Lovecraft, komiks a Stín nad Innsmouthem
Uběhne letos devadesát let od prvního vydání Lovecraftova Stínu nad Innsmouthem a někdo mi poví, že je banální to připomínat, ale Howardu Phillipsi Lovecraftovi (1890-1937) vůbec žádnou jinou knihu během života nikdo nevydal, zatímco dnes je to autor natolik kultovní a vzývaný, že stál Stín nad Innsmouthem japonskému kreslíři Gó Tanabemu (*1975 v Tokiu) za obrovskou práci a máme teď jeho objemný a neuvěřitelně detailní komiks o 444 stránkách; zrovna vyšel česky.
The Shadow over Innsmouth je docela působivý název a nějaký ten ještě mladý čtenář by si dnes mohl klíďo píďo říct, že asi dotyčný román Lovecraftovi ve finále života hodně pomohl. Omyl. Nakladatel William Crawford jich vyrobil jen čtyři sta, a navzdory tomu, že se knížky prodávaly po dolaru, nechal po sedmi letech půl nákladu zničit.
V tom vydání je možná třicet typografických chyb, což není moc, ale Lovecrafta notně otrávily. Vlastnímu rukopisu vlastně bude dokonce 95 let, vznikl v listopadu a prosinci 1931. Vesnice Innsmouth ovšem ve skutečnosti nikde neexistuje a jde o ryze fiktivní a děsivě zchátralý přístav uprostřed neschůdných bažin na pobřeží amerického státu Massachussetts.
Podle Howarda Phillipse Lovecrafta tu existoval asi od roku 1840 "Esoterický řád Dagona", přičemž slovo Dagon Lovecraft používal nejpozději od roku 1917. Řád byl maskovaný jako zednáři, ale odvíjel se od čehosi ďábelského, co bychom mohli považovat za pouhé polynéské pověry. Jak Lovecraft tvrdil, vyvraždil v polovině čtyřicátých let devatenáctého století víc než polovinu obyvatel Innsmouthu údajný mor, ale nebyl to mor a vznikat z těch lidí začalo cosi, co se dá nazvat lidmi rybími; a teprve jedenadvacetiletý student prožil roku 1927 vskutku iniciační návštěvu onoho Innsmouthu, o níž nám dodnes vypráví.
Sám "pan" Dagon není bůh, ale umí zprostředkovat s bohy kontakt. S temnými bohy, s "Prastarými". Jak se zdá, ale nejen zdá, byli mu obětováni lidé. A příslušníci Řádu slíbili, že se budou pářit s mořskými bytostmi a zplodí potomky.
Potomci zprvu vypadají "normálně" a lidsky, ale jak dospívají, procházejí ve středním věku divnou transformací v nesmrtelné bytosti. Postupně přicházejí o vlasy, začnou se jim zmenšovat uši, nos se stane tupě placatým, oči naopak vyrostou a jsou čímsi odporně vypouleným. Kůže zvolna předchází do šupin a mění se vzhled hlavy, která se stává de facto hlavou rybí.
U těchto bytostí se vyvinou i odporné žábry a blány mezi prsty a vyvinutý netvor ve finále ještě rád vklouzne do vln oceánu a ponořuje se hloub a hloub, aby žil ve městě pod takzvaným Ďábelským útesem. Odměnou za praktikování kultu byly jednak mořské ryby v masivním množství, jednak bizarně tvarované šperky - a také na nich si dává japonský kreslíř Tanabe záležet. Jeho komiks je až monumentální a v klíčových momentech děje přechází do celých obrazů s monstry, kdy každá tabule pokrývá dvě rozevřené strany knihy. Někdo vám poví, že to jednoznačně nakreslené bere možnost naší představivosti a tomu, co Lovecraft jenom naznačuje, ale tady to věru nevadí!
Onen student z Ohia přijel do Innsmouthu normálním moderním autobusem, ale brzy si připadá jako ve zlém snu. Mimo jiné sleduje i typicky potácivou chůzi místních obyvatel a zví, že vzorem pro kult lidských obětí, který zavedl kapitán Obed Marsh, je ta samá činnost divochů na ostrovech Karolíny (severně od Nové Guiney, asi jste tam nebyli).
