Recenze na Metropolis, román nacistické autorky They von Harbou

V druhém českém překladu vyšlo tento podzim německé sci-fi Metropolis (1925), proslavené stejnojmenným filmem, uvedeným 13. listopadu 1926, takže to bude za pár dní už sto let.

Autorka Thea von Harbou (1888-1954) napsala svůj první román (nikoli tento) už roku 1905, kdy jí bylo šestnáct, a následovalo čtyřiadvacet dalších, přičemž se největší popularitě těšil Indický hrob (1918).

Román a scénář Metropolis začala pak psát takřka současně, ale vlastní próza Metropolis (Metropolis (román) - Wikipedia, volná encyklopedie) byla původně zveřejňována na pokračování časopisem Das illustrierte Blatt, a to víc než půlrok před premiérou. Tato premiéra knihu, pravda, zastřela, ale filmové studio UFA se po neúspěchu stejně takřka položilo.

Jaké byly vlastně příčiny tehdejších odsudků a výsměchu?

Například typická "vertikalita" města Metropolis ("bohatí nahoře, chudí vespod"), označená za sociální nesmysl. Možná to nesmysl je, ale obdobnou strukturu užil posléze taky film Blade Runner (1982) Ridley Scotta nebo Burtonův Batman (1989). A vlastně už (1929) Weissova próza Dům o tisíci patrech.

A připomenu i nedávný, i když rozporuplně přijatý, film Magalopolis (2024) režiséra Francise Forda Coppoly, či slavné momenty, kdy z německé předlohy čerpají Star Wars ve scénách s výrobou prvků pro Hvězdu smrti ve vězeňské továrně.

Ony se dají stroje v Metropolis jistě, ano, chápat i jako metafora odosobněné společnosti, ale zdrojem pokroku i dál zůstávají a zvláštností je, že Thea a režisér Fritz Lang, její tehdejší životní partner, ani tak neusilovali o proroctví jako o poselství, řekněme, mystické. I když…

Sám bych tuto stránku věci nepřeceňoval a jistě, stroj říká v příběhu rabovi po směně "na shledanou", a to jako dokonalý robot obdařený AI, ale může to být míněno jen jako vize: následkem jejich dlouhodobého propojení se to člověku jen zdá.

Na podkladě - místy impresionistického - textu své ženy propojil Lang německý expresionismus s italským futurismem, a jestli to nelze nazvat uměleckým počinem, tak už nic. Expresionisticky stylizované podzemí anebo stará katedrála a dům, obývaný šíleným vynálezcem, měly pak pro Langa hlavně kouzelnou hodnotu oné "mysticky vizuální" atrakce a těžko uvažoval na téma, "co z toho se opravdu ve 21. století naplní"; autorské manželské dvojici tohle bylo fuk.

Nelze si rovněž nevšimnout, že filmaři hodili do koše úplně poslední kapitolu knihy, kde pán města Fredersen hovoří s matkou, aby na povrch vybředly jeho silné nejistoty, ale to nic nemění na tom, že Metropolis právě o nejistotě je a že poukazuje na rizika uniformity, ztráty identity a populismu. A je to sociálně naivní příběh, jistě, ale v konečném efektu naivita neruší.

Film Metropolis stál prý 4, 2 milionu říšských marek, což se vyrovnalo nákladům na zbylých dvaadvacet filmů studia UFA v letech 1925-1926! Podnik byl megalomanstvím a po zmíněných kritikách (ani H. G. Wells dílo nešetřil) studio zoufale uvedlo dvě vzájemně rozdílné, ale v obou případech o čtvrtinu zkrácené verze - pro americký a evropský trh.

Nic už tím nezachránili a lidé mimo jiné říkali, že je ve filmu příliš málo vynálezů. Je taky paradox, že Lang navzdory obřímu rozpočtu vlastně šetřil, i předvádí divákům celkem normální design aut a vlaků a letadel své doby. Jenom ty stroje stylizoval.

