Zemřel Vojtěch Steklač, ale jeho kosmické vlky máme

Zemřel Vojtěch Steklač, ale jeho kosmické vlky máme
04.05.2021
Zemřel Vojtěch Steklač, ale jeho kosmické vlky máme

Byl to autor s neuvěřitelným talentem koncipovat zápletky. Jako kluk četl brak i včetně Toma Sharka, to je pravda, ale... jinak by ho taky neuměl tak skvěle parodovat! Například v trilogii o Žlutém Robertovi. Steklač se zapsal i do historie české sci-fi.

4. ledna odešel do věčných lovišť klasik české literatury pro děti Vojtěch Steklač (*21. 10. 1945 v Příbrami). V rozhovoru pro Tvar se mi svěřil, že mu „sci-fi nejde“, ale nejméně jedno mistrné dílo žánru vytvořil. Jmenuje se Dobrodružství Mořských vlků (knižně 2014), je to z větší části komiks (kreslila Věra Faltová) a původně byl zveřejňován v letech šedesátých a sedmdesátých v časopise Ohníček. I proto, abych mu udělal radost, převyprávěl jsem děj, Vojtěch Steklač výsledek vzplanutí četl a reagoval: „Aspoň teď vím, co jsem v mládí napsal.“

Seriál byl zveřejňován šest let, tedy po celé mé dětství, a nikdy se mi nepodařilo shromáždit veškerá pokračování. Když mi autor navrhl, abych příběhy editoval, vzdal jsem dokonce to. Jiní věc posléze zvládli, takže dnes máme vázanou knihu. Především díky řediteli Albatrosu Ondřeji Müllerovi, ale i dík badateli Pavlu Kořínkovi (napsal do ní závěrečnou studii). O čem příběh vypráví? Vizuálně vnímavějším kabrňákům nic netřeba přibližovat, ostatní ať se poučí.

„Velký Pirát“ je vnuk grónského strážce majáku. Se sluchátky na uších disponuje v kamrlíku u redakce Ohníček (na Senovážném náměstí, tehdy Maxima Gorkého, číslo 24) pirátskou vysílačkou. Do samotného Ohníčku piráti totiž nesmějí, o tom rozhodoval i jeho šéf Jiří Binek, zvaný Binďa. „Pirátsky“ se ale (roku 1968) vysílat smí.

Velký Pirát je připraven přijímat do „bratrstva“ i piráty další, ale jen „správné“, ne mazánky a udavače. Se začátkem školního roku 1968-69 se, jak zvíme, sepralo áčko a béčko jistých dvou pátých tříd, po čemž zbyla na parketách kaňka, a učitel rozhodl, že to děti vydrátkují. Za tím účelem má do školy každý donést korunu (Ohníček stál koruny dvě), ale skuteční viníci se vtom chytí za nos, sami přinesou kartáče, od školníka si zapůjčí vědro a... Pirát je poté vyznamenán řádem Zlaté kotvy, aby udavačům pouze zaslal odznak Děravé ponožky. Čtenáři jsou vyzváni, aby odhalovali taky další (zlo)činy pirátů a nadepisovali obálky dopisů „Kamrlík Velkého Piráta“. V druhém vysílání pak Pirát čtenářstvu vštěpuje, aby si vážilo pravdy a spravedlnosti, a to „ještě před zdravím“. OSN, dodá, vyhlásila rok 68 rokem lidských práv a Pirát má rovněž za to, že přinejmenším ti chytří z nás potřebují k životu svobodu. A naučíme-li se rozeznat bezpráví (vysílá Pirát), budeme smět i na palubu (bíle natřené) plachetnice Svoboda. Ostatně už Tolstoj napsal bajku o vlku, který si včas všiml odřeného krku dobře krmeného psa, sevřeného celodenním nošením obojku a řetězu. Čtenáři se mohou stát plavčíky lodě Svoboda a i kapitány, jen to nechce být líný, mít rád vlast a číst knihy „statečných a moudrých kapitánů“.

V pátém vysílání se vynoří „starý“ Pirátův kamarád Šilhavý Lee, zvaný Šilhoun. Nosí zprvu falešné vousy, brýle a náušnici v pravém uchu. Ve starých námořních mapách odhalí o Ďáblovu jeskyni na tichomořském ostrově Tuta-Noga. V sedmi bednách tam poklad schoval kapitán Morgan, Pirát ovšem tuší na sta „nebezpečenství“ na cestě. Slíbí, že bude čtenářům z výpravy vysílat zprávy. Lee se přeslechl ohledně potrubní pošty, kterou jeho kamarád hodlá taktéž čtenáře informovat, a donese kufr Hořických trubiček.

20. prosince 1968 spatřili pak čtenáři na obrázku poprvé trojstěžník Mořských vlků a mohli zachytit první „SOS“ s prosbou o radu ohledně jména pro loď. V podpalubí si Pirát najde kamrlík, asi jako jeho autor u redakce Ohníčku, a vydávají se na „Velkou Cestu“. Z návrhů vybrali jméno Bouřlivák a na téhle „První pirátské plavbě Ohníčku“ se střídají při vaření. Pirát se s kamarádem „děsně“ pohádá: když dostředně šilhající Lee rybaří, spolkne mu totiž chobotnice vlasec, a když pak Lee tvrdí, že je nejnebezpečnějším mořským živočichem pro člověka žralok, označí jej Pirát za šílence, neboť nejnebezpečnějším je „odnepaměti hltoun pyskatý“: kulovitá ryba skákající do dálky sedm metrů a vydávající tenké pištění. Pirát vyzve čtenáře, aby hltouna namalovaly, a jak vzpomínám, obdobná výzva tenkrát vyšla z duchařského komiksu Kukova dobrodružství od Karla Franty.

