Recenze na knihu Tajný život umělé inteligence

Od času, kdy natočil o umělé inteligenci skvělý film sám Steven Spielberg, uplynuly už desítky let. Bohužel tehdy přisoudil dílu natolik slzopudné finále, že se přiblížil kýči, a to asi nejvíc během celé kariéry.

Náš tip: Podívejte se na seznam těch nejlepších a nejzábavnějších scifi filmů.

A čas trhl oponou, jak se neříká pouze na divadle, a začaly se psát roky 2024 a 2025 a mluví se o umělé inteligenci opět a někteří se jí bojí. Třeba můj kamarád - pražský učitel - je toho příkladem.

Opak strachu představuje spisovatel Martin Petiška, který se - mimo jiné - rozhodl dokázat, že umělá inteligence dokáže i jen během několika vteřin to samé, s čím se Leonardo a spol. dřeli měsíce a měsíce. A že umělá inteligence vygeneruje obrazy ve stylu i těch nejgigantičtějších klasiků a nikdy tu nepozná ani jediný amatér rozdíl…

A víte, která chvíle bude tou nejhorší? Až onen rozdíl nerozklíčuje ani profesionální kunsthistorik.

Kniha Tajný život umělé inteligence působí, když jí listujete, na první dojem jako regulérní výtvarný katalog. Jsou totiž přítomni extrémně snadno rozpoznatelní muži. Edward Hopper, Norman Rockwell, Oskar Kokoschka, Roy Lichtenstein, Paul Klee, Andy Warhol, Banksy, William Turner, Henry Moore, Grant Wood, Joan Miro, Chagall, Antoine Watteau, Alfons Mucha, Gustav Klimt a "Celník" Henri Rousseau. A taky "záhadný" Odilon Redon, Henri Matisse, Paul Gaugin i Gogh, Monet i Manet, Aubrey Beardsley, James Whistler, Rembrandt, Rubens, Arcimboldo, Michelangelo, Vermeer… Ten posledně jmenovaný výtvarník je příklad umělce, který byl svého času velmi úspěšně padělán, ale… Ale i právě tato kniha vlastně neobsahuje ani jeden jediný obraz, který není "padělek"; říkáte-li stejně luzným produktům umělé inteligence, a veškerá prezentovaná plátna pocházejí od ní a nejedná se tedy o jakákoli dobová díla, ačkoli by na to hodně lidí vsadilo vlastní malíček. Přišli by o něj. Jde pouze o "podoby vytvářené za spolupráce AI a fikce a poetický žert," obhajuje se autor, který se pochopitelně nechce nechat zavřít.

"Nemají za úkol klamat, ale osvěžují moderními možnostmi, a to i dotekem pastišové Múzy. A přece vznikl tento výtvarný doprovod i jako varování," pokračuje Petiška (str. 99). "Ne varování před vábivou možností, jakou umělá inteligence přináší, ale varování před nebezpečnými možnostmi, které může poskytovat všem, co by ji zneužívali."

Tato působivá knížka má asi sto stran, ale původně jich mohlo být daleko víc. Jak se Petiška přiznává, jde o výběr z "bezpočtu" nově vytvořených děl, jenže někteří borci byli ve výsledku vynecháni. Prostě měli trochu smůlu a opona se roztáhla bez nich; a když je pryč, zříme věru podivuhodné možnosti a výzvy.

A nebezpečí? Dozajista. Co však spatříme především? Ano, ano: zítřek. Zítřek výtvarného umění. A půjde to rychle a jako bičem. AI stačí sekunda - a nabízí za tu sekundu schopnost vykonávat práci i právě v aktuálních časech, kdy se životy - více i méně zdánlivě - zrychlují.

"A důraz kladu na realistické umění," dodává pyšný spoluautor a přizná i další úmysl. "K metafyzice modlitby se realistické vyjadřování hodí, a to ne jako kontrast, ale minimálně co vhodný doplněk, přičemž u malíře Isaaca Levitana, který je zastoupen nejvíce díly, se nejmocněji poukázalo na schopnost modlitby prolnout jak do postav, tak do krajin."

