Erotická povídka Ivo Fencla: Ivina pomsta nepravé blondýnce
Ivina kolegyně si vzala dlouhodobou dovolenou, aby si vyrazila s přítelem kamsi do Německa, a nastoupila za ni náhradnice. Jedna ze svůdných blondýn Prahy, za nimiž se chlapci i chlapi otáčejí a kvůli kterým vstupují do opačným směrem ujíždějících tramvají.
Iva Karmichlová pracovala jako sekretářka Nuslingu už sedmým rokem a pomyslila si - při pohledu na "novou": Nechutně krásnej obličejík. A hezký nohy. Bohužel.
Krapet záviděla. Brala by tak zářivé vlasy. Je to ale přeliv, ne?
Nová a sebejistá stála v srdci kanceláře podniku Nusling a byla "ouvej" útlá. Jsem proti ní oplácaná, napadlo Ivu neprávem. "Ale prr! Ještě se uvidí, kdo z koho a která!"
"Iveta," usmála se vstřícně náhradní krasavice, která si na úvodní prezentaci oblékla černé punčochy a přiléhavou mini. "Kde se tu kouří?" blýskla pouzdrem na cigára a nevoněla kouřem, voněla vanilkou. "Kde nakupujete zmrzku?" Podaly si ruce. "A nemyslím ruskou zmrzku. Normální."
"Jak dlouho zůstaneš?" zeptala se Iva. "A jsme jen přestupní stanice k něčemu lepšímu?"
Iveta zavrtěla hlavou. "Cop ti splétá muž?" zeptala se později, už si tykaly. Vždycky takový cop chtěla mít.
"Zatím přítel," pohodila Iva hlavou. "Když je čas. Jinak ho ráno splítám sama." Pokrčila obnaženými rameny a přes levé splýval cop co mnohokrát zauzlená opona.
"Smím ho potěžkat? Je ale dlouhej," řekla trapně Iveta. "Já ti ho tak závidím!"
Plynul čas. Iva začala v Ivetě cítit konkurenci. Nevěřila, že půjde o záskok. "Přijdu si jako přezářena výbojkou," svěřila se kolegovi. "Její vlasy! Tak co s tím uděláme, Zbynďo?"
"A ksichtík má jako z telenovely," souhlasil znalec žen. Záviděl Ivě, že je s Ivetou v kanceláři. Plynul čas. "Ať jsme přítelkyně!" rozhlížela se Iveta po sklínce a cinkly si a Iveta vlastně nemaskovala niterný led a Iva se ptala: "A ty? S copem s to nikdy nezkoušela?"
"Šibe ti? Z čeho by rost? Na to nemám dost vůle." Rozesmála se hloupým smíchem pravé blondýnky.
"Boty si ovšem umíš vybrat."
"Povrch. Šalba," pohodila nová pracovnice blonďatou kšticí. Vtom někdo zaklepal na dveře.
"Dále." Vstoupil Zbynďa. Jako vždy bez uzdy, ale současně plachý. Monitoroval krásy a každé potenciální nebezpečí; výhradně si všímal výjimek. Ivetu pozdravil koutkem úst. "Dárek!" hodil před Ivu krabici a zbyla po něm jen pára.
"Kdo to byl?" vznesla Iveta dotaz.
"Ále… Nikdo."
Iveta svěsila koutek. Iva si uvědomila, že proklaté blondýně stačil den, aby geniální intuicí herečky okopírovala Ivinu mimiku. "Proč? Chce mě vážně nahradit? V Nuslích? Ve všem?"
Blondýna došla k zrcadlu. Česala se. Netrvalo jí to dlouho a věděla o Zbyňkovi víc. Ivě řekla: "S tebou by chtěl bejt sám."
"Co-o? Jaks na to přišla?"
"Včera v kuchyňce."
"Pes!"
"Div mi nebrečel do klína," smetla Iveta z obtažené minisukně imaginární slzu a Iva vnímala její animalitu. Iva prožívala letitý vztah s přítelem, občas rutinní. Zeptala se: "Fakt nejsi vdaná?"
