banner
banner

Taje hradu v Karpatech podle Jiřího Brdečky

Taje hradu v Karpatech podle Jiřího Brdečky
27.09.2019
Taje hradu v Karpatech podle Jiřího Brdečky

Historie je to místy až kuriózní a překvapivá.

Jiří Brdečka (1917-1982) se podílel na celkem sto čtrnácti filmech, počítáme-li v to i devět dosud nerealizovaných scénářů. Onu sumu prvořadě představuje 64 filmů animovaných, ale i 31 filmů hraných. Z nich je všeobecně známa „trilogie“ Limonádový Joe (1964), Adéla ještě nevečeřela (1977) a Tajemství hradu v Karpatech (1983). Zatímco scénář prostřední z těchto komedií knižně doposud nevyšel, Limonádový Joe se v té formě objevil jako komentovaná publikace už v roce 1990. A nyní, respektive roku 2018, jej následuje taktéž knižní vydání scénáře Tajemství hradu v Karpatech.

Před ten je předsunut poutavý text spisovatelky Terezy Brdečkové o okolnostech vzniku snímku a následují tři dobové rozhovory s autory. Pointou publikace je studie Lukáše Skupy Rozesmát je málo! o České filmové komedii v etapě „oživení“ normalizační kinematografie. Autor si zde vytkl věru nelehký úkol definovat „základní situace“ někdejší veseloherní produkce a to, jak si stála ve „vnitřních strukturách kinematografie“, proč byla vnímána jako důležitá a jakou roli jí přisuzovala tehdejší dramaturgie a distribuce.

Poté, co Skupa analyzuje předpoklady pro zintenzivnění komediální produkce těch let, pokouší se odhalit, jaké nároky byly na tvorbu kladeny a který typ komedií se dlouhodoběji preferoval. Až nás konečně zavede i na exkurzi do obou barrandovských dramaturgických skupin a na příkladu tvorby Petra Schulhoffa a Oldřicha Lipského představí dva typy veseloher, které v daném období zažily svůj vrchol a z nichž se dají vyvodit obecnější závěry o žánru české komedie druhé poloviny sedmdesátých a první poloviny osmdesátých let.

Historie je to místy až kuriózní a překvapivá. Spatříme i faksimile textu o cílech nové dramaturgie. Ten je datován 7. 6. 1971 a autorem je ústřední dramaturg a ředitel Filmového studia Barrandov Ludvík Toman, muž disponující širokou škálou pravomocí (ba dnes až neuvěřitelnou). Zasahoval do skladby dramaturgických skupin, schvaloval scénáře, schvaloval i filmové kopie před jejich dokončením, kontroloval také složení filmových štábů, a to od režisérů až po herecké představitele a... Zkrátka a dobře, měl neomezenou moc. Přesto či právě proto i on občas vyslovil až neuvěřitelný soud: tak například zcela smetl hornickou komedii Parta hic.

Geneze Brdečkovy „parodické“ trilogie ovšem dalece předcházela tuhle éru, i když... Týká se to vlastně jen Limonádového Joea. Oba následující filmy už do Tomanova času spadají a ledacos je spojuje.

Jak Tereza Brdečková dále konstatuje, humorná adaptace Vernova románu sice byla ve své době spíše zklamáním, a to zvlášť ve srovnání s Adélou, nicméně se stala jakýmsi postmoderním zázrakem. A dnes je Tajemství hradu v Karpatech dokonce kultem. Sama Tereza Brdečková tento kult poprvé intenzivně zažila během promítání na Letní filmové škole v Uherském Hradišti roku 2004. A co se tehdy dělo? Mladí se smáli už předem, uměli „svůj“ film zpaměti, a jak se ukazovalo, mnozí jej viděli už nesčetněkrát. „Co se v roce 1980 jevilo jako toporné, bylo najednou k popukání;“ píše dcera tvůrce. „Co bylo dřív přehnané, bylo přesně tak akorát; pimprlový charakter postav, který v roce 1981 působil rozpačitě, byl najednou uměleckým výrazem.“

Z materiálů na lezených v „Archivu Barrandov Studia“ plyne, že záměr adaptovat Vernův (sporně) vědeckofantastický román Tajemný hrad v Karpatech studio pojalo už roku 1966, ale zůstal jen záložním, spícím projektem, a teprve když se - koncem roku 1979 - na Barrandově uvolnila kapacita (který film „na rok 1980“ tenkrát vypadl z plánu výroby, se však od Terezy Brdečkové nedovíme), bylo možné, ne-li nutné proluku zaplnit, a to co nejrychleji. Není přitom vyloučeno, že s nápadem udělat z pochmurného až „gotického“ příběhu komedii, přišel dramaturg Vladimír Bor, proslulý to recesista.

