Recenze na film Běžící muž
The Runnig Man, Běžící muž je původně dystopická sci-fi novela Stephena Kinga, vydaná prvně v květnu 1982. Odehrává se letos: roku 2025. Roku 1987 ji proslavila adaptace s Arnoldem Schwarzeneggerem v titulní roli policajta, který odmítl střílet z helikoptéry do hladových demonstrantů a byl podle obviněn právě z jejich masakru. Ale v původní knížce to tak nebylo a 13. listopadu 2025 vstoupila do kin druhá verze, kde místo Rakušana vládne jiným druhem šarmu disponující herec Glen Powell.
Máte, to je možné, zprvu pocit, že se Powell kulturistovi s bicepsy nevyrovná, ale pak se svlékne a filmaři došlápli na scény, ve kterých taky vidíte maskulaturu. Starého dobrého Arnieho Glen v některých scénách (tak třeba na fasádě u symbolu VéVé) asociuje aspoň na dálku. Co nevychází?
Měl to, jak je řečeno, být nejnavztekanější z účastníků hry Běžící muž, jakého kdy měla k dispozici, a to aktérovi nevěřím. Dozajista se Powell snaží, ale ze řepy ananas neuděláš a vztek jednoduše není představiteli "ubíhajícího" Bena Richardse vlastní.
King psal tenhle krátký román - podle vlastního přiznání - asi čtyři týdny, a to ještě před rokem 1974, kdy prorazil bestsellerem Carrie. Většinu textu Running Mana vytvořil za zimní prázdniny, které trvaly jen devět dní. Ještě učil na střední škole a rukopis dodal redaktoru Thompsonovi z nakladatelského domu Doubleday; ten ho odmítl. Nevíme proč, ale pro zajímavost ocituji CELOU poslední kapitolu, která se jmenuje 000, jak ji roku 1992 transponovaly do slovenštiny dvě dámy, a to Marta Frühaufová a Alena Šťastná. Kniha vyšla slovensky dřív než česky a bratislavský výtisk jsem našel doma dřív.
"Trochu naklonený Lockheed narazil presne do budovy Hier a do troch štvrtín ju zmietol. Nádrže boli viac než do štvrtiny plné, rýchlosť vyše 500 míl' za hodinu. Explózia bola obrovská, ožiarila noc jako Božia pomsta a rozsievala oheň do vzdialanesti dvadsiatich blokov."
Je umné, že stejná kniha začíná těmito větami:
"V bílém světle, které sem padalo oknem, mžourala na teploměr. Za ní se v drobném dešti tyčily výškové budovy Družstevního města: jako střelecké věže věznice."
Věru to není happy! Podobně negativně končí i nikdy nezfilmovaný debut pozdějšího autora Mlčení jehňátek Thomase Harrise Černá neděle. Obrovským výbuchem přeplněného stadionu. Teroristům to vyjde. Odmítnutý King tenkrát rukopis dodal i milovníku science fiction Donaldu Wollheimovi v Ace Books a Wollheim ho u sebe "sulcoval" nějaké tři týdny, než ho vrátil se strohou poznámkou:
"Nemáme zájem o sci-fi věnované negativní utopii."
Hrdina této kingovky Ben je obdobně neúspěšný jako tenkrát ještě neznámý King a jeho manželka dokonce musí šlapat. Ne zelí: chodník. Muž i žena existují ve vysoce pochmurném režimu, kdy vše řídí byznys, showbyznys a vojenská totalita. Stát se možná začíná už kolíbat v základech, ale to jsou spíš teorie skrytých jedinců, kdy je přání otcem myšlenky. Zlo dominuje se samozřejmostí nacismu či Putinových žoldáků a není to stát-anonym, ale pravá Amerika. Amerika roku 2025, i když o tom King psal okolo roku 1972.
Nijak se s tím nemazal a jednalo se mu o prachy. Ale je to muž permanentně inteligentní, i když by nechtěl, a tak vystřihl komplexní, promyšlený noirový thriller. Slovo noir tu ale nepředstavuje Chandlerova Marlowa, jen ryzí temnotu. Upadne-li ve stejné říši někdo ve frontě vysílením, ani mu nesmíte podat ruku. Navíc… Je to jako Orwell. Úředníci mají záznamy o veškerých vašich malérech ve veškerých vašich zaměstnáních a dohromady sečteno a podtrženo… přišlo peklo sem nahoru na zem.
Ben Richards tedy žije v "Co-Op City", není s to dál léčit šestiletou nemocnou dceru, a tak se sebere a za manželčinými zády se přihlásí do slavné televizní soutěže Running Man, kterou zná z obrazovky každý. Sice ví, že jsou účastníci vražděni, ale vítěz může shrábnout "pěknej paklík": nebo je to organizátory přinejmenším slibováno, televizně hlásáno. Tvůrci "běhu" otevřeně přiznávají, že připomíná gladiátorské římské hry; ale co? Předkládají hry lidu stejně jako je předkládal starý Řím s Koloseem: jako správnou věc.
V přírodě vítězí silnější a hrůzou Kingovy vize je chudoba; ale ve hře, kde nemusíte povinně uhánět, vás nepronásleduje Bída, jak ji překrásně nakreslil Josef Lada, nýbrž vycvičení Lovci, což trochu připomíná dávný příběh spisovatele Richarda Connella The Most Dangerous Game, který zveřejnil časopis Collier´ s roku 1924 a jenž poprvé zfilmovali roku 1932, jen rok a půl před zavedením Haysova kodexu. Rus Zaroff tu, připomínám, loví na svém ostrově pro zábavu lidi, tak trochu podoben pozdějšímu Predátorovi.