„V průběhu následující výpravy se Velký Pirát obracel depešemi ke čtenářům s prosbami o pomoc různého druhu,“ shrnuje prehistorii Mořských vlků Pavel Kořínek ve studii pro první knižní vydání a zdůrazní, že „posluchačům“ předávali vlci notně ztřeštěnou směsici nápadů.

Šilhoun dělal kamarádovi naschvály. Dal mu do polévky místo nudlí řasy, ač věděl, že Lee nerad zeleninu. 1. 2. 1969 se v sedmé depeši prvně vynoří zmínka o cvičeném rorýsu Emilovi.

Na Bouřliváka letecky dopravuje poštu. Pirát mu udělí hodnost kadeta a s ní (černý) řiditelný balón. Rorýs ho ovládá prostřednictvím kybernetické palubní desky. Má neobyčejný orientační smysl, i sedí v koši na desce, a podle toho, jak sám hlasitě pípá, řídí balón „samočinný kybernet“. Šilhoun si veze i tři igelitové pytlíky falešných vousů, aby imponoval domorodcům Pacifiku. Vousáčům prý padají k nohám. Ale okukuje fousy za úplňku, když se Bouřlivák ocitne v trychtýři tornáda, a vír je vycucne do mraků. Třeba doplnit zásoby, nabízí se ostrov Ukulele. Ale Lee kamarádovi vyhrožuje uškrcením. Nemohou přistát dřív, než vousy spadnou. Vídají je dalekohledem, okolo krouží „Živel Živlovič“ a vousy poletují pod mráčkem „asi 25 metrů nad palubou“.

Jaké je „nejstrašnější“ jídlo na světě? To je otázka čtenářům. Šilhounovi by jím Pirát oplatil řasy v polévce. „A co vám vůbec nechutná? Uvařím mu to! A jak získat vousy z víru.“

Hrdinové se blíží k ostrovu Ukulele. Pirát na břehu vidí temnou kouli „o výši mrakodrapu“. „Co to je?“ Odmění nejpodivnější odpovědi.

Deváté vysílání (25. 2. 1969 v čísle 9) nás informuje o šťastném přistání a o tom, že na Ukulele našli posvátného brouka plašmušku obecného. Věra Faltové tu kresbou asociuje styl Ondřeje Sekory. Plašmuška má 10 končetin a na krovkách mu dle pohlaví zřetelně vystupuje buď K nebo H, ale s věkem písmena blednou a mění se v T či M.

Od pobřeží Vlci ušli do nitra ostrova spoustu kilometrů s vědomím, že v pralesní vsi žije náčelník „prastarého kmene“ a bohaté říše Velký Vtipňour, který se živí vtipy. To je pravda, jenže Vtipňourovi zrovna došly jejich zásoby. Na znamení smutku proto zničil vesnici a odebral se k sopce Chachacha v srdci ostrova. „Legroláva“ ale vyschla, panovník trpí víc a víc, a sice je ochoten poskytnout Mořským vlkům hojné zásoby, ale jenom za nejlepší vtip na světě; a tak Pirát „bohatě odmění“ toho čtenáře, který fór dodá. Zatím Vtipňour kluky vězní v chatrči u sopky. Mají na nohou koule, nicméně k obědu třeba je i páv na víně naditý brusinkami. Večer co večer pak přichází smutný Vtipňour a kdepak, nic se nemění. „Sopka nebublat legrolávu.“

Emilem přinášené dopisy posluchačů alias čtenářů Mořští vlci dál čítají, ale při svíčce a teprve poté, co jim je oknem propašuje přátelský stařec Belunda. 1. 5. 1969 (13. vysílání Velkého Piráta v Ohníčku 13) jsou už Vlci opět na svobodě poté, co tři dni a tři noci Vtipňourovi vyprávěli dodané vtipy. Který zabral nejvíc? O budíku, jenž Vtipňour dostal. Porouchal se, a tak Vtipňour zavolal Bulundu, budík otevřeli a našli mrtvou mouchu. „Tak proto budík nefungoval!“ volá Vtipňour. „Mašinista umřel.“ Vtip je možná symbolickou předzvěstí pozdějších steampunkových prvků v oddílu Mořští vlci a sedm trpaslíků.

Na ostrov Ukulele přinese Emil i dopis redaktora „Steklouna“ a šéfredaktora. Oba škemrají, aby se Pirát „posluchačů“ přeptat, co se jim nejvíc líbilo v Ohníčcích 11-13/1969 a co jim v časopise schází. Dopisy redakce odmění. A poté, co hrdinové od Bulundy obdrží zázračný talisman a od Vtipňoura zázračný oštěp, vyplouvají (1. června, 14. vysílání). Bouřlivák je pln mouky, kokosových ořechů; rozráží vlny. Lee se opaluje. Tentokrát je to Pirát, kdo chytá ryby, a díky příznivému větru by ještě před západem slunce měli dorazit na kýžený ostrov Tuta-Noga. Obsah dalšího volání SOS? „Co s Morganovým pokladem?“

Bouřlivák u ostrova ztroskotá. Vyrážejí za pokladem a po těchto šestnácti „vysíláních“ dobrodružství pokračují jako komiks: Vlci rozloží mapu, Lee určí směr a v onom směru kluci objeví jeskyni s truhlou zlata. Nyní zeleným balónem je dostane z ostrova rorýs Emil a ohledně nálezu rozhodnuto ve prospěch vesničky SOS.

