Recenze na knihu STEPHEN KING MEZI ŘÁDKY
Švédský publicista Hans-Åke Lilja napsal dosud tři knihy o Stephenu Kingovi, jehož je takřka nekritickým fanouškem. Třetí, česky vydaná v říjnu 2025, je sice nejrozsáhlejší, ale kdyby nebylo uvnitř přítomných interviewů s mnoha zajímavými osobnostmi, asi bude taky nejnudnější. To je můj názor, ale rovněž jsem fandou skvělého spisovatele a mě osobně zaujal v Liljově Stephen King mezi řádky komentovaný výčet úvodních věnování z kingovek.
Zatímco první svůj bestseller Carrie (1974), ale také romány Svědectví (1978), Tommyknockeři (1987), Geraldova hra (1992), Nespavost (1994), Lisey a její příběh (2006), anebo sbírku próz Černočerná tma (2010) připsal manželce Tabitě (posledně zmíněnou knihu navíc i všem pěti jejím sestrám), Prokletí Salemu (1975), Dračí oči (1984), To (1986) a Pytel kostí (1998) jsou věnovány Tabitině a jeho dceře Naomi. Osvícení (1977), To a Srdce v Atlantidě pro změnu připal jejich staršímu synovi Josephovi (*1972), dnes už taky plodnému spisovateli (pod pseudonymem Joe Hill mj. napsal předlohu filmu Černý telefon), a Mrtvou zónu (1978) či Holčičku, která měla ráda Toma Gordona (1999) mladšímu synu Owenovi.
Cujo pak"náleží" Kingovu adoptivnímu staršímu bratrovi Davidovi (1945-2021) a Talisman (1984) i Dolores Claiborneová (1993) jejich mamince Ruth. Prarodičům z její strany věnoval román Billy Summers (2021) a švagrové Stephanii Leonardové (jedné z manželčiných sester) a jejímu muži je připsána kniha Misery (1987). Vnučce Zeldě pak román Dallas 63 (2011), třem vnukům Ústav (2019, jistě si lebedí) a pátému a šestému vnoučeti (dalším to dvěma synům Joea Kinga) sbírku Čím temnější, tím lepší (2024).
A když se spisovatel Stephen King takto pro-rodinně vypořádal s příbuznými, ale vlastně už předtím, vtrhl do škol a zatímco Srovnáno se zemí (1981) věnoval Charlette Littlefieldové, své kantorce z Hampden Academy, román Vztek, který však už dnes nesmí vycházet "patří" jedné z prvních jeho "úč" Susan Artzové (a prvému Kingovu redaktorovi v nakladatelství Doubleday Billu Thompsonovi).
Brutální Dlouhý pochod (1979) připsal trojicí svých kolegů na univerzitě, kde učil, a konečně se touhle fascinující cestou dopracoval až ke svým kolegům-spisovatelům, takže třeba Žhářku (1980) věnoval Shirley Jacksonové (1916-1965), která "nikdy nezvyšovala hlas", a ztlumením dámina hlasu míní její přístup k hororu, při jehož psaní nikdy nebyla ani vzdáleně explicitní.
Danse Macabre (1981) připsal King hned šestici kolegů-oráčů na hororové líše, přičemž si je vybíral i vzhledem k tomu, že tenkrát stále žili. Jsou to Robert Bloch, Jorge Luis Borges, Bradbury, Frank Belknap Long, Donald Wandrei a Manly Wade Wellman. Jen škoda, že dílo posledních tří česky takřka nevychází!
O mnoho let později připsal Stephen King svou variaci Frankensteina (Revival, 2014) nejen Mary Shelleyové, nýbrž taky Bramu Stokerovi, Howardu Phillipsi Lovecraftovi, Clarku Ashtonu Smithovi, výše zmíněnému Donaldu Wandreimu, Fritzi Leiberovi, Augustu Derlethovi, Shirley Jacksoné, Robertu Blochovi a konečně i Arthuru Machenovi, jehož Velkého boha Pana považuje za nejlepší hororovou povídku v anglickém jazyce.
Román Pohádka (2022) připsal H. P. Lovecraftovi, ale rovněž Robert Ervinu Howardovi a Edgaru Rice Burroughsovi. Richardu Mathesonovi (1926-2013, mj. autor předlohy filmu Duel) připsal Puls (2006) i Povznesení (2018) a tvrdí, že ho jako spisovatele nikdo neovlivnil víc než právě Matheson. Rovněž obdivovanému Donaldu Westlakeovi (1933-2008), známému i pod pseudonymem Richard Stark, věnoval román Lunapark (2013) a klasiku Jamesi M. Cainovi (1892-1977) knížku Pan Mercedes (2014). S dalším klasikem detektivky Johnem D. MacDonaldem (1916-1986) se přátelil do jeho smrti a připsal mu Právo nálezce (2015).
"Naučil mě vše, co umím", tvrdil o Mac Donaldovi, ale i původci Mlčení jehňátek (a příteli) Thomasi Harrisovi věnoval jednu prózu, děsivý Konec hlídky (2016). Figura Fredricy Bimmelové z Kingova Konce hlídky je z Mlčení jehňátek převzata.