"A ty?" A blondýna si opovržlivě, a přece poživačně zapálila. Pouzdro skryla do kabelky a povídá: "Ivo, máme auta? Máme. Máme prachy? Málo, ale nějakými disponujem. Tak co? Nač se vázat? Co je podstatné? Zbynďa tě mi-lu-je."
"Takovejch bylo. No… A jak moc mě podle tebe žere?"
Iveta zaváhala. "Takhle moc?" S ordinérním úsměškem ukázala minidélku tří centimetrů a poprvé se spolu rozesmály. "Ten bude mít delší penis," přestala žertovat.
"O cenťák," odměřila Iva na copu, který splýval vpřed přes obnažené rameno. Rozesmály se ještě víc. Vliv světlovlasé vetřelkyně sklidil další satanský plod.
"Kazíš mě!" napodobila Iva její způsob řeči a Iveta se zeptala: "Co ti daroval za krabičku?"
"Čert ví."
"Tak ji otevři. Hořím zvědavostí. Budou tam hrozny?"
"Jsou tu. Čerstvý!" Rozkošnicky je polykaly. "Zbynďa je vysazený na drobné dárečky, ale tím to končí," řekla Iva. "Každý máme nějakou úchylku a on se mě bojí." Iveta se uchichtla. "Mě se chlapi vždycky báli," pokračovala Iva. "Naštěstí o ně nestojím."
"O ně? Ani o Zbynďu?" zeptala se Iveta.
"Ani o Zbynďu."
"Ani o Zbyňka s takovýmhle penisem?" uchopila Iveta fascinovaně cop a temná krása vlasů jí vláčně zůstala v prstech. Jela po tuhém copu ukazovákem jako hřebínkem. Jako by si Ivu prahla obtočit. "Je spleten dokonale. To by mě zajímalo, k čemu všemu se šikne."
K šukání ne, pomyslila si Iva a dostala vztek. Co to, bestie, zkoušíš? Nahlas řekla: "Fakt se ti svěřoval v kuchyňce?"
"Stala se zpovědnicí, já ouškem. A když ho míjíš v sukni..."
"Vím. Tak se mu postaví. Nebude to ale horkem?" pootevřela Iva okno.
"Je to tebou. Cítím to. Ivo, a co když… Co když Zbynďu vyzkouším?"
Iva na Ivetu zírala. Obě se rozesmály. "Klidně. Můžeš. Povoleno. Musíš mi to pak vyprávět." Plynul čas.
"Dnes na to vlítnem," oznámila plaše Iveta.
"Na co? Na Nuselské schody?"
"Zbynďu svedu."
"A já… mu to přeju." Bylo devět dopoledne, dělaly si v kuchyňce kafe, Iva si už na Ivetu zvykla. "Hezky se na něm vydováděj a nezapomeň, že to pak chci vyprávět jako verneovku."
"S detaily?"
"Délka koitu, délka ocásku, délka vedení."
"A zda se intenzivně věnoval mému zadku?"
"Taky." Zmydlit bys potřebovala, myslila si. Odmítala věřit, že by za to Zbynďa Ivetě stál. Ale… Kdo ví? Ta blonďatá satorie je toho schopna. Je zkažená. Ivě kupodivu imponovala víc a víc.
Uběhl den a nemravná blondýnka přišla do práce na devátou. V telenovelové tváři se něco nového chvělo. "Co se dálo?" ptala se tmavovlasá Iva od stolu a ptala se s tajenou hrůzou.
"Nic," řekla blondýnka. "Až na fajn sex." Usedla.
"Co? Fakt jsi byla byla s tím vlezlým psem?"
"Se psem? Už kolikrát." Smích. "Dneska v noci se Zbynďou." Oči jí zářily. Lhala?
