Prokletí pro všechny čtenáře, nebo jen pro hrdiny stejnojmenné knihy?
Povídkář Martin Paytok a jeho románová prvotina v nakladatelství Epocha
Pokud byste s v archivech Literární policie našli svazek se jménem Martin Paytok, dozvěděli byste se, že bývalý redaktor obskurních magazínů SCORE, inGamer.cz, či XB-1 je především čilým povídkářem. Některé z jeho povídek vyšly ve sbornících Kladivo na čaroděje: O krok před peklem nebo Zítra bude včera, jiné v pochybném plátku nejvyšší kvality s názvem Pevnost. Na Databázi knih jich má uvedeno jedenáct, ale D.K. není žádná Lit. pol. a určitě neví všechno. Ať už má těch povídkových zářezů na pomyslné pažbě Martin Paytok opravdu jen jedenáct, nebo třeba šestnáct, jak mi prozradil, román si střihl zatím jen jeden. Ten se jmenuje Prokletí pro všechny a já jsem si ho v dnešní recenzi vzal do své skromné pitevny.
V tomhle městě byste žít nechtěli, a umřít také ne.
Knížka o rozsahu necelých tři sta stran se vám pohodlně vejde do kapsy zmačkaného baloňáku hned vedle Desert Eaglu nebo jiného kvéru. Mafiánského bosse byste s ní neumlátili, přesto je svým způsobem hutná jako betonová kaše, kterou vám nalijí do sudu na poslední cestu ke dnu Slapské přehrady. Přitom je to na první pohled příběh jednodušší než jeden díl seriálu Policie Modrava.
Zlodějíček, kasař, podvodník a kriminálník Link má dluh. Špatné je, že dluží fakt hodně moc, a navíc šéfovi místní mafie. Stoklasa sice není žádný Don Corleone, ale na neplatiče si umí pěkně došlápnout. Problém má však i capo di tutti capi, neboť městem obchází ne Mikuláš, ale vrahoun se sadou sekáčků na maso a masí Stoklasovy podřízené jako na běžícím pásu. Navíc je věší na kandelábry a stromy jako vánoční ozdoby na jolku. A tak Link dostane nápad, jak se prokletého dluhu zbavit – zkrátka tuctová detektivka z akční školy, jíž je autor velkým vyznavačem. Tedy nedivil bych se, kdyby měl v pracovně na čestném místě plakát Gartha Ennise, Danalda I. Westlakea či Jiřího Kulhánka. Ovšem namísto klasické kriminálky nám Martin Paytok přináší kriminálku říznutou strychninem s nálepkou TAJEMNO. To zastupují mrtví, kteří se za žádnou cenu nehodlají odebrat na věčnost, sběratelka prokletých předmětů, a ještě další zajímavé věci. Třeba mluvící maňásek.
Klapka, kamera, jedem!
Tuctová kuchyň v tuctové garsonce v tuctovém paneláku. V kuchyni sedí Link a proti němu chlap s pistolí v jedné ruce. Tou míří na Linkovu hlavu. V druhé ruce drží podivnou loutku, která mluví s maďarským přízvukem a také míří Linkovi na hlavu. A Link vysvětluje. TEĎ
„Když Link otevře dveře, ti chlapi mu zavrtají do břicha pistole a natlačí ho zpátky do bytu.
A zase za sebou zavřou. Pistole jsou velké a černé, jeden chlap je vysoký a plešatý a celý od krve a druhý chlap je maňásek. Vyrobený je z tmavě šedé ponožky mosazným knoflíkem místo jednoho a stříbrným knoflíkem místo druhého oka a vysoký plešatý chlap ho má nataženého na levačce.
Velkou černou pistoli drží v puse. „Ahoj Moše,“ řekne Link. Moše tam stojí s rozsekaným obličejem, rozsekanou hrudí a rozstříleným zbytkem těla a jako obvykle neřekne nic. „Ahoj Lászlo.“
„Nazdar,“ řekne maňásek. Ponožková tlama se přitom zahýbe a pistole z ní vypadne a zarachotí na podlaze. Lászlo se za ni podívá a otočí se na Mošeho. Moše míří na Linka. Link se nehýbe. ,,Kurvafix, Moše! Moše sebou cukne, a zamává na Linka, aby udělal pár kroků dozadu. Link poslechne a Moše rychle strčí pistoli do kapsy a sebere z podlahy tu Lászlovu.“
Martin Paytok se rozhodl svojí originální kriminálku s fantasy prvky učinit ještě originálnější. Jak? Inu tak, že po vzoru geniálního Quentina Tarrantina zvolil nelineární vyprávění. Na tom by nebylo nic nového, ale dvě dějové linky ta v současnosti a ta v minulosti se křižují častěji než stádo katolíků na pouti k panence Marii. Sice to dodává vyprávění zajímavou dynamiku, ale je strašně náročné udržet si při čtení přehled o tom, co se stalo před pár dny, co před necelým rokem a tím, co se děje v přítomnosti. A to i přesto že autor vyšel čtenáři vstříc, alespoň tím že pro jednu dějovou linku použil prostý čas přítomný, pro druhou čas minulý. Dokonce i Linkovy scény v kuchyni jsou označeny jako TEĎ a jeho vyprávění je vždy uvedeno větou PŘED NĚKOLIKA DNY. Co by – jak všichni díky Plup Fiction dávno víme – ve filmu fungovalo na první dobrou, tady příběhu trošku podráží nohy. A to i navzdory tomu, že si Paytok dobře ohlídal obě dějové linie a čtenář, jemuž neselže paměť či pozornost, v samém závěru knihy sezná, že všechno, co Link a jeho parťáci tak děsně složitě naplánovali, do sebe zapadlo líp než náboj do nábojové komory. Já navíc oceňuji krutě depresivní atmosféru příběhu, brutálně řízné dialogy ohlodané na dřeň, vtipná jména většiny postav a černočerný humor.
Než zašijeme mrtvolu
Není to ten nejlepší z nejlepších koktejlů splatterpunku a noiru, ale jako románová prvotina rozhodně neurazí. Ve srovnání s nedávnou Posmrtnou predací Viléma Koubka však přeci jen působí jako lehce vyjukaná adeptka klášterní školy vedle protřelé holky z ulice. A nemůže za to opravdu skvělá obálka s ilustrací Anny Voříškové. To jen na úplný závěr.
Hodnocení: 75%
Jan Procházka
Prokletí pro všechny
1. vydání
vazba - brožovaná
110 x 180 mm, 296 stran
ISBN / ISSN: 978-80-278-0024-7EAN: 9788027800247
https://www.epocha.cz/kniha/martin-paytok-prokleti-pro-vsechny-prvni-vydani-brozovana/
Kam dál?
Přečtěte si další zajímavosti, originální články a objevte zábavné kuriozity na stránce zajímavé zprávy. Baví vás filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce scifi filmy.