Mořští vlci pak Bouřliváka opraví a brázdí oceán. Zaskočí je bezvětří. Pak vichřice. Mají jedinou plachtu, a tak ze sebe tu hlavní zrobí Lee. Tady šlo o samostatnou epizodu, než se komiks opravdu rozběhl.

Šilhouna bolí zub. Pirát ho chce trhat prostřednictvím kotvy. Tu ale polkne velryba a vleče Vlky mezi ledy „nad Severní Ameriku“. Bouřliváka rozstřílejí ze starobylého korábu čtyři piráti, zničena je vysílačka a zdá se, že zahynul Emil. Vlci v poslední chvíli skočili do vln.

Lee je provázkem na zubu vtažen do velrybích útrob, kam ho Velký Pirát dobrovolně následuje. Naštěstí - anglicky hovořící - velryba rozumí i česky. Stačí poprosit a vyvrhne kluky na ledové pobřeží u polárního kruhu. Překvapivě tu stojí obchodní dům Zamrzlík.

Oba hrdinové jsou zmáčení, ale Pirát odolnější. Lee ztuhne. I když nejsme v Antarktidě, objeví se skupina tučňáků. Šilhouna obkládají v ledové chýši polštářem a kůží ledního medvěda. Ukáže se, že vedou kroniku národa, jenž „tíží chmury“. Od té chvíle se sága prvně stává ryzí science fiction.

Na obrázcích kroniky vidíme, že piráti slouží jistému QQ, geniálnímu, ale ďábelskému doktorovi. U pólu ten vědec buduje podmořské město, z kterého chce ovládnout svět. Snad vliv bondovek? Ani náznak města bohužel v komiksu nespatříme.

QQ taky vynalezl modře zabarvené „paprsky smrti“ měnící vše živé v „poslušné stroje“ kyborgy. V praxi spíš transformuje lidi (a někdy ryby) v ptáky, přičemž ze zdejšího ptactva vznikli tak „oceloví masožrouti“, jejichž oblíbenou potravou jsou tučňáci. Kyborgové na tučňáky pořádají pravidelné lovy a není vyloučeno, že jsou tito kyborgové jen čtyři, jak vyplývá z mého studia obrázků; ale možná jich může být i víc.

Naštěstí se v této fázi příběhu jako deus ex machina vynoří Emil s balónem, pro změnu červeným, a všichni tři se vydávají pro posilu. QQ si předvolá jednoho z kyborgů a na úvodním panelu pokračování tak doktora prvně vidíme ve skutečnosti. Stejné pokračování prvně v sáze pracuje s koláží.

QQ rozkáže dvěma létajícím kyborgům, aby se vydali pro Mořské vlky. „Deputace“ kluky unese. Ne Emila. Ten pak i při své mrňavosti přislíbí národu tučňáků ochranu. Kyborgové pustí Vlky do sítě u boku pirátského korábu a další kyborg ježící se pistolemi vede zajatce nitrem lodi k doktorovi. Emil v koši balónu v poslední chvíli evakuuje národ tučňáků. Další střih – a QQ přijímá Vlky v zeleném křesle, jako by seděl na trůně. Představí jim ocelové služebnictvo a budou se mu prý brzy podobat. Jak tomu ale již u padouchů bývá, chce zajatým nejprve předvést své paprsky. Hovornost zloduchů při prozrazování vlastních plánů je asi nezbytná a z dobrodružných příběhů známa. V případě QQ se bude ještě opakovat ve vesmíru.

Kulatým průzorem v boku lodi vidíme poté úžasný svět pod hladinou Severního polárního moře. QQ učiní žlutým (jak to) paprskem „kyborgem“ i jednoho mečouna a „v poslušné stroje“ hodlá změnit veškeré bytosti na Zemi. Je „pán světa“. Ale přichází zvrat, dojde ke vzpouře. Loď napadají tučňáky teď nenakrmení,. létající kyborgové. Okusují stěžně, doktorovi počne divně světélkovat klobouk vybavený tajnou vysílačkou. Ta přestává fungovat a v tu chvíli člověka připomínající kyborg Vlky pustí.

QQ změní červeným paprskem jednoho z létajících kyborgů v původního supa a ostatní vzdušné bestie nešťastníka „mimo záběr“ slupnou. Vlci prchají okolo kyborga-pistolníka, i ten stojí „jako Šípková Růženka“; ale běda, cylindr doktora QQ opět začne „vykonávat tajemný vliv“. Kyborgové ožijí, „naděje na záchranu se vytratila,“ zvíme. Mořským vlkům se ještě za pomoci lana podaří pokácet útočícího kyborga, ale QQ změní Šilhouna modrým paprskem v stroj a přijme ho do svých služeb. První úkol? Zabít Piráta.

