banner
banner

Klasik českého scifi - Vladimír Šlechta

Klasik českého scifi - Vladimír Šlechta
20.02.2017
Klasik českého scifi - Vladimír Šlechta

Přečtěte si exkluzivní rozhovor se spisovatelem Vladimírem Šlechtou!

Vladimír Šlechta se řadí, jak jistě každý dobře ví, k naší české literární elitě. Na svědomí má populární romány, které jsou mixem prvků sci-fi a fantasy, nezřídka kdy zabředne i do postapokalyptických vizí. My jej zastihly v brzkých ranních hodinách na lovu, kde jsme společně dlouhé hodiny marně vyhlíželi dálková světla vysoké zvěře. V malebném kraji plného Krčínových rybníkových experimentů jsme však díky tomu našli spoustu času, abychom šlechtice českého psaného slova pohodlně podrobili křížovému výslechu. Zde je přesný zápis našeho setkání.

V Českých Budějovicích by chtěl prý žít každý, co tam konkrétně zavedlo Tebe jako rodilého Liberečana?
V Liberci jsem v životě nebyl, teda kromě té jediné epizodky s porodnicí. Vysvětlím. Moji rodiče pocházejí ze Soběslavi a v roce 1960 se ocitli takzvaně "na umístěnku" v Jablonci. Takhle to tehdy chodilo. Stát zavelel a mladí vysokoškoláci se přesunuli tam, kde jich bylo potřeba. No, a v inkriminovaný okamžik byla jablonecká porodnice plná, a protože je Liberec hned vedle, narodil jsem se tam. Tolik tedy k mému "liberečáctví".

Pokud vím, tak naši v Jablonci stejně vydrželi jen rok nebo dva. Moje první vzpomínky (to mi byly dva nebo tři roky) jsou z jihočeských Horusic, kde máti učila v jednotřídce. Ty první vzpomínky jsou takovéhle: obrovské stromy na hrázi, obrovský rybník, rozlehlá rákosová pole a tak podobně, prostě Orcigard, jak o něm píšu v knížkách... No a pak jsem střídavě bydlel v Budějicích nebo v jejich okolí, ale vždycky jsem měl Budějice takříkajíc na dohled.

Nejsem přehnaný patriot. Budějice - to je neladný slepenec německého středověkého městečka a zhruba pěti okololežících vesnic. Ale jihočeskou krajinu mám rád, tu bych neměnil.

Dočetl jsem se, žes jeden čas pracoval u hasičů. Na to mám jeden kulantní dotaz, který zatím nikdo ještě správně nezodpověděl. Zní: Jak zavoláš hasiče v asijských zemích?
U hasičů jsem pracoval na oddělení požární prevence. Seděl jsem v kanclu a vyjadřoval se k projektům, nebo jsem chodil po stavbách. Takže né že bych jezdil se stříkačkou, aby bylo jasno.

A pokud bych někdy volal hasiče v cizích zemích, klidně i asijských, nejspíš bych zvolil větu: "Helou, achtung, fajér!"

Tvé romány jsou zpravidla kombinací sci-fi a fantasy. Který z těchto žánrů převládá?
Mám dva cykly. Za prvé postkatastrofický s Oggerdem, což je docela určitě sci-fi. Pak mám takzvané Pohraničí, což je formálně fantasy, protože se tam vyskytují elfové, skřeti, meče, šípy, fajrbóly a tak podobně... Jenže i Pohraničí by se dalo zařadit jako sci-fi, protože veškerá magie, která se tam vyskytuje, je vědecky zdůvodnitelná (samozřejmě s přimhouřením oka, případně i obou očí). V mých textech nedochází k žádným božským zásahům, ani se tam nepotloukají všemocné polobožské bytosti (až na pár nenápadných výjimek). Veškerá magie vychází buď z fyziologických schopností elfů, nebo z bioinženýrství jedné zaniklé rasy. Takže odpověď na otázku zní "sájens fikšin evryvér!"