Študák je nucen přespat v hotelu, ale brzy leze ven oknem, protože je na něj uspořádán velký hon. Uniká Innsmouthem a mimo jiné tak, že napodobuje onu zvláštní chůzi. Dostane dobrý nápad, že zvolí jako ústupový koridor nepoužívanou železniční trať, a vyjde mu to, nicméně doma odhaluje, že je vlastně Marshův pra-pravnuk.
Díky čemu tato fantasmagorická knížka vznikla?
Na podzim 1931 byl Lovecraft prokazatelně v Newburyportu a vedle toho místa se asi inspiroval i starší literaturou, jejímž byl znalcem, a to povídkami Roberta Chamberse (1865-1933) a Irvina Cobba. Ta Cobbova se jmenuje Fishhead, Rybí hlava, a slovensky i česky kdysi vyšla v jednom ze souborů próz zaštítěných jménem Alfreda Hitchcocka. Vzpomínám si, že i na mě udělala dojem.
Onen student unikl po trati do fiktivního Arkhamu, upozornil na šílenosti úřady, a jak už naznačeno, začal zkoumat svůj rodokmen, aby se i on proměnil, což není rychlý proces, takže příběh končí až rokem 1930… A ten život ve městě pod mořem? Je snad čímsi naplánovaný navždy? Ne. On počítá i s jakýmsi pozdějším útokem na lidstvo, přičemž stojí kdesi na pozadí všeho "sám" Velký Cthulhu.
Rybí bytosti, dodám, nemrkají, což je hrůzné, a v podstatě jde o zbytnění reálné podobnosti idiota a ryby. Je to ale ještě horší.
V Cobbově povídce byl otcem ošklivce "negr" a jeho maminkou Indiánka a osobně v tom věru nečuji žádnou tragédii; ale Lovecraft byl odlišného mínění a trapně se bál toho, co asi sám nijak nepojmenoval a čemu nacisti říkali "znečištění genofondu".
Lovecraft vůbec nevařil z vody a je otázka, jak vlastně vypadá fantazie rašící na zeleném trávníku. Nebyl to jeho případ a očividně četl i Wellsovu výbornou "podmořskou" povídku V propasti (1886), kde se u vodní bytosti mluví o "očích chameleóna".
Náš student se ve finále promění úplně a chce se zastřelit, což mj. připomíná horor Moucha, ale nedokáže to a místo sebevraždy míří do onoho podmořského města Y´ha-nthlei a přijme tím kterousi vyšší "genovou" vůli a taky, to si uvědomme, rodovou determinaci.
Už v roce 1933 odmítl tento příběh slavný časopis Weird Tales, ale nikoli pro jeho obsah, jím byl redaktor naopak fascinován. Pro přílišnou délku. Snad i uvažovali o rozdělení na dvě části, jenže je silně kompaktní. Teprve v lednu 1942, tedy takřka pět let po Lovecraftově předčasné smrti na "raka", ho v časopise přece vydali; ale zkrácený.
Existuje už dnes mnoho filmových verzí této "prohnilé" povídky a Lovecraft, vidí-li to z ráje, asi bude rád. Nebo mu je to spíš jedno? První bylo Cormanovo Město pod mořem (1965) a i komiksových zpracování už je řádka, první vytvořil roku 1973 argentinský malíř Alberto Breccia (1919-1993) a následoval ho Ron Marz (*1965) roku 2014. Tanabeho zřejmě už třetí verze je z roku 2020 a téhož roku vyšla další komiksová adaptace Stevena Jonese a Trey Baldwina! Oproti tomu…
V prvním knižním vydání jsou čtyři obrázky. Ne víc. Papír je ovšem kvalitní a publikace má černou, lněnou vazbu. Pár jich tu mám, ale mohu se mýlit, dlouho jsem se nedíval a třeba to byly jiné knihy. Kromě toho žiji blízko jezu.
Ivo Fencl
Howard Phillips Lovecraft, Gó Tanabe: Stín nad Innsmouthem. Překlad z japonštiny Anna Křivánková. V únoru 2026 vydalo tuto skvělou knížku Nakladatelství Crew v Praze. Má 444 stran.