banner
banner

Více i méně fantaskní seriály Františka Rolečka

Více i méně fantaskní seriály Františka Rolečka
18.01.2020
Více i méně fantaskní seriály Františka Rolečka

Se zvukem jména Františka Rolečka (1913-2000) si vybavuji, nakolik mě jako kluka uhranuly obrázky k Dvěma nezbedníkům (1946) Josefa Jahody nebo veršům Vladimíra Thiela Robinson Véna Kuk (1948).

Malíř byl z Kutné Hory a vystudoval gymnázium. Kreslil rád, dobře a jistěže taky pod Ladovým vlivem. Bylo mi asi čtrnáct, když mu České slovo otisklo první kresbu (listopad 1927). Následovalo šest desetiletí nepřerušené kariéry, kdy také pracoval v reklamě a dokonce se stal hercem a dramatikem (nebo spíš dramatizátorem známých předloh).

Známe ho z filmu Reportáž psaná na oprátce (1961). Navrhoval i filmové plakáty a se synovcem vytvořili animovaný film Mistr Paleta v Egyptě. Roleček uspěl i jako karikaturista týdeníku Kino, kde zachytil řadu herců a režisérů. Portréty shromáždil v ceněné knize Jak jsem je viděl – Československý film v karikatuře (1947).

Produkoval však i vtipy a ilustroval knihy. Náleží sem i Zrádná tvář Vládi Zíky či Barevný most z pera Rolečkova staršího bratra Jaromíra (1904-1968).

V padesátých letech přesunul těžiště tvorby třeba i k obrázkům pro učebnici ruštiny pro pátou třídu (1954), ale my se přesuňme k jeho komiksům.

Jak zjistil Tomáš Prokůpek, kreslil je např. pro Svobodné noviny, kde od 6. dubna do 31. srpna 1947 zveřejnily i 21 z definitivních čtyřiceti epizod Robinsona Vény Kuka.

Pro slovenské Šídlo vytvořil téhož roku satira na kubismus Vliv umění, kreslil i pro Mladého technika a později do Lidové demokracie (1964-1984). Mezi roky 1970-1989 do Naší rodiny.

Svazek jeho kreslených seriálů z Albatrosu (2016) zahrnuje jen třetinu všech jeho komiksů, a to třináct z devětatřiceti; nicméně z dvaceti epizod Nemocnice uprostřed lesa (1983-1984) je tu přetištěno jen prvých deset.

Roleček komiksy většinou i vymýšlel a psal a jen výjimečně spolupracoval se scenáristy, ať již to byl Jan Ryba (se sedmidílnými Příběhy ze staré Prahy v létě 1969, v jejichž rámci Roleček nakreslil příběhy O pokladě na Poříčí, Zázračný doktor Kytl, U tří divných mužů, O pyšné paní, Zlatý šlojíř a Osudný ples) nebo Jiří Stegbauer (se čtrnácti epizodami Rytíře Štíska v Lidové demokracii z 19. 9. až 19. 12. 1970).

Tomáš Prokůpek se Rolečkem podrobně obírá i ve třech oddílech Dějin československého komiksu 20 století (2014) a probírá tady jeho seriály let 1964-1971 v kapitolách Z pohádky po pohádky či Z Afriky do Antarktidy, avšak i v sekvenci Po stopách Tintina s podtitulem Tvorba Františka Rolečka 1971-1979. Léta 1979-1985 jsou pak zohledněna kapitolou Zpátky do pohádky.

Tematika jeho prací byla i navzdory opomíjení scenáristů velice rozmanitá. Tak například fantazijní seriál Za pokladem (1979, deset epizod) vypráví o putování na dno moře.

Hrdinou Strejdy Čímana (1980), který má také deset epizod, se stal pitvorný, scifoidní ptakopysk, který se na začátku vyloupne z dvourozměrného obrázku v učebnici, aby strávil překrásné léto mezi zvířátky českého lesa.

Doplněnými ovšem bizarně o pštrosa a klokana. Je to snad reálné? Stěží.

Nu, a který hrdina se dávno předtím podobně vyloupl z knižního obrázku Ondřeji Sekorovi, to bude nejspíš vaším úkolem teď zjistit:-).

Starší Rolečkův seriál byl pro změnu odrazem akce Buď fit! vyhlášené Českou tělovýchovnou organizací k 1. říjnu 1972–a patnáct těch epizod zveřejnila Lidová demokracie v letech 1972-1973. Jak si vzpomínám, z televize vše propagoval i populární komik Jarda Štercl.

Nu, a hrdinou Rolečkova komiksu Já a můj sob (ze zimy 1976) je zas eskymácký kluk obývající útulné iglú.

