banner
banner

Rozhovor s výtvarníky Jiřím Dvorským, Annou Korbelovou, Evou Lassler, Jakubem Kaderou, Adamem Kubíkem a Denisou Jahodovou

Rozhovor s výtvarníky Jiřím Dvorským, Annou Korbelovou, Evou Lassler, Jakubem Kaderou, Adamem Kubíkem a Denisou Jahodovou
16.09.2018
Rozhovor s výtvarníky Jiřím Dvorským, Annou Korbelovou, Evou Lassler, Jakubem Kaderou, Adamem Kubíkem a Denisou Jahodovou

Jak na horrorové ilustrace – Mrkněte se pod pokličku

Inspirativní, talentovaní a odvážní, takoví jsou naši ilustrátoři. Mrkněte se pod pokličku připravovaného druhého sborníku edice HorrorCon, který tentokrát nese název Může se to stát i vám. Vydání opět připravuje nakladatelství Netopejr na letošní podzim. Křest se odehraje na HorrorConu 17.11. v CrossClubu v pražských Holešovicích.

Kniha bude opět obsahovat 13 horrorových povídek a také 13 ilustrací. Loni jsme zpovídali literáty, letos jsme se vrhli na ilustrátory, jimž je obecně v českém a slovenském literárním ranku věnováno podstatně méně pozornosti. Co mají rádi? Čím se inspirují? Jaké to je ilustrovat horror? Odpovědi vás možná překvapí…

Jiří Dvorský, grafik a ilustrátor

1) Kromě profesionální grafiky se také věnuješ digitální malbě, tvé práce jsou silně atmosférické a tajemné. Kde čerpáš inspiraci?

Je to různé, ale dá se říci, že inspirací je mi často vše okolo. Co zažiju nebo cítím, momentální nálady, to o čem se s někým bavím nebo co někde zaslechnu či zahlédnu. A občas se nápady vynoří jakoby odnikud. Případně si jen tak začnu čmárat a čekám, co z toho vyleze. Ale i když má motiv nějaký reálný základ, je ten výsledek přetavený tvůrčím procesem a sám se někdy divím, co je na konci.

A v druhé řadě je tu další velká inspirace, a to četba knížek, můj další velký koníček. Rád pak podle knih tvořím své vlastní ilustrace nebo mě jen na jejich základě napadne nějaký obrázek. Teď jsem se například pustil do portrétů postav z Eriksonovy ságy Malazská kniha padlých. To by mi mohlo na chvíli vydržet, jen těch hlavních charakterů jsou tam desítky až stovky.

2) Máš za to, že výtvarným uměním jde vyděsit, případně, existuje nějaké výtvarné dílo, ze kterého jsi měl nepříjemné pocity či strach?

Já myslím, že rozhodně to možné je. Jedny z prvních děsivých obrazů, na které si vzpomínám, byly ilustrace Adolfa Borna ke knize povídek E. A. Poea. Dostal jsem ji, když mi bylo asi tak deset let a tehdy na mě při večerním čtení pod peřinou působily opravdu dost silně. V období dospívání jsem také poslouchal hodně rockové a metalové muziky vždy jsem studoval ty více či méně zdařilé obaly CD, které se hororovou tématikou zabývaly poměrně často. Jeden z těch nejděsivějších, co jsem kdy viděl, je obal od Vincea Lockeho na album „Butchered at Birth“ skupiny Cannibal Corpse. Z klasiky jsou určitě poměrně znepokojivá například díla Hyeronima Bosche či Černé malby od Francisca Goyi. A z moderních autorů určitě nemůžu opomenout strašidelné a občas možná i lehce zvrhlé obrazy H. R. Gigera. Nedávno mě také hodně zaujaly ilustrace k Lovecraftovi od Santiaga Carusa.

3) Pro letošní sborník edice HorrorCon jsi vytvořil špičkovou ilustraci k povídce Prstoklady zavedené autorky Anny Šochové. Co tě na povídce nejvíce zaujalo?

Děkuji za pochvalu, moc mě to bavilo. Bude asi těžké něco o povídce říct, aniž bych vyzradil obsah a pointu, tak v první řadě musím pochválit styl psaní autorky. Povídka je velmi čtivá a v podstatě se nedá odložit, dokud člověk není na konci. Hodně se mi líbil dost neotřelý způsob jak použít motiv čarodějnictví, oceňuji i na malém prostoru hezké vykreslení postav a hlavně místy poměrně strašidelnou atmosféru. Mám moc rád české autory, přijde mi vše pak tak nějak bližší a uvěřitelnější. Mohu jen doporučit.

Anna Korbelová, malířka, ilustrátorka, členka výtvarné skupiny Infernalismus

1) Prý jsi propadla Infernalismu, můžeš nezasvěceným objasnit, oč kráčí?