O vraždění se v sáze jinak hovoří minimálně a brutality má postupně povážlivě ubývat, byť se ještě dočkáme rakve se zesnulým Velkým Trpem nebo spolknutí trpasličího pilota zvětšeným Emilem. Pirát uniká kamarádovi a okénkem skočí do oceánu, kde ho znovu spolkne velryba. Ta má v útrobách hlásnou troubu. Pirát se troubou s velrybou domluví a kytovec poslušně pluje za Emilem. „Stůj!! Kdo tam?“ vítá je ze skály tučňák s puškou. Také proto, že QQ nezná Emila, mohl by se rorýs ze všech přítomných nejsnáze zmocnit jeho cylindru! Takový je plán.

Doktor nutí pomocí klobouku Šilhouna dělat dřepy. Lee má spolu s ostatními kyborgy najít Velkého Piráta. To je rozkaz. Ale je tu Emil. Zmocní se cylindru plešatého doktora („Ha, kletě!!“) a kyborgové usnou. Doktor běží pro paprsky smrti, ale Emila nezasáhne. Rorýs předá za jásotu tučňáků cylindr Pirátovi. Ten se stává Leeovým pánem a osloví jej Šilhounku. Přítel chytí - přesně dle rozkazu - doktora a strčí ho do sudu vody. Prostřednictvím červených „antipaprsků života“ vrátí Lee třem kyborgům původní lidskou podobu. Jsou opět piráty a v hrůze naskáčou do moře. QQ by Šilhouna rád utopil, ale Pirát radí vysílačkou, aby na doktora posvítil modrými paprsky. Jenže QQ se Šilhouna přece zmocní a bouře s blesky (v Arktidě?) se postaví balónu s Velkým Pirátem a Emilem. Vítr odnese cylindr a na dně se ho zmocní chobotnice. QQ chce bezvládného Lee svrhnout přes brlení, ale je tu balón. Pirát v jeho koši doktora srazí do moře. QQ se chytí za nos a dosedá na cylindr na hlavě chobotnice. Rorýs by Šilhouna radši poslat do nemocnice, ale Pirát využije k oživení červené paprsky. Emil čeká, že se kamarád roztaví, ten se ale stane člověkem. Jen se diví, proč mu kamarádi svítí do očí.

Oba kluci se spolu roztančí. „Už jsem tě málem dal do sběru,“ konstatuje Pirát. QQ volá „kyborga“ Lee prostřednictvím cylindru marně a po vtipu převzatém ze Saturnina (Ví bůh - výbuch) je rejnokem elektrickým odpálen do výšin. „Kosmickou rychlostí“ si to hasí k Marsu, jak Lee pozná díky dalekohledu. Mořští Vlci a Emil se v balóně vrátí do Prahy, ale rybáři u Karlova mostu to vadí. Volá policii. Lee má nedobrý pocit, že „není-li plechovej, je zavřenej“. Kluci užijí paprsky života proti rybářově pramici, ta se kupodivu změní ve velrybu. Byla snad i československá lodička na Vltavě kyborgem? Kdo ví. Několik pokračování jako by autor netušil, kudy dál. Přešlapuje a z macourkovského střetu fantaskna s realitou těží málo. Profesor přírodopisu Kadleček chce v Praze tak nečekanou velrybu vycpat pro Národní muzeum, ale ona se radši ponoří a vědce odnesou zřízenci na nosítkách do Bohnic. Při letu balónem se hrdinové napíchnou na kostelní báň a po pádu se „porouchají“ paprsky, kterými hodlal Pirát vyrobit z plavidla „cestovního orla“. Kouzlení ostatně Emilovi už vadilo, asi by uletěl do teplých krajin. „Porucha“ parsků je ovšem i magií. Udělá balón raketou. Vniknou dovnitř po žebříku a Šilhoun spustí pákou trysky. Teprve v poslední chvíli se nechá okénkem vtáhnout Emil. Za letu kosmem si užívají beztíže, ale nepřítomnost vzduchu příběh nezohledňuje. Šilhoun si rozbije nos a při lovu věnce vuřtů dojde na srážku hlav obou Mořských vlků. Velký Pirát se rozhodne „zatočit“ k Marsu, který je signalizován transparentem. Ten raketa rozpůlí. Marťané v raketkách dál nesou nápis a marně pronásledují vetřelce, jejichž loď se zapíchne do planety. Vlci i Emil se setkají s marťanskými dětmi (vybavenými tykadly Martinem a Martinou a zprvu je mají za modrá strašidýlka, což připomene knihu slovinského autora Vida Pečjaka Ondra a 3 Marťánkové (1961, česky 1963, 2019) ilustrovanou u nás Milošem Nesvadbou, ale patrný je i vliv Hrnčířova a Brychtova „polokomiksu“ Martin a Marťánek z Pionýrů let 1962-1965.

Marťánci létají dík vrtulím na zádech a hovoří česky, jen slova vpředu doplňují písmenem M. Přesto je Pozemšťanům nutno zavěsit kol krků „překladatele“ nazývané „mkečup“. Pro Emila je překladatel veliký, tak mu Marta a Martin nechají vyrobit (kdy a kde není známo) menšího.

Marťánci berou pozemskou návštěvu na výlet vrtulovým letounem vybaveným tryskami a aspoň ze vzduchu dojde na prohlídku hlavního města Marsu „M“. Metropole sestává z kulatých, dofukovacích bytů na špičkách věží. Vlci pozorují školu, kde mají děti celý den jen tělocvik, zahrnující hlavně sjíždění skluzavkami. „A co učení?“ Probíhá ve spánku!