Existuje žánrová kombinace, kterou bys rozhodně nedoporučoval?
V dnešní době probíhají bouřlivé experimenty s mícháním všemožných žánrů. Noirová detektivka s upíry, western se zombíky, kosmické lety s antropomorfizovanými kočkami, červená knihovna s vlkodlaky a tak dále, těch kombinací jsou tucty... a já nic z toho neodsuzuju. Ať si každý píše po libosti.

Které dílo považuješ za klasiku sci-fi?
Mám rád evropské autory, jako jsou H. G. Wells, Karel Čapek, Stanislav Lem nebo bratři Strugačtí. Zrovna teď mám znovu rozečtený Osmý den stvoření (Jeschke) a musím obdivovat způsob, jakým se knížky psávaly dřív. Naproti tomu nemám rád americké autory, jako jsou Asimov, Heinlein, Ursula Le Guin, Frank Herbert a jim podobní. Amíci mě nikdy moc nebrali.

Takže: Válka s mloky, Válka světů, Solaris, Piknik u cesty a další knížky zmíněných autorů.

Kde myslíš, že udělali elfové chybu v bitvě o prsten?
Elfové neudělali žádnou chybu. Pokud něco jako chyba vypadá, tak jen proto, že to tak elfové chtěli. Napsal jsem o tom celou knížku s názvem Tajemství Morie.

Jak by ses představil čtenáři, který o Tobě dosud neslyšel?
Jak už bylo řečeno: na přeskáčku píšu dva románové cykly. Ten první (Oggerd a jeho parta) je postapo, což znamená, že popisuje svět po Apokalypse. Od Apokalypsy uběhly dvě století, Evropa se společensky a technologicky konsolidovala zhruba na úrovni secese (tedy rok cca 1900), ale většina území je stále ještě neobyvatelná. Romány a povídky popisují příběhy trojčlenného týmu, který zkoumá takzvané Střepy z Apokalypsy, což je název pro technologické anomálie.

Druhý cyklus, Pohraničí, nazvali čtenáři "zálesácká fantasy". S jistou nadsázkou by se dal charakterizovat jako "Pán prstenů pasírovaný přes Posledního Mohykána". Cyklus popisuje pronikání lidí do nekonečných lesů, řídce osídlených elfy a skřety. Na rozdíl od "oggerdovského" cyklu nemá Pohraničí ústřední hrdiny. "Důležité" postavy přecházejí z jednoho textu do druhého, jednou jsou hlavními hrdiny a jindy hrají jen podružnou nebo vedlejší roli.

Kromě těchto dvou cyklů mám tři sólové knížky. Již zmíněné Tajemství Morie je, jak já tomu říkám, posttolkienovská detektivní parodie. Zbylé dvě věci (Emma z umírajícího města a Rok Havrana) by se daly zařadit do žánru postapo.

Může být tzv. postapo i roztomile pozitivní, nebo se v Tvých představách jedná vždy v tomto smyslu o neveselou vizi budoucnosti?
Postapo je žánr, který popisuje svět po Apokalypse. Svět, jak ho známe, byl zničený. Zničila ho buď globální válka nebo dopad meteoritu nebo pandemie nebo emzáci nebo jiná fatalita, to je jedno, ale důležité je, že je z větší části neobyvatelný. Je zamořený nebo příliš horký nebo příliš studený, prostě nepřátelský k životu.

Jo, kdyby byla většina lidstva odstraněna nějakým humánním, hygienickým a ekologicky vhodným způsobem - a všechny ty báječné hračky by tu zůstaly jen pro nás přeživší - tak to by pak byla jiná. To bychom mohli být roztomile pozitivní. A já, jak mě teď napadá, jsem se té "roztomilosti" přiblížil v knížce Emma z umírajícího města, kde v postapokalyptickém světě panuje jakýs takýs řád a dokonce tam mají i jakýsi internet.

Jenže "opravdové" postapo spočívá v tom, že malé skupiny přeživších lidí bojují o zbývající zdroje, tedy o potraviny, o pitnou vodu, o bezpečné útočiště, o zbraně, o znalosti a tak dále. Navíc, pokud je spisovatel opravdu v ráži, nevystačí s jednoduchou Apokalypsou, ale prskne tam ještě zombíky nebo mutanty nebo trifidy, nebo emzáky nebo tohle všechno dohromady a ještě něco navíc. Tady už pro nějakou roztomilou pozitivnost opravdu není místo.