Infernalismus otevírá dveře do vnitřního pekla člověka. Názory na to, co tato skutečnost v pravdě představuje, se v infernálních kruzích poslední dobou různí. Jsou zde především zastánci démonického "umění pro umění". Na druhé straně se začíná utvářet sekce "přijatých duší", disponující výraznější snahou o reflexi existenciálních krizí člověka. Osobně se přikláním k filosofii "přijatých duší", a to z mnoha důvodů. A navíc, pokud má existovat skupina založená na individualismu, za niž se považujeme, potřebuje nutně konstruktivní dialog.

2) Ve své malbě tíhneš k zelené barvě, prozradíš nám, co tě na ní tak rajcuje?

Zelená je pro mě barvou přírody. Je na jednu stranu živá, ale může působit i jedovatě, je nejpřirozenější a zároveň mystická. Zelená je také barvou spojující v sobě modrou a žlutou jako dva protipóly. Modrá a žlutá jsou pro mě obdobami černé a bílé. Z tohoto úhlu pohledu je tedy zelená jakousi životaschopnější obdobou nekompromisní šedé.

3) Do sborníku jsi přispěla ilustrací k povídce o narkomanech s názvem Druhá šance od Kristiny Haidingerové, čím tě tento příběh inspiroval, a čím tě lákají ilustrace vůbec?

Povídka Druhá šance, dílo Kristiny Haidingerové, obsahuje mezi řádky temný pel mrazivé skutečnosti, charakteristický pro autorčinu tvorbu. Kristina Haidingerová zde operuje s archetypálním obrazem návratu marnotratného syna, tak typickým pro naši kulturu. Marnotratný syn se navrací, dokonce dostal příslovečnou druhou šanci. Vše by bylo v pořádku, kdyby autorka nepřispěchala, a s cynickým gestem nenastavila zrcadlo jeho tváři, již za života očividně patřící smrti. Co se týče mých ilustrativních kreseb, původně pro mě představovaly spíše jakýsi druh osobního ventilu prudkých emocí. Bývala bych je nikomu neukazovala, kdybych nebyla oslovena a nedostala tak příležitost ilustrovat několik hororových povídek. Od té doby usiluji o jejich technické zdokonalení, stejně tak jako o ještě větší expresivitu. Netvořím je přece bez důvodu:-)

Adam Kubík, ilustrátor a fanda sci-fi

1) Vzpomeneš si, jaký komiks jsi poprvé držel v ruce a kdy to bylo?

Úplně první komiks jsem asi zaregistroval na krabičce od dětské zubní pasty, kterou jsem v raném dětství používal. Na čtyřech panelech bylo vyobrazené dobrodružství kosmonautů ve vesmíru. Další dětská setkávání s komiksem mi zprostředkovaly hlavně časopisy Čtyřlístek, ABC a legendární Kometa.

2) Svými velmi vtipnými ilustracemi jsi mimo jiné přispěl do knihy našeho redaktora Michala Březiny Měsíční deník, jak ses k práci na knize dostal?

S Michalem jsme se seznámili na ČSFD. Na svém uživatelském profilu jsem měl nějaké své obrázky, ukázky komiksů a odkaz na moji tvorbu. Michala můj styl zaujal. Vycítil zřejmě spřízněnou duši. Myslím, že ho zaujal i obraz kosmonauta, který v zavřené přilbě kouří cigaretu. Ten se stal i částečným předobrazem hlavní postavy knihy. Variace tohoto dílka nakonec skončila i na obálce.

3) Pro nový sborník jsi ilustroval povídku Petra Bočka, nazvanou Lógr, tvá ilustrace se objevila i ve sborníku loňském. Kdybys mohl obě povídky porovnat, která tě čím oslovila?

Povídka Petra Bočka je více dějová. Pracuje s různými časovými rovinami a střídá několik prostředí. Bylo rozhodně snadnější ji ilustrovat. Povídka Martina Štefka z loňské sbírky je v podstatě minimalistická. Odehrává se v jednom pokoji a na displeji monitoru.

Jakub Kadera, výtvarník, milovník komiksu

1) Doslechli jsme se, že se naplno věnuješ kresbě tři roky, co tě k ní vlastně přivedlo?

Kresba mi bola odjakživa blízka, no tento rozvoj pozastavila puberta, kedy bolo hranie futbalu atraktívnejšie ako kreslenie. Počas vysokej školy som počmáral všetky skriptá a vyštudoval nejakú kravinu. Ku kresleniu som sa plnohodnotne vrátil až počas zamestnania, keď som potreboval nejako ventilovať emócie a na futbal som mal už veľké brucho.

2) Jaký je tvůj nejoblíbenější komiks?

Jednoznačne Watchmeni od Alana Moora.

3) Pro sborník Může se to stát i vám jsi ilustroval povídku Bludičky slovenské začínající autorky Lucie Barthové. Našlo by se něco, co máš společného s jejím hlavním hrdinou?

Rovnako ako hlavný hrdina mám ženu a dcéru a trochu väčšie brucho… iné spojitosti nevidím.

Eva Lassler, ilustrátorka a spisovatelka

1) Zjistili jsme o tobě, že máš ráda anglický humor. Kdy a jak tě poprvé oslovil?

