Recenze na knihu Annie Jacobsenové JADERNÁ VÁLKA
Pomiňme možnost, že Zem trefí asteroid, jako se to skoro stalo ve filmu Armageddon s Bruce Willisem. Kometu také vynechme a… I tak může Soudný den nastat i během pouhé hodiny (a něco) - a téma Jaderné války si vloni vybrala pro svou knihu americká novinářka Annie Jacobsenová, která nepochybně sní, že tak získá Pulitzerovu cenu. Spolu s dámou kráčíme po hraně legálně dostupných informací a plán celosvětové jaderné války je samozřejmě tajemství americké vlády, které vychází z představy, že by útok cílil na Pentagon. A jeho velení říká onomu útoku Bolt out of the Blue: Blesk z čistého nebe.
Ale jsou i další vlády, které mají k dispozici atomový arzenál a… Vedle úvodu sestává práce Annie Jocobsen ze čtyř částí. Jmenují se:
Prvních 24 minut, Dalších 24 minut, Posledních 24 minut… a Dalších 24 měsíců.
Autorka si představuje, že raketu s jadernou hlavicí první odpálí Korea a řekněme, že už zítra ve 4. 03. Konec světa odstartuje uprostřed prostého oraniště, asi 32 km od Pchjongjangu. Na zdánlivě pustém poli a 22 kolech čeká vůz a odsud počne i stoupat Hwasong-17.
Pak… Senzor na americkém satelitu umístěném 36 tisíc km nad Zemí registruje výfukový oheň od onoho "monstra" už za pár desetin vteřiny a v Auroře v Coloradu je tzv. Buckleyho letecká základna. Nejen do ní proudí data z kosmu: podobné podzemní bunkry jsou i v Novém Mexiku (White Sands), Virginii (Fort Belvoir), v Marylandu (Fort George G. Meade) a… A zaměstnanci těch doupat začnou rozesílat šifrované zprávy do tří bunkrů velitelských, což je vedle Pentagonu i pod Cheyenne Mountain (Colorado) a na Offutově letecké základně v Nebrasce.
Dým a plameny za raketou krátkého doletu se liší od téhož za raketou mezikontinentální, takže není třeba váhat a Severní Korea je jediná zem, která ani zákulisně anebo diplomaticky neoznamuje dopředu raketové testy.
Do šesti sekund tedy Američané odhadnou, že má raketa mezinárodní trajektorii. A cíl? Tak rychle nelze zjistit, ale skupina generálů a admirálů se pokusí spojit s představitelem Koreje.
Ten mlčí. Je paranoik a je v podzemí. Chystá i útok na jih poloostrova. A vrchol pyramidy amerických velitelství rozesetých po světě je právě pod Pentagonem, kam střelil.
Už ve čtvrtminutě po korejském záblesku na poli běží v Coloradu piloti ke stíhačkám a něco vynechám a hle, vidíme troje hodiny. Na každém ciferníku je jiná časová sekvence a jde o tzv. Rudý úder (čas do příletu rakety), Modrý úder (čas do amerického protiútoku) a Bezpečný únik (čas, který máte na útěk, i když je otázka, nakolik bude mít útěk smysl a kam povede).
V současnosti se oprávněně dělá tzv. politika "odpálení hned po varování" a znamená, že budou jaderné zbraně vystřeleny už ve chvíli, kdy senzory upozorní na pouze hrozící jaderný útok. Proč? Protože zde přece nelze čekat na fyzično úderu, to je nesmysl.
"Odpálení hned po varování je klíčový aspekt při plánu jaderné války, o kterém se ale veřejnost dozvídá jen zřídka," řekl autorce Bill Burr, analytik amerického Bezpečnostního archivu na Univerzitě George Washingtona.
Otázka: "Jak velké je riziko náhodného = neautorizovaného odpálení?"
Odpověď: "Velké."
Tři minuty po startu z Koreje zavolá ministr obrany prezidentovi USA: "Velitelé potvrdili výpočty, a sice čekáme na sekundární potvrzení z pozemního radaru na nejstrategičtějším místě světa, Aljašce, ale nejde o test."