V Ivě hrklo, ale dál se tvářila lhostejně. Iveta došla před sekretářčin stůl a klidně si vyhrnula minisukni. "A co?" hlesla Iva, poněvadž dryáčnických podvazků už viděla…
"A nic," dotkla se Iveta svůdné punčochy. "Jsou nové. Ty včerejší…"
"Na tobě roztrhal?" Iva teatrálně zívla.
"Při sexu. Ale je pejsek, protože mi nohy dokonale olízal."
"To mají jiní horší choutky. Někteří dokonce poslouchaj starý Katapult."
"I tvůj přítel?" zajímala se Iveta. "Až?"
Dívala se Ivě do tváře jako zkušená hypnotizérka. Obě se rozesmály. Iva si olízla rty v Ivetině stylu a stávala se zkaženou. Rychle se rozhlédla. "Neposlouchá Kaťáky, to ne, ale tuhle po mně chtěl vysoké šněrovací boty do postele a to spolu randíme roky."
"Asi právě proto."
"A zajímá mě Zbynďa. Povídej."
"Nechal se pozvat na kafe. Zprvu mlel jako většina chlapů… o tobě, ale nevydržel jenom mluvit." Iveta se dotkla Ivina stehna. "Cítíš? Tak začal. To si první dovolil."
"A co druhé?"
"Šlo to každopádně jako na drátkách. Vedl mě do garsonky a jelo se. Brutálně hned za dveřmi. Takhle mě chyt za zadek." Sevřela si ho. "Čekala bys, že mě bude navigovat do kuchyně? Hovno."
"Navigoval tě do ložnice?"
"Cestou měl hlavu rovnou tady," ťukla si Iveta mezi stehna, obtažená černými punčochami. Povytáhla sukni. Ivana viděla krajkové lemy. "Mrkej," zatočila se Iveta jako pouštní vítr.
"Ale ne. Pokousal ti zadek? Víš, že to vypadá esteticky?"
"Hlavní, že to skvěle bolelo."
"A dál?"
"Hnět mi prdel. Mám prej nejhezčí ramena v západních galaxiích. Bože. Kdybys to zažila. Cloumal se mnou. Jeli jsme na lochnesce. V pase mě svíral jako kytku. Že se prý v posteli neleží. Tam se klečí. Tu masáž bych… ti přála, i páteř mi v rozletu spravil. Sílu má. Pak mi ho tam šoup zezadu a já se mohla pominout."
"Takže bezva?"
"To neříkám. Nikdo není dokonalý… Ale dlouho jsem si tak neřičela. Je i komentátor. Ty sexy punčochy ti sluší, říká velmi poklidně a pere to do tebe, dokážeš si to představit?"
"Samozřejmě."
"Kde jsi - prý - schrastila ty sexy střevíčky? ptá se… a vykružuje ti stý orgasmus. Jen zdánlivě flegma-chlap. Ohně má... Nakonec mi ho snad napasoval i do zadku a já myslela, že polezu po stropě, ale není surovec, ale jemný, i při tomhle." Iva byla rudá. Řekla: "Neříkej mi, že jsi mu tam umírala slastí."
"Aby ne. Je zvíře," ztišila ta bestie hlas. "Mrdá božsky. Rozmarně střídá otvory a je pohotový."
"A jak je na tom s výdrží?"
Iveta vzala Ivu za rameno, jako by ji chtěla políbit. "Slušně. Vážně jsem bečela blahem."
"Jo?" zaznělo prázdně.
" Si piš. Pokropil mi zadek, načež jsme si to rozdali ještě dvakrát."
"Už jenom karty?"
"Už jenom karty."
Uplynul nějaký čas.
"Jenže to jsou pohádky," ubezpečil Ivu Zbynďa. "Neříkám, že jsem po Ivetě nevyjel, ale marně. Zůstala chladnější než časáky z totáče."
"Netvrď mi, že ses jí ani nedotk. To mi chceš nabulíkovat?"
"Vše si mistrně vymyslela. Ivo! Podívej se mi do očí!"
Udělala to: "Nic tam nevidím." Dodala: "Miluješ mě?"
Přikývl.