Všichni navštíví strašidelnou zoo. Nějakou podobnou mohl navštívit i Ondra z Pečjakových Marťánků. Na Marsu chovají třeba cukrouše libohubého. Ten a dvě další obludy se vysmějí Emilově prťavosti, a tak Marťánci berou rorýse do Ústavu pro vylepšování osobností, kde mají stroj, v jehož útrobách se lze stál čímkoli. Martina už se vylepšovala dvakrát, ale matka ji poté nemohla poznat, a tak jí to zakázala. Těmito prvky se vlastně scénář poněkud dotýká eugeniky.

Emil si vždycky přál být psem, ale přímo do psa ho přítomný vědec netransformuje. Udělá z rorýse speciálního „rorýse psovitého pneumatického“ - na první pohled psa se zobákem. Je vybaven schopností libovolně měnit velikost. Točí-li ocasem vpravo, ukrutně roste, točí-li vlevo, přesmíru se zmenší. Emil zkusí obé. Rozhodne se zůstat u střední velikosti. Všichni znovu navštíví zoo a fialová obluda při pohledu na Emila zbledne po celém těle závistí.

Od Emilova nářku nad vlastní nedokonalostí přestávají být na pozemských hrdinech zobrazovány překladatele.

Marťanskou pěveckou soutěž zahájí - před mnoha diváky - populární Melánie Ohnivá. Zpěvem se rozpálí a hoří, Šilhoun hasí pěnovým minimaxem. Nevěděl, že vzplanutí neodmyslitelně patří k jejím vystoupením, jak o tom informuje teprve moderátor. Ten ke zpěvu vyzve Vlky. Zkusí to tradičně. Kolíne, Kolíne (Šilhoun), Šla Nanynka do zelí (Velký Pirát), ale zpívají každý svou současně a ještě falešně. Emila to vede k zavytí: zvítězí.

Hlavní cena jsou letenky na Mléčnou dráhu pro tři osoby, ale Marťané dovolí letět i Martě a Martinovi. Létající talíř je řízen automaticky. Na Dráze uhlídají Eskymo, Nanuka, polárkový dort, zmrzlinu. Šilhoun vstoupí do obřího dortu. Mlsá. Padá do sklenice s jahodovým jogurtem. Zachrání ho zvětšený Emil. Schopnost je prvně užita, ale hrdina ocasem točil na jinou stranu, než měl. S tím si autoři hlavu nelámou.

Létající talíř vyzve návštěvníky Mléčné dráhy, aby nastoupili. Martin si bere Eskymo. Uhánějí do bezpečí. Podobně a ještě doslovněji je Mléčná dráha zobrazena i v jednom z Rychlonožkových snů.

Přátelé se opět blíží k Marsu. Tu dojde k dalšímu z klíčových okamžiků epopeje: talíř omotá a destabilizuje zelená kometa. Pirát má pocit, že snad dostane mořskou nemoc, na kterou u něj přitom na třech světových oceánech nikdy nedošlo. Odsud až do konce „vesmírného“ ročníku Ohníčku se sága opět stává ryzí science fiction a - protentokrát – také space operou.

Kometa je pojednou „jen“ zelený paprsek a všechny unáší hluboko do kosmu, na tajemnou sopečnou planetu. Je to „únos“. Nad povrchem planety paprsek mizí. Talíř havaruje na divoce vyhlížející náhorní plošině. Vlky trápí, že byli uneseni i Marťánci, kteří ani neměli letět (vlastně vyhrál jen Emil). Pirát vyzve k pátrání po únosci. Kluci děti klidně nechají v talíři pod Emilkovým dozorem a sešplhají po jakémsi kmeni z plošiny, bohužel mezi mluvící mamuty, jimž se zajídá, že mají - dle pozemských kluků – už být vyhynulí.

Začnou Vlky pronásledovat. Ti skočí do propasti, ale chytí se větve. Mamuti průrvu pod zachycenými zaplní jako nějakou konzervu. Až na jednoho. Ten utíká pryč. Neohrozí talíř? Vlci uhánějí zpět. Marťánci zmizeli. Jen dík pergamenu, který najdou, se ukazuje, že jsou děti v moci doktora QQ. To on sem všechny dostal, aby se pomstil. Kluci si to domyslí.

Naštěstí už vzápětí poznají ve zdejší myši zmenšeného Emila. Ten vypráví, že se u talíře objevil mamut. Na hřbetě s QQ! Na doktorův příkaz tlustokožec pomocí chobotu vylovil okénkem Martu a Martina. Stali se rukojmími. V rozčilení Emil točil ocáskem opět obráceně. Tentokrát se ale skutečně „nesmírně zmenšil“, zatímco QQ na mamutovi mizí v oblacích prachu. Uniká širou mimozemskou plání náhorní plošiny a pravděpodobnost, že by snad Emil kamarádům lhal a zmenšil se ze zbabělosti, se zdá malá. Jsme v nejsurreálnějším místě ságy.

I proto mi připadá trochu zvláštní, že právě toto číslo Ohníčku mi bylo kdysi koupeno jako první ze všech a jako na dlouho jediné. Konzultoval jsem po letech věc s jinými čtenáři a vyslovil domněnku, že je můj pocit týkající se „vrcholu“ subjektivní. Ale kladli magický bod také sem.