Anebo to napadlo Brdečku? Kdo ví. Ale prokazatelně litoval. Když si totiž román přečetl, s hrůzou zjistil, že nenáleží k nejlepším Vernovým dílům a neskýtá příliš materiálu pro únosný scénář. A bylo pozdě. Brdečka přesto dělal, co mohl, a vyhrál si například s lidovým dialektem. Avšak byla to již úplně jiná práce, než když byl v týmu s Karlem Zemanem při výrobě Vynálezu zkázy, kde pracoval jako spoluscénárista i autor komentáře.

Film o hradu v Karpatech, na jehož výtvarné podobě se podílel Jan Švankmajer, vznikal na podzim 1980 na mnohých místech. Na Čachtickém hradě, na Lietavském hradě, pod Spišským Hradem, ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm, na Kosti, na Valdštejně a Frýdštejně, na Petříně i na Vyšehradě, ve Stromovce, na Malé Straně i na Starém Městě, v Letohrádku Kinských a v Kinského zahradě, ve Státní opeře a v interiérech na Barrandově (to ještě začátkem roku 1981). Jen málokoho přitom napadlo, že Brdečka tvořil tuto komedii v depresi, která byla, pravda, způsobena i jeho zhoršeným zdravotním stavem. Zemřel jen devět měsíců po premiéře.

„Problém“ tohoto zvláštního filmu je, pravda, možná i v tom, že autor jen „do Verna“ přenáší model z „nickcarterovky“ Adéla ještě nevečeřela. A nezměnil věru moc. Je tu výkonný a dokonale sebestředný seladon, pevně přesvědčený o vlastní ušlechtilosti (opět ho hraje Michal Dočolomanský), je tu i jeho plebejský komorník, který za něj hodně věcí vyřeší, je zde také padouch raněný vlastní minulostí (opět Miloš Kopecký), jsou tu vědeckofantastické vynálezy i milostná romance a oba filmy mají prvky grotesky. Takřka jen kulisy jsou, zdá se, jiné.

Ale vadí to ještě dnes? Jak už naznačeno, s odstupem obě díla nemáme proč porovnávat. Jsou svébytná a každé za sebe obstojí.

Kniha o „verneovce v Brdečkově podání“ přináší množství fotografií z filmu a také faksimile dodatečných Brdečkových poznámek. Za pozornost přitom stojí, že scénáristova dcera poskytla pro vydání rodinnou verzi scénáře, která se od té z archivů liší, a že včlenila do textu právě ony tatínkem psané poznámky (které nám před oči vystupují díky zelené barvě písmen).

V oddíle Z dobového tisku přináší svazek reportážní rozhovor Alexandry Prosnicové s Brdečkou (z časopisu Kino 13/1981), interview Ladislavy Vydrové s Oldřichem Lipským ze Záběru 2/1981 a rozhovor Mileny Nyklové s Brdečkou ze Záběru 12/1981.

Vyjde časem i scénář Adély? Je to víc než pravděpodobné, řekl bych.

Jiří Brdečka, Tereza Brdečková a Lukáš Skupa (ti také jako editoři): Tajemství hradu v Karpatech a Jiří Brdečka.
Fotografický portrét Jiřího Brdečky Václav Chochola.
Rekonstrukce plakátů z filmu Adam Hoffmeister.
Vydalo nakladatelství Limonádový Joe. Praha 2018. 232 stran



Kam dál?

Přečtěte si další prima články na stránce Novinky. Baví vás filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce nejlepší filmy ke stažení. Každý správný fanoušek scifi a fantasy musí navštívit Scifi Quest Michala Březiny. Pokud vás zajímají úspěšné projekty a hledáte články o inspirativních osobnostech, doporučujeme vám navštívit stránky JsmeUspesni.cz.

Děkujeme, že jste navštívili stránky scifi a fantasy e-magazínu Vanili.cz. Mějte fantastický den a přijďte zas!

 

 

Navštivte sekci SCI-FI QUEST pro ortodoxní scifaře!

Vychutnejte si speciální rozhovory se speciálními hosty Michala Březiny.

Vstoupit