"Nekonečně?" ověřila si.
"Jenom pro tebe se šetřím."
"A vůbec si ho nehoníš?"
"Devět let ani ťuk." Zasmáli se. Pohodila copem jako bičem a opomněli jsme upřesnit, že dávno seděli na kraji gauče v jeho garsonce. Iva v IVETINĚ minisukni. Proč? Sama nechápala. Iveta jí onen kus oděvu asi vnutila.
Jinak měla Iva bílé punčochy, obnažená ramena a decentně namalované rty. Po chvíli to pozorovala v zrcadle, zatímco se k ní Zbyněk chlapecky přimykal zezadu, a vnímala jeho vzrušení a on ji až romanticky políbil na rozhraní punčochy a stehna. Na krajku.
"Jseš ale sexy," řekl, aniž zřejmě hrál.
"A kus?"
"A kus."
"Budu ještě větší," hmátla po tašce, jak dávala Ivetě pomyslně fleka, a vytáhle vysoké šněrovací boty se vzrušujícími podpatky. "Obuj si mě."
Poslechl a dával si s obouváním načas. "Hotovo," konstatoval.
"Jaký hotovo? Ještě zašněruj!" Fascinovaně pozorovala jeho prsty i tkaničky v zrcadle. "Koříme se ale sexu přehnaně."
"Není přítel?" řekl Zbyněk. "Víš, Ivo, už za chvíli nebudu vědět, kam dřív rukama." A skutečně váhal. Mám Ivu chytit na rozhraní punčochy a stehna, anebo na rozhraní boty a kolene? "Drž, a dívej do zrcadla," řekl. "Můžu?"
"Musíš! Strč ho tam." Po chvíli byla v sedmém nebi a on ještě stupňoval rozkoš. "Miluju tě."
"Jo? Ale šukals Ivetu! Přiznej!"
"Ne. Vždyť studí." Žertoval?
Pomocí citlivých prstů Ivu každopádně dostával. Zeptala se: "Šukals ji, že má hezčí nohy?"
Zvýšil tempo: "Má." "Prýs jí to dělal do zadku." "Blbost," překonával se. Že by fungovaly sexy boty? Tak Iva dumala. A tu se obraz ve skle rozostřil. Uviděla Ivetu.
Vzpomínka zrcadla? Iveta byla nahá a kmitala a Iva chladnou blondýnku sledovala během nejžhavějšího aktu. Náhradnice měla jen černý podvazkový pás a punčochy. Klečely si vlastně tváří v tvář a… zezadu je zdolávala identická dvojčata, něco jako bratři Saudkové. A ten chlap ze vzpomínky zrcadla to dělal jinak. Že by nějak anální přístup? Iva uslyšela: "Chceš to taky do řiti?" "Prosím tě o to, miláčku!" chytila rám zrcadla a líbala lačně skleněný Ivetin přelud. "Rukou hoň píču." Ztuhla jí ňadra. "Drž hubu a hoň píču!" řičela v extázi a jeho ruka mnula rozhraní kožené boty a jemné punčochy. Iva ho informovala, že jí to přichází. "Ještě chvíli. Ještě, ještě, ještě!" A Zbyněk se do té chvíle až zbytečně ovládal, ale začal taky řičet, zatímco Iva chroptěla: "Budu, budu, stříkej, stříkej!" Skulili se na koberec a stulili se k sobě jako koťata - víc než slastně uvolněni a ona nejspíš se zadkem plným semene. Léto plynulo a původní kolegyně se měla do Nuslingu vrátit z Němec. Iveta začala být divně zamlklá.
"Co je s tebou?" zvedla Iva oči od nudných papírů.
"To nic. Bude se mi stýskat."
"Po tomdle debilním kanclu snad ne."
"Po tobě."
Iva se zasmála. "Radši mi řekni, proč chceš najednou půjčit mé boty?"
