Fascinují mě odlehlá místa, vyzradil na sebe Milan Žáček, překladatel a nakladatel

Milan Žáček založil nakladatelství Carcosa, zaměřené na zahraniční horor. Dnes má za sebou mnoho úspěšných titulů... a chystají se další.

Vždycky jsme se kromě spisovatelů vyptávali i jejich nakladatelů. A ani letos tomu nebude jinak. Dnes si vezmeme na paškál Milana Žáčka z nakladatelství Carcosa, které se zaměřuje na světový horor.

Začneme hned zprudka. Považuješ se za experta na hororový žánr?
Zprudka odpovím, že ne, že mám pořád velké mezery, hlavně co se týče filmů, seriálů, divadla, poezie nebo třeba taky rusky a německy psaného hororu, a že kdybych se opovažoval tvrdit něco jiného, dočkal bych se pomsty ve stylu toho, co Franku Cottonovi na konci filmového Hellraisera udělali cenobiti s řetězy.

Co bylo tím prvním impulsem založit nakladatelství zaměřené na řekněme okrajový žánr?
To, že tady žádné nakladatelství zaměřené čistě na horor a temnější podivnosti nebylo, a ta absence mi dlouho nedávala spát.

Ony světové autory překládáš sám nebo máš externí překladatele?
Zatím sám, využívám jak své starší překlady, tak překládám nové věci, ale vím, že nebudu mít problém navazovat externí spolupráci, až se dostaneme do kritické, přelomové fáze a už to všechno nebudu stíhat. A ta se velice rychle blíží.

Přeci jen jste jeden román českého autora vydali, Mainstream Míry Pecha, plánuješ znovu rozčeřit hladinu místního rybníka?
To zatím spíš ne. V tomhle ohledu jsme záhy a nepředpokládaně narazili na svoje limity. Se vším je tolik práce, že posuzovat rukopisy a redakčně je zpracovávat nezvládáme... možná časem, až budeme mít větší tým.

Co se ti jako první vybaví, když se řekne: tahat kostelníka na věž?
Jako první se mi opravdu vybaví ten kostelník, kterého táhnu na hřbetu na vrchol zvonice... třeba proto, že je za pět minut dvanáct, on musí rozhoupat zvony a já zrovna stojím dole u dveří, zevluju, klepu se zimou a popotahuju nachlazením. Je naprosto nezbytné, aby to místo něho neudělal ďábel!

V čem tkví největší kouzlo hororu?
Tady by se dalo odpovědět i sáhodlouze, ale zkusím to krátce: vzrušení z bezpečného kontaktu s tím, co je temné a nevyzpytatelné.

Máš v zádech nějaké démony?
Různé termíny, to jsou ti nepříjemní démoni, a pak démonickou tradici, to je ta příjemnější část.

Jak bys chtěl zemřít?
Hm, rychle, vyděšením? Kdyby se mi splnil sen a jel jsem do Nové Anglie poznávat Lovecraftovy lokace, určitě bych si zajel autobusem do Innsmouthu a navštívil Gilmanův hotel. V noci bych nespal a napjatě naslouchal, co se kde šustne. Asi bych očekával, že časem ucítím rybí zápach a že zlehka zarachotí klíč v zámku, ale nečekal bych, že do dveří a do všech stěn, ba i do stropu a do podlahy, začne hned někdo vší silou nepříčetně bušit... to bych se lekl tak, že bych rázem vypustil duši.

Nakladatelství není nejspíš jen ty a 25 hodin práce denně, neprohodíš pár slov o týmu, který tvoří Carcosu?
Toto je důležité. Jsme tým, rodinný tým, kostru Carcosy se mnou tvoří manželka Táňa, bez níž by to vůbec nešlo, dokonce mám pocit, že odvádí víc práce než já, všechny praktické záležitosti, a že jich je! Dalším členem týmu je můj bratr (sazba a tak), Patrik Linhart a Petr Stejskal se nám starají o redakci, děti dělají kurýry, krystalizuje i výtvarná sekce - ta v mezinárodním měřítku.