Emil opět hlídá talíř. Stopy mamuta Mořské vlky vedou k jeskyni, před kterou vidí červenou Martinu mašli. Lee jde neosvětlenou skalní chodbou prvý, zřítí se do propasti. Kamarád ho sice chytí za ruku, ale je stržen. Oba dopadnou do divného doupěte ozářeného jen svíčkou. Marťánky tam hlídá poeovsky hovorný havran, ozbrojený puškou. Vlci se neleknou, jenže shora leze po provazovém žebříku QQ. Jeho pistole je zastaví. QQ je i spoutá. Opět líčí ponuré záměry. Chtěl vyvolat dojem, že Vlci unesli Martina a Martu (jak o jejich seznámení věděl, řečeno není).

Přístroje doktorovi hlásí, že Marťané v talíři prohledávají nejbližší planety. QQ ví i to, kde přistanou. Chce jejich talíř zničit i s posádkou. Předpokládá důsledky: trestnou výpravu Marsu na Zem. Mezi Zemí a rudou planetou chce rozpoutat válku. Odchází. Šilhoun se havrana pokusí uspat Mozartovou ukolébavkou (ještě než byla využita v známé Brdečkově komedii Adéle ještě nevečeřela), ale bohužel opět nezpívá „jemně“. Pirát to naštěstí zvládne songem Halí belí, koně v zelí. Podaří se mu i předřít si provazy na zápěstích o skálu. Neuvěřitelné! Pak? Vzhůru po žebříku. Jdou ale bez pušky, havran usnul na ní.

Když se dostanou z jeskyně, utíkají noční krajinou Marsu a u temné skály je vyděsí obluda. Je to Emil - po čtvrtém užití ocásku. Donese je na hřbetě k talíři. „Motor“ naskočí, ač byl, jak víme, přece talíř řízen na dálku a zvnějšku. Hrdinové se vydávají najít „doktorovu tajnou laboratoř“, jejíž existencí jsou si jisti. Na jedné skále spatří stavbu, která vysílá do vesmíru onen zelený paprsek, jenž je sem dostal. Nějak poznají, že paprsek teď míří na dráhu marťanských lodí. U paty zařízení zeje okovaný vchod do podzemí. Je vybaven ocelovým žebříkem. I přistanou na skalní plošině - o něco níže. Rozdělí se. Marta a Martin odletí v talíři vstříc marťanským lodím, aby je varovali před paprskem, Vlci hodlají vypátrat doktorovu laboratoř. Šplhají po skále ke konstrukci. „Tak s tímhle jen tak nepohneme, kamaráde,“ konstatuje Velký Pirát. Šilhoun ale už nahlíží do šachty, z které roste paprsek generující zařízení.

Lee objeví i druhou šachtu. Nějak ví, že vede do laboratoře. QQ ale Vlky včas zbystří a uvězní dvěma mřížemi spuštěnými stisknutím knoflíku ze stropu. Opět se jim začne svěřovat a na televizní obrazovce předvede, jak paprsek dostihl marťanské lodě. Emil se zmenší, prolézá mříží, nesmírně se zvětší, lapí doktora zobákem, zdvihne mříže. Marťanská loď se řítí dolů přímo obalena zeleným paprskem. Dopadla by na povrch planety, ale Pirátovi se paprsek podaří v poslední chvíli odklonit. Válka nebude. Aspoň ne tady a teď. Mořští vlci svazují doktora a sledují přistání obřího létajícího talíře. Ten ještě bere na palubu menší talíř s Martinem a Martou. Dosedá. Marťanské děti letí pro pozemské přátele vrtulovým letadélkem. Doktor QQ se ovšem osvobodil a sleduje vše již za kamenem. Pak i oknem. Vidí tak setkání Mořských vlků s mimozemšťany a slyší Šilhounův návrh, aby Marťani vzali doktora do Ústavu pro vylepšování osobností. Marťané odmění Pozemšťany raketou. QQ se během jejího startu vrhne do nejbližší z tří trysek, čímž ji ucpe, jak po odletu Marťanům neunikne. Ani přistání na Zemi neprobíhá ideálně, Mořští vlci se „trefí“ do kráteru sopky. Zapíchnou se do jeho dna. Jako obyčejně vystoupí ven bez škrábnutí. Mají baterky. Emil se nechá slyšet, že „čichá“ průvan. Je tu podzemní rozcestí. Nad levou chodbou je namalováno červené kolečko, nad pravou červený trojúhelník s hrotem dolů. Šilhoun vyhodí do vzduchu korunou. Panna znamená kolečko.

Hrdinové mizí v chodbě a neporušený QQ seskočí z trysky. „Radši“ se dá chodbou pod trojúhelníkem. Zakopne. Leží před ústím kanónu. Trpaslík Goliáš hlídá vstup do království Maděry I. a jeho přilba je označena trojúhelníkem, který je poprvé chybně nakreslen obráceně.

QQ se trpaslíkovi představí jako „největší padouch vesmíru“. Nabídne služby Maděrovu království. Jako padouch je vítán. A Vlci? V „Chodbě kolečka“ jim nad hlavou zasviští těžkotonážní střela. Jak se ukáže, vypálilo ji sedm trpasličích poddaných „jeho veličenstva Kleofáše I.“ Ti trpaslíci se teď v kruhu radí. Odhalují pak pozemšťanům kruhové padací dveře. Rozdají padáky.

