Když má vášeň o rozměr navíc

Seděl jsem v baru, kde se pot z cizích těl mísil s kovovou vůní Marsu. Věděl jsem, že tohle rande nebude normální už ve chvíli, kdy si ke mně přisedla.

Mluvila málo. Nemusela. Stačil její pohled, který se mi dostával pod kůži rychleji než alkohol do krve. V tomhle světě bylo všechno přehnané, pokřivené a hlučné, ale ona působila soustředěně. Přítomně. Jako by věděla něco, co já teprve tušil.

Když jsme vyšli ven, město kolem nás pulzovalo, blikalo a syčelo. Držela mě za ruku pevně, ne jako žena, která se chce opřít, ale jako někdo, kdo vede. A mně to vyhovovalo. Byl jsem unavený rozhodováním.

Smála se, když mi vyprávěla, jak na ni lidé ze Země pořád zírají. Prý čekají šok. Prý chtějí senzaci. "A přitom," řekla tiše, "většina z nich se bojí obyčejné blízkosti." V tu chvíli jsem pochopil, že tohle rande není o našich tělech, ale o hranicích — o tom, kde končí zvědavost a začíná odvaha.

Přesunuli jsme se do mého hotelového pokoje. Když se noc konečně přehoupla do ticha, dovolila mi zahlédnout to, co ostatní považují za nezvykle provokativní a až přehnaně vyzývavé. Ale nebylo v tom nic laciného. Žádná póza. Spíš klidné přiznání jinakosti.

V tu chvíli jsem zjistil, že blízkost s ní je jako snažit se číst mapu, která má o jeden rozměr víc, než jsem zvyklý. Ruce mi chvíli váhaly, hledaly rovnováhu, jako když se učíte nový hudební nástroj a prsty si pletou struny. 

Tři krásné vrcholy měnily rytmus, nutili mě zpomalit, přemýšlet, opustit naučené jistoty. Smála se tiše, když poznala mou nejistotu — ne posměšně, spíš s trpělivostí někoho, kdo ví, že chaos je jen jiná forma řádu. 

Nakonec jsem pochopil, že nejde o to všechno zvládnout, ale přijmout, že některé věci se nedají obsáhnout najednou. A právě v tom uvolnění, v tom přiznaném zmatku, se noc rozvinula do něčeho překvapivě jemného, skoro meditativního — jako by Mars na chvíli zpomalil dech. 

Ráno jsem se probudil sám. Jako obvykle. Jen s pocitem, že na některá setkání se nevzpomíná kvůli noci, ale kvůli tomu, co v člověku zůstane, když všechno ostatní vyprchá.

Vanili.cz