmi a sycené lidskými oběťmi. Spolu s dalšími vlastními vírami prahne upír víru šířit po Zemi a je proti tomu detail, že poblíž anglického Whitby táboří podivní cikáni, s kterými má transylvánský hrabě takřka právní dohodu. A jedna z hrdinek se ocitá pod vlivem brože, kterou sebrala na pobřeží; zatímco i svůdná plavovláska na onom rumunském hradě krášlena jest stejným druhem šperku. I Harker od hraběte přejímá prsten - se sugestivně zářícím rubínem - a jde o šperk stejné "série". Má hypnotický dopad na něj i na Lucy.
Zatímco ze Stokerových poznámek je očividné, nakolik se hotovil román zahájit kapitolou Draculův host (v definitivní verzi ale škrtnutou a po jeho smrti zveřejněnou vdovou Florence jako samostatná povídka), švédská adaptace jako by nic o té sekvenci netušila. Podle Stokerových poznámek měl mít hrabě hluchoněmou služebnou a ta funguje i ve švédské adaptaci, pravda, nicméně pouze v Transylvánii.
V poznámkách zmíněn i druhý sluha (a patrně kočí) a ve výsledném Draculovi a švédské adaptaci tu roli hraje hrabě sám.
V poznámkách je dokonce detektiv. Jmenuje se Cotford. A ani ve švédské adaptaci Temné stíny detektiva nepostrádáme a má dokonce významnou roli, ale jmenuje se Edward Tellet, přičemž mu následně pomáhá kolega Barrington Jones.
V opakujících se poznámkách se Stoker zmiňuje i o "krvavě" zbarvené místnosti: "Hraběcí dům tajně prohledán, krvavě rudý pokoj." A švédská adaptace? Tam je komnata v Carfaxu nejintimnější skrýší upíří hraběnky Idy de Gonobitz-Vàrkony.
V poznámkách je správcem blázince v sousedství onoho Carfaxu doktor Seward a popisován co "šílený doktor". V Draculovi neblázní, jak víme, ale v Mörkrets makter je významným bodem zápletky to, že Seward skutečně zešílí, což se zvolna vrbí následkem veškerých zážitků. Ale zvlášť těch vázaných na Lucy a její nesmrt. Občas kladenou otázkou pak bývá, zda Seward a pacient ústavu pro choromyslné Renfield nebyli původně jediná osoba. Možné by to bylo a je logičtější, když teorii nesmrtelnosti a životní síly ve "vývojových stádiích druhu" chápe pravý vědec, nicméně v Draculovi Renfield cosi takového taky "ví"… a nevěrohodně to na mě nepůsobilo.
Už na prvních stránkách poznámek dal k sobě Stoker tato slova:
Šílený doktor - láska, dívka.
Šílený pacient - teorie věčného života.
Měl jeho švédský "spoluautor" vážně přístup k poznámkám? Bojím se, že je přání otec té myšlenky a pravděpodobnější mi připadá, že se dostal k překládání z angličtiny Švéd, který nevydržel jen překládat a půl bichle si během toho procesu invenčně přimyslel.
A stvořil dílo "hezky" na úrovni doby. Ale být na úrovni doby není dobrým vysvědčením.
Verdikt: 60%
Ivo Fencl
Bram Stoker: Temné síly. Ze švédského originálu Mörkrets makter přeložila Karolína Kloučková. DOBROVSKÝ. Praha 2025. 686 stran.