Recenze na film Kill Bill: Kompletní krvavá aféra

Do českých kin přistál v druhé polovině dubna americký film Kill Bill: The Whole Bloody Affair, jehož scénárista a režisér Quentin Tarantino spojil dva původně nezamýšlené a producentem Weinsteinem vynucené díly Kill Billa (2003, 2004), aby něco ubral, něco přidal. Výsledek? Skoro pět hodin (275 minut) promítacího času a uprostřed přestávka postrádající časomíru s odpočtem. Proti tomu mají původní díla jen čtyři hodiny a sedm minut, a to ještě obsahují další dvě sekvence (clifhangery) na konci první a na startu druhé části.

Sledujete-li ovšem v biografu skutečně plátno a plně vnímáte, pocitově zažijete nejkratší pětihodinovku vašeho života. No, snad trochu přeháním a umíte se zabavit ještě lépe, nicméně sporu nebude, že Tarantino umí držet naši pozornost a sumíruje dlouhé, promyšlené scény, kterých je po sečtení překvapivě málo.

Film není na rozdíl od obou předchozích dabován a má titulky. Většina novot přijde už do přestávky, ale neplatí to pro rozšířený dialog před kostelem z kapitoly Masakr u Two Pines. Probíhá mezi Davidem Carradinem, který hraje "Zaříkávače hadů" Billa, a Umou Thurmanovou, představující "Nevěstu" Beatrix Kiddo (alias Černou mambu).

Delší je i animovaná sekvence z životaběhu dámy O-Ren Ishii a navíc obsahuje přepáleně neuvěřitelné utkání ve výtahové šachtě. Přibyl taky brutální výslech právničky Sofie Fatale, již zosobnila Julie Dreyfus a která Nevěstě odpovídá z kufru auta, což je oblíbené Tarantinovo místo: výhledy z kufrů ve filmech neskrblí, věru ne. A další jinakosti?

Rudá řež s japonskou jakuzou - v Domě modrých listů - už není jen černobílá, a když počkáte na konec závěrečných titulků, zhlédnete ještě sekvenci Pomsta Yuki, ve které bojuje Nevěsta s pomstychtivým dvojčetem Gogo Yubari, během čehož se obě dámy dostanou do baráku nevinných občanů, kteří uboze nevypustí duše jenom díky tomu, že Beatrix Kiddo včas odkopne ruční granát.

Tarantinův film je povýšen soundtrackem, ve kterém nechybí Morriconeho práce anebo "pískající" melodie Hitchcockova skladatele Bernarda Herrmanna z filmu Twisted Nerve (1968). Asi nejvíc čerpá Kill Bill z filmu Lady Snowblood (1973).

Tarantino obsadil do filmu četné mistry. Mimo jiné Samuela L. Jacksona, který hraje (zavražděného) varhaníka Rufuse, chlubícího se po vyzvání, že hrál s řadou význačných kapel, "když projížděly".

Využil i krásnou herečku Daryl Hannahovou, představující zabijáka Elle Driver. Osobně jsem si Daryl Hannahovou kdysi oblíbil díky komedii Neviditelný na útěku (s tehdy ještě skvělým Chevy Chasem) a Tarantinova Elle se zakládá na Madeleine ze švédského filmu Říkají jí Jedno oko (1973), kde ji hrála Christina Lindbergová.

"Americký Olda Říha" Michael Madsen představuje Billova bratra "Chřestýše" Budda a zlikvidován bude nikoli tou lidskou, nýbrž vskutku hadí "černou mambou". A co víc? Country zpěvák Michael Parks (1940-2017) dokonce inkasoval hned dvě role.

Jednak hraje (knihu čtoucího) pasáka Estebana, který Nevěstě umožní finální setkání s Billem, a za druhé je šerif Earl McGraw, známý z více tarantinovek. Objevuje se v nich opakovaně se synem, jehož zosobňuje skutečný Parksův "Prvorozený".

Z nějakého důvodu byl Parks nejoblíbenější Tarantinův herec a vyloučit se nedá, že jím zůstal. V letech 1969-1970 hrál ústřední postavu v seriálu Then came Bronson a nazpíval tam úvodní song Long Lonesome Highway, který se umístil mezi čtyřicítkou největších amerických šlágrů roku 1970. Výraznou roli ztělesnil později Parks v legendární sérii Městečko Twin Peaks.

Možná jste si taky všimli, že Kill Bill místy přechází do fantasy. Jsou tu zcela neuvěřitelné scény, například z výcviku Nevěsty, anebo z oné její akce v Domě modrých stínů.

"No, a proč ji zezadu nezastřelili?" optal se někdo v kinosále naplno, ale absurdní jsou i další momenty.

Výstup "na vzduch" z uzavřené, hluboko zasypané rakve. Nedoporučuji dělat nad nimi kříž a ani ne rozumbradu, vždyť už Alfred Hitchcock řekl, že kdyby se mělo vše koncipovat pouze z hlediska pravděpodobnosti, točil by pouze dokumenty.

Quentin Tarantino snímá umně i šarm Davida Carradina a ještě jej umocnil intelektualizováním té figury, která si narcisticky hraje na boha. Režisér se ovšem později vyjádřil i ohledně "Billovy koncepce" Supermana… a poznamenal k tomu skepticky, že vrah Bill vlastně vnímá Supermana "vadně". A jak? Je to zvláštní. Batman a Spiderman a další hrdinové vždycky mají své druhé identity, za které se "přestrojují" v dobrácké, lidské podobě. A Superman? Přišel z planety Krypton a převléká se za Clarka Kenta alias za svou dobrácky zbabělou půli; a výsměšný Bill chápe Kenta jako to, co si lidstvo za rámeček nevystaví, co je však dobře symbolizuje.

Kill Bill: Kompletní krvavá aféra. Scénář a režie Quentin Tarantino. Kamera Robert Richardson. Střih Sally Menke. Hudba Robert Rodriguez. Produkce a cameo Lawrence Bender. Přepálená stopáž pro kina pět hodin bez pěti minut.

Závěrem připomeňme, že Quentin Tarantino natočil s Carradinem i zabijáckou scénu, která chybí jak v obou původních filmech, tak v jejich kompletním sestřihu; a je to chyba, že tam chybí, jelikož vraha (a tatínka) odkrášluje a osvětluje příčiny autority, kterou má a která se zdaleka nezakládá pouze na charismatu.

Ivo Fencl