Recenze na knihu Stephena Kinga Bouře století

V září 2026 prvně vyšla jedna z nejlepších a nejstrašidelnějších knih Stephena Kinga Bouře století. Jak ji vymyslel?

King si, to uznávám, mohl dodatečně vyfabulovat, jak na merit příběhu kápl, a měl by na lež podle mě právo; ale věřme Stephenu Kingovi, že to už ve dvacátém století vážně nastartovala tato banálně-hrůzná "momentka", bliknuvší mu unikátní hlavou: Na pryčně cely sedí muž s rukama na kolenou a div je, že vůbec nemrká. V lochu je plným právem a nic si neondulujme, je to extrémně zlá svině. Ale možná to ani není člověk. Uvidíme.

Potom… prý Stephena napadlo, že onu celu umístí do krámu se smíšeným zbožím na americký ostrov Little Tall Island, který má natolik mrňavou komunitu, že ji hlídá - na půl úvazku - jeden jediný konstábl Anderson, provozovatel "Andersonova obchodu". Následně uvažoval spisovatel zhruba takto: Tenhle Anderson je zvyklý vykazovat do mezí ochlasty, když "bijou ženu v neděli", anebo klidně v jakýkoli jiný den týdne, koneckonců na dni na tom nezáleží. A King tu (a právě zde) přichází razantně s fatální otázkou:

"Co kdyby stejný a na tyhle drobnosti už přivyklý konstábl najednou potkal skutečné zlo na úrovni démona, který kdysi posedl děvče ve Vymítači ďábla. Ha. Byl by Anderson semlet do strouhanky?"

"On by si ale, chytrolín, zavolal pomoc z pevniny, která je pouze za tři míle širokou mořskou úžinou," uvědomil si King.

Jak tomu zabránit?

"Co kdyby Zlo s velikým Z čekalo v cele a bez mrknutí oka na bouři století, která Little Tall Island dokonale odřízne, a tak si komunita bude musit osaměle poradit sama? A co kdyby ostrůvek ještě navíc pokryl sníh?"

Stephen King se veřejně přiznal, že nápad dostal na podzim 1996 (je to letos třicet let), ale místo aby napsal román, rozhodl se navázat na svůj "skvělý" pracovní vztah s televizní stanicí ABC (tenkrát vedenou Robertem Igerem), které už předtím dodal materiál (a to včetně scénářů) na šest tzv. minisérií, jež měly dobrou sledovanost.

Všechny vyšly z jeho předloh. Řekl si tedy:

"Sedmou napíšu rovnou."

A ještě jinými slovy? Pustil se do šestihodinového scénáře podpořen 33 miliony dolarů, které producenti budoucímu seriálu (odvážně?) přiřkli. Stephen King dodatečně tvrdí, že psal každý den pouze tak tři hodiny, a to v hotelech v Bostonu, New Yorku a Filadelfii, a práci Mistr patřičně dramatizuje, když vypíchne i "detail", že má ABC vlastně cenzory a že ti cenzoři scénáristům dopředu říkají, co do amerických obýváků z obrazovky nesmí prýštit. Příklad?

Mrtvoly nesmějí mít otevřené oči.

Děcka nesmí klít.

Spousty krve? Taky vyloučeno. Vyloupané oči? Ani náhodou. Podřezávání? Ne! Hnijící zombie? Zbláznil jste se? Děti ve smrtelném nebezpečí? Nikoli. Dítě umře? Vy jste se asi skutečně pomátl, člověče, přece píšete pro samu "velikou" ABC!

Tady pan King ovšem opravdu nehovoří o kanálech jako Showtime nebo HBO nebo Starz (kabelová televize), kde by sice tohle všechno měl (povoleno), ale před daleko-daleko méně početným publikem, i bylo by to jako (cituji z úvodu Bouře století) vydat velký román u malého nakladatelství. A zatímco v titulu své knihy autor hovoří pouze o "bouři století", jistý rybář, který pak (strašlivě) zemře, na samém začátku říká teprve blížící se smršti "one mother of all storms", což je fráze, kterou prvně použil diktátor Saddám Husajn (Američany později pověšený), aby volně přešla do dnes běžného užívání. A Stephen King tvrdí, že jeho cenzoři tento výraz "zvažovali", než prošel, a oddělení ho povolilo jen s tou výhradou, že herec, který bude rybáře hrát, nesmí slova v žádném případě pronést "obscénním tónem".

Stephen King velmi toužil, aby jeho seriál režíroval Mick Garris, který už dělal jeho majstrštyky Sleepwalkers (pro kino) a Osvícení a Svědectví (obé v televizi, přičemž Osvícení už předtím adaptoval Kubrick pro film). Schopný Garris bohužel nebyl volný a volný byl oproti tomu režisér a bývalý kaskadér Craig Baxley (*1949), který má (kromě pozdějšího Kingova Domu v růžích) na svědomí mj. scifi film Temný anděl s Dolphem Lundgrenem, ve kterém titulní vraždící kyborg kolem dokola mele "přicházím v míru", což Dolphy skončí ve finále se slovy "a odcházíš v kusech, sráči".

King Baxleymu telefonoval a poslal scénář, který prý Craiga nadchl, aniž by ho - sebeméně - vyvedla z míry rozsáhlost projektu. V únoru 1997 s ním King prvně večeřel v restauraci své dcery Naomi Kingové v mainském Portlandu a slovo dalo slovo.

"Jeho smysl pro humor je sušší než pouštní dobrodružství Errola Flynna," napsal později King.

A fascinován zůstává i tím, že byl Baxley s to stříhat (rovnou) kamerou, jen pokynem "stop", což v podstatě umějí leda nejnadanější z režisérů. Výsledné dílo má 21 dějství, rozdělených do tří filmů po sedmi, a King prohlašuje, že se v televizi "nikdy předtím" nepokusili předvést (za pomoci speciálních efektů) gigantičtější sněhovou bouři. Jen ten sníh stál dva miliony dolarů a mrňavá komunita Little Tall Islandu stačila pouze na mrňavé město, u kterého měl SK, jak přiznal, hned dvě literární inspirace. A to? Města z (klasických) amerických povídek (které při troše vzdělání známe rovněž zde u nás) Mladý hospodář Brown (napsal Nathaniel Hawthorne) a Muž, který zkorumpoval Hadleyburg (napsal Mark Twain).

A ještě něco z tvůrčí kuchyně. V samém úvodu své knihy-scénáře srovnává Stephen King momentky, rodivší se záhadně v jeho mozku (a přivolávající podivuhodně postavy a zápletky), s ultrazvukovou píšťalou. Ta totiž nepřivolá pouze jednoho vašeho pejska, ale obvykle všechny psy v okolí.

Ivo Fencl

Verdikt: 90%

Stephen King: Bouře století. Z originálu Storm of the Century přeložila Adéla Bartlová. Vydal Pavel Dobrovský - BETA. Praha 2026. 512 stran