Už z let 1970-1971 pak pochází Tučňák Ping (30 epizod) a za zmínku stojí i desítka pokračování Vodníka Šplouchala (1975) či desítka pokračování Draka Bouráka (1978). K pohádkám měl Roleček už od Jahodových dob skutečně blízko a ty o Krakonošovi (1968) sestávají z osmi krkonošských bájí i včetně Pomocníka v nouzi, Čarovného květu, Odměněné ochoty, Hajného Hrubiána a Ješitného hraběte. Okem dnešního dítěte jde samo sebou o „únosnou fantasy“.

Čtrnáctidílný Kocourkov (1968-1969) je ještě bizarnější – a tvořen pitvornými historiemi o neposlušné kose, nepravidelném rozchodu kolejnic, vodě-zlodějce (spolkne mlýnský kámen), pokusu s chovem slanečků v rybníce a domnělém utopení úhoře.

Jeho následující pohádky pro Lidovou demokracii (1968-1969) vyjmenovala Olga Bezděková v druhém svazku své práce Po stopách kreslených seriálů (2012) a konstatujme, že jich je dalších devětadvacet. Jak Bezděková, tak Prokůpek přitom převyprávěli děj slavného Rolečkova seriálu Véna v Africe. Ten dosáhl v letech 1969-1970 čtyřiatřiceti dílů a inspirován byl už zmiňovaným Robinsonem Vénou Kukem, kterého ostatně tenkrát František Roleček patrně vymyslil takřka sám, aby Vladimír Thiele verše pouze dodatečně dopisoval (jak mi v devadesátých letech sám prozradil).

I Véna v Africe by si zasloužil samostatnou albatrosí knihu, asi jako i „Véna Kuk“ reedici. Zcela prvním Rolečkovým komiksem však byl Hej a Rup na filmovém pásu - o dvou fotbalových fanoušcích. Na pokračování dílo vycházelo již na podzim 1937, a to ve sportovní rubrice Moravského slova. „Není bez zajímavosti,“ podotýká Tomáš Prokůpek, „že stejně pojmenovanou dvojici hrdinů-sportovců využil už o dva roky dřív Ondřej Sekora v kresleném cyklu pro časopis Pestrý týden.“

A který Rolečkův komiks byl poslední?

Je pravda, že by mohlo jít o tři dodatečná pokračování Šerifa Texe (1992-1993). Ale tenhle dvanáctidílný komiks vlastně začal vycházet už v létě 1970, i pokládejme za završení jeho seriálového díla třináctidílný Malý dějepis z Naší rodiny (1989), kde se prostřednictvím mluvícího vrubouna posvátného (!!!) seznamujeme se starým Egyptem. Který malíře Rolečka celoživotně fascinoval.

Už jen dodejme, že další z jeho pokusů o (mírně fantaskní) western, devítidílný Burgr Bill, byl československou cenzurou svého času zakázán hned po dvou pokračováních z 3. a 10. 7. 1976. V úplnosti směl vyjít teprve mezi 27. prosincem 1990 a 18. dubnem 1991. Co říct závěrem?

Roleček byl bezpochyby dosti komerční a přizpůsobivý autor. Sílu, s níž se ještě v pozdním věku nechal se záviděníhodným poklidem ovlivňovat, dokládá pak Tomáš Prokůpek srovnáním jeho komiksu Po stopách jetiho (1978) se scifoidní klasikou Tintin v Tibetu (knižně 1960). Už smířlivěji pak ještě něco k předmětu mé nostalgie Kukovi.

Lze si představit, že nebýt Sekorova přechodu ze Svobodných novin do Práce, kreslil by Robinsonovo dobrodružství - na břehu českého rybníka – ano, právě Ondřej Sekora.

Ale nestalo se. Již pracoval jinde. Roleček jej - celkem uspokojivě – nahradil. A to i na celé sportovní stránce Svobodných novin.

P. S.

S výjimkou šesti ztracených epizod bylo pro Prokůpkem připravenou knížku možno veškeré díly všech příběhů reprodukovat z rodinného archivu Rolečkovy dcery.

Za pokladem a jiné kreslené příběhy. Nakreslil František Roleček a edičně připravil a doprovodným textem Život a tvorba Františka Rolečka opatřil Tomáš Prokůpek. Odpovědný redaktor Ondřej Müller. Albatros. 176 stran
Článek připravil Ivo Fencl



Kam dál?

Děkujeme, že jste přišli na naše stránky. Mějte fantastický den a přijďte zas!
Honza Vavřička, šéfredaktor magazínu Vanili.cz

Fotogalerie

Navštivte sekci SCI-FI QUEST pro ortodoxní scifaře!

Vychutnejte si speciální rozhovory se speciálními hosty Michala Březiny.

Vstoupit