Původní verze filmu trvala dvě a půl hodiny a roku 1984 měla v Cannes premiéru i (svatokrádežně) zkrácená varianta o pouhých 89 minutách. Mezitím pokračovalo pátrání po původním filmu a kompletně se zachoval notový záznam, takže rekonstruovali starou variantu za jeho pomoci (2001), a právě podle této partitury bylo zřejmé, že někde pořád zahálí dvacet minut díla. Pak se stal zázrak a komplet byl až pohádkově objeven (2008) v Buenos Aires, přičemž zatím nejdefinitivnější verze (2010), kde pořád něco málo schází, záměrně kombinuje digitálně pročištěný obraz s pasážemi, které schválně vyhlížejí jako stará a ohraná kopie.

Thea von Harbou pracovala od roku 1906 jako divadelní herečka a roku 1914 si vzala za manžela herce Rudolfa Klein-Rogga. Přistěhovali se do Berlína a roku 1920 filmaři realizovali pod názvem Legenda o svaté Simplicii první scénář dámy. A čeho si nelze nevšimnout? Že je už tato Svatá předobraz postavy Marie z Metropolis.

Roku 1922 se Thea vdala za už zmíněného režiséra Fritze Langa (1890-1976) a zajímavé je, že se jako herečka - navzdory tomu - nikdy neobjevila v jakémkoli filmu. Zato scénáře psala jako na pásu a taky pro Friedricha Murnaua, Carla Theodora Dreyera a další mistry, načež bohužel i prominentnímu nacistickému tvůrci Veitu Harlanovi.

Roku 1932 vstoupila do NSDAP a jenom mezi roky 1934 a 1945 stála za téměř čtyřiceti filmovými díly, a to i jako autorka námětů a včetně proslulého Kolbergu (premiéra v lednu 1945) a snímku Via Mala (premiéra v dubnu 1945), který je adaptací společenského románu Johna Knittela.

Fritz Lang byl, pravda, tvrdý, anebo spíš moudrý: jednoznačně odmítl Goebbelsovu nabídku, aby vedl německý filmový průmysl, a utekl do Spojených států. Ale až do té chvíle udělal s Theou i výrazné filmy Špioni (1928), Žena na Měsíci (1929) a Závěť doktora Mabuse (1933).

Po válce byla spisovatelka internována, což připomene naši Natašu Gollovou, odklízela trosky a pracovala v továrně a v létě 1954 bohužel nešťastně upadla v berlínském biografu, když uváděla film Unavená smrt. A zemřela, ale její předlohy ne - a podle nich a dvou navazujících scénářů natočil sám Lang roku 1959 přímo v Německu snímky Tygr z Ešnapuru a Indický hrob. Roku 1960 následovala ještě adaptace Theina scénáře Cesta do ztraceného města a roku 1962 Závěť doktora Mabuse, již už režíroval Werner Klinger.

Vygumovat se ovšem nedá, že se Thea na chodu nacistické filmové mašinérie podílela i organizačně a předsedala - pronacistickému - Svazu německých autorů zvukového filmu, který bez servítků odstraňoval nežádoucí autory. Stejně mocnou druhou ženou toho odvětví průmyslu byla ve stejné době už jen Leni Riefenstahlová (1902-2003).

Autor obsažného doslovu Luboš Ptáček se bohužel mýlí, když říká (str. 206), že u nás kromě knihy Metropolis (která byla do češtiny poprvé přeložena roku 1927) nevyšel žádný další autorčin román. Těch bylo přece za první republiky vydáno hned několik a sám vlastním tituly Žena na Měsíci a V tajných službách.

Kniha není dílem mistra, ale díky filmovému zpracování dodnes stojí za pozornost, jak došlo i Nakladatelství Academia. Thea von Harbou byla atraktivní dáma a její kooperace s nacistickým režimem je dnes hodna odsudku. Ale to neznamená, že jsou odsudku hodny automaticky Theiny děti. Například (celkem geniální) příběhy o doktoru Mabuse, anebo právě navždy rezonující METROPOLIS.

Ivo Fencl

Thea von Harbou: Metropolis. Román. Přeložil Michael Půček. Jako 127. svazek edice Europa vydalo Nakladatelství Academia, odpovědný redaktor Vojtěch Němec. Praha 2026. 216 stran.

Verdikt: 80 %