Dalším adorovaným autorem, jemuž připsal některou ze svých knih, se Kingovi stal Davis Grubb (1919-1980), jenž ho, jak King tvrdí, silně ovlivnil. Právě s Grubbem spojil knihu Cyklus vlkodlaka (1983) a podstatný pro něj zůstává taky Thomas Williams (1926-1990), jemuž jsou připsány Noční můry a snové výjevy (1993), anebo noirový autor Jim Thompson (1906-1977), jemuž "patří" Strážci zákona (1996). A původce drsných krimi-románů Dan Marlowe (1917-1986) se dočkal-nedočkal umístění svého jména do záhlaví kíngovky Colorado Kid (2005)… a James Farrell (1904-1979), známý trojicí románů o Studsu Loniganovi (1932-1935), které King přečetl, když mu bylo dvanáct, nechybí na startu románu Blaze (2007). Ale ani režiséři nepřišli zkrátka a Christina (1983) alias kniha o stejnojmenném autu patří tímhle způsobem Georgi Romerovi (1940-2017) i druhé Romerově manželce.
Sám King se coby neškolený herec podrobil Romerovu vedení ve snímku Creepshow (1982) a připsal témuž filmovému tvůrci román Puls (2006). Režiséru Samuelu Peckinpahovi (1925-1984) patří pro změnu Strážci zákona, tj. dílo, které vznikalo dle Kingova filmového námětu The Shotgunners - pro téhož režiséra.
Osobní asistente Marshe DeFilipové, která pro něj pracovala takřka třiatřicet let, připsal své knihy Čaroděj a sklo (1997) a Poslední úkol pro Gwendy (2022) a muž jménem Rad Holston, jemuž je věnován Outsider, se mu stará o filmová práva (a nejen v Hollywoodu). Co víc, Russ Dorr, kterému připsal sbírku Když teče krev (2020), mu třicet let radil v oblasti medicíny. A úplně prvým literárním agentem pana Kinga byl jistý Kirby McCauley (1941-2014). A právě Kirbymu je tudíž připsán jeden z nejmorbidnějších Kingových románů Hřbitov zvířátek (1983).
Dalšímu Kingovu agentu Chucku Verrillovi (1951-2022) patří knížka Holly (2023) a agentu Chrisi Lottsovi připsán román s titulem Později (2021). Účetnímu Suredru Patelovi věnoval knihy dokonce dvě: Z buicku 8 (2002) a Pod kupolí (2009).
Naše kniha obsahuje i analýzy mnoha dalších věnování na úvodu kingovek a pouze to ke knize Ostrov Duma Key (2008) se ani Liljovi nepovedlo rozklíčovat: zůstává záhadou. Kniha Mezi řádky však obsahuje i spousty dalších kapitol-střípků ze života krále hororu, anebo mnoho rozhovorů včetně jednoho s autorovým nejstarším synem Joe Hillem. A interviewy s režiséry Mickem Garrisem (Sleepwalkers, Svědectví, Osvícení, Zuby, Jízda na Střele, Beznaděj, Pytel kostí, 1992-2013) a Frankem Darabontem.
S tím… přítomny rozhovory hned tři a… Darabont, který se s Kingem prvně potkal prostřednictvím četby Osvícení, oslovil Kinga už roku 1980, kdy mu bylo dvacet. Zajímal se o povídku Žena v pokoji a chtěl ji zfilmovat, ačkoli tehdy nic jiného nenatočil. Dostal svolení a po nějakých třech letech na film došlo.
Je to legrace: Darabont dílko dotvářel ještě natolik chudý, že se o něj zajímal berní úřad. Nemohli ani za živého boha věřit, že celý rok 1983 přežil za čtyři tisíce dolarů. Bylo tomu tak (zřejmě)!
A scénárista a režisér Darabont přidal do Ženy v pokoji figuru vězně, kterého hrál Brian Libby, a tedy stejný herec, jaký později představoval Floyda v Darabontově Vykoupení z věznice Shawshank, nominovaném na rovnou sedm Oscarů. Shawshank se stal Darabontovým průlomem a jistě uspěl i díky hercům Timu Robbinsovi a Morganu Freemanovi. Úspěch už Franka Darabonta dovedl i k adaptacím Zelené míle (čtyři nominace na Oscara) a Mlhy, což jsou další skvělé kingovky, ale jen málo je známo, že napsal i třetí Noční můru z Elm Street a původně měl režírovat čtyřku Indiany Jonese.
Napsal a prodal její scénář, který Spielberg vynachválil, ale Lukas odmítl. Ztratil Darabont tou prací skutečně rok života, jak říká? Tomu nevěřím.
Lilja dělá svými obdivnými knihami Kingovi reklamu, i když je, nic naplat, trochu nimral. To vyniká zvlášť dnes, v této jeho nejrozsáhlejší práci, ale co, jsme mu za ty piplačky, myslím, vděční. Pracuje pro všechny nimraly.
Verdikt: 70%
Ivo Fencl
Hans-Åke Lilja: Stephen King mezi řádky. Rovnou z autorova (anglicky psaného) rukopisu Stephen King: Odds and Ends přeložili Milan Žáček, Petr Kostěnec a Dana Chodilová. Ilustrace na obálce Luke Spooner. V říjnu 2025 vydalo nakladatelství Carcosa - Tatiana Žáčková. 232 stran.