Recenze hororové povídkové knihy Trinásť balád pre Lucifera

Z minulého HorrorConu jsem si jako jednu trofej odnášel knížku Radoslava Kozáka Trinásť balád pre Lucifera, a to s krásným věnováním od autora. Znal jsem ho už ze stránek časopisu Howard, pro jeho antologii Kronika smrti jsem napsal povídku Samorost a ve slovenském elektronickém časopise Cháron, jehož je šéfredaktorem, mi vyšla povídka Okovy.

Chvilku trvalo, než se mi na jeho knížku dostala řada, ale pak jsem se už takřka nemohl odtrhnout. Celá sbírka má rámcovou kompozici. Hned v prvním příběhu se v sešlém baru setkává nepříliš úspěšný spisovatel, který prožívá autorskou krizi, s neznámým tajemným mužem. A ten mu dá ultimátum: buď mu napíše třináct děsivých příběhů, jež přinutí čtenáře pocítit bezútěšnou tíhu života, nebo si vezme jeho duši.

A pak už začíná sled chmurných, temných příběhů plných bolesti, úzkosti, utrpení a smrti. Autorovi se daří vykreslit působivou atmosféru, věrohodně zachytit charaktery postav i jejich motivaci. Povídky se čtou velmi dobře, autor nijak samoúčelně neexperimentuje, ani formou, ani obsahem, přesto příběhy udržují člověka v napětí, jak vše dopadne. Některé se odehrávají přímo na Slovensku, jiné třeba v Londýně (Diablova pec), nebo dokonce v zámoří (Balada o Robertovi Johnstonovi, Diablove ruky). Hlavní hrdiny staví autor do mezních situací a ve čtenáři zákonitě vyvolává otázky typu: Nemohlo by se něco podobného stát i mně? Jak bych se já zachoval v podobné situaci? Někdy je dost těžké rozhodnout, zda jsou všechny hrůzy skutečné, anebo vygenerované vznícenou lidskou představivostí, zdrogovaným mozkem nebo šílenstvím. A o to zlověstněji příběhy působí.

Samozřejmě i mně se líbily některé povídky víc a některé méně, tomu se nedá vyhnout. Nicméně úroveň této sbírky lze obecně hodnotit velmi vysoko. Hodně se mi líbila atmosférická Balada o Robertovi Johnstonovi, odehrávající se na americkém jihu, krvavé Diablove ruky, blížící se ve finále téměř až bizarru, působivé Spovedné tajomstvo, odkrývající hříchy zdánlivě bezúhonného faráře, Diablova pec, jež se odehrává v londýnské restauraci s temným podzemím, nacházející se v budově bývalé psychiatrické léčebny, skvěle vymyšlený démon v povídce Septembrový muž i velmi nápaditě využité zdánlivě jednoduché téma v povídce Dvere.

Knihu zdobí působivé ilustrace Beáty Juritkové, které pomáhají dokreslit depresivní atmosféru. Knihu doporučuji všem lidem, trpícím chorobně veselou náladou jako vhodný medikament a všem příznivcům hororu jako chutný bonbónek, pokud se ovšem dokáží poprat se slovenštinou.

Petr Boček