Chtěl bys znát svou budoucnost?
Asi né... Nebo jó? Nevím. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel.

Jaké pocity jsi měl jako začínající autor? Věděl jsi, že se staneš vskutku známým autorem, nebo jsi byl spíš skeptik, nevěřil sis?
Samozřejmě, že jsem si věřil, jinak bych do toho nešel. Na začátku jsem měl sebedůvěru gigantických rozměrů, ta ale velice rychle splaskla, když narazila na realitu. Takže jsem s psaním několikrát "seknul", ale vždycky jsem se k němu nakonec vrátil, protože psaní je zábava a dobrodružství.

Trvalo pět let, než mi začaly vycházet povídky v časopisech. Pokud je vám kolem třiceti, tak pět let je opravdu dlouhá doba. Kdybych tušil, že to bude trvat takhle dlouho, možná bych vůbec nezačal.

Kdybys měl stroj času, do jaké doby by ses vydal na obhlídku?
Poslední dobou mě fascinují neandrtálci, takže bych si možná udělal takovou okružní jízdu po Neandrově údolí, po jeskyních na Gibraltaru a dalších lokalitách.

Které filmové postapo je Tvé nejoblíbenější co do vizuálního zpracování?
Původní trilogie Mad Max.

Máš svého oblíbence z řad českých sci-fi autorů?
Karla Čapka a pak ještě Jana Weisse, ale jen jednu jeho knížku: Dům o tisíci patrech.

Co bys doporučil začínajícím pisálkům?
Pokud vás to baví, tak pište, protože psaní je zábava a dobrodružství. Navíc se seznámíte se spoustou podobně "postižených" lidí. Pište to, co vás baví, a neohlížejte se na kritiky. Ale neslibujte si od psaní ani zisk, ani slávu, protože jakýs takýs zisk a jakás takás sláva se dostaví až za hodně dlouhou dobu, pokud se vůbec dostaví.

Když si na internetu zadám heslo „spisovatel Šlechta“ vyhodí mi to ještě dalších jedenáct autorů téhož jména. Není to nějaké spiknutí na českém literárním nebi? Pokud ano, co tím sledujete?
Vážně? To jsem nevěděl. Co je to vůbec za lidi? Ani nemám odvahu to zjišťovat.

Cestuješ rád?
Ani moc ne. Pro mě je důležitější cíl než samotná cesta. V tom se liším od rádobybudhistů, hipíků a dalších "duchovních" individuí.

Jsi kamarád s moderními technologiemi?
Spíš je ignoruju, pokud je to možné. Nemám "chytrý" telefon a nikdy ho mít nebudu. Mám blbý telefon, ten mi úplně stačí. Samozřejmě mám počítač, ale používám ho k těm samým věcem jako před dvaceti lety, tedy k psaní a k občasnému hraní her. Nejlepší hry stejně běhaly na staré čtyři-osm-šestce z roku 1996. Asi ji vytáhnu z garáže a znovu zprovozním.

Jednu věc si můžeš vzít do autobusu. Kterou?
Kufr, pochopitelně plný věcí, které budu potřebovat, až dojedu tam, kam mám namířeno

Držíš se při psaní osnovy, kterou si vytvoříš na začátku?
Ano. Už na začátku psaní vím, jak to bude probíhat a jak to skončí - a zhruba v polovině případů se k tomu konci opravdu dopracuju. Někdy se příběh vyvine odlišně a knížka nebo povídka skončí jinak, než jsem původně plánoval. Ale to je na psaní právě to dobrodružství.

Kdy poznáš, že je dílo po všech těch úpravách hotové?
Když ho už podesáté dočítám a nic na něm neměním.

Nedávno vyšla Tvá kniha Kukaččí mláďata. Pod jakým názvem by ji podle Tebe vydali v sousedním Slovensku?
Drevokocúriky v čučoriedkách. Na tomhle názvu bych trval.

