Docela nahá starší sestra v podvazcích

Ida byla chytrá, sexy a psychicky odolná. Psala do časopisu Kouličky, což ji uživilo, a sem tam se milovala s Markem. Ten vůl se ("a to jako vážně") domníval, že je Idin jediný.

Takže se jím dál zabývat nebudeme. Měl ho velkého, to možná, ale byl pošetilý. A líbal Idu vždycky na vnitřní stranu stehen, než se vydal na pouť ke koitu, a problém byl pouze s tím, že to tak vždy opakoval. A skoro jen to. Snad i proto akceptovala Benjamina Idola, temného mužem, kterého prvně potkala na jedné výstavě v pražském Mánesu.

Tento Benjamin Idol byl dvacetiletý kluk a jí bylo teprve třicet sedm a měla nohy, za kterými se otočil každý; ale když si vzala kalhotový kostým, otočil se každý taky. Ó, ten zadek.

Podruhé se měli vidět na schůzce, jejíž prostor navrhla sama, a to ve staroměstském klubu Black´n´Wall. A Idol nepřišel. Ale narazila na hotelového poslíčka (taky byl docela sexy) a hoch měl pro ni dopis.

Ida si dala koňak, v duchu malinko roztáhla nohy a roztrhla obálku. Do klína jí vyklouzla hranatá hrací karta se sprostým obrázkem. Stará a cizokrajná. Londýnská. Viděla střevíčky, černé punčochy, výraz ve tváři modelky… William, stálo na líci karty (tím byla karta zničena) a na rubu četla: Ido!

Toto je, věř nebo ne, aristokratická zpráva z Londýna - a ty jsi pravá a jedině má princeznou Kate!

"To je ale vůl!" řekla barmanovi a dala si druhý koňak.

Zpětné adrese dominovala slovo Zámek. Ten večer to zabalila. Měla po tetě malý byteček v Uhrové, vlezla už v osm do postele a masturbovala. Viděla Benjamina Idola,

Tři dni o něm přemýšlela. "To je vůl!" Ano, kdysi četla i Kafku, ale tohle...

Nakonec neodolala a Bolt, jenž ji svezl, zabrzdil právě před Zámkem. Ale ne. Objeli tu stavbu a nechala se vyhodit vzadu.

V Praze už to nebylo, ale ve stínu smrků. V obtažené sukni udělala třicet pět kroků. Třicet šest. Třicet sedm. A kartu, která ji sem vytáhla, vtiskla na bílé, plastové dveře. Ona měla ta karta i čip!

Bz! Ohlédla se a napadlo ji: Nepozoruje mé počiny slídil? A nebyl tam nikdo. Ani já.

"Propána, proč se bojím?" ptala se Ida v duchu sama sebe.

Nebo jsem nakonec paranoidní husa?

Aniž to svedla ovládnout, vskočila jí do mysli představa, ve které jí Benjamin Idol stahoval, ba rval z boků minisukni. Na stehně cítila penis. Znovu se rozhlédla: nikde nikdo. Bolt odjel. Stáhla sukni a kalhotky a vymočila se u křoví.

Smrky a jasany cvrlikaly létem. "A dál? Je vrah? Rozřeže mě? Mířím právě do temnot?" Ona totiž i dost četla a koukala na filmy. "Chci přejít lávku? Uvítají mě přízraky?" Upravovala se. Přejela rtěnkou rty. "Pozře mě v zámečku upír Nosferatu? Umrdá mě tam satan sexu? Chci přece lásku, ne? Nikoli jen sex."

Tak a nejinak hovoří ženy jejího nezvyklého typu samy se sebou. Okolo se mihla lasička. Dveře za ní zapadly takřka jako záklopka nacistické ponorky. Past, past, past. A pak?

"Musím zůstat svá," umiňovala si uvnitř Nautilu. Svá, ale to značí i řičení a slovo "ohó"! Jo! Jo! Asi budu řvát!

Zařízené to měl uvnitř věru "prímově". Jako pro princeznu z Tisíce a jedné noci. Ale kým je? Je vlastně Idol anebo - vážně - plešatý princ William? Po spirále schodů se princezna ubírala vzhůru a vzhůru. Do ložnice. Ta ji totiž opravdu čekala.

Hypnotizovaná domem i prachem peří si lehla do bělostných pokrývek. Proč to dělám?

Nemám Marka? Náš sex za to nestojí? Naposled už nelaskal jen ty vnitřní strany stehen, když jsem si řekla, kde laskat chci!