QQ sedí za Goliášem na kanónu, který je nosem parního vozidla. Vjedou do království Maděry I. Nabízí se logická otázka, proč to království později neleží výš než království konkurenční, kam se skáče padákem, ale vysvětlení schází.

Černý Maděrův hrad se tyčí uprostřed zelené trávy. Vrátný usnul na cimbuří. QQ pomůže nabít kanón koulí. Trefí hlídače do přilby. Strážný spustí padací most. Na nádvoří probíhá vojenský výcvik. Vstup do paláce hlídá lví socha. Další strážný je zelenáč a nepozná Goliáše, chce heslo. Projdou bez něj. Zubatý Maděra je trojhlavý, žlutý drak v červeném hermelínovém plášti. Disponuje dvěma bakelitovými telefony. Zrovna jimi vyhlásil válku. Pohotovost námořnictva i letectva. Je tím „ve výborném rozmaru“. QQ je mu sympatrický. Přijímá ho do služeb.

Okolní říši trpaslíků založil před věky Velký trp, ale dnes tu vládnou dva svárliví bratranci Kleofáš I. a Maděra I. Vlci se osudově dostali k dobromyslnému Kleofášovi do Kulatého království. Jako parašutisté dopadají na louku před žlutý hrad. Na nádvoří je veselo. Trpaslíci cvičí, hrají fotbal i šachy. Zelený, trojhlavý Kleofáš I. ve fialovém hermelínovém plášti má však nejradši kuželky. Tu se na obzoru vynoří svítící koloběžka s poslem. Z dáli vyhlašuje poplach. Přiváží pergamen s vyhlášením války. Kleofáš si musí sednout. Není zbabělec, ale brečí. Vlci nabídnou pomoc. Blíží se vrtulové letectvo Maděry I. QQ sleduje „smrtící úder“ dalekohledem. Piloti mají skrz vysílačky spojení s bakelitovým telefonem krále. Jakmile budou nad Kleofášovým hradem, mají svrhnout bomby. Král Kleofáš to pochopí a hodlá „zahynou s lidem“. Ale i Mořští vlci a Emil sestupují na nádvoří. Konec?

Emil si vzpomene na „čarovný“ ocásek. Zatočí jím vlevo, ukrutně se zvětší (až nám v dětství připadal jako Gappa), a jak packami, tak zobákem začne letectvo ničt a drtit, zatímco Velký Pirát mu sedí dole na tlapě.

Jedno zelené letadlo Emil spolkne i s pilotem. Maděra vidí dalekohledem „obludu“, QQ pozná „rorýse psovitého“. Králi se jeho „známosti“ nelíbí a doktor chce „úhlavní“ nepřátele zničit. Navrhuje nasadit parní „námořnictvo“. Tak říká říční flotile, ke které, pravda, patří i ponorky. Hned první koule z lodního děla trefí Emila do hlavy. Ten se rozčílí, plácne do hladiny řeky a muži posádek prší do vod. Vlny loďstvo ničí. QQ tuší, že k útoku ani nedošlo, ale Maděra ne. Připomíná Hitlera, když doktorovi vytýká, že se opovažuje pochybovat o vítězství. Má QQ za zbabělce. K útoku se ostatně chystají ponorky.

Emil zatím shání cedník. Potom se snaží řeku vypít a skutečně se místy vynořují ostré skály. Jde to však pomalu, takže Emil začne vodu vymetat packou. Vlci a Kleofáš se ocitají po pás, po krk ve vodě. V korytě ale zbude leda bahno. V něm ponorky. Emil jednu zdvihne a rozlomí. Početná posádka žadoní o milost, i sype ji dobrotivě do zbývající vody. „Tak plavte.“

Šilhoun mu radostně šplhá po noze, aby jej objal. Emil se ale náhle zmenší a kamarád přes něj upadne. Jak se má Kleofáš Mořským vlkům odměnit?

Emil by rád zpátky na povrch Země. To bude splněno, ale týden mají zůstat co hosté. Emilovi provolávající slávu a nesou ho branou. Ale QQ chystá pomstu. V Maděrově laboratoři kuje pikle. Vynalezne (rudě zbarvenou) výbušnou kapalinu, nazve ji Maděrium. Jakmile přilije zelenou kapalinu, začne Maděrium v baňce řádit. Stačí kapka - a úžasná exploze roztříští obří balvan. Odmrští Maděru i s jeho dvorním vynálezcem, jemuž výbuch zdeformuje cylindr.

Zatím pořádá Kulaté království přebory v lehké atletice. Mistr v hodu skleněnkou vrhá kuličkou jako kladivem. Tři metry, dvacet centimetrů. Emil tři „pumprdlíky“ vozí na hřbetě a skáče s nimi přes překážky. Kleofáš vypráví o bratranci, který týral trpaslíky už mlád. K obědu chtěl jen princezny, rodiče přivedl do hrobu. QQ zatím nechá Maděru dýmat obřím trychtýřem do barevných balónů, pod které jsou rozvěšovány loďky opatřené vesly. Král se ale dýmáním vysílí.

