Erotická povídka Ivo Fencla: Stockholmský styl

Dívala se do vyhaslých očí protějšího paneláku. Půlnoc.

I v jejím životě. Desetiletý syn (otec utekl do Finska) teprve před chvílí konečně usnul na rozloženém gauči. Ano, ano, sice má chlapeček postel u sebe v pokoji, ale zvykl si spát s maminkou. Jde televize.

Klára ji nevnímá. Noc je plná měsíce, je úplněk, a Kláře buší srdce. Je nervózní. Klid, který má ráda, mizí. Ani ve čtyřiceti se nenaučila komunikovat s muži. Je to šest let, co potkala i Švéda, ale neudržela si ho.

Zprvu si psali přes jeden server od V. Tehdy měl ještě i jinou milenku. "Měla jsem to utnout rovnou!" Tenkrát si nedělala iluze. Brousí ji asi tuze!

To si poznamenala. Přímo o sexu ale nikdy nepsal. Jen cosi o lesbách.

Tento podnikatel švédského původu. A nastaly u něj prý problémy ve firmě. Prý.

I ty problémy ale řešíval nejradši s milenkou. S novou. S Klárou. Dala mu svou hmotnou fotografii a tam byla vidět prsa, ale on se jí hned při prvním setkání neskrývaně podíval na nohy.

Samota byla věcí, již Klára víc a více cítila. Psali si se Švédem a scházeli se, ale přestali. Chvíli žila s jiným partnerem, nicméně chtěl jenom sex, jak se ukázalo. A jinak jí nedal nic. Ani Stockholmský syndrom. "Příště si třikrát rozmyslím, koho pustím přes práh."

A Švéd?

Občas si přece napsali. Zajímal ho film. Odpoutaný Django, Dallas 63… Vším byl hned nadšen. Ale sám režírovat neuměl. Ani firmu. "A co já?" přemítala v jednu v noci a pořád sama. "Nejsou chlapi nakonec jako vysekaní a jeden jako druhý?"

Na to se zeptala kamarádky.

"Dá se čekat něco hodně podobného," řekla Petra.

"Víckrát nebudu za hlupačku!"

"A co tvůj Švéd? Z toho - snad - úplného hlupáka nevyrobíme, co? Impotenta ne."

"Je však hédonista a cholerik. Zelený sršeň." Která žena nesní o skutečnější romanci?

Srdce Kláře buší… Než odškrtne další zlou zkušenost, ještě Švéda naposled vyzkouší. Napíše mu a… "Podám mu tím, Petro, ze sebe tu poslední nitku."

Vstoupila do dětského pokoje. Syn tam nebyl! Zapjala notebook. Napíšu dopis a bude i povídkou, ale ne ženskou povídkou. Zkusím ji napsat chlapsky. No… Dokážu-li se do chlapa vůbec vžít. Ono to není možné. Jsem šílená.

Tu si všimla nového e-mailu. I ostýchavá hovada bývají v mnohém prasata, psal Švéd. Když se neubrání přírodě. Možná jsem to řekl já a možná George Orwell.

"Petro!" Klára už zase držela telefon. "Já dám do té povídky tebe."

"Smíš!"

"A bude to realita, ale taková chlapská."

"Tak to jsi blbka. Vždycky jsem to věděla. U tebe i sny o chlapech leda švitoří."

Neboť s Klárou a Petrou vždycky švitořily. Když se dámy potkaly. Když spolu vybíraly boty. A Klára nabídla Petře kávu, když se Petra konečně dostavila na návštěvu.

Syn se neztratil, o toho se nemusíte bát. Jej dala Klára na pár dní k matce.

"Občas se otočím i za holkou," řekla Petra zničehonic. Klára začala svou povídku pro Švéda, kterého získávala, právě touto "lesbickou" větou.

"No, otočíš… Ty hodnotíš outfit… Ale nespala bys se ženou! Nebo jo?" Pily. A jak pily, Petra se stávala až zvrhle povolnou. "Učil tě tvůj Švéd i něze?" ptala se.

"Jen sexu. Něhu asi neumí. A já husa mu i tak píšu."

"A jakej to byl sex?"

"Nula procent erotiky. Já si připadala jako ovce trhaná až na molekuly." Ale co je skutečně žádané a co opravdu nemravné a kdo to ví a rozdělí? Nemáme se víc bát zásadových lidí? "Mluv ke mně!" prosila Klára Švéda vždy při milování, ale když otevřela oči, byla vlastně sama. Úplně? Ne. Jedno v záloze bylo. Lucky Strike.

"Už se musím dát do té povídky! Bude o mužích-prasatech! Farma zvířat. Původní to název. Hodně původní. Odněkud vytáhla kterousi připínací hračku. "A Švéd hypnotizoval obě dámy a Petře hračku upevnila okolo kyčlí…" Tak to vymyslela. Nebo ji upevní mně? Raději! A Švéd dodal: "S tebou se mi už nechtělo, ale tvou kamarádku něze naučím."

A po chvíli se Petry zeptal: "Co ti děláme?" A jindy distingovaně upjatý jí chroptěl do ucha přes rozkmitanou Kláru. "Co ti děláme?" A Petra: "Děláš mi to kamarádkou."

Zvýšil tempo: "Mám stockholmský styl." A nekorektně dodal: "A není to sice metrová hračka gentlemana z Gabunu, ale stačí." A to Kláře "sloužil" živý penis a ne Petře a Petra Kláře tudíž poněkud záviděla. V tom snu.

V té povídce. A Švéd říkal Kláře "má rujně bečící ovečko uprostřed". Jeho pravý pyj pomyslně "rval" Kláru na samé molekuly v bezbožném spurtu a Klára trhala na atomy ve stejném rytmu kamarádku. Alias milenku. Rozkoší umírající Petru v sexy prádle. Nestrachovali se fungovat ve třech i mimo Stockholm. Nebáli se ve třech řičet a vzájemně se zbožňovat. Podobnou jízdu by Klára klidně popřála mnohé cudné dámě. "Držte se!" varoval obě.

"Už spíš?" psala mezitím Petře. Petra odepsala: "Ještě ne."

"A žádný stopy po lásce?"

"A žádný stopy po lásce. Ale žít je snít. Flaubert."

Ivo Fencl

Autor/ka fotografie: Alexander Krivitskiy: https://www.pexels.com/cs-cz/foto/cernobily-osoba-zena-bez-tricka-5704828/