"Jsem tu sama?" zeptala se Ida nahlas. Až se trochu bála Jacka Rozparovače, ten byl taky z Londýna. Nevyvrhne mě?

Vtom někdo zaklepal na dveře. "Dále! To je princ William?"

Dveře se otevřely. "Ahoj!" řekl Idol a vyslovil ten pozdrav lidsky a civilně. Přesto Idě připadalo, že omdlí, a pravila poněkud teenagersky: "Benji, ty jsi ale torpédo! Nebo… Jsi to vážně ty a… Tys to tu pouze pronajal?" A zalhala: "Kdyby se to dověděl můj kluk, odstřelí tě jako škodnou."

"Nejsem králík. A nechci ti ublížit."

"Ne? Odkud ses vyčaroval?"

"Jsem a není to pronajaté. Já tu bydlím a cudně tu čekám." Zasmál se.

"Páni. Koupil´s to třeba i pro mě, co?"

Přitakal.

Přitáhla si pokrývku ke krku, jako by mohl být upírem. "A co bude?" zeptala se submisivně.

"Všechno, co chceš. A ty tady můžeš bydlet a spát a můžeš sem vzít i svého psa, ale ne jiného kluka. Ale teď už zase mizím. Čus."

"Počkej!"

Vztáhla obnažené paže jako nějaká herečka. "To přece není sen. To nemůže bejt všechno. A vůbec, jak jsi zbohatl?"

"Prací."

Svorně se zasmáli.

Vyčkával u postele. "Miluji tě," prohodil.

"Kecy v kleci."

"Ale ano. Miluju. Zvlášť v minisukni tě miluju."

"Jo?" A najednou jí to došlo. "Jo? A co má o sedmnáct let mladší sestra Jorika? Tu náhodou neznáš?"

Idol se zarazil.

"Proč je za vším vždycky ona," řekla Ida. "Ona mi tě dohodila. Ona… To není první případ, kdy to udělala."

"Ne?" Odmlčel se. "Ano, znám ji. Tak to vzniklo. Díky Jorice. A ji taky znám, přiznávám, ale jenom romanticky."

"Ale ne! A vždyť jste stejně staří. Ne. Ty mě žulíš."

Zavrtěl hlavou. "Ji miluju pouze romanticky a tebe, zralou, normálně."

"A co ta normálnost obnáší co?" přitáhla si Katka pokrývku na ústa.

"Krev ne. Násilí malilinko. A já jsem sen i Gary Oldman v roli Draculy a Dennis Hopper na čopru i Richard Chamberlain - cílený za ženy - i Christopher Walken v mládí. Britský princ jakbysmet."

"Keců nech! A radši pověz, kým jsem ti já?"

"Ty? Jsi kus. Odkapává to z tebe. Cítím tvou píču, jak se říká v jednom filmu. I pod peřinou ji čuju."

"Hm. A když už vytahuješ ten Hollywood… Jsem já Kate Blanchett?"

"Lepší, lepší, lepší. Daleko, daleko lepší. Ona nemá dost špíčků, víš?"

"A má mladší sestra je pro tebe opravdu nevinná?" Nevěřila.

"Je. Zcela. A hele, Ido, co kdybychom minimálně pro dnešek Joriku vynechali?"

Přitakala. "A… A co ještě vynecháme?"

"Marka!" Věděl vše a vztáhl k ní prsty. Pochopila, že je mág, a řekla: "Nenapsal tě Dan Brown?"

"Nenapsal. Jsem ze semene, masa, análu, kůže a kostí. I kůže. A víš, má lásko, ty nepůsobíš tak romanticky jako Jorika, ale máš ty nejhezčí nohy."

"Což mi asi řekl pan Dokonalý, že."

"To ze mě mluví, přiznávám, i chtíč. A určitě jsi Paní Zralá."

"I tím tě vzrušuju, Idy?"

"I tím. A jsi Joričina starší sestra." Váhal, než to řekl a chtěl jí říkat pravdu. Ji to, pravda, zlobilo. Zničehonic odhodila peřinu a prahla se líbat. "Ubohý otroku!" vyskočila až teatrálně. "Což svou bohyni neuchvátíš v pase?"

Copak mě nelapí za nejnovější podvazkový pás? No, nelapí? Prsty si přejela po punčochách. A tu…

"Tak se měj," zavřel za sebou zámek na zámek a… nikdy už se dovnitř nevrátil. Pravděpodobně ani za tisíc let.

Předběžně masturbující a nahé starší sestry mívají čas od času i smůlu.

Ivo Fencl