Sedm minut po začátku se právě na Aljašce otevřou raketová sila a odstartuje 16 metrů dlouhá záchytná raketa. Těchto střel je dnes zřejmě 44, ale jen Korea má asi 50 jaderných hlavic a Rusko a Čína dohromady přes dva tisíce. Další problém? V modulu hlavice Hwasong může být až pět klamných cílů. I kdyby ne, ona záchytná raketa nejspíš korejský dárek mine. I její následovnice. Může minout jen o centimetr, i to je však minutí.
Americký prezident bude mít nějakých šest minut na rozmyšlenou, jaké jaderné zbraně budou nyní užity a pro které cíle. U sebe má mít, jak asi víte, neustále černý kožený kufřík (zvaný Nuclear football), přičemž nápad na tento kufříkový přístup vznikl už koncem padesátých let. Uvnitř je Černá kniha a obsahuje seznam možností, z nichž má prezident vybrat. Je z čeho vybírat? Ano. A je i odkud odpalovat. Ze země, vzduchu, moře. Na souši je 400 raket, ve vzduchu 66 bombardérů a každý s několika hlavicemi. V moři pluje 14 ponorek, každá s několika balistickými raketami, a pobaví, že sto jaderných pum NATA v Evropě oficiálně do této triády ani nepatří.
Prezident by asi jednal podle rady sboru náčelníků štábů, byť ten oficiálně poskytuje jen rady. Ne rozkazy. A naše autorka momenty líčí pochopitelně trochu jinak, než je známe z Kubrickova Doktora Divnolásky. Prezident: "Přejděte do stavu DEFCON 1." A k ministru obrany: "Opravdu se to děje?" Přitakání. On: "Bože." Což poví taky v případě, že je nevěřící. Ale prezident USA bude, pravda, těžko někdy nevěřící. I když… A co na věc ministr? "Ještě čekáme na další informace."
Dá se čekat, že kdyby nebrali telefon Korejci, zavolá prezident do Moskvy? Ano, ale to se generálům v podzemí nebude už hodit pod nos. "Nepřítel přece rovnou útočí na naši vlast, a to jaderně. Lze čekat milion mrtvých a je třeba SETNOU HLAVU."
Hovorově se tomuhle říká "rušení prezidenta". Admirálové ho dostanou pod tlak a generálové jakbysmet. A ministr obrany? I ten chce ještě čekat. "Když rakety odpálíme, je takřka jistá širší válka."
Věru není hezké, že má Korea jaderná zařízení právě v oblasti, kde žije tři miliony civilistů. A odpalovací komplex Tongčchangi je jen 40 km od čínského města, ve kterém žije 2, 2 milionu lidí. A návrh předsedy sboru náčelníků štábů: "Pane prezidente, doporučte variantu Charlie." A jaderný meteorolog? "Odhad účinku spadu? Až 4 miliony mrtvých čínských občanů." A ministr obrany: "Stále nemám spojení s Putinem." A poradce pro národní bezpečnost? "Pchunggjeri je jen 200 mil od Vladivostoku, kde žije 600 000 Rusů."
To už zbývá do zničení Washingtonu jen 21 minut. A šéf námořního velitelství? Oprávněně se ptá: "A co našich 28 500 vojáků v Jižní Koreji?"
Reakce: "Jsme si jisti, že je to
skutečné! Spusťme hodiny modrého protiúderu."
A korejský avatar je zrovna nad
pólem. Nijak se nedá detekovat, zda je uvnitř opravdu jaderná puma. Bohužel. V
Bílém domě už taky pracuje prezidentova ochranka a přenášejí ho na bezpečnější
místo, zatímco Korejcí odpálí druhou raketu. Jde tudíž o koordinovaný útok a ty
dvě mrchy stačí na to, aby se Korea stala moderním Kartágem.
Prezidenta vedou k vrtulníku Marine One. Stále nedal nikomu kódy z kufírku. Je jasné, že nejodolnější částí triády jsou ponorky.