Myslím, že to bylo poprvé na střední škole, kdy mě spolužáci seznámili s Červeným trpaslíkem. Změnil všechno, co jsem do té doby považovala za vtip. Britský humor (z úst Britů či Irů) je mnohem sofistikovanější, kolikrát musíte nejprve pochopit pět různých souvislostí, abyste ocenili jeho význam. Na druhou stranu umí být i velice bizarní. Každopádně Červeným trpaslíkem to tak nějak začalo. K tomu se připojili Black Books, IT Crowd, Monty Python, Father Ted. Filmy Shaun of The Dead, Hot Fuzz a v neposlední řadě Stopařův průvodce po galaxii, přičemž Douglas Adams je dodnes jeden z mých nejoblíbenějších autorů. Mám velice ráda i stand-up komiky, jmenovitě Dylana Morana a také Grahama Nortona. Ten je pro mě rozhodně nejlepší moderátor dnešní doby.

2) Kdyby sis pro svůj život měla vybrat divoký západ, svět Doktora WHO nebo Star Wars, jak bys volila?

Tohle je pro fanouška nesmírně komplexní otázka. Na Divokém západě se mi líbí spousta věcí, ale mnoho z nich je jednoduše jen naše romantická představa, jak jí známe z filmů. Ve své knize "Old West Story: Na straně zákona", jsem se pokusila tyto dva světy vybalancovat, ale ve skutečnosti bych tam žít nechtěla. Skočit si na víkend do Lincolnu by bylo fajn, ale průměrná délka života na Divokém západě se pohybovala do padesáti let. Hygiena stála za starou belu a kašel se léčil pomocí medu a střelného prachu. Raději zůstanu u bromhexinu. Svět Doctora Who je náš svět, jak ho známe. Jen Doctor dokáže cestovat kam a kdy se mu zlíbí. Je to tedy velký favorit. U Star Wars by záleželo na mé příslušnosti. Pokud bych byla mandalorian (přičemž skutečně vlastním mandalorianské brnění jako svůj cosplay), obklopená svým klanem; svou rodinou, rozhodně bych se tomu nebránila! Ale byla bych špatný dobyvatel. Nejsem stoprocentní pacifista, avšak věřím, že se problémy dají řešit různými způsoby. Odpověď na tuto otázku tedy je – ani v jednom z těch tří. Pokud bych si měla pro svůj život vybrat nějaký svět, byl by to rozhodně svět Star Treku. Materiální statky tam nehrají roli a jediné, na čem skutečně záleží, je poznání.

3) Ilustrovala jsi povídku Romana Beesee Bílka s názvem Killershow, ilustrace vystihuje atmosféru celé povídky, která je horrorová. Bylo tvé první setkání s tímto žánrem?

V knižním slova smyslu určitě. Horory vědomě nevyhledávám, nesleduji ani nečtu. Beatlejuice je pro dospělého diváka možná komedie, ale jako dítěti mi to přineslo několik bezesných nocí. Myslím, že poslední horor jsem opět viděla na střední škole. Jednalo se o film Evil Dead 2, avšak pokud se na snímek tohoto typu díváte s mými přáteli, velice rychle se to zvrhne v jeden a půl hodiny nepřetržitého smíchu. BeeSee byl velice striktní v tom, že nechtěl abych si pro ilustraci vybrala tu nejvíc očividnou věc (po přečtení určitě uhodnete jakou). Ale v celkovém zpracování mi dal volnou ruku. Kresba má tedy působit spíš jako filmový plakát, než jako statický obraz vycházející ze samotného textu.

Denisa Jahodová

1) Ve tvé tvorbě se mísí jistý druh temnoty s mateřstvím, je to záměr?

Vůbec to není záměr, vlastně mě ani nenapadlo, že je v mé tvorbě element mateřství patrný. Většinou mám nějaký nápad, hrubou představu, myšlenku, kterou chci ztvárnit, ale někdy ani to ne a kreslím naprosto intuitivně. Takže ve výsledku se v mých ilustracích může objevit i něco nezáměrného, co jen nějak vyplulo na povrch.

2) Ilustrovala jsi povídku editora Honzy Vojtíška, v kresbě je výborně zachycena její atmosféra. Plánuješ se i do budoucna podílet na podobných projektech?

Určitě, moc ráda. Povídka Honzy Vojtíška mi navíc mimořádně sedla, co se námětu týče, protože se shodou okolností hodně zajímám o období a témata, která se v ní prolínají.
Rozhovory pro vás připravila Kristina Haidingerová

Kam dál?

Děkujeme, že jste přišli na naše stránky. Mějte fantastický den a přijďte zas!
Honza Vavřička, šéfredaktor magazínu Vanili.cz

Fotogalerie

Navštivte sekci SCI-FI QUEST pro ortodoxní scifaře!

Vychutnejte si speciální rozhovory se speciálními hosty Michala Březiny.

Vstoupit