"A pořád chtěla, až jsem jí je půjčila," přiznala Iva Zbyňkovi. "V noci se mi pak zdálo, že s Ivetou brouzdám po nákupech, a ve snu jsme šly sídlištěm a já měla obtaženou koženou sukni, tu, jak se ti líbí, a ty vysoké boty, co se zamlouvaly Ivetě. Cupitala po mém boku a za našima půvabnýma nohama se asi otočil i nejeden pubescent a stanuly jsme u domu s tvou garsonkou a stoupal s námi výtah a my se malovaly a nemravnost plánu nás vzrušovala."
"A čekal jsem nahoře? A dál?"
"Najednou jsme byly nahé. Až na punčochy. Umíš si přece představit Ivetu v těch černých."
"A tebe ve světlých?"
Tmavovláska decentně přikývla. "Zrcadlo čeká, řekl jsi ve snu. A prý: Na čtyři. A my padly na čtyři a na zadečku jsem cítila tvý prsty a po boku měla Ivetu, která začala být vulgární: Pohoň nám prý píči. Nenechal ses pobízet a události odráželo zrcadlo a sténaly jsme slastně rozkmitány a tebou ohmatávaná stehna se dotýkala. Třely jsme se s Ivetou o sebe jako ty mřenky a střídal sis nás a vůbec jsi nezvolnil, ani když jsi mi upevňoval připínák ve tvaru copu. Leskl se gelem. A šaltoval jsi mě za Ivetu, abych si konečně prohlídla její rádoby božský zadek nad okraji těch punčoch."
"A držel jsem tě za cop, ne?"
"Vzrušeně. To nemělo chybu. Prals to do mě."
"Řičela jsi?"
"Řičela! A povídám: Jednu chybu to má. A ty prý: Jakou? A já (oplzle): Ivetinu prdel masíruju, ale jak zmáčknout zadek tobě? A ty: Od toho je Ivetin. A mstíme se. A jela jsem do ní kopií vlastního copu a ty ses vzadu činil a bylo mi skvěle a ty ses ptal: Co děláme? A já: Držíš mě za cop, ale druhým copem ze mě - snad - děláš chlapa. A ty: Nepřeháněj! A co se stalo se starostmi? A já: Uletěly. A ty: A co přejde Ivetu? A já: Svůdnický móresy. A žárlila jsem a všimla si v zrcadle, že se přidržuješ těch jejích botek a rozkošnicky se vzpíráš na jejích a ne mých lýtcích. A co? ptala jsem se. Do mě přiráží. A měla jsem rytmus a spolehlivě ho v roli spojky přenášela do Ivety. Hu! A jak tohle vyjádřit formou červené knihovny? Božsky mrdána mrdala sokyni a ještě jí natlačil do řiti palec. A laskal jsi pouhé čtyři nohy v punčochách a vše, co šlo pérem, pokračovalo do Ivety a ty jsi řek: Držte se, kočky. A přehmátl jsi z Ivetina kotníku na ten můj a zaklonil ses a řičeli jsme tři. Co ti děláme? ptal ses Ivety a ona prý: Mrdáš mě kolegyní. A zvýšil jsi tempo, ó, to dovedeš, a pak mi bylo skvěle. Nekonečné minuty jsem žila uprostřed, tvůj ocas mě pomyslně rval na kusy a já rvala naši milenku a začal jsi stříkat, a zatímco ses Ivetě vysmíval, chroptěla jsem v centru totálního orgasmu.
Má je pomsta? Asi má. Ale to zůstane otázkou, protože také Iveta chcípala rozkoší."
"Tak se měj. Čau," podala Iva kolegyni ruku. Pousmála se. Stály v kanceláři samy a pomsta zůstala snem. Zničehonic Ivu políbila: "Víš, toho nepřestanu litovat."
"Čeho?"
"Že k ničemu nedošlo." Usmála se. "Víš, jsem stoprocentně lesbická."
Ivo Fencl
Autor/ka fotografie: Alexander Krivitskiy: https://www.pexels.com/cs-cz/foto/zena-telo-uvnitr-sexy-10850192/