"Je snazší najít objekt velikosti grapefruitu v kosmu než ponorku v moři," řekl viceadmirál Michael Connor.
Dle naší autorky bude druhou raketou zasažena jaderná elektrárna v jižní Kalifornii. Teprve pak vydá prezident kódovou kartu a potvrdí variantu Charlie: 82 cílů. Už ve vrtulníku čte prezident kódy a rakety jsou odpáleny a ruský špion to volá do Moskvy. Není totiž pravděpodobné, že by zařízení pro odpalování jaderných zbraní vůbec žádný špion nesledoval.
Takto i daleko podrobněji autorka vylíčila 24 prvních minut a následujících 24 je tisíckrát působivějších. Rančer v Kalifornii přežije (jak dlouho?) díky zvlnění kraje okolo sebe… a jeho očima sledujeme zkázu. On stojí v Ďáblově kaňonu a sleduje… tu rostoucí houbu. Vše i filmuje: smartphonem. A desítky milionů Američanů skočí ke svým chytrým telefonům, protože chtějí také vidět rančerovo video. "X" je první platforma, která se zhroutí. V jejím datovém centru v Sacramentu vypadne proud. Sice naskočí záložní systémy, ale kolabují. X zůstane už provždy nefunkční.
Jacobsenová odhaduje, co by dělali po spatření toho videa Rusové. Americký prezident by měl být přepraven do horského komplexu Raven Rock, tj. místa B, přičemž plány toho bunkru kreslil ještě nacistický inženýr Rickhey, i autor Hitlerova bunkru v Berlíně… Místo B je 110 km od Bílého domu, ale doletí se tam? A prezident stále ještě nedodal tzv. univerzální odblokovací kód. A pak přichází zkáza Washingtonu. A zrovna tak Američané zahubí - ve snaze zabít nejvyšší korejské vedení - desítky milionů civilů.
První pravidlo jaderné války? "Pravidel není!"
Nedostatek komunikace zaviní, že v Rusku nadále netuší, zda je nemají za útočníky. Po desetiletí Sovětský svaz tvrdil, že "nemá politiku odpálení po varování", ale politiku nejprve nechat hlavice dopadnout, pak zahájit útok. Je v diskuzi, zda to byla pravda či propaganda. Každopádně to dnes neplatí a např. roku 2018 Putin jinými slovy řekl: "Na jaderný výbuch nepočkám."
Americký moderátor televize v naší knize zatím hloupě mele a Rusové to vidí a slyší. Že v USA prý "asi nikdo neví, kdo je napadl. A prezident někam zmizel." Moderátor se ptá ryze řečnicky: "Že by Rusko?"
Probíhá i krutý boj proti zbytku Koreje: Soulu. A jsou ničeny základny NATO v Evropě. Nejen ony. Smrt přiletí do Evropy ze Severního ledového oceánu a... "Prohrají všichni."
Sagan kdysi předpovídal, že by se populace Homo sapiens po takové válce snížila až pod prehistorickou úroveň. Redaktorka Los Angeles Times Annie Jacobsenová napsala už bestsellery (New York Times) Area 51 a Operation Paperclip. S knížkou The Pentagons´s Brain se tahle absolventka Princetonu dopracovala až do finále Pulitzerovy ceny a mottem publikace Jaderná válka (2024) udělala prazvláštně pesimistické věty Winstona Churchilla:
"Příběh lidského pokolení je příběh války. Až na krátká a vratká mezidobí na světě nikdy nepanoval mír; a ještě před úsvitem dějin byl vražedný svár všudypřítomný a nekonečný."
A jak už řekl Adolf Hitler (nebo jsou mu ona slova přinejmenším připisována), "když vyhrajete, nemusíte nic vysvětlovat". Ale nemusí vyhrát nikdo.
Verdikt: 100%
Ivo Fencl
Annie Jacobsen: Jaderná válka. Překlad Tereza Kubíčková. V edici N vydalo nakladatelství N media. Praha 2025. 320 stran.