Jak moc aktivně sleduješ dění na české literární scéně?
Dříve, před koncem tisíciletí, jsem měl detailní přehled. Spoustu autorů jsem znal osobně a přesně jsem věděl, kdo co vydal a jaký s tím sklidil úspěch (nebo neúspěch). Prvních deset let nového tisíciletí jsem se snažil alespoň zůstat v obraze. Teď už nesleduju nic a nevím (skoro) o ničem, co se zrovna děje.

Máš zbrojní průkaz?
Ne, i když už pár let uvažuju o tom, že si ho pořídím. Ale svého času jsem vyráběl funkční luky, bumerangy, kamenné sekery, metací praky a vrhače oštěpů. To jsou také užitečné nástroje.

Kterou dovednost ninjů bys chtěl ovládat?
Já zastávám názor, že pověst ninjů je silně (opravdu silně) přehnaná a celý ten humbuk vyvolal jeden bondovský film (Žiješ jenom dvakrát). Ale kdybych si mohl vybrat... Můžu? Chtěl bych být tak mladý a fyzicky zdatný jako typický dvacetiletý ninja.

Máš v rukávu nějaké životní moudro, o které by ses na místě podělil?
Stáří je svině, milé děti.

Jak vnímáš humor ve sci-fi?
Humor ve sci-fi vnímám kladně, ale mám pocit, že humorných sájensfikšn není zase tak moc. Spočítal bych je na prstech jedné ruky nešikovného tesaře: Kyberiáda (Lem), Nic pro hrdiny (Lundwall), Tufova dobrodružství (G. R. R. Martin) a dál už mě nic nenapadá.

Dovedeš takhle z patra spočítat, kolik kladných hrdinů jsi už ve svých knihách přivedl na svět?
Když mluvíme o vysloveně kladných hrdinech, tak mě napadají jenom dva. Za prvé, Roger Schnirega (čti, jak se to píše) z Válečné lsti a dalších knížek. Za druhé, lodivod Andres. Mezi nimi je však zásadní rozdíl. Roger Schnirega je voják a válečník a každou chvíli ubezduší nějakého otrapu, kdežto Andres prošel celou trilogii Gordonova země beze zbraně a bez (obrazně řečeno) jediného zářezu na pažbě.

Jinak jsem samozřejmě napsal spoustu protagonistů, ale žádný z nich není čistokrevný "kladný hrdina" nebo vyslovený "padouch". Oni tak nějak lavírují kolem libračního bodu, někdy se dostanou do kladných hodnot, jindy zase do záporných a to i opakovaně.

Dnes se velké popularitě těší tzv. marvelovští hrdinové. Máš i Ty svého favorita např. z řad Avengerů?
Tohle, společně s většinou současné filmové produkce, jde úplně mimo mě. Poslední Batman, kterého jsem dokoukal až do konce, byl ten od Tima Burtona (1989).

K čemu je srně zrcátko?
Pokud vím, tak se v myslivecké hantýrce říká "zrcátko" takové té bílé skvrně na srnčí prdýlce. A k čemu je? To nevím, ale řekl bych, že to má něco společného se sexuální přitažlivostí mezi srnci a srnami.

Co bys vzkázal statečným čtenářům sci-fi portálu Vanili.cz?
Vytrvejte! A čtěte.

Autor rozhovoru: Michal Březina - reportér magazínu Vanili.cz



Kam dál?

Přečtěte si další prima články na stránce Novinky. Baví vás filmy? Ty nejlepší kousky jsou pro vás připraveny na stránce nejlepší filmy. Každý správný fanoušek scifi a fantasy musí navštívit Scifi Quest Michala Březiny.

Děkujeme, že jste navštívili stránky scifi a fantasy e-magazínu Vanili.cz. Mějte fantastický den a přijďte zas!

 

 

Navštivte sekci SCI-FI QUEST pro ortodoxní scifaře!

Vychutnejte si speciální rozhovory se speciálními hosty Michala Březiny.

Vstoupit