Doktor si srovná cylindr, letí na výzvědy. Zahlédne jej Šilhoun. Ještě lépe dalekohledem. QQ pozná, že byl zbystřen. Obrací. Sekvence byla inspirována světem triků Karla Zemana: obdobně už vzduchem vesloval v jeho filmu Karel Effa.

Velký Pirát teprve zpraví krále o přítomnosti doktora QQ jako největšího nepřítele Mořských vlků. Kleofáš jej jmenuje generálem námořnictva alias admirálem, Šilhouna generálem letectva a Emila generálem pěchoty. V Maděrově království jsou zatím pumy plněny Maděriem (fotomontáž) a poutány k bokům vzdušných loděk. Válka bude pokračovat. I v Kulatém království mají už všichni bojové papírové čepice. Šilhoun se dá do rýsování a vynalézání. Sestrojí šlapací letadlo s vrtulí a chce za doktorem letět s třemi trpaslíky u pedálů. Sám. Potom ale přece hodí Velkému Pirátovi na ochoz věže provazový žebřík. Tak se k nim jeho kamarád může vyšplhat a připojit.

Maděrův hrad najdou obalen válečnými balóny všech barev. Pirát je začne ničit střelami z prostého praku. QQ nabijí dělo. Přátelé se zachrání jen dík prudkému poklesu stroje. Dopadnuvší koule zdevastuje zbytek Maděrových balónů a QQ hrozí z věže (připomínající minaret), na víc se ale nezmůže. Mořští vlci doma varují před leteckým útokem. Také Emil má, jak se ukáže, po ruce plán. Pěchotu ale nezaměstná. Jako deus ex machina chce Emil užít podzemní chodbu. Kdy ji objevil? Nevíme. Šilhoun zatím nechá plést velkou síť a nafouknout dá spoustu barevných balónků. Kleofáš dští oheň a síru, i když měl původně dojem, že to už zapomněl. Síť zavěšená na (přímo pouťových) balóncích je umístěna nad hrad, král znovu začne dýmat. Síť zahalí kouřová clona. Klidně očekávají útok.

QQ dodává odvahy bojovníkům z ochozu. Opřou se do vzdušných vesel. „Za chvíli“ QQ očekává „obrovský výbuch“ – a sekvence je snad inspirována Krakatitem.

Bomby skutečně byly svrženy, ale uvízly v neviditelné síti. Útočníci to nechápou. Prchají. Zní za nimi smích. Pirát síť šlapacím letadlem odtáhne. Co si ale Kleofášovo království počne, až Vlci odejdou nahoru na Zem? QQ přece dál sedí ve věži za Maděrovým krkem a nedobře mu radí, ponouká ho. I když bomby selhaly.

„To si zodpovíte,“ ujišťuje doktora král. Pohádají se. Emil konečně dorazí podzemní chodbou pod hrad, zatočí oháňkou. Jak roste, probourává hlavou nádvoří. Vztyčí se, zvrátí věž. Polapí  krále. QQ skočí oknem do vodního příkopu. Maděra války ani chycen nechce nechat, ale „veliký“ Emil mu sdělí, že ho jinak pustí z výšky. Trpaslíkům vzkáže, že se jejich panovník vzdal, a Maděra s bílou běží v čele národa ke Kleofášovi.

Emil hledá doktora. Utopil se?

Dračí bratranci zatím na pergamenu uzavřou Smlouvu o tom, že se „válčyt“ nebude. Utkání dvou trpasličích kmenů skončilo. Jako průvodce vystoupí spolu s Vlky na povrch Země osobní rádce krále Kleofáše, trpaslík Dodo.

Zbývající dva ročníky komiksu existují, ale jsou už příliš pohádkové na to, abychom se tu jimi zabývali. Nelze to samé říct o dalším Steklačově seriálu pro Ohníček Karáskova dobrodružství (1974-1976), to je opět science fiction. Navíc... Slyšel jsem teorii, dle které tu Steklač pro mluvícího psa použil příjmení známého evangelického faráře. Pravděpodobné mi to nepřipadá, nicméně nejméně koncem svých životů žili farář a spisovatel v Praze nedaleko od sebe.

Vojtěch Steklač napsal ještě několik knih s prvky sci-fi, ale nikde už nebyla tak podstatná jako v případě těchto jeho komiksů. Jde o publikace Detektiv Bondybej 001 (1972), Béďa Dynamit a spol. (1977), Dobrodružství tajného agenta Pankráce Tangenta (1985) nebo Plecháček (1988). Čirými fantazií pak jsou „staropražská“ kniha Strašidla a spol. (1993), známá i z televizního zpracování, či filmovým stylem tvořený komiks pro Čtyřlístky Strašidelný pradědeček uvádí (1974-1977). - Vojty Steklače je nesmírná škoda. Mohl tu klidně s námi být ještě dvacet let a spousty toho napsat. I takto je knížek z jeho pera okolo stovky a jako spisovatel se ještě dalšího docenění dočká. – Mnohé jeho knihy budou takřka určitě zfilmovány.



Kam dál?

Přečtěte si další prima články na stránce Novinky. Baví vás filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce scifi filmy. Každý správný fanoušek scifi a fantasy musí navštívit Scifi Quest Michala Březiny. Pokud vás zajímají úspěšné projekty a hledáte články o inspirativních či slavných osobnostech, doporučujeme vám navštívit stránku JsmeUspesni.cz.


Líbil se vám článek? Šiřte nás dále!