Tvé nejoblíbenější strašidlo?
Spíš klasický hororový prvek - fascinují mě odlehlá místa, která si žijí vlastním životem, s vlastními pravidly, osady a městečka a la Innsmouth nebo ulice ve stylu Rue d'Auseil z "Hudby Ericha Zanna", kam se člověk zatoulá a je to, jako by se zatoulal do nějaké noční můry.

Tvůj nejoblíbenější hororový drink?
Na tvrdé pití mě moc neužije, zkoumám spíš piva a vzhledem k tomu, že i tady mám slabost pro všechno, co rozvijí Lovecraftův odkaz, vyhledávám tzv. lovecraftovská piva, velice obskurní, až ezoterický segment trhu, který však krásně rozšiřuje obzory. Nedávno mě potěšila jedna Amber IPA se sépiovým inkoustem lakonicky nazvaná CTHULHU; je z pražského pivovaru Crazy Clown.

Nemáš pro nás v rukávu nějakou pikantní historku z překladatelské branže?
Po dlouhém uvažování musím říct, že mě nic nenapadá. Pikantní historka z překladatelské branže je v podstatě oxymóron.

Co ty a tzv. překladatelské oříšky?
Jo, oříšky. U těch vždycky zažívám stav úleku, následovaný buď nějakým šťastným nápadem, nebo šíleně dlouhým přemýšlením... Bývají to pěkní žrouti času. Ty nejzapeklitější obcházím a zkouším kompenzovat na jiném místě v odstavci nebo v blízkém okolí, abych dostál zákonu zachování energie textu.

Na jakou kapacitu světového hororu se můžeme od vás těšit?
Na Clivea Barkera, ale víc zatím neřeknu, dolaďují se poslední detaily; a klepu na dřevo, aby to vyšlo!

Prozradíš, které dílo pod hlavičkou Carcosy zaznamenalo dosud největší úspěch?
Byly to naštěstí naše hned dvě první knížky, Zjevení Cthulhu a Strašidelná vagina, obě po jisté nedlouhé době vyprodané a už taky dotiskované. Do celého tohoto dobrodružství jsme nešli se žádným rancem peněz, takže díky šťastné ruce při startu se zatím můžeme rozvíjet.

Držíš se s nakladatelstvím v této proklaté době, kdy stát zavírá významná odbytiště tj. knihkupectví?
Těžko říct, jak by to vypadalo, kdyby proklatá doba nebyla, asi líp, ale nejsme teď ve fázi, kdy bychom lamentovali a trhali si vlasy; veškerá energie jde do práce na existujících věcech a dalších projektů a plánování.

A jak ty sám ses porval s onou pandemií koronaviru?
Něco mi na podzim bylo, těžko říct, jestli to byl přímo covid, ale naštěstí při mé práci a už více než dvacetiletém home office je snadné se izolovat a toto rozklížení nějak přečkat.

Jaké jsou tvé další aktivity na poli hororu?
Neustále překládám pro jiná nakladatelství, poslední dobou skoro výhradně věci ze sféry temné fantastiky. Založil jsem a snažím se moderovat facebookovou skupinu zasvěcenou literárnímu hororu, poslední dobou píšu články do Howarda o angloamerických hororových nakladatelstvích - to směrem ven. Jinak se snažím neustále dovzdělávat.

Kde se vidíš za 13 let?
Vůbec by mi nevadilo být tam, kde jsem teď, jen ve stavu větší organizovanosti, klidu a s časem na věci, které teď nestíhám.

Díky za výživný rozhovor a přihazuji tradiční otázku závěr – věnuješ vzkaz spoře oděným fanynkám skvělého scifi světa Vanili.cz? Díky a ať se daří v dalších zřejmě těžkých letech.
Spoře oděné fanynky, mějte se prosím na pozoru před chapadly lascivně pomrkávajících hlavonožců!

- - -

Otázky z temného zákoutí lovil Michal Březina