Ale vraťme se mezi Lovce Stephena Kinga, z nichž nejméně ten úhlavní nesmí ani mít rodinu; to pro případ, že byste ho drželi jako rukojmí. A pořadatelé "hladových her"? Zaplatí i vám-loveným, zvládnete-li některého zabijáka eliminovat, to je regulérní přístup, jenže karta leží častěji obráceně. Lovci skolí vás, a to před všudypřítomnou kamerou, pro vzrušení národa. U telestěn Běžící muž magnetizuje miliony Američanů, jde o nejsledovanější reality show roku 2025 a Ben prahne vyhrát kvůli dceři, ale posléze prahne zničit věž televizní společnosti, jejíž odpornost si uvědomí.
Kingova kniha "šlape". Má 101 krátkou kapitolu a jsou číslovány pozpátku od sta k jedničce. Obdobně běží čas běžcům a máte vždy tři typy: od světa odtržený slaboch, který bude odstřelen už vzápětí (první nadšení obecenstva), muž, co si chce aspoň užít s ženskými, a ví, že pojde, a do třetice "hovado" lpící na životě: diváci skrz to obdrží podívanou na čtrnáct dní, ne většinou víc. Jejich první signální se raduje. A co je dalšími cíly hry?
Zbavuje společnost nepotřebných, udržuje sledovanost, to je obé jasné, ale snad i nachází "nové talenty". K čemu? Mohou jít dělat Lovce. Pomyslné Zaroffy, i když ne s lukem a šípem.
První filmová adaptace Kingova příběhu (1987) se odehrává roku 2017 a trvá 101 minutu, což bylo ještě únosné. V upadajícím Los Angeles žije policajt (Arnold Schwarzenegger), je diskreditován, ocitá se v soutěži a měl ho původně hrát představitel Supermana Christopher Reeve a režírovat chtěl George Cosmatos, tvůrce druhého Ramba, ale to šlo do kytek a odpadl i režisér číslo dvě. Tenkrát už naštěstí měli k dispozici scénář Stevena Souzy, tvůrce Komanda, a třeba je si uvědomit, že hra Běžící muž netlačí účastníky do přehledného korýtka, kudy by utíkali jako nebohé krysy, aniž by měli šanci kdekoli zatočit do odtokové roury. Ne. Richards může kamkoli a jeho boj smí trvat několik měsíců: ve fimu se Schwarzenegger pohybuje po Bostonu i New Yorku. Nakonec prvý z dosavadních dvou spektáklů režíroval Paul Michael Glaser, ale ani on na to nestačil, bohužel, a když sledujete bitky, jsou si nepříjemně podobné. Místo deštěm smáčeného města z knihy - ve stylu Dickova Blade Runnera - se Arnold dostane do sítě laciných tunelů. No, aspoň že jakž takž funguje podlézavý a chlípný moderátor Damon Killian v podání herce Dicka Dawsona; jenže s kvalitní předlohou má film společné minimum.
Letošní verze se Kinga snaží takřka kopírovat. Chce být cool a ještě kontroverznější než on, takže předvádí Ameriku budoucnosti jako totalitní říší, odkud lépe mizet do Kanady. Vedle Lovců mají třicet dní právo sejmout vás či nahlásit vaši vlastní spoluobčané, jimž je za to placeno a kterým vás televize za pomoci AI vykresluje, jak se jí zrovna zlíbí. Většinou jako zrůdu a masového vraha. Fungují kamery na dronech a hrdina v kápi asociuje v novém filmu Uprchlíka, okolo něhož původně stál v šedesátých letech nekonečný televizní seriál. I tohle však vypadá spíš jako materiál seriálu, který tu sestříhali do filmu. Což vadí.
A vím: za nějakých dvacet let bude tato depresivní kingovka o běžci adaptována do třetice a konečně snad únosně; až vychytají nejlepší prvky dosavadních dvou pokusů, To se přihodí. Bude to realizováno. Ale aktuální dílo režiséra Edgara Wrighta je vážně na diskusi.
Sice trefně předvádí, že AI dnes upraví jakékoli vaše prohlášení k národu, ale to víme; a jinak jde skutečně o nedobrý sestřih neexistujícího seriálu. Film taky brnká na sociální notu, ale místy až moc prvoplánově a po lopatě. Jedna z klíčových scén se odehrává za jízdy autem: Ben se náhodou zmocní makléřky, pěkné ženské, která prolhané televizi zcela věří, a Ben říká: "Má nemocná dcera by dostala lék i za cenu tohohle šátku, co máte u krku."
Ale skutečně kontroverzně působí teprve finální scéna, přítomná už v románu: běžec unesl letadlo a vyvraždí asi šest jeho bíle oděných pilotů. Co si z filmu vzít? Uvedu pár vlastních postřehů.
Média nás (samozřejmě) manipulují, to už je "holt" podstata médií. Jsou už nastavena tak, že k tomu svádějí, říká kdesi Noam Chomsky.
Starý dobrý Arnie je v novém filmu, wow, vytištěný na dolarech a… chvíli je ve filmíčku vidět sám Che Guevara. Bingo! A vzteklý Ben?
Uklidnil se - i podle rady Thea Roosevelta "nepouštěj oči z hvězd a nohy ze země" - a původně prahl bojovat ryze za svou rodinku; ale tak to nekončí. On se "hodí" a dělají ho, ano, tváří chystané revoluce. A proklatá televize? I vlastnímu národu vás pokaždé umně překlopí do role psychopata!!!
Verdikt: 70%
Ivo Fencl
Běžící muž. USA 2025. Režie Edgar Wright. Scénář Edgar Wright a Michael Bacall. Hudba Steven Price. Hrají Glen Powell (Ben), Josh Brolin (produkční), Colman Domingo (černošský moderátor), Emilia Jonesová (makléřka) a další. Stopáž 2 hodiny a 17 minut.