Recenze na román Náhradnice aneb Prodej dělohu
Cenu Bohumila Polana dostal koncem roku 2025 román Jitky Prokšové (*1962) Náhradnice, který ilustruje (a víc než ilustruje) krutou ošemetnost náhradního mateřství.
Tzv. náhradním mateřstvím se, jak asi víte, rozumí proces, během kterého inkasuje žena peníze za odnošení cizího dítěte, aby je obvykle ani neviděla. Anebo ho vidět chce, i to se může stát. Anebo může vše vykonat zdarma.
U Jitky Prokšové sledujeme samoživitelku Nadju. Má malého syna Nikyho, potřebuje peníze. Původní partner utekl, další ji okrádal. Sama pomáhá v družině, a jak se nediví, je po dítěti toužících dvojic víc. Osudným Nadjiným manželským párem se stanou Gita a Petr.
Taky díky tomu, že prostě bydlí nejblíž. V Plzni. Příběh začíná roku 2015 a nevím, jak vysoká je suma dnes, ale tenkrát bylo trestně stíhatelné, když jste si vzali za odnošení víc než půl milionu. Ale jinak jste se na částce směli dohodnout a neplodné páry tak platily náhradním matkám rovněž výživové doplňky. Obyčejně to dělaly ve splátkách a tím stylem, aby se do půlmilionu vše vešlo.
Bezdětné Gitě neroste děložní sliznice, jak má, a to je důvod, proč nesvede přijít do jiného stavu. Pár čekal pokaždé s příchodem její menstruace stejné zklamání, a to rok za rokem, a obyčejně nastaly po onom zklamání dni, ve kterých se k sobě doma chovali jako dva dokonalí cizinci. - Petr zvažoval adopci, ale rozhoupat se nedokázali. Měsíc za měsícem byli jako přibiti na kříž. Stále bezradnější. A pak… Kamarádka z tenisu Gitě doporučila web náhradního mateřství. Z několika inzerátů se Gita soustředila na Nadjin. Začaly komunikovat. A hned úvodem přikráčela lež.
Gita si vybájila daleko delší dobu, po kterou se prý o početí pokoušeli. Desítky minut s Nadjou protelefonovala a vše začalo vypadat až bájně pro obě. Bezdětný pár věnoval "socce" Nadje i počítač, a jak věděla, stačí otcovy spermie, jimiž se uměle oplodní vajíčka, a nejschopnější embryo bude vneseno do její dělohy. U Nadji se chytilo napoprvé. Není to pravidlem.
Celkem logicky si představila holčičku, vždyť syna už měla, a do svého poslání se zamilovala. Současně pracovala pro peníze, ale nebyla chamtivá, i dohodli se na čtvrtmilionu. Román, podotýkám, vznikl podle skutečného příběhu; ale jak znám Jitku Prokšovou, autorku tuctu knih, přepracovala a domyslila reálné události podstatně.
Co dál? Až do šestého měsíce svedla Nadja těhotenství před okolím maskovat a se sedmým měsícem se přestala cítit dobře. Proč? Důvod byl ten, že cítila z Gitina chování, jak je vize šťastné rodiny, pro niž plod nosí, naivní. U bezdětné začala vnímat chlad, který dřív nepoznala, a užasla nad její panovačností.
Navzdory tomu Nadja strávila před přemístěním na kliniku řadu dní u páru doma. A čím ji tam Gita zaskočila? Poprosila, zda by Nadja nerodila císařským řezem. Ta byla proti a dál se jí líbila představa, že plní dvojici sen… Zařídit se dá mnohé a porod "císařem" přece proběhl. V prostoru se ovšem chvěje otázka, zda to bylo nutné, a citujme, co vypráví hrdinka:
Stahy začaly být pravidelné, intervaly mezi nimi se krátily a vše se zdálo být na dobré cestě, až mi lékař po vyšetření řekl: "Vypadá to, že dítě je špatně natočený a placenta blokuje cervikální otvor. Situace je pro normální porod hodně riziková a ne tolik pro vás, jako pro to malý."
Porod proběhne. Peníze se hodí. Plynou roky, během kterých se pár rozvede a dojde na střídavou péči. Skutečně mají děvče, Kláru, a ta získává dva domovy… Osm let po porodu osloví Petr e-mailem Nadju. A Gita? Původně si dítě vymodlila, ale teď s ním tráví jen (pražské) víkendy. Má nového partnera Thea, zaměstnavatele, a ten Kláře kupodivu není nakloněn. Stejná Gita původně ani nechtěla, aby Nadja svou dceru spatřila, a kdesi četla, že je právě císař "nejbezpečnější". Skutečně přesvědčila primáře a dohodu, zdá se, provázel úplatek; ale vyloučeno není, že primář věděl i to, že na císaře dojde. Tak jako tak.
Jedním z námětů tohoto nejen ženského románu je i názor na milosrdnou lež. Je nutná? Jistě; ale neměly by se podobné lži rozrůst životem a zaplevelit vše.
Leitmotivem románu udělala Jitka Prokšová symbol ruského kola, jehož kabina se může a nemusí životně zaseknout "tam dole", a vedlejším motivem je pomyšlení na jiné dítě, po kterém pro změnu touží pár homosexuální. Ouha však. I oni chtějí náhradní mateřství a ukazuje se ta cesta jako komplikovanější.
Náhradnice končí mj. tím, že Petr holčičku Nadje představí; ale to, že ji odnosila, má dítěti zůstat tajemstvím. To už je Nadjině švarnému synovi takřka čtrnáct a Klára si - v jednom momentě - vyžádá jeho fotografii… Připomíná prý jí spolužáka ze školy. A Nadja… dceři při prvním setkání velmi adekvátně věnuje kazetu pastelek, uhlů a temperových barev.
Ostatní momenty a motivy nebudu vyzrazovat, ale je to působivé vyprávění na míle od červené knihovny, přičemž autorka udělala mottem knihy slova Alexandra Solženicina (1918-2008) o dobru a zlu. Mezi dobrem a zlem táhne se, jak vnímal, linie, a kříží každé lidské srdce.
"S přibývajícími léty to osciluje," míní Solženicin. "Dokonce v srdcích přemožených zlem zůstává zrádné předmostí z dobra a naopak, i v nejlepších srdcích leží nevykořeněný kout zla."
Autorka střídá ve vyprávění pohledy řady postav a přivádí Nadju až do situací na pomyslném pokraji špionáže, i když nechci přehánět: Dáma jen stojí na ulici a těší se, že nenápadně zahlédne holčičku, která jí nepatří… Dceru. A ne, náhradní mateřství není pro slabší povahy. Má úskalí - a my je tu vidíme. Embryo je lékaři vzorně implantováno do dělohy, to jistě, ale z právního hlediska v Česku není vymahatelná předchozí dohoda. Jak to? Jedním z důvodů zůstává skutečnost, že je náhradní mateřství akt v sousedním Rakousku a Německu trestný.
Jinde se to jeví jinak a letos v březnu uplynulo třicet let, co možnost uzákonil první stát na světě, Izrael (1996); ale povoleno je to samé i na Floridě, v Texasu, v Indii, v Thajsku… V německojazyčných zemích je ovšem náhradní mateřství výslovně zakázáno a účastníci se dopouštějí trestného činu.
Verdikt 100%.
Jitka Prokšová: Náhradnice. Vydala NAVA. Koncem roku 2025 získal román Cenu Bohumila Polana. 248 stran.
Ivo Fencl