Ach ano, možná vám zde slovo modlitba vadí. Ale Petiška problém prostě tak staví a hned dvakrát nechá mluvit ve své knížce známého faráře Zbigniewa Jana Czendlika, podle jehož názoru se toto dílo vydalo na "moderní metafyzickou stezku".

"Tolik je toho, co se zdálo nemožným," píše Czendlik, "a teď se to stává prostřednictvím AI možným. Ocitli jsme se na prahu času umělé inteligence. Kéž by ta doba byla nejen inteligentní, ale zdravě inteligentní."

Aby se teď náhodou někdo nepohoršil nad tím, že není v celém umělém katalogu ani jediná dáma - výtvarnice, ale pouze Petiškovy pokusy a farář, vyvedu ho z omylu. Na stranu 21 se podařilo proniknout jisté Marii Anně Angelice Kauffmannové, která - pomyslně - zobrazuje ruce spínající děvče (pokorně se modlící). Ale jinak jsou to muži, kdo vládne, a někdy přímo užasneme nad rozdíly v jejich stylu. Už zmiňovaný Aubrey Beardley přejal do výtvorů kus japonských miniatur a současně se koří Tisíci a jedné noci a může tyto pohádky s klidem ilustrovat. Co se pak týká Gauguina, ani AI ho naprosto nezbavila dívek z dalekých ostrovů, které si jaksi vyjednal jako výrobní značku, a my mu je přejeme. Je to ovšem i poněkud monotónní.

Onen nejčastěji zmiňovaný Isaak Iljič Levitam byl nesporně génius, ale má to možná i háčky. Mnohému dnes už může jeho realismus připadat příšerný a AI vytvořila v jeho stylu a duchu i dítě modlící se před pravoslavným kostelem s báněmi, co se třpytí. Anebo dívku pozorující kostel přes vzdálené jezero, skutečně z obrovské dálky. Dnes bychom asi podotkli, že byl Levitan vlastně imaginární fotograf… a jeho díla se díky fotografičnosti nebezpečně blíží kýči. Působí totiž navíc velmi aranžovaně a skutečně nic není ponecháno náhodě. Chybí zcela zmatek dnešní doby, ale i té tehdejší. Není tu zachycena pravda. Ale neodsuzuji teď jeho pravá díla, ale jen ta tvořená umělou inteligencí. A Isaak Iljič? Navždy dokonalý malíř, ale jaksi příliš a do poslední čárky a do nejposlednější chudobky na loučce. Ale co? Petiška ho má rád a imituje v knize hned tucet jeho děl.

Obdobně nepříhodně a moc realisticky působí i napodobeniny modernějšího Normana Rockwella. Jsou tu vždycky city svázané rodiny a vždycky se modlí a nejen u oběda, ale celky působí jaksi pateticky a každopádně nainstalovaně.

Vyplývá z toho ale, že AI Normana odhalila jako podvodníka? Velmi pochybuji. A to samé platí u dalšího hyperrealisty Rockwella Kenta. A proč se Martin Petiška se svou pomocnicí vlastně nepustili taky do našeho žijícího klasika Theodora Pištěka?

Protože by je hnal!

Asi největší otazník ale vnímám nad napodobeninami děl Salvadora Dalího. Umělá inteligence si tady, řekl bych, pojednou neví úplně rady. Její obrazy se očividně pokoušejí najít cosi jako Dalího styl, ale génia přesto nevidím. Jen různé jednotlivosti a situace, které jsou připsatelné i mnohému jinému malíři. Čím to je? A proč není Dalí s AI kompatibilní? Ale především by se měla zodpovědět kardinálnější otázka.

Svědčí to v Dalího prospěch… nebo naopak? Dalí je na stránkách 80 a 81 a závěrem už jen trocha černobílého šerosvitu. Do knihy totiž překvapivě pronikl i jeden zkušený fotograf. Josef Sudek. A AI vygenerovala okno, kterým dopadá slunce na podlahu prázdného ateliéru /str. 96/. Otázka zní: skutečně je toto typický sudkovský záběr?

O tom se asi povedou diskuse.

Ivo Fencl

Verdikt: 100%

Martin Petiška: Tajný život umělé inteligence. Dějiny modlitby prostřednictvím neexistujících výtvarných děl. Ve spolupráci s Institutem Eduarda a Martina Petišky vydala Nová vlna. Praha 2024. 106 stran.